Péče o geriatrického pacienta s popáleninami

Geriatrie je vědní obor zabývající se problematikou zdravotního a funkčního stavu ve stáří, zvláštnostmi chorob, jejich diagnostikováním a léčením. Pojmem „geriatrický pacient“ definujeme člověka staršího 65 let. Popálení geriatričtí pacienti představují zhruba 10–15 % z celkového počtu popálených pacientů.


SOUHRN: Ošetřování geriatrických pacientů vyžaduje komplexní péči, která je zaměřena na uspokojování biologických, psychických a sociálních potřeb. Popáleniny u seniorů jsou závažným úrazem a ohrožují ho na životě.
Klíčová slova: geriatrický pacient, popáleniny, přidružená onemocnění, nekrektomie, autotransplantace


Ve stáří dochází k mnoha změnám, a to jak tělesným (zhoršuje se funkce všech tělesných orgánů – srdce, plic, mozku…), tak psychickým (jsou labilnější, objevují se poruchy paměti, snižuje se odolnost vůči stresu atd.). Geriatričtí pacienti představují rizikovou skupinu (stejně jako malé děti do 2 let). Mají vyšší mortalitu než pacienti v produktivním věku a vyskytuje se u nich více nemocí současně (polymorbidita). Nejčastějším přidruženým onemocněním je hypertenze, ischemická choroba srdeční, diabetes mellitus, cévní mozková příhoda a další. Proto tito pacienti vyžadují zvláštní specifickou péči jak při diagnostice, tak při terapii.

K nejčastějším termickým úrazům u seniorů řadíme:

1. opaření horkou tekutinou – vodou při koupání či sprchování, čajem, polévkou nebo olejem při vaření,
2. popálení ohněm – při kouření v posteli, přilévání hořlaviny do kotle, při vypalování trávy,
3. popálení horkým předmětem – žehličkou, elektrickým topením.

Obr.1

Obr.2

Kazuistika

13. 1. 2011 jsme na naše oddělení přijali pacientku A. V., 76 let. Opařila se horkou vodou při sprchování – v důsledku srdeční slabosti zavadila o kohoutek s horkou vodou. Pacientku nalezl vnuk až 6 hodin po úrazu, protože sama nemohla vstát a přivolat si pomoc. Při příjezdu RZP byla pacientka v kontaktu. Posádka RZP zajistila periferní žilní vstup na PHK, podala analgetika a zahájila chlazení opařených ploch. Vozem RZP byla zraněná transportována na Kliniku popáleninové medicíny v Praze.

Na příjmovém sále jí lékař v analgezii zavedl permanentní močový katétr č. 16, provedl stěry z opařených ploch na bakteriologii, zajistil fotodokumentaci ploch a pacientku přeočkoval TAT. Popálené plochy ošetřil Betadine mastí a překryl sterilním krytím.

Z důvodu vysokého věku a rozsahu popálení byla pacientka přijata na JIP.

OA: diabetes mellitus 2. typu na inzulinoterapii (aplikace inzulinu 3krát denně).
Diagnóza: opaření 30 % tělesného povrchu II.a až II.b stupně na břiše, genitálu a PDK.

Při příjmu na JIP: Po příjezdu pacientky z příjmového sálu jsme zahájili monitorování fyziologických funkcí (dech, pulz, TK, SaO2, TT) a diurézy. Provedeno EKG (k vyloučení infarktu myokardu), rtg srdce a plic a doplnili jsme příjmové odběry. PDK jsme uložili do zvýšené polohy (do závěsu). Z důvodu diabetu mellitu lékař naordinoval kontrolu glykemie po 2 hodinách, aby nedošlo k dekompenzaci.

Medikace: Calcium gluconicum 10% 2krát denně 1 amp. i. v., Clexane 0,4 ml s. c., Quamatel 1 tbl. p. o., Cardilan 2krát denně 1 amp. i. v., inzulin HMR 3krát denně před jídlem (10 j. – 16 j. – 10 j.), Tramal 1 amp. i. v. při bolestech, do očí borová voda 3krát denně.

2. den po příjmu byla pacientka klidná, orientovaná, spolupracovala, pila a jedla dostatečně. Fyziologické funkce jsme měřili v intervalu 1 hodiny (P 70–80/min, D 14–18/min, TK 140/70 mmHg, SaO2 95–98 %, TT 36,5– 37,4 °C), diuréza 60–80 ml/h. Glykemii jsme kontrolovali po 3 hodinách, pohybovala se v hodnotách 4,3–6,8 mmol/l.

3. den provedli lékaři převaz v celkové anestezii na sále, na popálené plochy aplikovali Betadine a sterilně je kryli. Z důvodu poklesu saturace (90 %) jsme začali pacientce na oddělení podávat kyslík (O2) brýlemi rychlostí 6 l/min.

7. den při převazu na sále provedli lékaři nekrektomii (7 %) na břiše, ostatní postižená místa se hojila spontánně. Bakteriologické výsledky prokázaly výskyt Klebsiella pneumoniae, proto byla nasazena antibiotika – Amikin 500 mg 3krát denně.

9. den lékaři transplantovali plochy na břiše (7 %), kůži odebrali ze stehna LDK. Plochy na PDK a genitálu byly již zhojeny, proto je ponechali bez krytí.

11. den proběhl 1. pooperační převaz (na sále v celkové anestezii), autotransplantáty lpěly v celém rozsahu, odběrové plochy byly klidné a nekrvácely. Po příjezdu ze sálu jsme extrahovali permanentní močový katétr a interval měření fyziologických funkcí jsme prodloužili na tři hodiny.

12. den hospitalizace jsme paní A. V. přeložili k doléčení na standardní oddělení. Převazy popálených ploch bylo možné provádět již bez celkové anestezie. V rámci léčby se pokračovalo ve fyzioterapii.

26. den byla pacientka propuštěna do domácího ošetřování.

Po celou dobu hospitalizace byla pro pacientku velkou oporou rodina, příbuzní ji navštěvovali každý den a tím ji udržovali v dobré psychické kondici.

Závěr

Nemoc starého člověka zasáhne především na psychice, mohou se objevit deprese, změny nálad, plačtivost, apatie. Pacient se mnohdy cítí bezmocný, špatně spí, je zmatený a odmítá přijímat potravu. Těmto stavům by sestra měla umět předcházet – rozhovorem s pacientem, povzbuzováním, chválením, poslechem rádia či televize, návštěvou příbuzných.

Snahou veškerého zdravotnického personálu je podpoření a upevnění pacientova zdraví, zmírnění jeho bolesti a utrpení, aby se nemocný člověk vrátil co nejdříve zpět do běžného života.


O autorovi: Simona Hanáčková, Michaela Bahenská, JIP, Klinika popáleninové medicíny, FNKV Praha (simona.hanackova@centrum.cz, misa.rezabkova@seznam.cz)

1)
roky) x AST (U/l
2)
PLT (109/l
Ohodnoťte tento článek!