Poruchy sluchu

K vlastnímu přežití člověk potřebuje přijímat informace ze zevního prostředí – k tomu mu slouží smysly. Jedním ze dvou nejdůležitějších, které mají i dorozumívací význam, je sluch. Ke sdělování myšlenek a prožitků si lidé vytvořili řeč. Úkolem sluchu tedy není jen příjem zvuku a jeho akustická analýza, ale extrakce hledané informace ze složitého signálu.

SOUHRN

SUMMARY

In order to survive a man needs to perceive information from external environment for which he uses his senses. One of the most important ones, that also is used for communication, is hearing. People developed speech to share their ideas and experiences. Hearing thus not only serves to receive and acoustically analyse sound but to extract and information from a complex signal as well. Do sluchové funkce se zapojuje i celý nervový systém. Poruchy sluchu v raném dětství vedou k poruchám řeči, a tím k omezení komunikačních schopností a vývoje dítěte. U zhoršení sluchu zjišťujeme kdy (v dětství, po úrazu, po infekční nemoci) a jak (náhle, postupně) vzniklo, zda je stále stejné nebo se týká rozumění řeči, provází-li je šelesty, pocit tlaku, závratě, dále sekrece, bolest, teploty, úraz, koupání či nadměrný hluk. Hluk, vibrace, infekce, toxiny a léky jsou pro ucho specifickou škodlivinou.

Jak se dělí poruchy Poruchy sluchu rozeznáváme převodní (vzniklé ztížením převodu zvuku v zevním nebo středním uchu) a percepční (způsobené postižením nervových elementů nebo drah).

Převodní poruchy sluchu mohou vznikat mnoha způsoby:

1. Neprůchodnost zvukovodu pro zvukové vlny vzniká při sekundárných jizevnatých stenózách po úrazech, operacích, při zánětlivých afekcích zevního ucha nebo nahromadění cerumina, přítomností cizích těles apod.

2. Akustický zkrat provází perforaci bubínku. Tlakové změny dopadající na bubínek jej nemohou rozkmitat, neboť zvýšení i snížení tlaku pronikne perforací do bubínku a tlakový rozdíl, který je příčinou pohybu bubínku, se vyrovná. Při malé perforaci zkrat provází pouze hluboké tóny. Při vysokých tónech se tlak nestačí vyrovnat a ztráta sluchu je menší. Při perforaci do určité velikosti je větší ztráta hlubokých tónů, při velké perforaci je rovnoměrná.

3. Zvýšená tuhost převodního systému je nejčastější příčinou převodní sluchové poruchy. Vzniká snížením tlaku v dutině bubínku (jako při katarech sluchové trubice), tuhým se převodní systém stává vyplněním dutiny bubínku sekretem při zánětech, adhezích, otoskleróze apod. Způsobuje typickou ztrátu větší v hlubokých tónech než ve vysokých.

4. Ztráta funkce řetězu kůstek nastává při jeho přerušení nebo znehybnění (po úrazu, v důsledku chronického zánětu středního ucha aj.). U řady onemocnění zpočátku vzniká jen zvýšená tuhost se ztrátou hlubokých tónů, a když se řetěz kůstek znehybní nebo přeruší, postihne ztráta všechny frekvence.

5. Interference okének labyrintu provází těžké převodní poruchy, při nichž je zničen převodní systém a obě okénka jsou vystavena zvukovým vlnám; zpravidla po chronických středoušních zánětech nebo radikálních operacích. Velká většina převodních poruch sluchu má alespoň v počátečních stadiích větší ztrátu v tónech hlubokých než ve vysokých. V dalším postupu se zpravidla ztráta sluchu vyrovná a je rovnoměrná pro všechny frekvence. Funkce vnitřního ucha se zachová, při samotné vadě převodní nevznikne nikdy úplná hluchota. Vyrovná-li se převodní ztráta sluchu například zesílením zvuku sluchadlem, je srozumitelnost řeči dobrá. Po zavedení zvuku do labyrintu kostním vedením slyší pacient normálně nebo dokonce lépe, neboť není rušen hlukem.

Percepční poruchy sluchu periferní a) Porucha vláskových buněk, kochleární porucha. Jde o nejčastější periferní poruchu způsobenou regresivními pochody v hlemýždi vrozenou méněcenností a zranitelností smyslových buněk, toxickými vlivy, traumaticky hlukem, stářím na základě zániku smyslových buněk Cortiho ústrojí.

Charakteristická je větší ztráta pro vysoké tóny než pro tóny hluboké. Kochleární porucha působí i kvalitativní změny: zvuky pod prahem nemocný neslyší, nad prahem však neúměrně hlasitě, je narušeno rozlišování výšky zvuků. Porucha se mnohem obtížněji kompenzuje sluchadly, někdy to ani není možné. Při hydropsu labyrintu, kdy je tlak v ductus cochlearis, má porucha sluchu znaky poruchy kochleární, avšak sluchové ztráty jsou rovnoměrné nebo je porucha největší ve středních frekvencích.

b) Porucha sluchového nervu nebo vůbec periferního neuronu nastává řidčeji a je způsobena buď toxickou neuritidou sluchového nervu, nebo jeho neurinomem. Nemusí mít ztráty ve vysokých tónech a není při ní porušeno vnímání hlasitosti zvuků. Základním znakem centrální poruchy sluchu je relativně dobrá sluchová ostrost pro tóny, avšak velká porucha v rozlišování zvuků a jejich chápání. Týká se zvláště srozumitelnosti mluvené řeči. Nejzávažnější centrální lézí je akustická agnozie, při níž je postižena diferenciace i chápání smyslu zvuků, nejen řeči. Jde o hlubokou lézi korovou i podkorovou. Při centrálních poruchách sluchu vrozených nebo vzniklých v raném dětství vzniká vývojová dysfázie, při níž je řeč velmi opožděná a zkreslená.

Akutně působí nadměrný hluk buď samostatně (akutrauma), nebo v kombinaci s přetlakem (detonace). Akutrauma má za následek pokles sluchu zejména ve vyšších frekvencích a mnohdy i tinitus. Může je způsobit třesk, výstřel nebo relativně delší vliv nadměrného hluku (diskotéky). Při detonaci může porušit středouší (zejména bubínek) nejen nadměrný hluk, ale i přetlakové změny (barotrauma). Chronické působení nadměrného hluku vede k nevratnému poškození sluchu hlavně u pracovníků v hlučných provozech. Sluch mnohdy značně poškodí i krátkodobé působení hluku. Léčba těchto poškození je neúspěšná, proto je nutná prevence: snižování hlučnosti provozů a nošení individuálních ochranných pomůcek.

Léčba má mnohé společné základy. Projevy vestibulární a kochleární se léčí podporou prokrvení vnitřního ucha vazoaktivními látkami, množství tekutiny v blanitém labyrintu snižujeme diuretiky, hypertonickými roztoky a neslanou dietou. Ke zklidnění závratí slouží antivertiginóza, neuroleptika a pacienta ukládáme do klidu. Předpokládanou alergii potlačí kortikoidy a antihistaminika. Léčbu doplňují vitaminy skupiny B, A, E. Je nutné omezit kouření a ostatní zlozvyky. Některé poruchy sluchu, pokud se konzervativní nebo chirurgickou léčbou nezlepší, lze korigovat sluchadly.


O autorovi: Lenka Heglasová ORL oddělení, Vítkovická nemocnice, Ostrava (lenka.heglasova@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!