Perioperační péče o pacienta při septoplastice

„Správným dýcháním je možné dosáhnout přímo anebo nepřímo tělesného, zdravotního, estetického a duševně duchovního pročištění a zrání člověka.“ (Johannes Ludwig Schmitt)

Septoplastika je chirurgický výkon prováděný za účelem odstranění nerovnosti nosní přepážky – hrany, trny, deviace. V průběhu růstu dochází prakticky u každého jedince k většímu anebo menšímu vybočení nosní přepážky. Jedná se o přirozený proces, který je podmíněn změnami poměrů, které nastaly při růstu chrupavčité části přepážky, pro niž je příznačné, že roste rychleji a je delší než kostní část.
Symptomy u diagnózy deviatio septi nasi: Pacienti obvykle přicházejí se ztíženým dýcháním přes jednu anebo obě poloviny nosní dutiny, uvádějí opakované rýmy anebo záněty přínosních dutin. Někdy validizují přítomné poruchy čichu, krvácení z nosu, bolesti hlavy, chrápání a tzv. nosovou řeč. Určitá část pacientů však neudává žádné obtíže a diagnóza je stanovena náhodně při základním ORL vyšetření. V literatuře se na základě průzkumů udává výskyt vybočení nosní přepážky u bílé rasy mezi 70–80 %, přičemž obtíže má přibližně 20–25 % dospělé populace. Kromě vrozených příčin vzniká vybočení nosní přepážky často následkem úrazů nosu.
Několik posledních desetiletí se u nás chirurgie nosu rozdělila na sféru zájmu plastických chirurgů a otorinolaryngologů. Situace, kdy se pacient v první etapě podrobí operaci nosní přepážky na oddělení ORL a s odstupem času operaci vnějšího nosu na oddělení plastické chirurgie, případně naopak, způsobují pacientovi značný diskomfort. Je tedy ideální, pokud v praxi funguje pravidlo „jeden nos – jeden chirurg“, který při jednom operačním zákroku komplexně řeší problémy nosu z esteticko-funkčního hlediska.
Septoplastika je prováděna v celkové anestezii a její délka závisí na více faktorech, mezi které patří stupeň postižení, případné předcházející úrazy nosu a neméně důležité jsou i zkušenosti a zručnost operatéra. Výkon obvykle trvá 30–90 minut. Operační přístup je zvnitřku nosu, řez je obvykle veden zhruba 1 cm od nosní dírky. V průběhu operace se postupně odpreparuje sliznice od chrupavky a kosti přepážky, deformované části přepážky se odstraní a její zbylé části se umístí do středové roviny. Chirurg ránu zašije vstřebatelným stehem. Pro udržení nosní přepážky ve středové rovině a pro zabezpečení „vhodného klimatu“ se používají dvě plastové fólie, fixované jedním stehem. Při zvýšeném krvácení se nos zatamponuje vazelínovou tamponádou, která v nose zůstává 24 hodin. Plastové fólie jsou ponechány sedm dní. Druhý den po operaci je z nosu odstraněna přední tamponáda. Po jejím odstranění se může objevit krvácení z nosu, které obvykle po několika minutách až hodinách spontánně ustoupí. V průběhu 1–2 dní může být u pacienta přítomné lehké prosakování krve z nosu. Do odstranění plastových fólií má pacient příznaky akutní rýmy ve smyslu neprůchodnosti nosních průduchů („ucpaný“ nos) a výtoku z nosu.
Délka hospitalizace: Pacient přichází na septoplastiku jeden den před operací, s maximálně čtrnáct dní starým interním předoperačním vyšetřením. Po operačním zákroku je pacient do domácího ošetřování propuštěn obvykle první anebo druhý pooperační den. V případě výskytu pooperačních komplikací se délka hospitalizace řídí stavem pacienta.

Předoperační příprava

Jejím cílem je vytvořit pacientovi optimální podmínky pro zvládnutí operační zátěže a k dobrému, nekomplikovanému hojení s následnou rekonvalescencí. Každá předoperační příprava zahrnuje prvky všeobecného charakteru, které musí být splněny při každém chirurgickém výkonu, a prvky speciální, související s diagnózou a typem plánované operace. Septoplastika je plánovaný operační výkon. Poučení o zdravotním stavu, druhu a radikálnosti chirurgického výkonu, prognóze, resp. komplikacích, a následné získání souhlasu je v kompetenci ošetřujícího lékaře.
Intervence sestry v rámci předoperační přípravy spočívají ve zkompletování výsledků předoperačních vyšetření, které pacient absolvoval u svého praktického lékaře. Pacientovi je nutné zajistit tiché a klidné prostředí, vytvořit si společně s pacientem účinný terapeutický vztah, připravit pacienta po psychické a somatické stránce na chirurgický výkon, zhodnotit jeho psychický stav a posilovat adaptační mechanismy tolerance stresu a v neposlední řadě potlačovat stavy úzkosti a strachu z operačního výkonu. Významné je poučení pacienta sestrou o potřebě příjmu tekutin (asi 2000 ml v průběhu posledních 24 hodin před operací), nutnosti nepít a nekouřit od půlnoci v den operace, důvodu aplikace i. v. kanyly, infuzí, potřebě realizovat celkovou hygienickou péči ráno v den operace, důvodu odstranění šperků, protetických pomůcek a možnosti odevzdat je do úschovy, potřebě odstranit make-up, lak na nehtech, významu kvalitního spánku, psychické pohody, důležitosti bandáže DK před operačním zákrokem, průběhu perioperační péče.
Bezprostřední příprava před výkonem zahrnuje poučení pacienta a zabezpečení toho, aby byl nalačno. Je důležité sledovat a zaznamenávat vitální funkce, vysvětlit účinek premedikace, doporučit klid na lůžku po jejím užití a podat ji podle ordinace lékaře.
Úlohou sestry v intraoperační fázi je:
posoudit psychický stav a reakce pacienta na aplikovanou premedikaci při jeho převzetí na operační sál,
posoudit prostředí operačního sálu z hlediska zajištění bezpečnosti a asepse – překážky v prostředí, rušivé faktory pro personál, funkčnost přístrojové techniky, vybavení operačního stolu, stav chirurgických instrumentů, invazivních pomůcek apod.,
vyhledávat u pacienta příznaky případných intraoperačních komplikací.
Pooperační období: Cílem v bezprostředním pooperačním období je zajistit základní životní funkce u pacienta a napomoct jeho zotavování se z účinků anestezie. Sestra po převzetí pacienta z operačního sálu od anesteziologické sestry u pacienta monitoruje:
vitální funkce: TK, P, D každých 15 minut v průběhu první hodiny, následně každou půlhodinu, hodinu, případně podle individuální potřeby pacienta,
posuzuje stav vědomí podle škály Glasgow coma scale, návrat obranných reflexů,
uloží pacienta do Fowlerovy polohy,
sleduje stav ústní dutiny, zatékání krve do nosohltanu,
monitoruje bolest u pacienta.
V den operace je pacientovi ordinovaná dieta 0S – čajová, podáván je mu pouze mírně oslazený čaj. Další dny má pacient ordinovanou dietu 3 – racionální, která je energeticky a biologicky plnohodnotná, složení základních živin v dietě odpovídá zásadám správné výživy. Indikována je u těch pacientů, u kterých není třeba změnit stravu z důvodu přítomnosti přidruženého onemocnění, např. u pacientů s diabetem mellitem.
Edukace o potřebě toalety nosní dutiny po septoplastice již první den po operaci má mimořádný význam ve smyslu výrazně lepšího hojení operační rány. Nosní dutinu je po septoplastice potřebné proplachovat (např. Vincentkou nebo jinou vhodnou minerální vodou) první týden po operaci 6–8krát denně, posléze 4krát denně po dobu několika týdnů, resp. podle ordinace lékaře.

Závěr

Septoplastika neřeší u pacientů pouze zdravotní obtíže, ale následně i estetické, a tím usnadňuje adaptaci pacientů ve společnosti. Nic není pro lékaře a sestru příjemnější než poděkování pacienta, který právě díky septoplastice přestal po letech užívat různé léky a našel např. i lepší společenské uplatnění.

LITERATURA

BEŇO, I. Náuka o výžive: Fyziologická a liečebná výživa. 3. vyd. Martin: Osveta, 2008. 145 s. ISBN 978-80-8063294-6.
KUBICOVÁ, Ľ. a kol. Chirurgické ošetrovateľstvo. Martin: Osveta, 2005. 151 s. ISBN 80-8063-176-X.
KYSLAN, K. a kol. Chirurgia I. Vybrané kapitoly pre štúdium

ošetrovateľstva. Martin: Osveta, 2010. 158 s. ISBN: 978-80-8063-312-7.
PROFANT, M. et al. Otolaryngológia. Bratislava: ARM 333, 2000. 232 s. ISBN 80-967945-3-1.
SCHMIDTOVÁ, Z. a kol. Vybrané odbory ošetrovateľstva. Martin: Osveta, 2008. 148 s. ISBN 80-8063-295-3.
SIČÁK, M. a kol. Rinológia – choroby nosa a prinosových dutín. Martin: Kozák-Press, 2006. 339 s. ISBN 80-9692921-6.
ZEMAN, M.; KRŠKA, Z. a kol. Chirurgická propedeutika. 3. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. 512 s. ISBN 97880-247-3770-6.

SOUHRN

Samotné vybočení nosní přepážky deviatio septi nasi je možné vyřešit pouze operačně výkonem zvaným septoplastika. Chirurgie nosu a přínosních dutin zaznamenala v posledním období mimořádnou akceleraci. Autorky v článku uvádějí teoretické poznatky o septoplastice a blíže prezentují perioperační ošetřovatelskou péči. Klíčová slova: septoplastika, chirurgie v otorinolaryngologii, perioperační péče

O autorovi| Bc. Adriana Diškancová1, Mgr. Anna Murgová2 studentka oboru Ošetrovateľstvo, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce, Trnavská univerzita v Trnave1, interní doktorandka katedry Ošetrovateľstva, Trnavská univerzita v Trnave2 (adriana.diskancova@gmail.com, anna.murgova@truni.sk)

1)
R
Perioperační péče o pacienta při septoplastice
Ohodnoťte tento článek!
4.7 (93.33%) 3 hlas/ů