Ošetřuj nemocného duší!

Věra Wolffová, Odd. pediatrické, resuscitační a intenzívní péče, FNsP Ostrava-Poruba.

Jak můžu nemocné ošetřovat duší? Copak moje duše někomu vynese podložní mísu? A vůbec, jsem unavená. V práci je nás málo, holky mají dovolenou, přibyly dvě nové neschopenky. Ani se nedivím, jsme vyčerpané, sedne na nás kdejaká „brebera“. Výplata byla pěkně mizerná, jsem zvědavá, z čeho zaplatím inkaso! Na to, co se děje doma raději nemyslím. Zase zvoní zvonek z trojky! Ta ženská pořád otravuje! No dobře, je skoro ochrnutá, nemluví a rodina na ni kašle. Copak já za to můžu! Mám na starosti dalších 15 lidí, vizity, vyšetřovačky, jídlo, léky, toalety a pořád dokola. Pětka taky zvoní, určitě chce zase na mísu. Dnes už po stopadesáté! Nakonec si bude stěžovat, že na míse dřepěla 30 minut a má otlačený zadek!

Výměna roli

To se někomu říká – ošetřuj duší! To stačí! Ted si vyměníme role. Šup do postele a je z tebe skoro ochrnutá paní s porušenou artikulací, bolestmi hlavy a všech buněk těla. Při každém pokusu o pohyb se ti točí hlava a brní celé tělo. To, že ti z koutku vytékají sliny na polštář, už tak moc nevadí, horší je ta krutá bezmoc při plném rozjitřeném vědomí. Vnímáš vše, co se kolem tebe děje. Vnímáš daleko intenzivněji než dříve. Ničí tě gesta lékařů a sester, jejich pichlavé poznámky. „Tak nám pomozte, snažte se více!“, tato slova přímo nesnášíš. Tělu neporučíš, dělá si co chce! Ale to nikoho nezajímá. Jsi jim na obtíž! Ležíš na měkké matraci. Několik hodin ve stejné poloze – bez hnutí. Přestáváš cítit kontury vlastního těla. Máš pocit rozlitého měňavce. Ano, přesně jako ta kaňka v učebnici biologie. Nevíš, kde začíná hlava a končí noha. Teprve když tě zpolohují na druhý bok, uvědomíš si obvod svého těla – kde končí a začíná, a za chvíli opět – měňavec! Je to ale lepší než na té tvrdé matraci. Tam cítíš paty, bedra, lopatky a temeno hlavy. Často se tlak v těchto místech přelévá v palčivou bolest. Říkáš si: „Já vím, ty holky toho mají hodně a jsou špatně placený“. Kdysi jsi byla jako vítr, spousty povinností a zájmů. Život tě bavil. A co teď? Prosíš o vysvobození. Nablízku je ti bezmoc a závislost. Dvě odporná slova jejichž význam si neuvědomíš, pokud je neprožiješ. A teď pozor! Co řekneš na tento úryvek z mysli nemocné paní? „Ale ne, můj andílek! Přišla moje sestřička. Poslali ji z nebe. Kdykoliv jde kolem, dá mi napít, a pohladí po ruce nebo vlasech. Chová se jinak než ostatní. Člověk by řekl, zejí ta práce jde z duše. Občas si se mnou povídá a přitom mi masíruje ruce nebo nohy. Masáž zad, co podporuje dýchání, je úžasná. Vždycky po ní usnu jako mimino. Říkala, že u mě používá prvky bazální stimulace. Nikdy jsem to slovo neslyšela, aleje to úžasná věc. U této holky se aspoň na chvilku cítím jako člověk.“

Chvála bazální stimulace

Je to smutné, ale více než časté. Kolik z vás, vážené kolegyně a kolegové, zažilo bezmoc a závislost na druhých? Ti, kdo mají tuto zkušenost, se většinou stávají zdravotníky, kteří ošetřují duší. Je vás velmi málo. K tomu, aby zdravotník používal k ošetřování nemocných své nitro, nemusíte projít negativním prožitkem hospitalizace. Stačí mít štěstí a být proškolen konceptem BS (bazální stimulace). Já osobně považuji BS za revoluci v ošetřovatelské péči. Nyní pár slov na vysvětlenou. Tuto metodu vyvinul v 70. letech prof. Andrea Fröhlich. Jeho poznatky ukázaly, že principy BS mají velký význam pro lidi všech věkových kategorií, zdravé i nemocné. Koncept vnesla do intenzívní medicíny zdravotní sestra Christel Bienstein. Takže zakladateli této metody se stali naši rakouští kolegové.

Princip bazální stimulace

BS umožňuje lidem s postiženým vnímáním a poruchami hybnosti zlepšovat svůj zdravotní stav cílenou stimulací smyslových orgánů. Lidský mozek disponuje schopností uchovávat své životní návyky v paměťových drahách, a to dává šanci cílenou stimulací uložených vzpomínek znovu aktivovat jeho činnost. Tento koncept dává ošetřovatelské péči terapeutickou úroveň. Cílem BS je podpora rozvoje vlastní identity, BS umožňuje komunikaci pacienta s okolím, zvládnutí orientace v prostoru a čase, zlepšení funkcí organizmu.

Hlavní prvky konceptu:

* BS se formuje ze vztahu mezi ošetřujícím a pacientem * pomáhá ošetřujícím učit se vnímat potřeby pacienta * umožňuje pacientovi vnímat hranice svého těla, uvědomovat si sama sebe, cítit a vnímat okolní svět, cítit přítomnost jiného člověka * umožňuje ošetřujícím rozvinout vlastní kreativitu a realizovat své schopnosti.

BS pak zvláště respektuje schopnost vnímat. Schopnost vnímání se rozvíjí již v embryonální fázi. Koncept BS se tedy uplatňuje především v péči o postižené děti, pacienty v komatózních stavech, dlouhodobě upoutané na lůžko, neklidné, dezorientované, v intenzívní péči a geriatrické pacienty.

Sestry školí lékaře – to tu snad ještě nebylo!

Podmínkou úspěšně prováděné BS je týmovost. Tým se skládá ze sester, lékařů a sanitám. Při zavádění BS do ošetřovatelské péče považují proškolení lékařů za prioritní. Proč potřebujeme proškolené lékaře?

* Při vyšetřování pacienta proškolený lékař nepřijde k lůžku, nestrhne deku z pacienta a neplácne studený fonendoskop na obnažený hrudník. * Bude dodržovat pacientův biorytmus, kterému se přizpůsobí. * Bude stimulovat sestry k aplikaci prvků BS v terapii, např. masáž posilující dýchání před extubací. * Bude duševně blíže pacientovi a práci sester. A proč? Protože během absolvování kurzu BS se vžil do role pacienta i sestry.

S touto myšlenkou jsem začala spřádat plány. Po půlročních organizačních bojích a především ochotě samotné Karolíny Priedlové (průkopnice BS u nás) jsem dosáhla cíle. Během jednoho červnového týdne byly proškoleny obě dětské resuscitační jednotky (sanitáři, sestry, lékaři) jako první tým v naší republice v konceptu bazální stimulace. Každý zúčastněný obdržel certifikát s mezinárodní platností o absolvování kurzu BS. Atmosféra celého týdne byla úžasná. Měla jsem před sebou týmy obou jednotek, kde si byli všichni rovni. Školení bylo pro všechny velmi náročné. Karolína, sestry, lékaři, sanitáři -jedno velké klubko, napjaté smysly, smích, uvolnění. V hlavě plno otázek. Každý prožívá vnitřní revoluci. Náhled na život a člověka se stává jiným, než doposud vnímali a chápali. Ano, a přesně to se od nich očekávalo! Karolína po školení zůstává a praktické vědomosti obohacuje zaškolením našeho týmu u lůžka. Teorie se kloubí s praxí. Vítězství? Snad, možná. Nesmíme usnout a utlumit dar, který nám otevřel srdce. Snažíme se vymýšlet a užívat pomůcky usnadňující BS. A hlavně naučenou techniku používat v praxi. Naši lékaři ve svých resuscitačních záznamech uvádějí výsledky a změny zdravotního stavu pacientů, u kterých byly prvky BS aplikovány. A aby byla možnost čerpat nové zkušenosti a nápady, vypraví se naše oddělení v měsíci říjnu na exkurzi do Rakouska. Navštívíme resuscitační jednotku, kde koncept BS již desítky let úspěšně aplikují v ošetřovatelské péči.

Nabíráme další dech!

To byl jen stručný životopis nově se rozvíjející ošetřovatelské péče na našem oddělení. Teď nezbývá nic jiného, než nahodit a vylovit zlatou rybku. Měla bych jen jedno přání. Prosím, „bazálku“ zanes do vědomí všech, kdo pracují s nemocnými lidmi. Urychlíš léčbu a zkrátíš utrpení! Ale, rybko, i sen se může stát realitou! Na závěr bych chtěla poděkovat přednostovi našeho oddělení MUDr. Michalu Hladíkovi. PhD., který můj záměr podpořil, lékařům, kolegyním a kolegům, kteří po absolvování kurzu koncept BS aplikují do praxe, našemu vedení: Márii Dobešové a Mgr. Zdence Šináglové, kteří s projektem BS souhlasily a umožnili jeho realizaci. Velký dík patří Bc. Karolíně Friedlové, ženě s neuvěřitelnou energií a elánem, šířící učení bazální stimulace. Upozornění na závěr: jen vedení oddělení ovlivní směr a cestu, kterou se váš tým vydá. Koncept vychází z myšlenky Piageta: „Život je možný pouze ve vztahu“, a z těchto principů:

* Smysly vnímání se utvářejí postupně. * Schopnosti a činnosti člověka mají společné neuronální propojení. * Člověka formují jeho zkušenosti. * Člověk vnímá tak dlouho, pokud dýchá. * Nejasné podněty vedou k snížené schopnosti reagovat.

Ohodnoťte tento článek!