Pacientem kontrolovaná analgezie

K tlumení pooperační bolesti se využívají různé způsoby analgezie. Mezi nejčastěji používané způsoby patří analgezie podávaná intravenózně v pravidelných intervalech, kontinuálně nebo do epidurálního katétru (EK). Novou metodou je pacientem kontrolovaná analgezie.


SOUHRN: Cílem práce autorek bylo zjistit, jak může sestra pomocí objektivních měření a pozorováním zjistit efekt a účinnost daného způsobu analgezie. Potvrdil se výsledek z jiných studií, že vnímání bolesti u pacientů po operaci s různými způsoby analgezie je v podstatě shodné.
Klíčová slova: bolest, konvenční analgezie, PCA – pacientem kontrolovaná analgezie


Sestra může údaje týkající se bolesti zjistit a zaznamenat pomocí objektivních měřicích technik: vyjádření pacienta o intenzitě bolesti na numerické škále, pozorování rozsahu pohybu při běžných pooperačních úkonech pacienta na lůžku (posazení, výplach dutiny ústní – DÚ, spánek, hygienická péče, rehabilitace), měření vitálních funkcí. Tímto způsobem je tedy schopna zjistit efekt daného způsobu podávané analgezie. Zahraniční studie uvádějí, že metoda PCA je efektivnější než tradiční metody analgezie. Zjistili jsme, že objektivní údaje získané sestrou svědčí o málo významných rozdílech mezi PCA a konvenční analgezií.

Mezinárodní asociace pro studium bolesti (International Association of the Study of Pain, 1979) definuje bolest jako nepříjemnou senzorickou a emocionální zkušenost, která se spojuje s aktuálním nebo potenciálním poškozením tkání nebo se popisuje pomocí takovýchto termínů. Pro všechny je bolest nepříjemnou zkušeností. Je to subjektivní pocit, který ke každému přichází přes osobní zkušenost již od dětství. Je toho mnoho, co se o bolesti můžeme naučit, stejně jako o tom, jak ji zmírnit.

Vedle úzkosti ze smrti a ztráty blízkých patří bolest k nejtěžším formám lidského utrpení. Její biologický význam jako ochranného signálu poškození tkání člověka přivádí k přesvědčení, že ji očekává vždy po poranění nebo i operačním zákroku. Na základě těchto praktických potřeb zmírňování bolesti jako symptomu se rozvíjela zejména farmakologie a způsoby nejúčinnějšího podávání léků proti bolesti. Bolest je nutné posuzovat i během její terapie a přesvědčit se tak zároveň o účinnosti analgetik. Terapii bolesti – analgezii – je možné v pooperačním období aplikovat různými způsoby. Mezi nejnovější metody patří i analgezie kontrolovaná pacientem.

Soubor a metodika

Cílem našeho průzkumu bylo zjistit, zda a jaké rozdíly v účinnosti různých způsobů podávání analgezie zaznamená sestra při používání objektivních měřicích technik.

V průzkumu jsme získávaly údaje od 40 pacientů po operaci v oblasti břišní dutiny hospitalizovaných na jednotce intenzivní péče. Do souboru bylo zařazeno 25 mužů a 15 žen, průměrný věk byl 54 let. Z hlediska způsobu analgezie byli pacienti rozděleni do čtyř skupin; 10 pacientů bylo s PCA, 10 pacientů s analgezií podávanou intravenózně kontinuálně, 10 pacientů s analgezií podávanou do epidurálního katétru a 10 pacientů s analgezií podávanou intravenózně v pravidelných intervalech infuzí.

Na sběr empirických údajů jsme použily metodu pozorování, měření a studium dokumentace. Sestavily jsme si záznamový arch vlastní konstrukce, který vycházel z uvedené literatury (Kudlová, 2010, Žiaková, 2009, Firment, 2004). Sledovaly jsme následující parametry: posazení pacienta po operaci do 8 hodin, uchopení sklenice a výplach DÚ samostatně do 2 hodin po operaci, délka spánku, samostatná hygienická péče v první pooperační den na lůžku, vykonávání rehabilitace s fyzioterapeutem, hodnocení bolesti na numerické škále (NRS) v den operace každé dvě hodiny a hodnocení bolesti na NRS první pooperační den každé dvě hodiny a demografické údaje (pohlaví, rok narození, operační výkon, způsob podávání analgezie).

Z dokumentace pacienta jsme zjišťovaly, jakým způsobem byla podávaná analgezie, a věk pacienta.

Výsledky

Analýzou získaných údajů jsme zjistily, že tři z deseti pacientů s PCA zvládli uchopit sklenici a vypláchnout si dutinu ústní samostatně do dvou hodin po operaci, s i. v. analgezií kontinuální čtyři, pacienti s EK tři a pacienti s analgezií i. v. v pravidelných intervalech dva z deseti. Vyhodnocení údajů, zda je pacient schopen posadit se po operaci do 8 hodin, uvádíme v tabulce.

Tabulka

Podobně jako Macintyre, 2001, Walder, 2001 jsme dospěly k závěru, že vnímání bolesti u pacientů po operaci s různými způsoby analgezie je v podstatě shodné. Pro pacienty však byla PCA způsobem, se kterým se cítili subjektivně nejjistěji a bez úzkosti. Pacient je po invazivním zákroku, v cizím prostředí a s cizími lidmi (a nemocnice takovým prostředím je). Pokud má ale pocit, že může ovládat svou bolest, může být jeho uzdravování lehčí nejen pro zdravotnický personál, ale zejména pro pacienta samotného.

Závěr

V práci jsme zjišťovaly, zda sestra zaznamená s využitím objektivních měřicích technik a pozorování rozdíl v účinnosti různých způsobů podávání analgezie. Analýzou získaných údajů jsme zjistily, že pozorováním a zaznamenáváním běžných nenáročných samoobslužných fyzických úkonů (uchopení sklenice, vypláchnutí DÚ, posazení na lůžku), které vykonává pacient v den operace a v první pooperační den, sledováním intenzity bolesti na hodnoticích škálách, měřením vitálních funkcí a sledováním délky spánku může i sestra zhodnotit efekt a vhodnost způsobu podávané analgezie.


O autorovi: Mgr. Ľubomíra Ježová1, Bc. Jana Findurová2 Ústav ošetrovateľstva, Jesseniova lekárska fakulta v Martine, Univerzita Komenského v Bratislave1, Klinika transplantačnej a cievnej chirurgie, Univerzitná nemocnica Martin 2 (jezova.lubomira@gmail.com, janafindurova@gmail.com)

Pacientem kontrolovaná analgezie
Ohodnoťte tento článek!