Postoj sester k eutanázii

Problematika eutanázie nepatří na Slovensku ke každodenním tématům diskusí. Můžeme konstatovat, že Slovensko je křesťanská země a zásadně se staví proti tomu, aby byla eutanázie někdy do budoucnosti uzákoněna. I když v SR není legální, mělo by se o ní více hovořit, protože v zemích, kde je eutanázie povolená, hledají ukončení svého života i obyvatelé Slovenska.

Smrt je neodvratným koncem života každého z nás a je nepředvídatelnou součástí života. Každý člověk má právo na důstojné umírání, a proto je důležité, aby bylo těmto otázkám věnováno více pozornosti. Vážným problémem umírání a smrti je eutanázie (Ondriová, Fertaľová, Slaninková, s. 150).
Eutanázie naopak není dobrým způsobem pro smrt. Světová lékářská asociace (WMA) charakterizuje eutanázii jako vědomé, úmyslné a záměrné ukončení života, kde subjektem tohoto činu je kompetentní informovaná osoba s nevyléčitelnou chorobou, která dobrovolně požádá o ukončení života. WMA je pevně přesvědčená a opakovaně potvrzuje, že eutanázie je v rozporu se základními etickými principy lékářské praxe (Munzarová, 2008, s. 94).

Postoje k eutanázii

Můžeme rozlišovat aktivní a pasivní eutanázii, přímou a nepřímou eutanázii a ortotanázii. O aktivní eutanázii hovoříme tehdy, když o svém konci života rozhodne sám pacient a dá k tomu souhlas. Je to akt, kde je přímo podán smrtící prostředek, jed, lék anebo je proveden usmrcující zákrok a tím dojde ke smrti (Kutnohorská, 2007, s. 85).
Za pasivní eutanázii se považuje, pokud nejsou pro život beznadějně umírajícího poskytnuta taková opatření, jako je podávání umělé výživy, podání potřebného léku anebo transfuze (Levická, Kahoun, Rybárová, 2003, s. 78).
Při pasivní eutanázii se neposkytují žádná opatření, která by mohla prodloužit život pacienta (Kutnohorská, 2007, s. 84).
Pojem přímá anebo čistá eutanázie znamená pomoc v umírání, a ne k umírání, která nepřináší žádné etické anebo právní problémy. Za nepřímou eutanázii se považuje podání léků, které tiší bolest, ale zároveň způsobí i urychlení umírání. Ortotanázie je další formou eutanázie. V této formě se ustupuje od léčby nevyléčitelně nemocného, která je vysoce nákladná a mnohdy těžko dostupná, a pacientovi je umožněno přirozeně zemřít (Vlček, Vaďura, 2009, s. 71).
V roce 1981 uveřejnila Světová lékařská asociace původní Lisabonskou deklaraci o právech nemocných, která obsahuje základní práva. Několik z nich se zaobírá problematikou péče o umírající a nevyléčitelně nemocné. V Chartě práv pacientů ve Slovenské republice jsou uváděna práva, která se dotýkají umírajícího. První zakotvuje právo pacienta v konečném stadiu nevyléčitelného onemocnění na takovou úlevu a zmírnění bolestí, které odpovídají současným vědomostem a možnostem zdravotní péče o umírající. Další přiznává nevyléčitelně nemocným a umírajícím právo na humánní péči. Pacient má také právo, aby ho v posledních chvílích života provázela jím zvolená osoba. Nemocný má právo na důstojné umírání. Poslední právo týkající se umírajícího stanovuje, že tento má nárok na důsledné respektování písemné žádosti nebýt resuscitován anebo odmítnout aplikaci léčebných zákroků a postupů (Magurová, Cibríková, Rybárová, s. 107).
Výkon aktivní eutanázie je ve Slovenské republice zakázaný. Úmyslné usmrcení jiné osoby je považováno za trestný čin vraždy, a to i v případě, že by o to osobně požádal nemocný pacient (Vlček, 2007, s. 191).
Ve Španělsku se eutanázie trestá odnětím svobody na dvacet let. Anglie považuje a trestá eutanázii jako asistenci při sebevraždě. Od roku 1936 předložila Anglie 3 návrhy legalizace eutanázie, všechny však byly zamítnuty (Ulrichová, 2009, s. 91).
První evropskou zemí, která po druhé světové válce umožnila provádět eutanázii, bylo Nizozemsko (2002; první na světě byla v roce 1996 Austrálie, resp. její část Northern territory). Mezi nejčastější důvody a žádosti, na základě kterých je eutanázie vykonaná, patří utrpení, nevšedním důvodem je prevence utrpení a bolesti, ztráta důstojnosti a její prevence (Opatrná, 2008, s. 55).
Další zemí, která potvrdila provádění eutanázie, je od roku 2002 Belgie. Poté následovalo Švýcarsko, Kolumbie a americký stát Oregon (Ulrichová, 2009, s. 91).
Podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), může pacient podle platné české legislativy „pro případ, kdy by se dostal do takového zdravotního stavu, ve kterém nebude schopen vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb a způsobem jejich poskytnutí, tento souhlas nebo nesouhlas předem vyslovit (dříve vyslovené přání)“. Zákon, který platí od 1. dubna 2012, však představuje pro mnohé české lékaře problém (§ 36 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, tzv. zákon o zdravotních službách).
Pacienti v ČR nyní podle tohoto zákona mohou pro případ, kdy by se dostali do takového zdravotního stavu, ve kterém nebudou schopni vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb a způsobem jejich poskytnutí, tento souhlas nebo nesouhlas předem vyslovit (tzv. dříve vyslovené přání) (§ 36). Toto rozhodnutí, které musí být ověřené notářem, platí za podmínek stanovených zákonem maximálně pět let. Lékaři mohou pacienta v souladu s jeho přáním nenapojit na přístroj a tím jej nezachránit, ale odpojit od přístrojů ho nesmějí (Zsilleová, 2012).
Etický kodex sestry obsahuje základní cíle a hodnoty povolání v ošetřovatelství. Tento kodex podává sestrám, ale i společnosti informace o profesionálních očekáváních a požadavcích, které odpovídají etickým normám ošetřovatelského povolání. Sestry musí zvážit i všeobecné

morální principy, ze kterých vycházejí etické principy ošetřovatelství. Mezi ně patří úcta k člověku a respekt k lidskému životu, autonomie, konání dobra, vyhýbání se způsobení škody, zachovávání pravdomluvnosti, mlčenlivosti, spolehlivost a spravedlivost v konání vůči lidem (Hanzlíková, 2011, s. 142). Průzkum zaměřený na zjištění postoje sester k eutanázii: Cílem bylo zjistit, jaký postoj zaujímají sestry k problematice eutanázie. Zaměřily jsme se na postoj k akceptaci eutanázie vzhledem k víře v Boha a osobní zkušenosti s umíráním blízké osoby.
Hypotéza 1: Předpokládáme, že existuje silná negativní korelace mezi vírou v Boha a akceptací eutanázie.
Hypotéza 2: Předpokládáme, že existuje silná negativní korelace mezi osobními zkušenostmi sester s umíráním blízké osoby a pozitivním postojem k eutanázii.
Jako metodu průzkumu jsme si zvolily dotazník. Oslovily jsme profesora Jasona Wassermana z Kansaské univerzity s prosbou o poskytnutí dotazníku na měření postoje k eutanázii. Tento dotazník byl použit vícekrát a je validní a věrohodný. V položkách dotazníku byla použita Likertova škála, kde u každé otázky byla možnost výběru jedné z možností: 1. určitě nesouhlasím, 2. nesouhlasím, 3. neumím se rozhodnout, 4. souhlasím a 5. určitě souhlasím. Použitá byla stupnice směru postoje k eutanázii (ATE škála), která se skládá z 10 položek, které byly následně v každém dotazníku spočítány. Rozmezí hodnot škály bylo od 10 do 50. Dotazník obsahoval celkem 14 otázek, z toho ATE škála obsahovala 10 otázek, které byly zaměřeny na postoj k akceptaci eutanázie a 4 otázky byly věnovány sociodemografickým údajům (věk sester, délka praxe, víra v Boha a osobní zkušenost s umíráním blízké osoby). Výběrový soubor tvořilo 80 sester pracujících ve zdravotnických zařízeních ve Fakultní nemocnici v Trnavě a v Nemocnici Poprad a. s. Dotazníky jsme distribuovaly na chirurgické, traumatologické a neurologické jednotce intenzivní péče, na klinice anesteziologie a intenzivní medicíny (KAIM) na cerebrální, metabolické a koronární jednotce a na onkologické klinice. Věk respondentů byl od 20 do 51 a více let. Po zpracování získaných údajů jsme zjistily, že 36 % (29) sester uvádí věk mezi 20 až 30 lety, 34 % (27) tvoří sestry ve věkové kategorii od 31 do 40 let, 25 % (20) tvoří sestry ve věku 41 až 50 let a 5 % (4) sester uvedlo věk nad 51 let včetně. Celkově ze všech distribuovaných dotazníků se nám vrátilo 69 % dotazníků. Sběr údajů byl realizován v měsících leden až únor 2012. Získané údaje jsme zpracovaly a použily statistickou metodu korelačního koeficientu.
V první hypotéze jsme předpokládaly, že existuje silná negativní korelace mezi vírou v Boha a akceptací eutanázie. Z celkového počtu 80 respondentů uvedlo víru v Boha 50 dotázaných, což tvořilo 63 % z celkového počtu. Jako odpověď na otázku, zda věří respondent v Boha, uvedlo možnost „ne“ 10 dotázaných (13 %). Svoji víru v této otázce neuvedlo 20 oslovených respondentů, což tvořilo 25 % z celkového počtu dotázaných. Při výpočtu korelačního koeficientu jsme zjistily, že hodnota koeficientu je r Z 0,389105. Podle stupně závislosti můžeme hovořit o průměrné pozitivní korelaci, která dosahuje hodnoty r Z 0,3-0,7. Statistická významnost H1 se nám nepotvrdila. Na základě zjištěných hodnot korelačního koeficientu je možné konstatovat, že se hypotéza nepotvrdila.
V druhé hypotéze jsme předpokládaly, že existuje silná negativní korelace mezi osobními zkušenostmi sester s umíráním blízké osoby a pozitivním postojem k eutanázii. Po sběru a vyhodnocení dotazníků jsme ze získaných údajů zjistily, že většina (61 %) dotázaných respondentů uvedla, že má osobní zkušenost s umíráním blízké osoby. Z celkového počtu 80 respondentů 39 % uvedlo, že neměli osobní zkušenost s umíráním blízké osoby. Při výpočtu korelačního koeficientu jsme zjistily hodnotu koeficientu r Z 0,136275. Na základě stupně závislosti můžeme konstatovat, že došlo k slabě pozitivní korelaci, kde r Z 0,0-0,3. Statistická významnost této hypotézy se nám nepotvrdila. Ze získaných údajů můžeme zhodnotit, že H2 se nepotvrdila.

Doporučení pro sestry

Účastnit se konferencí, na kterých je potřebné zvyšovat vzdělanostní úroveň sester o problematice eutanázie, smrti, umírání a paliativní péče. Nebát se diskutovat o těchto otázkách také na veřejnosti.
Informovat budoucí sestry v průběhu jejich přípravy na povolání o tom, že život každého člověka je hoden ochrany za všech okolností a v každém věku, že lidský život a jeho ochrana začíná početím a končí přirozenou smrtí.
Informovat o postupech, pomocí kterých je nemocnému zajištěno důstojné umírání a smrt. Jedním z postupů je paliativní péče, která poskytuje především účinnou léčbu bolesti, duchovní, sociální a psychologickou podporu.
Upřednostňovat poskytování paliativní péče u terminálně nemocných. Zabezpečit poskytování péče v domácím prostředí, pokud to dovoluje zdravotní stav pacienta.
Sledovat řešení problematiky eutanázie ve světě a vytvořit si vlastní objektivní názor. * Věnovat dostatek času nemocnému. Důležité je umět naslouchat a pochopit umírajícího. Hlavní úlohou je zbavit umírajícího pocitu osamělosti, strachu a deprese. Je potřebné pomoci mu udržet si pocit jistoty, sebedůvěry, důstojnosti a sebeúcty. Povzbuzovat v něm naději a pomáhat při akceptovaní jeho vlastní ztráty.

Závěr

Cílem příspěvku bylo poskytnout výsledky průzkumu zaměřeného na postoj sester k problematice eutanázie. Zjišťovaly jsme, zda tento postoj ovlivňuje a do jaké míry víra v Boha a osobní zkušenost s umíráním blízké osoby. Hlavní částí příspěvku byla zejména praktická část, realizovaná za účelem zjištění postoje sester k eutanázii. Při zjišťování, zda existuje závislost mezi vírou v Boha a akceptací eutanázie, jsme zjistily mírně těsnou korelaci. Při ověřování závislosti mezi osobní zkušeností s umíráním blízké osoby a akceptací eutanázie jsme podle stupně, resp. těsnosti závislosti zjistily, že nedošlo prakticky k žádné korelaci.
Na základě výsledků průzkumu navrhujeme, aby se o problematice eutanázie více diskutovalo, aby byly organizovány kurzy a semináře se zaměřením na paliativní péči. Důležité je, aby sestry pracující s umírajícími si vážily každého života a ochraňovaly ho až do posledních chvil.
Literatura

HANZLÍKOVÁ, A. Profesionálne ošetrovateľstvo a jeho regulácia. 1. vyd. Martin: Osveta, 2011. 155 s. ISBN 808063-360-8.
KUTNOHORSKÁ, J. Etika v ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 163 s. ISBN 80-247-2069-2.
LEVICKÁ, J.; KAHOUN. V.; RYBOVÁ. K. In CHMELÍK, B.; LEVICKÁ. J. Ochrana života IV. Budovanie spoločnosti pre všetkých. Trnava: Trnavská univerzita, 2003. 198 s. ISBN 80-89104-44-4.
MAGUROVÁ, D.; RYBÁROVÁ, Ľ.; CIBRÍKOVÁ. S. Charta práv umierajúcich pacientov a etické princípy paliatívnej starostlivosti. [online. [cit. 2012-03-12] Dostupné z: http: www.unipo.sk/public/media/files/docs/fz_veda/svk/dokument_92_29.pdf MUNZAROVÁ, M. Eutanazie, nebo paliativní péče? 1 . v yd. Praha: Grada Publishing, 2005. 108 s. ISBN 80-247-1025-0.
OPATRNÁ, M. Etické problémy v onkologii. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2008. 114 s. ISBN 80-7254-815-6.
ULRICHOVÁ, M. Různé tváře smrti: Vybrané kapitoly z thanatologie. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2009. 143 s. ISBN 80-7041-743-0.
VLČEK, R.; HRUBEŠOVÁ, Z. Zdravotnícke právo. 1. vyd. Bratislava: Epos, 2007. 319 s. ISBN 80-8057-705-6.
VLČEK, R.; VAĎURA, M. Eutanázia a asistovaná samovražda. Ošetrovateľský obzor. 2009, roč. 6, č. 2, s. 71. ISSN 1336-5606.
ZSILLEOVÁ, M. Pacienti v Česku rozhodujú o svojej smrti. [online]. 2012, [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: http:
www.sme.sk/c/6345094/pacienti-v-cesku-rozhoduju-osvojejsmrti.html

Souhrn Autorky příspěvku věnovaného eutanázii se zaměřily na situaci na Slovensku, ale i v jiných zemích světa, s ohledem na skutečnost, jaký je tamní postoj pro, či proti její legalizaci. Zabývají se právy umírajících, popisují typy eutanázie, ale především se zaměřují na etický kodex sester, který obsahuje základní cíle a hodnoty povolání v ošetřovatelství. Cílem příspěvku bylo zjistit, jaký mají sestry názor na problematiku eutanázie, protože právě ony jsou v nejbližším kontaktu s umírajícím. Průzkum postojů sester k této problematice zjišťoval, zda existuje silná negativní korelace mezi vírou v Boha a osobními zkušenostmi sester s umíráním blízké osoby a akceptací eutanázie. Klíčová slova: eutanázie, práva umírajících, umírání, legalizace eutanázie, víra

O autorovi| Zuzana Záhoráková, PhDr. Jarmila Jakubeková Katedra Ošetrovateľstva, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce, Trnavská Univerzita v Trnave (zuzana.zahorakova@gmail.com, jarmila.jakubekova@truni.sk)

1)
R
Ohodnoťte tento článek!