Paliativní péče pro seniory – hudba budoucnosti?

Koncept paliativní péče byl donedávna spojován pouze s umíráním a smrtí a byl zaměřen primárně na onkologicky nemocné. V dnešním pojetí je spojen spíše s dlouhodobou péčí o nevyléčitelně nemocné. Paliativní péče by měla být přirozenou součástí péče o seniory, skutečnost je však spíše opačná.

SUMMARY

Until recently palliative care used to be associated primarily with death and dying and was focused on the patients with cancer diseases. Current philosophy stresses long term care of people with incurable diseases. Although palliative care should be an essential component of care of the elderly it cannot be said about current practice.

V Evropě a ostatních rozvinutých zemích více než 85 % obyvatel umírá starších 65 let. Pozornost věnovaná potřebám těchto lidí v posledním roce jejich života je relativně malá. Přestože péče o umírající by měla být přirozenou součástí péče o seniory, je to stále spíše oblast zanedbávaná a opomíjená (Davies, Higginson, 2004).Termín „paliativní péče“ v sobě zahrnuje měsíce a roky před smrtí pacienta, který žije s neléčitelným onemocněním, spíše než terminální fázi, kdy se jedná o několik posledních dní života.

Zahrnuje v sobě nejen paliativní péči poskytovanou onkologickým pacientům, ale i péči, která by měla být poskytována všemi zdravotnickými pracovníky všem lidem s neléčitelným onemocněním. S rostoucí průměrnou délkou dožití stoupá počet lidí, kteří žijí s vážným onemocněním a zároveň klesá počet lidí v produktivním věku, kteří jsou schopni péči těmto lidem poskytovat. Koncept paliativní péče je primárně zaměřován na pacienty s onkologickým onemocněním, senioři bez onkologického onemocnění do tohoto konceptu nejsou zahrnováni.

P. Cann z britské organizace Pomoc seniorům říká: „Příliš často tvrdíme, že lidé umírají, protože jsou staří. Ve skutečnosti to znamená, že staří lidé na konci života neobdrží takovou podporu, kterou by obdržet měli.“ (Help the Aged, 2008) Trajektorie neléčitelného onemocnění může probíhat třemi různými způsoby (Doyle a kol., 2004).

1. První trajektorie je typická pro onkologická onemocnění. Tato trajektorie onemocnění je charakterizována poměrně jasným přechodem mezi léčbou kurativní a léčbou paliativní. Průběh onemocnění je dobře předvídatelný, samozřejmě s ohledem na typ onkologického onemocnění a na typ pacienta. Tato první trajektorie onemocnění se týká pouze jedné třetiny umírajících pacientů a jen několika mála pacientů v seniorském věku.

2. Druhá trajektorie je typická pro orgánová selhávání. Zde dochází k pozvolnému selhávání jednotlivých funkcí, vzrůstající morbiditě, vícenásobným krizím a poměrně často nastává „nečekané“ úmrtí. Tato skupina pacientů velmi často na konci svého života neobdrží adekvátní péči.

3. Třetí trajektorie je spojena se stařeckou křehkostí nebo demencí. U těchto pacientů je konec života charakterizován postupným úpadkem jednotlivých schopností. Tito pacienti se jakoby pohybují na křehkém ledu, prognóza vývoje jejich stavu je velmi těžce předvídatelná.

Na rozdíl od onkologických pacientů jsou potřeby seniorů na konci života ovlivňovány vícenásobným výskytem onemocnění najednou, obtížně předvídatelnou prognózou a komplexem sociálních a zdravotních faktorů.

Každý občan by měl mít možnost výběru místa poskytování péče a tím pádem i výběru místa případného úmrtí. Většina seniorů si přeje strávit konec svého života v domácím prostředí a v tomto prostředí si přeje i zemřít. Bohužel různé životní okolnosti tento výběr u seniorů značně omezují, a proto je u seniorů míra institucionální péče vyšší než u mladších pacientů. Značná část seniorů umírá v domovech důchodců, nemocnicích či léčebnách dlouhodobě nemocných -tedy v zařízeních, v nichž paliativní péče, ve srovnání s paliativními jednotkami či hospici, není dostatečně rozvinuta.

Pokud tedy chceme zlepšit paliativní péči pro seniory, je třeba začít personál těchto zařízení v paliativní péči školit. Je totiž nereálné, aby jednou většina pacientů umírala v hospicích. Rovněž je třeba zamýšlet se, zda daný pacient před sebou náhodou nemá poslední rok života. Ve Velké Británii se doporučuje takzvaná „překvapující otázka“. Každý poskytovatel péče by si měl položit otázku, zda očekává, že jeho klient bude za rok ještě mezi živými. Pokud je odpověď negativní, měl by se poskytovatel péče zamyslet, zda klient nepotřebuje podporu od týmu, jenž je školen poskytovat paliativní péči.

Péče o umírající je často vnímána jako selhání medicíny. Měla by však být chápána spíše jako její úspěch. Pokud se nám totiž podaří předvídat blížící se konec života a zajistíme, že všichni pacienti, bez ohledu na svůj věk, onemocnění či místo příjmu péče budou moci žít kvalitní život i s neléčitelným onemocněním a umírat tam, kde si sami přejí, teprve potom můžeme hovořit o zkvalitnění péče. Paliativní péče pro seniory není hudbou budoucnosti. Mnoho již v této oblasti bylo vykonáno, ale mnohé lze ještě vykonat. Snažme se o to kvůli našim pacientům seniorům, kvůli našim rodinám i kvůli sobě samým. I my jednou tuto péči budeme potřebovat.

Literatura

Davies, E., Higginson, I.: Better Palliative Care for Older People. 1. vyd. Copenhagen, WHO 2004. 36 s.

Doyle, D. et al.: Oxford Textbook of Palliative Medicine. 3 vyd. New York, Oxford University Press 2004. 1244 s. The Charity response to PM's speech. [on line] Help the Aged, 2008. [cit. 01. 09. 2008] Dostupný z www.helptheaged.org.uk


PhDr. Marie Macková, Ph. D., RSW, Katedra ošetřovatelství, Lékařská fakulta, Masarykova univerzita, Brno (mackova@med.muni.cz)

Ohodnoťte tento článek!