Pobytové sociální služby

Roky jsem pracovala jako sestra v zařízeních péče o seniory a měla tísnivý pocit, že většina rodin není schopna se o své nesoběstačné členy postarat.

Nyní však již několik let jezdím za pacienty domů, a teprve vidím, kolik rodin se o své blízké obětavě stará, samozřejmě a bez nároku na zásluhy. Sáhla jsem si na oba konce problému.

Pohybovala jsem se mezi stařečky, kteří do domova důchodců odešli většinou pod tlakem – tam to ovšem víc než domov připomíná internát. Člověk strádá i v moderním prostředí, duše je uvězněná v komunitě starých lidí, v kumulaci pocitů vnitřní samoty, bezmoci ze ztráty soběstačnosti.

Nekamarádí se

Před lety se nám na venkově uvolnil rodinný domek se zahradou, a tak jsem dala vzniknout Penzionu Rodina, kde jsem 6-7 seniorům se sníženou soběstačností nabídla přechodné pobyty, aby si jejich pečovatelé udělali pauzu. Nabídla jsem ubytování s nepřetržitým dohledem a pečovatelskými službami. Dohled nad užíváním léků, pomoc při hygieně, oblékání, při jídle. Vlastní pokoj s televizí, v létě k dispozici zahradu a možnost trávit čas společně.

O to ale klienti příliš zájem nemají. Obvykle pečlivě zkoumají fyzický i psychický stav spolubydlících a jeli podle nich horší než jejich vlastní, snaží se nekamarádit, jakoby se báli pohlédnout do své případné budoucnosti. Snažím se naplnit evropský standard péče o seniory – malá komunita v domáckém prostředí. Model je to však provozně nesmírně drahý. I když neplatíme nájem a s manželem nepobíráme mzdu, běžel často celý provoz kvůli jednomu či dvěma lidem. Proto jsme vloni zdvojnásobili kapacitu, vytvořili sociální skupiny 4 + 5 + 5 a přijímáme klienty i k dlouhodobému pobytu. Dlouhodobě je u nás sedm klientů. Stručně: klientka, 86 let, těžká demence, připoutaná na lůžko, plná komplexní ošetřovatelská péče, musí se krmit a cíleně aktivizovat.

Přišla s těžkou a prý nezvladatelnou dermatitidou. Další klientka, 93 let, poměrně orientovaná v čase i prostoru, s občasnými výpadky přiměřeně věku, dříve trpěla depresemi, nyní je v dobrém psychickém stavu, nesoběstačná – neotočí se na lůžku, nesedí bez opory, nestojí bez pomoci, částečně nevratné kontraktury, odléčené dekubity, s nimiž přišla – rovněž odkázaná na plnou ošetřovatelskou péči. Dříve zvracela každou tekutinu i potravu, dnes již vyžaduje denně kafíčko a šlehačkový zákusek. Klientka, 49 let, roztroušená skleróza, sama pohybuje pouze hlavou, plná ošetřovatelské péče. Klientka, 68 let, „Alzheimer“, nesrozumitelná řeč, nechodí, musí se dokrmovat, též plná ošetřovatelská péče. Klientka, 82 let, 2krát denně na inzulinu, slepá, po úrazu zlomeniny krčního obratle, zcela závislá na okolí. Klientka, 79let s Bechtěrevovou chorobou, sekundárně Parkinsonův syndrom, mozková ateroskleróza, psychicky labilní. Žila sama v DPS, nalezena dehydratovaná, zmatená, nebyla schopna si sama brát léky. Poslední klientkou je paní, 82 let, po mozkové příhodě, která kromě pravostranné hemiplegie zasáhla i centrum řeči.

Je statné postavy, z domova zvyklá na vysoký standard, bohužel rodinní příslušníci tragicky zemřeli. Den u nás začíná brzo ráno. Noční služba připravuje individuální snídaně. Ovoce a pečivo podle obliby, někomu bez kůrek, jinému na kostičky, nevidomá paní dostává slepené krajíce, aby si máslem nešpinila prsty, další snídá pouze kukuřičné lupínky. Tekutiny každý do svého hrníčku, čaj, kávu, mléko, slazené či hořké. Kvůli střevní fl oře dostávají jogurt. Klientka, která ho odmítá, dostává lipánek či puding.

Den s maximální péčí

Vstává se u nás mezi 7 a 9 hodinou, v 9 hodin musí však být již všichni po snídani, aby byl zajištěn dostatečný odstup k trávení před podáváním oběda. Vstávání se zúčastňují 2 sestry a pečovatelka. Kromě klientů upoutaných na lůžko se každý dopraví do koupelny sám, má čas na vyprázdnění, vysprchován je třeba i denně. Klademe důraz na denní hygienu dutiny ústní, nohou, masáž zad. Oblečení klienti jsou usazeni do křesel, je jim upraveno lůžko a podána snídaně. Pustíme jim televizi či rádio, po snídani má každý k dispozici pití a drobnou činnost, kterou se může zabývat. Poté přicházejí na řadu individuální terapie a rehabilitace se zohledněním základní diagnózy. Při příznivém počasí tráví naši klienti dopoledne v zahradě, důraz klademe na dostatečný přísun tekutin, denní mobilizaci a u ležících na vertikalizaci. Podpůrně podáváme tekutou výživu Novartis s příchutěmi. Čas mezi 11 a 12 hodinou tráví sestra u denní ošetřovatelské dokumentace, vypracovává ošetřovatelské plány i záznam o poskytnutých službách sociální péče. V poledne pak porcuje jídlo, následuje oběd (eventuálně krmení), následné toalety klientů a polední klid. Čas od 15 do 17 hodin tráví klienti při příznivém počasí venku, pečovatelka se jim věnuje postupně. Individuální je též večerní ukládání klientů. Začíná v 18 hodin, pořadí je určeno momentálními potřebami, večerní televizní programy sledují již klienti ve svých pokojích.

Pracovnice pro přímou sociální obslužnost zajišťují pečovatelské úkony u seniorů. Pracují v režimu 12 hodin a střídají se obden, každý druhý týden slouží sobotu a neděli. Denně je v hlášení evidováno koupání klientů, stolice, stříhání nehtů -nic není anonymní, vždy je dohledatelné, kdo, jaký úkon a u koho prováděl. Za samozřejmé je považováno klepat před vstupem do pokoje nebo do koupelny. Zdravotní dohled vykonává spádový ošetřující lékař, komunikaci s ním, léky a inko pomůcky pro klienty zajišťuje provozovatelka penzionu. Pokud klient onemocní, chováme se jako doma – buď návštěva ošetřujícího lékaře nebo pohotovost. Nyní jsme požádali zdravotní pojišťovny o rozšíření smlouvy o odbornost 913 – sestra v zařízení sociálních služeb. Dnes máme v patře připraveny krásné, bezbariérové prostory pro pět osob. Budovali jsme je za provozu, s velkým osobním nasazením a za soukromé peníze.

Chybí nám však ještě 350 000 Kč na invalidní plošinu. Víme, že rodinu nahradit nemůžeme, ale přejeme si, aby náš dům byl oázou pohody, kde každý má svou identitu a individuálně splněné požadavky.


SOUHRN

V bulletinu Skok do reality byla v rámci hodnocení států EU označena ČR za „zemi ústavní péče“. Situace seniorů v kolektivním zařízení však bývá obdobná jako v dětských domovech. Jsou v lepším prostředí než měli doma, ale strádají. Kolektivní láska neexistuje.

SUMMARY

In the December issue of the bulletin Skok where the states of the EU were evaluated, the CR has been called a “country of the social care“. The situation of institutionalized seniors is often similar to that of institutionalized children. They may be in a better environment than if they would stay at home but certainly are deprived of love as collective love does not exist.


O autorovi: Renata Zachařová, Agentura domácí péče Světlo Seniorský dům – Penzion Rodina (zachre@volny.cz)

Pobytové sociální služby
Ohodnoťte tento článek!