Podvýživa související s chorobou: v nemocnici a v domácím ošetření

Podvýživa související s chorobou zcela jasně existuje u velké části hospitalizovaných pacientů. Ti, kteří trpí podvýživou již v době příchodu do nemocnice, jsou nejvíce vystaveni dalšímu zhoršování nutričního stavu během svého nemocničního pobytu. Skutečnost, že mnoho pacientů trpí podvýživou již při příchodu do nemocnice, naznačuje, že podvýživa související s chorobou se vyskytuje rovněž u pacientů v domácím ošetření. Zejména o nutričním stavu pacientů v institucích s dlouhodobým pobytem a v léčebnách neexistuje dostatek dostupných informací.

U pacientů trpících podvýživou jsou zjišťovány horší klinické výsledky a jejich léčba je nákladnější, než jak je tomu v případě pacientů, kteří jsou vyživováni dobře. V perspektivních, randomizovaných a kontrolovaných studiích realizovaných s využitím dat o mnoha skupinách pacientů, zejména pacientů chirurgických a starších pacientů se zlomeninou krčku stehenní kosti, je ovšem prokázáno, že klinické výsledky je možné zlepšit prostřednictvím nutriční podpory s využitím orálních doplňků nebo enterální výživy. Při retrospektivní aplikaci hrubě odhadnutých nákladů na nutriční podporu tohoto typu oproti hospitalizaci bez jakékoliv nutriční podpory se ukazuje, že potenciální ušetření nákladů spojené se snížením délky pobytu v nemocnici a snížením výdajů na léčbu komplikací je tak vysoké, že je nelze ignorovat.

Při práci na dalších studiích na toto téma se doporučuje získat vstup od ekonomů zdravotnictví. Méně dat je dostupných o klinickém přínosu nutriční podpory v domácím ošetření, ačkoliv na základě nedávno provedených pozorování se lze domnívat, že podvyživení pacienti vyžadují více společenských zdrojů než pacienti dobře živení. Jsou nezbytné další práce v této oblasti, protože potenciální ušetření nákladů u těchto skupin je pravděpodobně ještě vyšší než u nemocničních pacientů.

Metody enterální a parenterální nutriční podpory jsou spíše komplementární než kompetitivní. Měla by být dána přednost nutriční podpoře poskytované enterální cestou (orální doplňky nebo výživa sondou), kdykoliv je to možné, protože se jedná o obecně přijímanou metodu, zejména díky tomu, že je fyziologičtější, bezpečnější a levnější než parenterální výživa. V případech, kdy je možno použít enterální výživu, nepřineslo by použití parenterální výživy žádnou výhodu. U pacientů s celkovou a déletrvající neschopností jíst nebo s nedostatečnou funkcí střev představuje enterální a parenterální výživa terapii, která jim dokáže zachránit život. Dlouhodobá nutriční podpora v domácím prostředí stojí méně než její poskytování v nemocnicích. Efektivní aplikace nutriční podpory a snížení rozšířenosti podvýživy související s chorobou si vyžaduje dobrou vzájemnou spolupráci a komunikaci mnoha disciplín.

Pro další výzkum je zde stále ještě mnoho místa. Nejdůležitější je zřejmě identifikovat ty pacienty, kteří budou mít nejpravděpodobněji prospěch z vhodné nutriční podpory, a dále dobu, kdy v průběhu onemocnění by měla být nutriční podpora aplikována. Stále ještě není k dispozici žádná všeobecně přijímaná definice toho, co vlastně podvýživa související s chorobou přesně je. Doporučuje se, aby organizace jako BAPEN (Britská společnost pro parenterální a enterální výživu), ESPEN (Evropská společnost pro parenterální a enterální výživu) a ASPEN (Americká společnost pro parenterální a enterální výživu) začaly řešit tuto otázku co nejrychleji, aby data, která se v budoucnu nashromáždí, bylo možno snadno porovnávat. Součástí protokolů pro studie v oblasti nutriční podpory, vypracovávaných v budoucnu, by mělo být sledování příjmu potravy pacienta.

Ačkoliv celkové požadavky na energii a bílkoviny u pacientů s různými druhy chorob jsou poměrně dobře definované, požadavky na individuální složky diety, jako jsou např. aminokyseliny a mikronutriční složky, tak dobře definované nejsou. Předpokládá se, pravděpodobně nepřesně, že tyto potřeby jsou podobné potřebám zdravých jedinců. Aby bylo možné blíže definovat požadavky u různých stavů onemocnění, je nutno odvést mnoho práce. A konečně, není nerealistické představit si, že určité nutriční složky, buď normální potravinové komponenty v suprafyziologických množstvích, nebo nové bioaktivní přísady, mohou rovněž regulovat nepříznivé účinky choroby a podvýživy, a tím i zlepšovat klinické výsledky v porovnání se současnými nejlepšími standardy. Budoucí intervenční studie by se měly soustředit na nákladovou efektivitu více, než jak tomu bylo dosud, stejně jako na přínosy relevantní pro klinické výsledky.

Plné znění článku je k dispozici na adrese:

NUTRICIA, a. s. , Pod Višňovkou 25

142 01 Praha 4, tel.:02/96 33 27 23

E-mail: informace@prague.nutricia.com

Ohodnoťte tento článek!