Ošetřovatelský proces u seniorů s močovou inkontinencí

Změny, které spolu s věkem člověka postihují funkci vylučovacího systému, samy o sobě inkontinenci nezpůsobují, zvyšují však riziko jejího vzniku. Jde o přidružené nemoci, léky, které senior užívá, jindy třeba jen chybí citlivý přístup a ohleduplnost ze strany zdravotnického personálu.

V souvislosti s etiologií inkontinence nehovoříme o příčinách, ale o rizikových faktorech, k nimž patří:

* věk nad 80 let, polymorbidita, sociální inkompetence,* choroby CNS – cévní mozkové příhody, sclerosis multiplex, Parkinsonova choroba,* psychické poruchy – demence, deprese, psychóza,* urogenitální nemoci -hypertrofie prostaty, recidivující infekty močového systému, nádory močového měchýře, gynekologické poruchy,* metabolické poruchy -hyperglykemie, hyperkalcemie, avitaminóza B12,* některé léky – diuretika, psychofarmaka, anticholinergika, blokátory kalciových kanálů,* jiné příčiny – v rektu zatvrdlá stolice, obezita, příčné léze míchy po úraze atd. (Hegyi, 2001).

Existuje několik typů močové inkontinence odlišujících se mechanismem vzniku a rizikovými faktory. Obecně se setkáváme s inkontinencí stresovou, reflexní, urgentní a s funkční. U starší populace se formy často prolínají, resp. bývají kombinací uvedených typů. Terapie závisí na typu inkontinence moči a měla by se přizpůsobit zdravotnímu stavu pacienta/klienta (p/k).

Mezi nechirurgickou léčbu řadíme behaviorální postupy, speciální cvičení, úpravu faktorů zhoršujících inkontinenci moči, fyzikální léčbu, farmakoterapii, hypnózu a akupunkturu.

K chirurgickým postupům patří tzv. antiinkontinentní operace, operace cystokély a prostaty a endoskopické intra/periuretrální instilace speciálních substancí a neuromodulace.

Třetí možností terapie je používání pomůcek pro sociální kontinenci, především jde o absorpční jednorázové pomůcky a tzv. odvodní systémy (katétr, drenážní hadička, sběrná kapsa, gumový kondom).

Specifika ošetřovatelského procesu

Posuzování Anamnéza: prvním zdrojem informací bývá p/k, starší lidé se ale stydí o inkontinenci mluvit anebo ji přímo tají. Je nutné položit konkrétní otázky a při kladné odpovědi klást další:

* kdy moč odtéká (při zvýšení tlaku v břiše, za dne, v noci, kdykoli),* jak často k úniku dochází, kolik jí uniká, jaké léky p/k užívá (diuretika, anticholinergika, antipartkinsonika, antidepresiva apod.),* kolik a jaké tekutiny p/k za den vypije (káva, kola, čaj atd.),* překonal (trpí) p/k nějakou nemoc (např. hypertenze, nemoci srdce, sclerosis multiplex, hypertrofie prostaty, diabetes mellitus, uroinfekt, deprese apod.),* s kým žije, jaké jsou rodinné vztahy.

Důležité je zmapování běžných denních aktivit p/k, což se týká příjmu tekutin, aktivit (normální až imobilní, normální či snížená schopnost sebeobsluhy), kvality a délky spánku, vylučování a hygieny.

Význam mají informace o psychickém stavu p/k, počínaje případnými změnami nálad, kvalitou kognitivních funkcí a sebeuvědomění. Dále je třeba věnovat pozornost adaptabilitě p/k, protože inkontinence je významný stresor a může navodit vznik geriatrického maladaptačního syndromu.

Stejné místo v posuzování má informovanost, zda p/k či jeho rodina mají dostatek informací o režimových opatřeních, behaviorálních technikách nebo používání absorpčních pomůcek. A ještě bychom připomněly význam posouzení sociálních údajů.

Inkontinence si vynucuje změnu životního stylu, narušuje rodinné vztahy a může vést až ke změně prostředí nebo dokonce nežádoucímu umístění p/k do sociálního zařízení.

Diagnostika

Inkontinence moči – stresová (související s oslabeným svalstvem pánevního dna, vysokým vnitrobřišním tlakem při obezitě, oslabením svěrače močového měchýře). Reflexní (související s neurologickým poškozením, radikálním chirurgickým výkonem v oblasti pánve). Urgentní (související s drážděním tlakových receptorů v měchýři zánětem, alkoholem, kofeinem, nadměrným množstvím tekutin, sníženou kapacitou měchýře, nahromaděním stolice při zácpě, depresivními stavy, zmateností). Funkční (související se změnou, se smyslovými a kognitivními poruchami, se zvýšenou tvorbou moči vlivem léků nebo s metabolickými poruchami.

U p/k s inkontinencí moči se vyskytují i další diagnózy:

* Infekce, riziko vzniku ve vztahu k zavedenému permanentnímu katétru. * Kožní integrita, riziko porušení pokožky v souvislosti s vlhkem (inkontinencí).* Nedostatečná péče o sebe při vyprazdňování v souvislosti s neuromuskulárním postižením.* Riziko deficitu tělesných tekutin související s odmítáním tekutin. Situačně snížená sebeúcta související se ztrátou schopnosti vědomého močení.* Narušená společenská interakce v souvislosti s nízkým sebehodnocením.* Nedostatek informací/vědomostí o rehabilitačních technikách, absorpčních pomůckách.* Narušený spánek související s urgentním nucením na močení (strach z pomočení).

Plánování

Úsilí lékařů o zvládnutí inkontinence podstatně doplňuje plánovitou ošetřovatelskou péčí sestra, přičemž se zaměřuje na potlačení nebo eliminaci rizikových faktorů. Cíle p/ k (rodiny):

* obnova normálního vylučování moči,* zlepšení vylučování moči – počet epizod pomočení se sníží,* dosažení sociální kontinence a předejití komplikacím plynoucím z inkontinence,* předejití infekcím močového systému, zachování neporušené kožní integrity, zlepšení sebeobsluhy při vyprazdňování,* zachování adekvátního příjmu tekutin,* zlepšení sebehodnocení,* zvýšení společenské interakce,* osvojení si vědomostí, zručnosti ve cvičeních na posílení svalstva pánevního dna, při úpravě životního režimu, používání absorpčních pomůcek nebo odvodních systémů,* obnovení kvalitního spánku.

Výsledná kritéria vztahující se k sesterské diagnóze

Pacient/klient (p/k):

* vyjmenuje příčiny inkontinence a možnosti prevence,* má pokoj v sousedství WC, berle, signalizační zařízení je na dosah ruky,* p/k má podložní mísu, pojízdné WC u postele, na dosah ruky,* močí po 2 hodinách, postupně intervaly prodlužuje na 3-4 hod.,* dodržuje režim ovládání močového měchýře,* cvičí cviky na posílení svalstva pánevního dna minimálně 5krát denně,* postupně omezuje inkontinentní “příhody“ na méně než 3krát týdně,* informuje o prodloužení intervalu mezi nutkáním na močení a mimovolným únikem,* hlásí nepřítomnost močení při zvýšení vnitrobřišního tlaku,* vyjadřuje spokojenost při hygieně nebo vyprazdňování,* vyprazdňuje se samostatně nebo s pomocí sestry,* hovoří o psychické a fyzické pohodě, je spokojený,* má zabezpečenou výměnu absorpčních pomůcek p. p.

Sesterské činnosti:

* Posoudit příčiny a faktory přispívající k inkontinenci moči.* Posoudit nepříznivé podmínky prostředí, které zhoršují přístup k toaletě.* Zabezpečit dostupnost toalety či její náhrady, včetně fungující signalizace.* Zabezpečit noční osvětlení toalety.* Nacvičit rytmus pravidelného močení po 2 hodinách, prodlužovat intervaly mezi močením, aby močil nejdříve po 3-4 hodinách.* Zaznamenávat každé močení a pomočení do deníku mikcí, poučit p/k o jeho používaní.* Informovat o přiměřeném příjmu tekutin v menších dávkách, minimálně 2000 ml/24 hodin, 3 hodiny před spaním pití vyloučit.* Informovat o nevhodných tekutinách (káva, čaj, alkohol, kola).* Mobilizovat p/k pravidelným cvičením, vést jej k tělesným aktivitám a k péči o sebe.* Naučit cviky na posílení svalstva pánevního dna, upozornit jej na cvičení minimálně 6krát denně v návaznosti na nácvik stereotypu močení.* Použít metodu pravidelného močení s pozitivní stimulací u dementních p/k.* Použít metodu dvojitého močení, když se p/k po skončení močení znovu pokouší močit, přičemž aktivně používá břišní lis (tlak rukou na oblast měchýře).* Zabezpečit vhodné pomůcky při inkontinenci.* Zabezpečit výměnu absorpčních pomůcek p. p., umýt p/k po každém pomočení.* Ošetřit pokožku v perineální oblasti, používat zásypy a krémy. Používat permanentní katétry minimálně, hlavně u akutně nemocných, při retenci moči, při měření diurézy, nehojících se dekubitech.* Sledovat příznaky infekce močového měchýře (zapáchající moč, zvýšená TT, bolest).* Komunikovat s p/k o problému, zjistit vliv inkontinence na jeho sebehodnocení.* Podávat léky podle ordinace lékaře (diuretika jen ráno, omezit hypnotika, anticholinergika, antidepresiva).

Všechny problémy seniorů spojené s vylučováním vyžadují velký takt, hlubokou empatii a trpělivost ze strany veškerého zdravotnického personálu.


SOUHRN

Močová inkontinence je každý mimovolný únik moči, který lze objektivně dokázat. Představuje vážný sociální, hygienický a zdravotní problém. Asi třetina starších lidí žijících doma trpí těmito problémy, v ústavní péči je výskyt močové inkontinence vyšší, postihuje přes 50 procent seniorů. Závažnost postižení spočívá v tom, že zasahuje hluboce do života, je zdrojem psychických problémů a pacienty/klienty výrazně společensky omezuje.

SUMMARY

Urinary incontinence is any involuntary urine loss that can be objectively proved. It poses serious social, hygienic, and health problem. Approximately one third of old people living at home suffer from this problem, and more than 50% of institutionalized elders. Incontinence is serious because it has a profound impact on patient’s life quality, causes many psychological problems and leads into social isolation.

LITERATURA
Hegyi, L.: Klinické a sociálne aspekty ošetrovania starších ľudí. Trnava, FZaSP Trnavská univerzita, 2001. Poledníková, Ľ. a kol.: Geriatrické a gerontologické ošetrovateľstvo. Martin, Osveta, 2006. Zrubcová, D., Nádaská, I., Slamková, A.: Terapeutická komunikácia. In Ošetrovateľstvo a pôrodná asistencia 2005, roč. III., č. 1, Suplementum s. VII.

O autorovi: PhDr. Ľubica Poledníková, PhDr. Zuzana Schmidtová, PhDr. Alica Slamková Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre Fakulta sociálnych vied a zdravotníctva Katedra ošetrovateľstva

Ohodnoťte tento článek!