Péče o nemocné s Alzheimerovou chorobou

Alzheimerova choroba je nevyléčitelné onemocnění, které vede k postupné degradaci všech psychických funkcí a postihuje všechny skupiny obyvatel. Přináší velké utrpení nejen pro postiženého, ale současně také pro rodinné příslušníky. V neposlední řadě představuje rovněž velkou zátěž pro celý zdravotnický systém.

SUMMARY

Alzheimer’s disease is an incurable state that causes gradual loss of all mental functions. It affects all population groups. The disease brings suffering not only to the patients but also to their relatives. It also presents a great financial burden to the health care system.

Alzheimerova choroba je druhem demence, která je jedním z nejčastějších projevů organického poškození mozku. Demence vede k narušení intelektu a jedním z jejích charakteristických projevů je, že pacient není mimo jiné schopen se vypořádat s požadavky každodenního života. Nejčastější formou demence je právě Alzheimerova choroba, která představuje až 80 % všech případů demence.

Příčiny choroby jsou zatím neznámé, avšak její výskyt stoupá s přibývajícím věkem. Příznaky Alzheimerovy choroby přicházejí pozvolna. Nejprve se projevuje zhoršenou pamětí, což znemožňuje plnit běžné pracovní úkoly, dále se začíná objevovat značná roztržitost, problémy s vyjadřováním a zapomínáním slov, která jsou nahrazována nesprávnými výrazy, takže věty nedávají smysl.

Tito lidé nejsou schopni se orientovat v čase ani v prostoru (ztrácejí se i na známých místech). Choroba se projevuje iracionálním uvažováním a ztrátou soudnosti. Pacienti mají problémy s abstraktním myšlením. Projevují se u nich změny nálad a chování. Dochází ke změnám osobnosti projevující se zmateností, podezíravostí a ustrašeností. Nezřídka tito lidé také ztrácejí chuť do života.

Stadia Alzheimerovy choroby

První stadium představuje pouze mírnou formu demence, která se projevuje nenápadnými a snadno přehlédnutelnými příznaky. Jedná se především o zhoršování krátkodobé paměti, přechodnou časovou dezorientací, během níž si pacient neuvědomuje, jaký je den či rok, prostorovou dezorientací a obtížným hledáním slov. Typická je pro toto stadium také častá ztráta věcí a nastupující sklon k pasivitě. Toto období může trvat 2 až 4 roky.

Ve druhém stadiu se projevy onemocnění již natolik zhoršují, že znemožňují nemocnému běžné denní aktivity. Nastávají již výraznější výpadky paměti, snižuje se schopnost sebekontroly, zhoršuje se schopnost řeči a nemocný trpí halucinacemi. Situace se stává komplikovanější jak pro pacienta, tak i rodinné příslušníky, neboť nemocný se často ztrácí a bloudí i v místech, která jinak dobře zná. Toto stadium může trvat 2 až 10 let. Charakteristické je především zhoršení mentálních funkcí a poruchy chování. Pacient se stává zmatený, hašteřivý a může být i nesnášenlivý ke svému okolí. Je také zpomalen v pohybové činnosti a běžně se vyskytují bludy a halucinace. V tomto stadiu je již potřebný dohled nad pacientem, který může mít buď formu domácí péče, nebo umístění ve speciálním zařízení.

Třetí stadium již představuje těžkou formu demence, kdy dochází k rozkladu celé osobnosti a pacient se stává plně závislým na svém okolí. Má problémy s příjmem potravy, s chůzí, inkontinencí a mnohdy není schopen rozeznat členy vlastní rodiny. Toto poslední stadium trvá od 1 do 3 let a nelze během něj zaznamenat žádné nezávislé funkce. Nemocný není schopen hovořit, vnímat mluvenou řeč, nepoznává členy rodiny a ani sám sebe v zrcadle. Pacient ve 3. stadiu onemocnění je zcela závislý na pomoci okolí a potřebuje trvalou domácí nebo ústavní péči. Projevuje se u něj tendence k podvýživě, infekcím, zánětům plic a dalším onemocněním ohrožujícím život.

Léčba a přístup k pacientům

Na otázku, zda je tato choroba dědičná, neznáme zatím jednoznačnou odpověď. Vyskytují se však určité poruchy na chromozomech, které jsou rizikovými faktory. Existují rodiny, kde se tato choroba vyskytuje častěji, ale i rodiny, kdy se nikdy nevyskytla, a přesto někdo onemocní. Tato nemoc je dosud nevyléčitelná, je však velmi důležitá včasná diagnóza, neboť existují vhodné léčebné prostředky, jež jsou schopné tuto chorobu stabilizovat i po několik let. Léčbou ovlivnitelné jsou především projevy nemoci, jako je zapomnětlivost, dezorientace, problémy s mluvením, deprese a agresivita, které mohou být léčeny účinnými léky. Při léčení je nutná spolupráce psychiatra či neurologa s praktickým lékařem nebo geriatrem. Pro zlepšení činnosti mozku bývají předepisovány léky zlepšující mozkový metabolismus.

Osoba trpící Alzheimerovou chorobou potřebuje soustavnou pozornost, což mnohdy představuje nelehký úkol. Péče o tyto pacienty vyžaduje velké finanční, emocionální, sociální i fyzické oběti. Tato choroba zásadně změní život celé rodiny. Péče o nemocné je náročná ve všech stadiích, ale nejnáročnější je v konečném stadiu, kdy je postižený upoután na lůžko. Aby ten, kdo o nemocného pečuje, tuto úlohu zvládl, potřebuje být informován o nejnovějším vývoji v oblasti této problematiky.

Pečovatel se musí naučit zvládat agresivitu, násilí, úzkost, bludy a halucinace nemocného. Tyto problémy se dají řešit pomocí léků. Proto je nezbytné vědět, na jakého lékaře je možno se obrátit. Informace o službách pro nemocné s Alzheimerovou chorobou mohou pečovatelé získat prostřednictvím geriatrických a neurologických ambulancí. Pomoc postiženým mohou poskytovat jak ve státních, tak i v nestátních zařízeních.

Pečovatelská služba v domácím prostředí může být poskytnuta pouze v případě snížení, nikoli úplné ztráty soběstačnosti. Je také možno využívat služby v denních a týdenních stacionářích, v domovech pro seniory, kde mají specializované gerontopsychiatrické oddělení. Ve zvlášť závažných případech je rodině doporučeno umístění na gerontopsychiatrické oddělení do psychiatrické léčebny. Přes veškeré poznatky a typické příznaky této nemoci lze však Alzheimerovu chorobu spolehlivě diagnostikovat až po smrti nemocného.


Jana Ševčíková, Brno (Sevcikova. Jana@email.cz)

Péče o nemocné s Alzheimerovou chorobou
Ohodnoťte tento článek!
5 (100%) 1 hlas/ů