Péče o intoxikovaného pacienta na oddělení ARIP

Obsahem článku je popis kompletní ošetřovatelské péče o pacienta s intoxikací na ARIP oddělení Šumperské nemocnice. Autorka se zabývá také rozčleněním jednotlivých typů otrav, jejich příčinami a zmiňuje se také o nejčastějších ošetřovatelských diagnózách u intoxikací. Klíčová slova: intoxikace, léčba, ošetřovatelské diagnózy

SUMMARY The article describes complex nursing care of an intoxicated patient hospitalized at ARIP department of hospital in Sumperk. The author addresses the classification of various types of intoxications, their cause and the most common nursing diagnoses. Key words: intoxication, treatment, nursing diagnoses

Intoxikace je stav, kdy látka po vniknutí do organismu vyvolá charakteristické změny, které naruší stav zdraví a mohou být i příčinou jeho selhání. Nejčastěji se projevuje poruchou vědomí až kómatem. Jde o nejběžnější příčinu netraumatických kómat v dospělém věku.

Péče o pacienta na ARIP navazuje na péči přednemocniční a urgentní. Pacient je kompletně zajištěn na urgentním příjmu včetně odběru žaludečního obsahu, výplachu žaludku a podání antidota. Převoz pacienta na oddělení ARIP je zajištěn lékařem a sestrou z oddělení ARIP a s pomocí sanitáře z urgentního příjmu. Pacient je většinou převážen na převozovém lůžku, napojený na monitor. Sestra sleduje: EKG křivku, saturaci kyslíku, vědomí a celkový stav pacienta.

Na lůžku intenzivní péče je podán O2 brýlemi nebo maskou podle ordinace lékaře, v případě neudržení spontánní dechové aktivity nebo zhoršení stavu vědomí – napojení na UPV. Na monitoru sledujeme: EKG křivku, tlak, pulz, saturaci kyslíku, dechovou křivku (nejčastěji deprese dechu nebo hyperventilace). Průběžně sledujeme stav vědomí, stav zornic a fotoreakci, kožní projevy, TT, hodinovou diurézu, odpad do NGS.

V případě kolapsu periferního cévního řečiště lékař indikuje zavedení CŽK do v. subclavia nebo v. jugularis – sestra asistuje lékaři při výkonu. Kontrola hodnot laboratorních výsledků, konzultace lékaře s toxikologickým centrem. Sledujeme průběžně celkový stav pacienta a projevy působení toxické látky na organismus. Všechny naměřené hodnoty a změny stavu zapisujeme do dokumentace, v případě zhoršení stavu pacienta informujeme okamžitě lékaře.

Léčebné postupy a terapie

Léčba bývá vždy symptomatická (záleží na druhu toxické látky působící na organismus). Vždy je nutné kontaktovat toxikologické centrum. Hlavní částí léčby je podpůrná terapie, která má život zachraňující význam a spočívá v aplikaci opatření společných pro všechny kritické stavy a tím zabraňuje rozvoji komplikací, např. jde o zajištění dýchacích cest a podporu nebo náhradu ventilace, podporu oběhu, sledování metabolických parametrů a v neposlední řadě o péči o jednotlivé systémy organismu a ošetřovatelskou péči.

Důležitá je prevence dalšího vstřebávání jedu, tzn. vyvolání zvracení u pacientů při vědomí nebo výplach žaludku (neprovádí se u intoxikace kyselinami, louhy, saponáty a u závažných arytmií), inaktivace jedu absorpčním uhlím (váže různé látky v GIT, snižuje hladinu některých jedů, tj. vytváří se negativní gradient mezi střevním luminem a krví, princip tzv. GIT dialýzy) a urychlení eliminace jedu, které je indikováno jen u velmi závažných nebo neznámých otrav. Forsírovaná diuréza neboli zvýšené vylučování toxické látky močí je indikována u otrav, kde jsou jedy nebo jejich metabolity vylučovány ledvinami a močí. Je potřeba zvýšit i. v. přísun krystaloidů a glukózy za stálého monitorování bilance tekutin a iontů. Při přetížení tekutinami a k udržení bilance se podávají vyšší dávky diuretik (Furosemid, Manitol).

Hemodialýza je využívaná při intoxikacích látkami rozpustnými ve vodě. Jde o princip difuze, kdy noxa opouští krev po koncentračním gradientu přes polopropustnou membránu do dialyzačního roztoku.
Antidota – protijedy – jsou látky, které odstraňují účinek jedu a používají se při otravě či předávkování, protože snižují nástup, závažnost nebo trvání toxického účinku jedu. Dávky antidot jsou podávány přesně podle ordinace lékaře.

Příčiny a typy intoxikací

Suicidiální (sebevražedný) úmysl bývá příčinou intoxikace až v 95 % případů. Nejčastěji jde o perorální příjem léčiv a alkoholu, ojediněle inhalaci výfukových plynů, záměrné předávkování drogami či pití koroziv a požití jedovatých hub.
O omyl se jedná přibližně ve 3 % případů. Děti mohou nešťastnou náhodou požít léky nebo čisticí prostředky. U dospělých jsou nejčastější otravy CO2, a to především u pracujících v zemědělství či průmyslu.

Příčinou intoxikace může být i nepřiměřená reakce na běžné množství látky, např. selhání jater při předávkování paracetamolem.
Nejčastější typy otrav u pacientů hospitalizovaných na oddělení ARIP : alkohol, léky, kombinace alkoholu a léků, jedovaté plyny, organická rozpouštědla (benzin, toluen), houby, Fridex, čisticí prostředky, kyseliny, louhy, organofosfáty.

Základní ošetřovatelské dg.:

* Porucha vědomí z důvodu působení toxické látky na organismus.
* Porucha dýchání z důvodu působení toxické látky na dýchací centrum.
* Akutní zmatenost z důvodu vlivu toxické látky na organismus.
* Porucha soběstačnosti, sebepéče z důvodu působení omamných látek na organismus.
* Strach, úzkost z důvodu nedostatečné informovanosti.
* Potenciální riziko infekce z důvodu zavedení invazivních vstupů.

Závěr

Intoxikace může být spojena s traumatem, hypotermií apod., proto je důležité komplexní vyšetření pacienta. U suicidiálních intoxikací je vždy nutné doplnit i psychiatrické konzilium a podle něj dále směrovat léčbu do psychiatrické a protidrogové léčebny. Nad intoxikovaným pacientem je nutné mít neustálý dozor. Zároveň je nezbytná komplexní ošetřovatelská péče.


O autorovi: Martina Vidrmanová oddělení ARIP, Šumperská nemocnice a. s. (martinavidrmanova@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!