Posouvá se fokus globálního ošetřovatelství?

8. 2. 2008 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
V 60. letech minulého století se objevil v ošetřovatelské literatuře (Black, 1967) nový pojem, známý v anglosaském světě jako „caring presence – autentická přítomnost/ blízkost“. Synonymy jsou „healing presence“, „practicing presence“, „being present“, „presencing“ a „being there“ (Zerwekh, 1997).


Black, který často citoval myšlenky francouzského filozofa Marcela (1889–1973), doporučoval, aby se v ošetřovatelství využilo existenciálního konceptu „autentické přítomnosti“ společně se snahou rozšířit ošetřovatelský proces o tuto dimenzi. Většina autorů, jako jsou Carson (1989), Gardner (1985) nebo Gaut (1992), považují „autentickou přítomnost“ za efektivní nástroj terapeutické ošetřovatelské intervence. V poslední době se o tento nástroj začínají hlouběji zajímat nejen vědečtí pracovníci, ale i samotné sestry.

Stejně jako spiritualitu, ani „autentickou přítomnost“ v ošetřovatelství není snadné definovat. „Autentická přítomnost“ může být definována jako cílená odezva jedné lidské bytosti (sestry) na potřeby jiné lidské bytosti (pacienta). Je to postoj, kdy je nahrazen vztah sestra/ pacient (jako objekt výkonu) vztahem sestra/pacient (jako lidská bytost se čtyřmi navzájem propojenými dimenzemi – fyzickou, duševní, společenskou a duchovní).

Zavést koncept „autentické přítomnosti“ do praxe představuje cílené úsilí sestry vnímat pacienta v jeho celistvosti a vnímat jej soustředěně, lidsky, svou přítomností a hlavně v okamžicích, kdy na tom opravdu záleží. Během tohoto procesu se sestra zbavuje povrchnosti a myšlenkové apatie a cele se soustředí na potřeby pacienta. V kontextu „autentické přítomnosti“ se sestra musí naučit „být k dispozici“ nejen svým muskuloskeletálním aparátem, ale především svým mozkem a srdcem. Tento koncept pomáhá integrovat do ošetřovatelské péče kromě mechanických a technických výkonů především lidský přístup. Autentická přítomnost může znamenat komunikaci, ale také mlčení, soustředěnou pozornost či pouhou fyzickou přítomnost – to vše na emoční úrovni pacienta.

Pro sestru to znamená mít svou „anténu“ nasměrovanou na skutečné potřeby pacienta. V české ošetřovatelské literatuře se výraz „autentická přítomnost“ nebo její anglický ekvivalent „nursing presence“ takřka nevyskytuje. V roce 2006 Katedra ošetřovatelství LFMU v Brně publikovala sborník z Odborné konference s mezinárodní účastí s názvem „Multidisciplinární tým“ a v něm článek Belgičana Rolanda Van Bellingena „To Care is to Choose.“

Autor zde v několika řádcích překvapivě popisuje „caring presence“ a její důležitost v ošetřovatelství. Bellingen například nesouhlasí s výrazem „poskytovat péči“, protože se tím redukuje ošetřovatelská péče na technickou, mechanickou záležitost, výkony, které by bylo možné automatizovat. Podle něj by péče měla ze strany sestry zahrnovat celou lidskou bytost, ne pouze neosobní provádění výkonů. Vystoupení Belgičana Bellingena v Brně pouze naznačuje, že se svět ošetřovatelství touto dimenzí ošetřovatelství skutečně zabývá.

Autentická přítomnost v českém prostředí

Jaký význam by mohl mít koncept „autentické přítomnosti“ v českém ošetřovatelství? Dříve, než odpovíme na tuto otázku, měli bychom se zamyslet nad ošetřovatelstvím ne v profesionální, ale v lidské rovině. Lidská společnost na této planetě přežívá díky schopnosti starat se jeden o druhého. S narůstajícím materialismem, individualismem a dravou soutěživostí je v naší, ale nejen v naší zemi schopnost empaticky vnímat a uspokojovat potřeby druhého potlačována. Není tedy divu, že je ošetřovatelská péče často poskytována s lhostejností a nezájmem o člověka.

Ředitel HealthCare institutu o. s. Daniel Vavřina v listopadovém čísle Moderního řízení říká: „Příběhy pacientů našeho zdravotnického systému mají skoro vždy stejný základ, neporozumění a minimální lidský přístup ze strany zdravotnického personálu.“ Je zdravotnický personál tak zaneprázdněn vlastními problémy, že nemá čas nebo zájem vnímat problémy pacientů? Jednou z důležitých podmínek změnit tuto situaci je osobní odpovědnost každé sestry pečovat o vlastní zdraví a osobní (nejen profesionální) růst.

Tím, že se sestry naučí pečovat o vlastní emoční a fyzické zdraví, budou moci daleko efektivněji pečovat o druhé a úspěšně integrovat do ošetřovatelské péče koncept „autentické přítomnosti“ (nejde pouze o to, co sestra dělá a co zná, ale především jakým je člověkem). Principy „autentické přítomnosti“ jsou v souladu s principy Spojené akreditační komise (JCAHO), která uznává vitální, interaktivní vztah mezi pohodou ducha i těla, což zahrnuje i spirituální potřeby pacienta. Lidská spiritualita je totiž fundamentálním principem „autentické přítomnosti“ (Chase, 2001).

V oblasti „autentické přítomnosti“ zůstává mnoho otázek nezodpovězeno. Jestliže může významně zvýšit komfort pacienta a podpořit uzdravující proces, pak je třeba tuto skutečnost důkladněji vědecky ověřit. V případě, že výzkum jednoznačně prokáže význam tohoto konceptu, pak si nejsme jisti, co to bude znamenat pro budoucnost ošetřovatelství. Existují totiž náznaky, že v nepříliš vzdálené budoucnosti bude aplikována technologicky zprostředkovaná interakce pacienta s léčebným týmem.

V nových modelech poskytování ošetřovatelské péče pacient nemusí být fyzicky přítomen ve stejném prostoru jako sestra. Interakce mezi pacientem a sestrou budou jednou probíhat s použitím multimédií, která budou zajišťovat kontinuální kontakt s pacientem. (Sandowlowski, 2002). Bude pacient postrádat v takovém odlidštěném léčebném prostředí „autentickou přítomnost“ sestry? Zřejmě ano. Na závěr lze říct, že polidštění péče je stále jednou z velkých výzev pro české ošetřovatelství. Koncept „autentické přítomnosti“ by se mohl stát jedním z účinných nástrojů k ošetřovatelské excelence.

LITERATURA
Spirituality and nursing process. Carson,VB. Philadelphia:W. B. Saunders Company, 1989.
Nursing interventions. Gardner, D. Philadelphia: W. B. Saunders, 1985.
The presence of caring in nursing. Gaut, D. National League for Nursing, 1992.
Complications of life, presence, place, and identity. Sandelowski, M. Advances in nursing science. 2002, 24(3), 58–70.
The practice of presencing. Zerwekh, J. V. Seminars in oncology nursing. 1997, 13(4), 260–262.

Ph. D. Petr Škrla, lektor, konzultant Organizace a řízení zdravotnictví (petr.skrla@tiscali.cz)

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?