Pády a úrazy ve stáří

Otázka v úvodu zní: Proč vůbec vyčleňujeme úrazy ve stáří jako samostatnou kapitolu? Odpověď: Je to nejen pro četnost pádů a zvlášť pro komplikace, úrazy s nimi spojené (5 až 12 %), ale i pro specifiku populační skupiny, které se týkají především – starých osob.

Příčiny pádů

oslabení smyslových orgánů, porucha rovnováhy (zrak, porucha vestibulárního aparátu, závratě)

oslabení reflexních pohybů ve stáří

zpomalení psychomotorického tempa

osteoporóza

pokročilé regresivní změny pohybového aparátu – špatná mobilita, neohrabanost

neurologická onemocnění – stavy po mozkových cévních příhodách, roztroušená mozkomíšní skleróza a jiná onemocnění CNS a míchy

nežádoucí vliv léků – hypotenziva, diuretika, některá psychofarmaka

hypotenze

poruchy psychiky – demence, deprese, delirantní stavy

Spolupodmiňující faktory u pádů:

nevhodné bydlení – byt nižší kategorie, bez výtahu

špatné uspořádání bytového prostoru – bariéry nábytku, koberců, prahů

osoby žijící osaměle – pozdní pomoc, samy obavy z pádu mohou vyvolat pád

osoby s jiným chronickým, event. akutním onemocněním (kardiovaskulární choroby, diabetes mellitus, infekční choroby a jiné)

meteorologické vlivy – prudké změny počasí

Následky pádu

Pády velmi často končí úrazem měkkých tkání nebo kostí. Jsou to běžné rány kůže obličeje, horních a dolních končetin, různé typy zhmožděnin a kloubních poranění. Uvádí se, že 10 % seniorů si po pádu způsobí zlomeninu kostí.

Osoby vyššího věku (zvlášť osamělé) jsou ohroženy hypotermií (prochlazením), dehydratací, krvácením. Dále mohou utrpět úrazový šok s následky změny psychiky (strach, úzkost, ztráta sebedůvěry, depresivní stavy). V dalším průběhu jsou ohroženi dekubity, úbytkem svalové hmo-ty, osteoporózou.

Nejzávažnější komplikací poúrazového stavu může být imobilizační syndrom. Jedná se o ztrátu kardiovaskulární rezervy, nastávají trombembolické komplikace, hypoventilace s rizikem vzniku bronchopneumonie, porucha trofiky kůže, vznik dekubitů, poruchy vyprazdňování stolice (zácpa, průjem), retence, event. inkontinence moči, akcelerace změn pohybového aparátu (osteoporóza, úbytek svalové hmoty, omezení kloubní pohyblivosti, strnulost, spasmy až kontraktury svalů, poruchy koordinace jejich činnosti, psychické změny (apatie, deprese). Tyto příznaky mohou být příčinou zvýšení mortality po úraze.

Nejčastější ambulantně ošetřované úrazy

U starých pacientů sem patří běžné rány, zlomeniny zápěstí a zlomeniny horního konce pažní kosti. U zlomenin zápěstí často vystačíme se sádrovou fixací i za cenu ne zcela anatomického postavení, ale s dostačující funkční schopností. Operační zásah není tak častý. Provádí se transfixace úlomků drátem se sádrovou fixací nebo aplikace zevního fixatému. U zlomenin horního konce pažní kosti často postačí krátkodobá (3 týdny) fixace dvěma šátky a včasná rehabilitace. U tříštivých nitro-kloubních zlomenin u biologicky mladších pacientů je operativní řešení cervikokapitální protézou ramenního kloubu. Rehabilitace po tomto výkonu je dlouhodobá, několikaměsíční a musí být předpoklad dobré spolupráce s pacientem.

Hospitalizované úrazy

Mezi nejčastěji hospitalizované úrazy ve stáří patří zlomeniny stehenní kosti, porotické fraktury páteře, nitrokloubní zlomeniny pažní kosti, stabilní zlomeniny pánevního kruhu a další.

Typickou zlomeninou ve vyšším věku je zlomenina horního konce stehenní kosti. Ženy mají oproti mužům 3,5krát častější výskyt této zlomeniny. Dříve tyto úrazy byly konzervativně léčeny dlouhodobou extenzí (tahem pomocí závaží) a často končily smrtí. Nyní je tento postup zcela výjimečný a používá se pouze u pacientů, kdy je operační výkon spojen s velkým rizikem.

Nové operační přístupy v léčbě zlomenin stehenní kosti dávají pacientům výraznou šanci na další kvalitní život. Operace jsou akutní, po nezbytné přípravě, a volí se takový implantát, který umožní včasnou vertikalizaci, alespoň s částečným nášlapem.

Další velmi častou zlomeninou vyššího věku jsou zlomeniny hrudní a bederní páteře. Většina pacientů se léčí konzervativně. Operativními přístupy je osteosyntéza. Konzervativní léčba pomocí fixatéru SOCON představuje krátkodobý klid na lůžku, analgetika a včasnou vertikalizaci s použitím korzetu po dobu 6 až 8 týdnů.

Léčba v posttraumatickém období musí být komplexní. Efekt léčby závisí na:

vhodném operačním přístupu

včasnosti rehabilitace (podle doporučení traumatologa a rehabilitačního plánu)

kvalitní ošetřovatelské péči

motivaci pacienta ke spolupráci

kompenzaci smyslových poruch (brýle, sluchadla)

užití kompenzačních pomůcek (chodítka, hole, pomůcky k posilování, ortézy atd.)

spolupráci s rodinou

poradenství pacientovi i rodině (sociální pracovnice, lékař, psycholog)

nácviku všedních denních činností

rehabilitaci (snaha o funkčnost, event. nácvik náhradní činnosti končetin)

dobré spolupráci s terénními ošetřovatelskými službami, event. vyřešení sociální situace – zvážit riziko propuštění

Jaké rady můžeme poskytovat k prevenci pádů?

Zásadní význam má zamezení mechanických pádů v domácnosti (více než 70 procent). Rizikovými místy v bytě jsou schodiště, koupelna, WC, podlahy, postel, židle, osvětlené plochy. Byt i schodiště by měly být vybaveny madly, která umožňují bezpečný úchyt při chůzi, koupelnu vybavit protiskluznou vanou a sedačkou, madly, WC také madly, event. nástavcem. Podlahy by měly být bez zbytečných předmětů, nekluzké, raději bez koberců a prahů. Velmi důležité je zajištění dobrého osvětlení, které neoslňuje a osvětluje celý prostor. Doporučuje se, aby malé světlo svítilo i v noci. Vhodně vysoké lůžko a pevná židle s opěrkami jsou nezbytné. Doporučuje se barevně odlišit první a poslední schod.

Prevence venkovních pádů je složitější. Doporučujeme, hlavně v zimě, omezit chůzi po komunikacích, event. doporučujeme vycházky s doprovodem. Vždy platí jedno velmi osvědčené pravidlo: pohodlná a bezpečná obuv!

Foto Marta Jedličková

Ohodnoťte tento článek!