Pohlavně přenosné infekce

 

V posledních letech, od roku 1990, zaznamenáváme neustálý vzestup pohlavních a pohlavně přenosných chorob, což nepochybně souvisí s tzv. »sexuální turistikou« následkem otevření hranic a stále přibývajících nabídek profesionálně erotických služeb. Statistické údaje poukazují na posun výskytu pohlavních chorob do nižších věkových kategorií, a to od 15 do 24 let. Tyto choroby představují závažný sociální a výchovný problém zvláště v době, kdy počet HIV pozitivních osob má neustále vzrůstající tendenci. Pohlavně přenosné infekce jsou skupinou, do které řadíme klasické pohlavní nemoci a další sexuálně přenosné nemoci.

Klasické pohlavní nemoci zahrnují: kapavku (gonorrhoea, původce N. gonorrhoeae), příjici (syphilis, původce T. pallidum), měkký vřed (ulcus molle, původce H. ducrey), donovanózu (granuloma inguinale, původce C. granulomatis) a lymfogranuloma venereum (původce Ch. trachomatis, sérotyp L1, 2, 3). Tyto nemoci se musí přímo hlásit.

Sexuálně přenosné nemoci (sexually transmitted diseases, dále STD), se přenášejí většinou pohlavním stykem, nepodléhají povinnosti hlášení a podle etiologického agens je dělíme do několika skupin:

I. Bakteriální infekce

a) Streptokoky (s doiminancí S. sk. B, ale také A, C, Dj), stafylokoky (S. aureus, haemolyticus), gramnegativní anaerobní bakterie (Bacteroides ureolyticus, fragilis, Fusobacteriaceae) a gramnegativní aerobní baktérie (E. coli, Proteus, Acinetobacter, mobiluncus, Gardnerella vaginalis…) mohou být příčinou vzniku uretritidy, cystitidy, balanitidy, prostatidy, vaginitidy.

b) L-organizmy (především Ureaplasma urealyticum, Mycoplasma hominis) se ve značné míře podílejí na vzniku nespecifické uretritidy (20 – 40 %), prostatitidy, event. vulvovaginitidy s možností ascendentního šíření infekce a vznikem řady komplikací pro pacienta.

c) Infekce způsobené Chlamydia trachomatis (sérotypy D-K). Jsou to tzv. intracelulární parazité, velice blízcí gramnegativním bakteriím a patří v současné době mezi nejčastější patorgeny všech STD (40 – 70 %). Infekce se klinicky projevuje jako nespecifická uretritida, cervicitida, proktitida, u chronicky probíhající asymptomatické nebo neléčené infekce může dojít k rozvoji prostatitidy, epidimitidy, proktitidy, event. postižení dělohy či adnex u žen s následnou sterilitou. Chlamydia trachomatis spolu s L-organizmy se podílejí také na vzniku Reiterova syndromu s příznaky postižení močové trubice, očí a kloubů.

II. Virové infekce

Condylomata accuminata (venerické bradavice, fíčky), jsou způsobeny HPV 6, herpes progenitalis (herpes simplex virus typ 1, 2), molluscum contagiosum (pox virus) a pohlavní cestou je možno přenést také virus infekční hepatitidy B, event. D, cytomegalovirus. Nejzávažnějším a ve svých důsledcích tč. smrtícím, je virus lidské imunodeficience (HIV 1, 2).

III. Houbové infekce zahrnují urogenitální kandidózy působené C. albicans, ale i dalšími kvasinkami.

IV. Další skupina zahrnuje infekce vyvolané červy a prvoky:

scabies (svrab, Sarcptres scabiei), pediculosis pubis (muňky, filcky), roupi, infekce vyvolané Trichomonas vaginalis. Také infekce působené Entamoeba histolytica, Cryptosporidium a Giardia lamblia patří mezi STD.

Sledování statistických údajů u hlášených klasických pohlavních nemocí (I. kožní klinika 1. LF UK a VFN) poukazuje na výrazný vzestup křivky od roku 1989, kdy např. celkový počet hlášených nemocných syfilidou představoval 171 případů a v roce 1995 jich bylo již 433. Zarážející je, že časná syfilis (do 2 let od získání infekce) představovala v roce 1995 až 60 % z celkového počtu infikovaných a hlášeno bylo také 12 případů vrozené syfilis. Maximum výskytu byl zaznamenán v severočeském regionu (40 %), v Praze (12 %) a v západočeském regionu (11,5 %). V porovnání se syfilidou byl zaznamenán »relativní« pokles kapavky v roce 1995. V roce 1988 bylo nahlášeno celkem 6000 nemocných kapavkou, v roce 1992 došlo k vzestupu na 7000 a v roce 1995 bylo hlášeno pouze 2036 případů. Tento pokles hlášené kapavky rozhodně nepoukazuje na reálný výskyt infekce, který je bezesporu mnohonásobně vyšší, ale byl spíše odrazem problematické dispenzární a depistážní složky, související nepochybně i s léčbou pohlavních nemocí v jiných oborech (např. gynekologie, urologie, praktičtí lékaři a tzv. »samoléčitelstvím«, hlavně u prostitutek.

Hlášení pohlavních nemocí

Všeobecný nárůst pohlavně přenosných infekcí vedl k vypracování nové metodiky hlášení pohlavních nemocí a od 1. 1. 1999 nabyly platnost »Pokyny pro vyplňování a sběr vstupních dat č. 57«. Hlášení podává ošetřující lékař dermatovenerolog na tiskopisu »Hlášení pohlavní nemoci« (NZIS 017 2). Postupuje se přitom podle »Závazného opatření č. 30/1968 – o opatřeních proti pohlavním nemocem« (Věstník MZ ČSR, částka 51-68 Sb) a vyhlášky MZ ČR č. 225/96. Za neplnění povinností zdravotnických zařízení v prevenci vzniku a šíření infekcí může okresní úřad uložit pokutu až do výše 100 tisíc Kč, při opakovaném nesplnění uložené povinnosti i 200 tisíc Kč, a to z podnětu orgánu hygienické služby (zákon č. 36/1975 Sb. v platném znění). Hlášení se podává na výše uvedeném tiskopisu (který má část A, B, C) podle dále uvedeného schématu. Zpra-cování údajů se provádí na pracovištích KHS, kde zůstává část tiskopisu C a části A, B se odesílají regionálnímu pracovišti ÚZIS ČR. Lékař, který onemocnění pohlavní nemocí diagnostikoval, vyplní tiskopis (A, B, C) a odešle originál i kopii příslušnému dermatovenerologovi (podle bydliště hlášené osoby), záznam o odeslání zapíše do dokumentace nemocného.

Dermatovenerolog převezme nemocného do dispenzární péče, provede depistážní šetření, doplní zjištěné údaje do tiskopisu a originál hlášení (A, B, C) odešle 1x za týden okresnímu (obvodnímu) konzultantovi v oboru dermatovenerologie. Okresní (obvodní) konzultant zkontroluje správnost vyplnění tiskopisu a odešle hlášení (A, B, C) konzultantovi v oboru dermatovenerologie při spádové KHS 1x za měsíc vždy do 3. dne následujícího měsíce společně s průvodním dopisem, ve kterém uvede celkové počty odeslaných záznamů podle diagnóz. Kopii si ponechá pro vlastní potřebu. Tam, kde není okresní (obvodní) konzultant, odešle se hlášení přímo na pracoviště KHS. I když existují jisté problémy v rámci depistáže (např. nedostatek depistážních sester), je cílem metodiky zajistit novou, dobře fungující depistážní síť se snahou co největšího záchytu pohlavně přenosných infekcí, a tak zabránit jejich dalšímu šíření v populaci.

Ilustrační foto Vladimír Brada

Ohodnoťte tento článek!