Péče na poslední cestě životem

Hospicová péče neodmyslitelně patří k oboru ošetřovatelství a své místo si postupně získává i v ČR. Víme však, kdo stál u zrodu hospicové péče? Známe ženu, která se velmi významně podílela na založení prvního hospicového zařízení na světě? Pokud pokládáme Florence Nightingale za zakladatelku ošetřovatelství, pak Cicely Saunders rozhodně můžeme považovat za zakladatelku hospicové péče. Připomeňme si u příležitosti 95. výročí narození její životní dráhu a významné události v jejím životě.

Cicely Mary Strode Saunders se narodila 22. června 1918 v Anglii jako první ze tří dětí Gordona a Chrissie Saunders a vyrůstala v prostředí velmi úspěšné středostavovské rodiny. Ve 14 letech byla poslána do výběrové internátní školy pro dívky, kterou úspěšně absolvovala a v roce 1938 nastoupila na Oxfordskou univerzitu. Jejím studijním zaměřením byla politika a ekonomie, což se ale za dva roky změnilo, neboť studium přerušila a nastoupila do školy pro zdravotní sestry v Londýně při nemocnici svatého Tomáše. Bohužel, onemocnění páteře jí nedovolovalo vykonávat profesi sestry, proto se vrátila zpět na Oxfordskou univerzitu, aby zde zahájila a v roce 1944 ukončila studia v oboru veřejné a sociální správy. Následně pracovala v několika velkých nemocnicích, kde se zajímala zvláště o péči o pacienty, kteří umírají daleko od svého domova. Tuto myšlenku jí mimo jiné vnukl pacient David Tasma, který se coby uprchlík z varšavského ghetta dostal až do Londýna. Můžeme směle říci, že péče o tohoto muže vnukla Cicely inspiraci pro další profesionální směr. Od tohoto okamžiku měla Cicely myšlenku na vytvoření více domovů, kde by lidé mohli v klidu ukončit svůj život.
Cicely Saunders měla potřebu daleko více se přiblížit k umírajícím, a proto se rozhodla pro studium medicíny, které zdárně dokončila v roce 1956, ve svých osmatřiceti letech. V roce 1958 nastoupila na pozici výzkumného pracovníka na zdravotní škole Panny Marie, která byla úzce propojena s Hospicem svatého Josefa v Hackney v East Endu. Právě zde byly stanoveny základní principy hospicové péče. A právě zde Cicely Saunders vyvinula systematický přístup k léčbě bolesti u nevyléčitelně nemocných, zároveň kladla důraz na jejich emocionální, duchovní a sociální potřeby. Pro případy, kdy už medicína vyčerpala veškeré možné dostupné prostředky k vyléčení dané nemoci, nabídla určitou pozitivní alternativu, která se zakládala na snaze zajistit úlevu od bolesti, zachování důstojnosti během následujícího krátkého, ale velmi těžkého období nevyléčitelně nemocného člověka.
V další fázi svého života prosadila myšlenku na vybudování vlastního hospice, který dostal název Hospic svatého Kryštofa, neboť v tom spatřovala určitou symboliku. Svatý Kryštof je patronem cestujících a hospicová péče by měla být péče na jejich poslední cestě životem. Za tímto účelem shromáždila mnoho příznivců a dobrovolníků, kteří se spolu s ní podíleli na šíření této myšlenky. Úsilí nebylo vůbec snadné, jednání zdlouhavá a finanční podpora malá, přesto

se podařilo v roce 1967 otevřít první hospic. Na dalších 18 let se Cicely Saunders stala ředitelkou hospice, u jehož zrodu stála, a nadále se podílela na šíření myšlenky hospicové péče. Rozšířila své zaměření o domácí péči, dále podpořila a založila výzkum v otázce péče o umírající a v neposlední řadě se prosadila o založení studijního oboru, který umožňoval vzdělání v této problematice. Během svého života napsala více než 85 publikací, které byly přeloženy do několika světových jazyků. Její práce se stala mezinárodně uznávanou a byla mnohokrát i oceněna. Za svoji práci v sociální, zdravotnické a náboženské oblasti získala nejvyšší možná ocenění. Z rozhodnutí Alžběty

II. se stala nejprve důstojnicí a později rytířkou Řádu britského impéria, v roce 1981 obdržela Templetonovu cenu a v roce 2001 též nejprestižnější a nejvyšší ocenění za humanitární dílo Humanitární cenu Conrada N. Hiltona. Byla mimo jiné členkou Royal College of Physicians, Royal College of Nursing a Royal College of Surgeons of England, obdržela desítky čestných doktorátů.
Post ředitelky Hospice svatého Kryštofa Cicely Mary Strode Saunderes opustila v roce 1985, ale přesto se nadále věnovala psaní a šíření, podpoře a propagování myšlenky vývoje hospicové a paliativní péče.
V roce 1980 se provdala za polského malíře Mariana Bohusze-Szyska, se kterým se poprvé setkala v roce 1963. I nadále velmi mnoho cestovala, publikovala a propagovala hospicovou péči. Na její počest byla uspořádána velkolepá oslava u příležitosti jejích 80. narozenin, a to v Royal College v Londýně. V roce 2000 odešla z pozice předsedy Hospice svatého Kryštofa, aby se mohla stát prezidentkou institutu paliativní

péče, který nese její jméno.
Paní Cicely Saunders zemřela 14. července 2005 na rakovinu ve výše zmiňovaném Hospici svatého Kryštofa.
Cicely Saunders byla nejen významná žena, lékařka, spisovatelka, sociální pracovnice, ale především zakladatelka moderního hospicového hnutí a propagátorka paliativní medicíny, která si určitě zaslouží naši pozornost.

**

Literatura

MUNZAROVÁ, M. Eutanazie, nebo paliativní péče? 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. 108 s. ISBN 80-247-1025-0.
Cicely Saunders. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-12-10]. Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Cicely_Saunders.
Saunders, Cicely. Encyclopedia od Dealth and Dying. Dostupný z WWW: http://www.deathreference.com/Py-Se/ Saunders-Cicely.html.

O autorovi| Bc. Bára Kvapilová, ZZS ZK, výjezdové pracoviště Rožnov pod Radhoštěm (ybaray@gmail.com)

Ohodnoťte tento článek!