Osteoporóza z pohledu fyzioterapeuta

Osteoporóza byla v minulosti mylně vnímána jako neodvratitelný důsledek stárnutí. Osteoporózu lze včas diagnostikovat a jsou známá účinná opatření pro prevenci i léčbu. Největší záludnost tohoto onemocnění tkví v tom, že zpočátku nebolí. Projevy bolestí jsou spojeny až s následky samotné choroby (frakturami obratlových těl a svalovou dysbalancí). Právě proto se mezi pacienty i ošetřujícím personálem ujalo pojmenování „tichý zloděj kostí“.


SOUHRN: Osteoporóza v současné době již není pro laickou veřejnost neznámý pojem. Rehabilitace má své neopomenutelné místo v boji s touto civilizační chorobou. Slouží jako prevence k úpravě pohybového režimu v denním životě a následně i jako terapie již vzniklých problémů.
Klíčová slova: fyzioterapie, bolesti zad, zlomeniny, osteoporóza

SUMMARY: Osteoporosis is not an unknown word to lay people anymore. Rehabilitation has its important role in the fight with this disease. It works both as prevention and therapy.
Key words: physiotherapy, back pain, fractures, osteoporosis


 

Osteoporóza je ztráta kostní hmoty týkající se organických i anorganických složek, začíná převládat resorpce nad novotvorbou kosti a tím je narušena mechanická zatížitelnost.
Základní dělení osteoporózy:

* Primární forma – postmenopauzální a senilní osteoporóza – ve většině případů se fyzioterapeut v ambulanci setkává právě s touto formou.
* Sekundární forma – vzniku této formy předchází jiné závažné onemocnění.

Obtíže spojené se sekundární formou osteoporózy jsou mnohdy ovlivnitelné zásahem odborného lékaře, resp. upravením medikace. Jedná se zejména o imobilizované nemocné, pacienty s nádorovým onemocněním, poruchami výživy (zejména anorexie může způsobit osteoporózu již u velmi mladých dívek) a nemocné s osteoporózou iatrogenně navozenou léky (např. kortikoidy) atd.
Do rehabilitační ambulance se dostávají nejčastěji pacienti po fraktuře některého z obratlů, fraktuře krčku femuru či zápěstí a nemocní s bolestmi zad způsobenými svalovou nerovnováhou.

Kostní hmota

Skelet tvoří přibližně 15–20 % hmotnosti těla. Slouží jako pevná opora umožňující pohyblivost. Růst a modelace (tedy utváření kostní hmoty) skeletu trvá přes dvě desetiletí. Po 25. roce života je modelace dokončena, je dosaženo maxima kostní hmoty – PBM (peak bone mass) – a začíná převažovat odbourávání nad novotvorbou kosti. Remodelace (přestavba) skeletu probíhá naopak po celý život a je nezbytná pro uchování funkcí kosti. Tato přestavba probíhá v závislosti na zatížení částí těla, a proto mechanické vlivy (jako je tělesná zátěž vhodným sportem od útlého věku) mají příznivý vliv na fyziologický rozvoj kostí. Kolik PBM si během prvních 25 let života vytvoříme správnou stravou, a zejména sportovní aktivitou, ovlivní celý náš následující život.

Rehabilitace při bolestech zad na osteoporotickém podkladě

Při vyšetření pacienta pohledem nalézáme typický obraz s kyfotickým držením těla (obr. 1) s paravertebrálním svalovým spasmem. Při palpačním a dynamickém vyšetření je přítomno omezené rozvíjení hrudní a bederní páteře, palpační bolestivost obratlových trnů a ulpívající fascie. Při terapii používáme individuální léčebnou tělesnou výchovu, jako například senzomotorickou stimulaci, cvičení na velkých míčích, Brunkow techniku a školu zad k úpravě svalových dysbalancí, a dále myofasciální techniky, jako jsou ošetření fascií či aktivace bráničního dýchání. Senzomotorická stimulace neboli cvičení na labilních plochách je neoddělitelnou součástí rehabilitačního plánu. Při této metodice se pacient učí lépe koordinovat své pohyby, uvědomovat si vlastní tělo a je to velmi kvalitní nácvik prevence pádů. Jako doprovodné procedury utišující bolest aplikujeme elektroterapii. Nesmíme zapomenout na doporučení vhodné pohybové aktivity, např. nordic walking (severská chůze) vhodný pro všechny věkové skupiny (obr. 2). Zcela vyloučeny jsou manipulační techniky.

Obr. 1: Typická hrudní kyfóza

Obr. 2: Hole pro nordic walking

Obr. 3: Bederní pás

Obr. 4: Jewett korzet

Zlomeniny obratlových těl a dlouhých kostí

S pacienty s frakturami obratlových těl se v našem oboru setkáváme nejčastěji na odděleních traumatologie, neurochirurgie a v ambulanci. Úkolem fyzioterapeuta je pacienta instruovat již při hospitalizaci k antiedematóznímu polohování končetin, cévní gymnastice jako prevenci tromboembolické nemoci, izometrickému cvičení k udržení svalové aktivity a k následné vertikalizaci. Nedílnou součástí je i poučení o aplikaci a používání bederních pásů (obr. 3) a korzetů, nejčastěji Jewett (obr. 4). Po propuštění následuje ambulantní péče s využitím rozmanitých technik a opětovné poučení o nutnosti dostatečného pohybu při každodenním životě.

Při návštěvách pacientů se zlomeninami dolních končetin v ambulanci se klade důraz na obnovení správného stereotypu chůze a obnovení svalové hmoty. Naopak u horních končetin se v ambulantní léčbě kombinuje fyzioterapie (zejména dráždění nervových zakončení pěnovým míčkem či kartáčkem směrem od akra k tělu a obnova rozsahů pohybů ve všech směrech) s ergoterapií (nácvik jemné motoriky končetiny, jako jsou úchopy a veškeré denní činnosti).

Nácvik chůze

Možnosti zatížitelnosti končetin při chůzi a zátěž při cvičení v následném rehabilitačním procesu ordinuje lékař. S ohledem na fyzické schopnosti pacienta a předpis lékaře volíme chůzi o dvou podpažních berlích nebo dvou francouzských holích.

Závěr

V rámci rehabilitace je mnoho možností, jak se k tomuto onemocnění postavit. Každý rehabilitační plán by měl být sestavován pro pacienta individuálně a vždy by měla fungovat komunikace mezi lékařem, pacientem a fyzioterapeutem jako základ kvalitní rehabilitační péče. Jen tak se lze „tichému zloději kostí“ efektivně postavit.


O autorovi: Bc. Jana Vašíková, Rehabilitační oddělení, KNTB Zlín a. s. (vasikova2@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!