Patologie menstruačního cyklu

 

Poruchy menstruačního krvácení patří mezi nejčastější problémy, se kterými se ženy obracejí na svého gynekologa. Příčiny těchto nepravidelností mohou být zcela fyziologické (např. vynechání menses v těhotenství či absence krvácení v dětství nebo ve stáří), ale mohou být i příznakem vážného onemocnění (záněty, nádory, sterilita aj.).

Poruchy menstruačního cyklu nejčastěji rozlišujeme podle symptomatické klasifikace, která vychází z klinického obrazu dysfunkce, a dělíme je:

1. Podle nástupu a ukončení menstruačních cyklů:

Menstruatio praecox, tarda (nástup menses před 9. rokem věku nebo její absence po 15. roce).

Menopauza praecox, tarda (před 40. rokem, menses po 55. roce. Neužívá-li žena hormonální preparáty – označujeme jako pozdní menopauzu).

2. Poruchy krvácení při zachovaném rytmu:

Premenstruační nebo postmenstruační krvácení (několik dnů před nebo po menses).

Hypermenorea nebo hypomenorea (silné nebo slabé krvácení při normální délce).

Intermenstruační krvácení (uprostřed cyklu, obvykle souvisí s ovulací).

Menoragie (silné a prodloužené krvácení).

3. Poruchy rytmu krvácení:

Polymenorea (příliš časté opakování menstruace).

Oligomenorea (méně časté krvácení, v 6 až 12týdenních odstupech).

4. Amenorea – vynechání menstruace v období zralosti:

Podle doby vzniku primární nebo sekundární (u dosud nemenstruující nebo ženy s již pravidelným cyklem)

Podle lokalizace poruchy centrální (např. hypofýza) nebo periferní (faktor děložní, ovariální).

5. Dysfunkční krvácení (v užším slova smyslu):

Metroragie – acyklické dlouhotrvající krvácení při narušeném menstruačním cyklu.

6. K poruchám menstruace se obvykle řadí:

Dysmenorea.

Premenstruační syndrom.

Diagnostika a léčba poruch menstruačního cyklu

Každý typ poruchy vyžaduje důkladné vyšetření a odpovídající léčbu. Některé poruchy menstruace se vyskytují častěji v určitých věkových kategoriích, například tzv. juvenilní metroragie mladých děvčat může ohrožovat ženu značnou krevní ztrátou. Ženy v období přechodu častěji trpí dysfunkčním krvácením, které je odrazem postupně vyhasínající vaječníkové činnosti. U každé nepravidelnosti musíme vyloučit onkologickou povahu onemocnění.

K diagnostice nám slouží, kromě základního gynekologického a la-boratorního vyšetření, stanovení hormonálních hladin, ultrazvuková diagnostika a v indikovaných případech provedení kyretáže či hysteroskopie nebo diagnostická laparoskopie.

K léčení přistupujeme po stanovení základní diagnózy a používáme obvykle různé hormonální preparáty na regulaci cyklu. Je-li porucha menstruačního cyklu projevem onkologického onemocnění, řešíme problém většinou chirurgickou cestou. Někdy bývá nepravidelnost krvácení spojena s poruchou plodnosti. V těchto případech, po diagnostické rozvaze a eventuálním neúspěchu konzervativní terapie, zařadíme ženu do programu asistované reprodukce, která poskytuje zásadně vyšší naději na otěhotnění.

Menstruace a bolest

Jsou ženy, které jsou v době menstruace bez obtíží a mohou se věnovat svým obvyklým aktivitám. Podle různých studií však trpí tzv. dysmenoreou, tedy bolestivou menstruací, 3 – 15 % žen. Primární dysmenorea není způsobena organickým onemocněním. Hlavním příznakem je křečovitá bolest v podbřišku, případně v křížové krajině, která obvykle předchází několik hodin samotnému krvácení. Bolest může být takové intenzity, že znemožňuje jakoukoli činnost, avšak s krvácením se zmírňuje ke snesitelnosti a po 1 – 2 dnech ustupuje. Dalšími příznaky bývají nauzea, zvracení, průjmy, bolesti hlavy, vazomotorické poruchy až kolapsové stavy. Dysmenorea se vyskytuje u bifazických ovulačních cyklů a častěji ji pozorujeme až za 2 – 3 roky po menarche a u žen, které nerodily.

Popsané potíže jsou pravděpodobně vyvolány především prostaglandiny, které zvyšují tonus děložní svaloviny (myometria) i frekvenci děložních stahů, což vyvolává ischemii (nedokrevnost) svaloviny. Důsledkem je bolest. Prostaglandiny se podílejí i na rozvoji ostatních nepříjemných příznaků.

V léčbě dysmenorey se uplatní, kromě krátkodobého odpočinku na lůžku a místní aplikace tepla na podbřišek, především některá analgeticky působící nesteroidní antirevmatika, jejichž účinek spočívá v blokádě syntézy prostaglandinů. Dobré zkušenosti jsou s ibuprofenem (Ibuprofen, Nurofen, Dolgit, Irfen), flurbiprofenem (Ansaid, Flugalin), kyselinou tiaprofenovou (Surgam) a dalšími v obvyklých terapeutických dávkách podávaných krátkodobě pokud možno před rozvinutím příznaků. Za adjuvantní léčbu lze též považovat podávání vápníku, hořčíku, vitaminů A, D a B2. Dysmenoreu lze většinou odstranit nasazením kombinované hormonální kontracepce (blokáda ovulace).

Ne všechny bolesti při menstruaci lze považovat za dysmenoreu. Příčinou potíží může být i onemocnění, jehož příznaky se při menses stupňují (některá organická onemocnění v malé pánvi, např. endometrióza, zánětlivý proces, myom aj.). Pak hovoříme o sekundární dysmenorei, případně algomenorei. V tomto případě je nutné léčit základní onemocnění.

Citlivé ženy mohou cítit pobolívání v podbřišku uprostřed cyklu v době ovulace. Příčinou bývá drobné krvácení z prasklého Graafova folikulu. Bolesti nebývají takové intenzity, aby vyžadovaly speciální léčbu.

Premenstruační syndrom

Jedná se o soubor psychických, somatických a vegetativních příznaků, které ve vystupňované intenzitě doprovázejí druhou polovinu cyklu. Obvykle se projevují podrážděností, emoční labilitou, poruchou koncentrace, depresemi, bolestmi, napětím prsů, otoky. Jeho příčina není jasná.

K léčebnému ovlivnění se doporučuje kromě placeba, dietních režimů (například omezení konzumace jednoduchých cukrů, alkoholu a kávy a naopak zařazení potravin bohatých na vlákninu a vitaminy skupiny B, hořčík a vápník) úprava životosprávy (odpočinek, vhodný pitný režim, nácvik relaxace), cvičení (často bývají doporučovány uvolňující cviky, případně jóga), psychoterapie (včetně řešení partnerských konfliktů) a mnoho farmakologických a přírodních preparátů. Zlepšení lze mnohdy pozorovat po nasazení kombinované hormonální kontracepce.

Foto Marta Jedličková

Ohodnoťte tento článek!