Politická asertivita v ošetřovatelství

Co je vlastně politika? Má význam i v ošetřovatelství? Různí lidé mají na politiku různé názory. V praxi by se politika mohla definovat jako úsilí specifické skupiny řídit veřejné záležitosti. Politika představuje také proces interakce lidí uvnitř organizace, ať už jde o pracoviště, legislativu, profesi nebo dokonce rodinu.

I malé dítě se rychle naučí rozeznat, kdo má v rodině větší moc – čí názor vyhraje, kdo rozhodne o koupi hračky nebo dá povolení k přespání u kamaráda. V kontextu ošetřovatelství výraz „angažovat se politicky“ neznamená členství v nějaké politické straně, ani docházení na schůze a hlasování. Znamená to asertivní, proaktivní myšlení a chování, postavení se za dobrou věc.

Politický proces

Každý proces politické uvědomělosti má pět fází. Když jej specificky zaměříme na ošetřovatelství, potom se můžeme zamyslet nad tím, ve které fázi se většina sester nachází:

„Apatie“: žádné členství v profesní organizaci, malý nebo žádný zájem o legislativní politiku týkající se ošetřovatelství nebo zdravotní péče. „Probuzení“: rozpoznání důležitosti aktivního úsilí vně profesní organizace a v legislativní politice – bez aktivní participace. „Osobní zájem“: zapojení se do organizace pouze za účelem dostat se kupředu, rozvinutí a využívání politických znalostí k dosažení svých vlastních cílů. „Politická sofistikace“: vysoká politická angažovanost a posun od potřeby prosazovat osobní zájmy k potřebě aktivně bojovat za blaho všech. „Vedení“: členství ve vysokých postech v profesní organizaci, odborná znalost témat týkajících se zdravotní péče a schopnost být opravdovým lídrem.

Moc

Tradičně byla moc v ošetřovatelství tabuizována. Byla považována za nevhodnou, dokonce neprofesionální. Proto bylo rozhodování o ošetřovatelství a sestrách většinou v rukou těch, kteří stáli mimo ošetřovatelství. „Moc může znít ještě dnes v uších sester jako nevhodné slovo.

I dnes se většina sester cítí bezmocná a jejich chování se vyznačuje podřízeným chováním utlačovaných – vedou mezi sebou spory, místo aby táhly za jeden provaz, distancují se od své profese, projevují neochotu stát se členy profesní asociace. Proto je nutné, aby se osvícené sestry staly politicky angažovanými, aby se zapojily do procesu uschopňování „utlačených“ jedinců a pomohly jim pochopit, že:

– je žádoucí profesionální charakteristika, znamená totiž schopnost efektivně ovlivňovat ostatní, – moc využívaná na pracovišti a v profesionálních aktivitách uschopňuje pacienty, jejich rodiny nebo kolegyně a pomáhá jim v maximálním rozvinutí jejich osobního potenciálu,- důvěra ve svoji vlastní schopnost může být nástrojem v procesu transformace, zdravá image a schopnost vystupovat z pozice moci je důležitá k tomu, aby sestry mohly vykonávat svoji praxi jako profesionálky, – být součástí networkingu, být mentorem, mít jasné profesní cíle a touhu rozvinout své špičkové odborné znalosti, to jsou důležité mocenské, tj. politické strategie.

Sestry se musí vzdělávat, zvyšovat svoji profesionální úroveň. Jinak si jich těžko mohou ostatní členové léčebného týmu vážit. Sestry by měly požadovat po vedení svých ZZ možnost připojení na internet a měly by využívat moderního způsobu získávání a předávání informací. Potřebují se seznamovat s globálním ošetřovatelským „knowhow“, které je dnes všem přístupné na ošetřovatelských serverech, CD, manuálech nebo jiných edukačních materiálech.

Sestry musí reagovat na to, jak jsou prezentovány. Nemohou útrpně přijímat to, co o sobě slyší, vidí nebo čtou ve sdělovacích prostředcích. Potřebují psát informované články do populárních časopisů, zviditelňovat se a seznamovat veřejnost se svou různorodou a odpovědnou prací. Potřebují předávat své myšlenky a nápady druhým.

Nové poznatky jsou v okamžiku, kdy je čteme nebo slyšíme, již často překonané, a proto je třeba se o získané informace podělit, a ne je pouze shromažďovat. Sestry se nemohou spokojit s tím, jak jsou prezentovány a vedeny, ať již vládními nebo profesními organizacemi, musí se dožadovat změn. Potřebují se angažovat politicky – musí se naučit přesvědčovat politiky, aby citlivě vnímali a reagovali na aktuální potřeby českého ošetřovatelství.

Potřebují je seznámit s často neutěšenou situací v ZZ – nízký počet sester, nedostatečná edukační připravenost pro klinickou praxi, neuspokojení základních potřeb sester, nedostačující autonomie, nedostatek respektu, malé možnosti podílet se na rozhodování –, která se promítá do kvality péče o pacienta. Tak jako lékařská komora asertivně bojuje za práva a postavení lékařů, stejně i sesterské profesní organizace musí aktivně a trpělivě bojovat za práva svých členů.

Závěr

Sestry si musí uvědomit, kdo jsou a kam jdou. Nacházejí se na důležité křižovatce a to, jakou cestu si zvolí, rozhodne o jejich budoucnosti. Nová cesta představuje boj za zdravou image, lepší pracovní podmínky a lepší kvalitu ošetřovatelské péče. Sestry si potřebují uvědomit, že představují nejpočetnější skupinu zaměstnanců, a mají tedy úžasnou možnost významně politicky ovlivnit svou vlastní budoucnost. Měly by se politicky angažovat a být ve svých požadavcích jednotné. Přidají-li se do boje sester za lepší kvalitu českého ošetřovatelství také jejich pacienti, budoucnost našeho ošetřovatelství se stane realitou.

Literatura
Kreativní ošetřovatelský management. 1. vydání, Škrla, P., Škrlová, M.: Praha, Advent-Orion, 2003.

Alena Staroštíková, DiS. Traumacentrum KNTB a. s., Zlín

Ohodnoťte tento článek!