Péče o hygienu nemocného

Hygiena je soubor pravidel a postupů potřebných k podpoře a ochraně zdraví. V užším slova smyslu je chápána jako udržování osobní čistoty. Vypovídá o duševním světě člověka, o jeho náladě, spokojenosti, o jeho psychických vlastnostech. Neupravený zevnějšek může signalizovat duševní nepohodu.

Osobní hygienou označujeme péči o sebe sama, jejímž prostřednictvím si lidé udržují zdraví a chrání se proti nemocem. Je dána i individuálními návyky. Pro většinu lidí je čistota základním předpokladem pro pocit osobní pohody.
Potřebu hygieny můžeme definovat ve třech rovinách: * biologická – hygienická péče podporuje čistotu, odstraňuje mikroorganismy, sekrety z těla, brání vzniku infekce a následných komplikací, udržuje kůži v dobrém stavu, * psychologická – navozuje pozitivní emoce, pocit spokojenosti, * sociální – vytváří příjemné prostředí, je předpokladem pozitivních meziosobních vztahů.

Faktory ovlivňující hygienickou péči

Fyziologicko-biologické: * věk, pohlaví – dospělý člověk má určité standardní nároky, u žen je například součástí „image“ používání parfémů; starší lidé ztrácejí motivaci pro péči o své tělo, proto potřebují podporu, pomoc a taktní přístup, * kůže – stav, typ, neporušenost kůže, * tělesné funkce, pohyb – nemoc mění nároky člověka na hygienickou péči, rozhodujícím faktorem je míra omezení pohyblivosti a ztráta soběstačnosti.
Psychicko-duchovní: emocionální ladění, klid, pohoda, sebekoncepce. Uvědomit si, že saturace hygieny navozuje spokojenost, příjemnou náladu. Zanedbaný zevnějšek vzbuzuje odpor nebo lítost. Takovému člověku jsme schopni přisoudit záporné vlastnosti, přitom zanedbanost může být způsobena pouze nesoběstačností a nezájmem ze strany zdravotníků.
Sociálně-kulturní: etnografické vlivy, civilizace, výchova, hygienické návyky, móda. Hygienická péče a tělesná čistota vyplývají z civilizačního procesu a kultury společnosti i jednotlivce. Je také ovlivněna povoláním, sociální prestiží, finančními možnostmi a rodinnými zvyklostmi. Životní prostředí: kůže se přizpůsobuje životnímu prostředí (slunce, vzduch, vítr, teplota vzduchu atd.).

Hygienická péče v ošetřovatelském procesu

Ošetřovatelská anamnéza: * Hodnocení celkové úpravy a vzhledu nemocného – postupovat individuálně a taktně. Zanedbaný zevnějšek může signalizovat deficit sebepéče, kterému budou odpovídat intervence v ošetřovatelském plánu.
Posouzení stavu kůže – provádí sestra při příjmu nemocného. Zhodnotí barvu, turgor, kožní léze, otoky, defekty… * Identifikace rizikových nemocných – při hygienické péči si sestra musí všímat každé změny na kůži nemocného. Mezi rizikové okolnosti, které mohou vést k poškození kůže, patří změny ve stavu výživy (zhubnutí, nedostatečný příjem bílkovin), mobilita (pokud se poloha nemění delší čas než 1–2 hodiny, dochází ke snížení cirkulace krve, která vyživuje kůži), nedostatečná hydratace (snižuje se kožní turgor), změněné smyslové vnímání (důsledek onemocnění nervového systému, osoba ztrácí schopnost rozpoznat poškozující tlak, teplo, mění se i vnímání bolesti), přítomnost sekretů a exkretů na kůži (dráždí kůži, podporuje mikroorganismy a vznik infekce), mechanické vlivy (sádrové obvazy, dlahy, extenze, které vyvolávají tlak nebo omezují pohyb), porucha prokrvení dolních končetin (velké riziko kožních lézí), porucha žilní cirkulace. * Hodnocení soběstačnosti nemocného – provádí sestra při příjmu a součástí je hodnocení péče o hygienu.
Rozhovor s nemocným – posouzení zvyklostí (zda chce provádět hygienu raději na pokoji nebo v koupelně), zda má zubní protézu (pomůcky, čištění), hygiena dutiny ústní (po snídani nebo před snídaní), požadavky na intimní hygienu, hygienu dolních končetin, rukou atd., péče o kůži (pomůcky), alergie, soběstačnost (v čem potřebuje dopomoc), kožní problémy (suchost kůže, svědění, vyrážky, nadměrné pocení, alergie…) atd.
Ošetřovatelské diagnózy: * Poruchy soběstačnosti – neschopnost udržovat hygienu (mytí celého těla, čištění zubů, péče o vlasy, nehty a pleť).
Poruchy kožní integrity – při stavech, kdy je kůže ohrožena poškozením nebo již poškozena je.
Poruchy tkáňové integrity – poškození slizniční membrány, rohovky, kůže, další tkáně.
Porucha sebekoncepce (sebepojetí) – z důvodu nepříjemného zápachu, jehož zdrojem je vlastní tělo, kožních problémů, např. akné, deficitu sebepéče, závislost na jiné osobě.
Nedostatek informací (například proč je nezbytná důsledná hygienická péče, jak používat pomůcky k hygieně atd.).
Další možné ošetřovatelské diagnózy – nedodržování léčebného režimu, nedostatečná nebo žádná spolupráce, infekce, poruchy termoregulace, inkontinence moči nebo stolice, změny na sliznici dutiny ústní, poruchy hybnosti atd.
Očekávané výsledky: V případě nemocného s poruchou soběstačnosti ve výsledném efektu předpokládáme, že provede hygienu optimálně podle očekávání, vyjadřuje spokojenost s provedením hygieny bez ohledu na omezení, má pocit pohodlí a spokojenost z čistoty, prokáže schopnost používat hygienické pomůcky, dokáže popsat problémy, které má v souvislosti s hygienou a je postupně schopen sebepéče při koupání, resp. hygieně. Nemocný s poruchou kožní integrity by měl v optimálním případě znát rizika, která vedou k poškození kůže. Cílem je neporušená, hydratovaná kůže, přiměřený kožní turgor, pocit pohody a spokojenosti. Pacient by neměl pociťovat pálení, svědění kůže a jiné problémy, měl by mít neporušená nehtová lůžka, být bez kožních defektů, nosit pohodlnou obuv a znát preventivní opatření v péči o dolní končetiny.
Ideálním výsledným stavem u nemocného s poruchou tkáňové integrity v dutině ústní jsou tato kritéria: neporušená vlhká sliznice, bez projevů zánětu, neporušené, nekrvácející dásně, vlhký jazyk, rty, bez lézí, bez stížností na problémy v dutině ústní, bez zbytků potravy v dutině ústní, pravidelná péče o dutinu ústní, vyjadřování pocitů pohody a spokojenosti.
Základem předpokladu pro pozitivní výsledek v případě nemocného s nedostatkem informací je především zajistit dostatek relevantních informací, a to i z oblasti možností a způsobů provádění hygienické péče, možných rizik poškození kůže a naučit pacienta využívat znalosti týkající se hygienické péče a zachování celistvosti kůže.
Ošetřovatelské intervence: 1. Povzbuďte nemocného, aby nosil brýle či naslouchadla.
2. Teplota v koupelně musí být optimální – zjistěte, jakou teplotu vody má nemocný rád.
3. Respektujte soukromí nemocného.
4. Všechny pomůcky na hygienu musejí být snadno dostupné.
5. Zajistěte bezpečnost koupelny.
6. Zajistěte potřebné pomůcky.
7. Při vstupu do koupelny klepejte.
8. U nemocných se zrakovým deficitem zajistěte optimální prostředí, pomůcky na dosah ruky. 9. U nemocných s postiženými nebo chybějícími končetinami provádějte hygienu časně ráno nebo před spaním, abyste se vyhnuli zbytečnému oblékání a svlékání.
10. U nemocných s kognitivními deficity (psychické změny/zmatenost v důsledku demence, psychózy, podávání psychofarmak…) zajistěte pravidelný režim v oblasti hygieny (určitý čas, jednoduché a stručné instrukce, při pokrocích v soběstačnosti pochvalte, povzbuzujte nemocného).
11. Zjistěte stav hygienického zařízení v domácnosti, pomozte stanovit, zda je nutná úprava, poskytněte informace o sociální službě.

Závěr

Kvalifikovaná sestra plní velmi širokou škálu ošetřovatelských výkonů a ani v rámci tohoto vysokého pracovního nasazení by nemělo dojít k situaci, kdy ztratí svou „lidskou tvář“. Pacienti jsou vděčni za každou chvíli, kdy se jim ošetřující personál věnuje. Pravidelná a kvalitní hygienická péče má velký a pozitivní vliv na celkový stav pacienta.
Potřeba osobní hygieny se může na první pohled jevit jako velmi jednoduchá činnost. Hygienická péče o vážně nemocné nebo o nemocné, kteří se nemohou pohybovat, patří k velmi obtížným výkonům. Vysoký standard hygieny a upravenosti pomáhá nemocným udržovat důstojnost a ujišťuje i jejich rodinu a přátele o tom, že je o jejich blízkého dobře postaráno. Bez dobře zajištěné a provedené péče o osobní hygienu pacienta by i precizní dodržení všech ostatních ošetřovatelských postupů mohlo mít pro pacienta následky v podobě zdravotních komplikací, prodloužené doby hospitalizace a samozřejmě i zvýšení ekonomických nákladů na léčbu.
Literatura

TRACHTOVÁ, E. a kol. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. Brno: IDVPZ, 2001. 185 s. ISBN 80-701-3324-4.
Standardní ošetřovatelský postup FN Brno – Péče o osobní hygienu.

**

Souhrn Zajištění osobní hygieny pacientů patří mezi základní, každodenní činnosti NLZP v péči o nemocné, které by měli věnovat pozornost. Pacient upoutaný na lůžko je v oblasti hygieny plně odkázán na pomoc nemocničního personálu. Správně provedená hygiena má význam v prevenci nozokomiálních nákaz, je součástí prevence proleženin a zlepšuje výrazně subjektivní pocity nemocného. Klíčová slova: osobní hygiena, kožní změny, soběstačnost

Tabulka: Změny na kůži (základní výčet)
Bledost celková „popelavá (anemie, barva“ strach, (pacient rozčilení…), v terminálním parciální stadiu, (poruchy onkologicky prokrvení nemocní…) končetin…),
Zčervenání celkové (horečka, vysoký krevní tlak…), parciální (erytém, počínající dekubitus…)
Cyanóza celková (hypoxemie), periferní (prochladnutí)
Ikterus žluté žlučových zbarvení cest…) kůže, sliznic, bělma žlučovým barvivem (onemocnění jater,
Zvýšená pigmentace tmavé skvrny (nedostatečná činnost nadledvin, hyperfunkce nadledvin…)
Snížená pigmentace světlé skvrny (lupus, ekzém, vitiligo…), celkové chybění melaninu (albinismus…)
Snížené napětí kůže kůže příčinou je ochablá, je dehydratace vytváří záhyby nebo nedostatečná (fyziologicky výživa…) v souvislosti se stářím, další
Zvýšené napětí kůže lokální (tumor, hematom, otok…), generalizované (rozsáhlé edémy)
nahromadění tekutiny v podkožní tkáni v důsledku stázy nebo nerovnováhy
Edém v cévním systému (podle příčiny rozlišujeme kardiální, renální, hepatální,
kachektické edémy, lymfedém…)
Exantém výsev vzhled, kožních lokalizaci, projevů barvu (alergie, a teplotu infekční oproti onemocnění…) okolní tkáni – nutné je vždy popsat
Opar herpes osob) labialis, nasalis (horečnatá onemocnění), herpes zoster (u oslabených
Pocení celkové zejména (dlaně, horečka, chodidla šok, hypoglykemie…), a podpažní jamky) lokalizované (emoční pocení postihuje

O autorovi| Zdeňka Procházková, rehabilitační oddělení, FN Brno (prochazkovalouka@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!