Potíže způsobené nadbytkem či nedostatkem ušního mazu

Nedostatek či přebytek ušního mazu mohou vést k potížím, nejčastěji ke zhoršení sluchu a vzhledem k tomu, že k jeho akumulaci dochází často u starších pacientů a pacientů s mentální poruchou, měl by být ošetřující zdravotnický personál s možnými potížemi seznámen.

Pacienti mezi ně nejčastěji řadí nedoslýchavost, závratě, tlak až bolesti v uchu, ušní šelesty. Vypadávající ušní maz pak může být považován za patologický výtok. Jedním z předpokladů dobrého sluchu je volný zvukovod a pohyblivý bubínek. Pokud cerumen uzavře lumen zvukovodu (i malá štěrbina může stačit k zachování sluchu) nebo je zatlačen k bubínku, dojde k nedoslýchavosti, často provázené ušními šelesty o nízkých frekvencích. Potíže většinou vznikají v souvislosti se sprchováním či koupáním.

Poruchy sluchu a ušní maz

Pokud je zvukovod jedince zúžen, například v důsledku exostóz (povrchový kostní výrůstek z tkáně kostní nebo chrupavky), stačí k rozvoji nedoslýchavosti i menší množství ušního mazu. Stav se upravuje po vyčištění ucha. (obr. 1a, 1b) Pokud dojde ke zhoršení sluchu oboustranně, jsou omezené i komunikační možnosti jedince.

U pacientů s již existující mentální poruchou (např. demence, psychická zaostalost) může být zhoršení komunikace mylně přičítáno zhoršení psychických schopností. Na rozdíl od progrese vlastní mentální poruchy dojde rychle k úpravě po výplachu ucha, což je jednoduchý výkon běžně prováděný otorinolaryngology.

Další možnost ovlivnění sluchu pacienta lze označit jako „vztah sluchadlo-cerumen“. U pacientů používajících sluchadlo se nemění vlastní sluch, ale selhává výkon sluchadla, které je třeba také od ušního mazu čistit.

Arnoldův (kašlací) reflex – ztuhlý ušní maz může dráždit jemnou kůži zvukovodu a vyvolávat pocity plnosti ucha a tlaku různé intenzity až bolest. Dráždění zvukovodu ztuhlým ušním mazem se může projevit i vegetativními symptomy. Obdobně se může projevit i neopatrný dotyk nástrojem při čištění ucha. Problém bývá způsoben přenesením dráždění z ušní větve n. vagus – bloudivého nervu, který zásobuje část zadní stěny zvukovodu a přilehlý bubínek. Při vyplachování ucha proto u některých pacientů pozorujeme dráždivý kašel, dávení až zvracení a zřídka až srdeční zástavu.

Výtok z ucha a ušní maz – ušní maz má při svém vzniku, zvláště jeho vlhký typ, charakter viskózní hnědavé tekutiny, a tak se stává, že je zaměněn za sekret při zánětu středního ucha. Naopak ušní maz, který setrval ve zvukovodu delší dobu, sesychá do tvrdých tmavohnědých až černých hrudek, které může laik zaměnit za zbytky krve. Odlišení těchto stavů však bývá pro ušního lékaře jednoduché. Je ale nezbytné k rozhodnutí o dalším postupu.

Ušní maz a záněty ucha -Fairey a jeho spolupracovníci se zabývali množstvím ušního mazu u dětí ve věku 3-10 let při akutním středoušním zánětu. Vycházeli z rozšířeného předpokladu, že množství cerumina při tomto zánětu stoupá. Byl však prokázán opak – tedy častější výskyt menšího množství cerumina ve zvukovodu u pacientů se středoušním zánětem než u zdravých jedinců. Autoři nedoporučují preventivní odstraňování ušního mazu u dětí bez potíží.

El-Ghazzawi a spol. sledovali množství ušního mazu u pacientů s chronickým středoušním zánětem. Také pozorovali snížené množství cerumina, které vysvětlují zčásti vyplavováním při dlouhodobém výtoku. Rovněž přisuzují podíl snížení tvorby při fibrotizaci v kůži zvukovodu včetně okolí žlázek, jako projevu chronického dráždění. Po vyléčení zánětu dochází ke spontánní regresi těchto změn a obnovení tvorby mazu.

Snížené množství mazu – nejen jeho nadměrné množství může vést k potížím. Ušní maz obsahuje lipidové látky, které promazávají kůži a pomáhají ji udržovat vláčnou. Nedostatek mazu se projevuje svěděním nebo snadnou zranitelností kůže zvukovodu, což může druhotně vést ke snadnějšímu rozvoji infekce a k opakovaným zánětům zvukovodu.

Ušní maz a metabolické poruchy – složení ušního mazu bylo rovněž posuzováno ve vztahu k některým metabolickým chorobám ve snaze získat další „kámen“ v mozaice diagnostiky těchto chorob. Best se spolupracovníky sledovali množství glykosylovaného hemoglobinu a glukózy v ušním mazu dětí, u nichž bylo zvýšené riziko rozvoje DM. Výsledky srovnávali s výsledky orálního glukózového tolerančního testu a zjistili, že tyto metody mohou být přínosné při určování lidí s vyšším rizikem rozvoje DM, a to již v preklinické fázi nemoci.

Množství jednotlivých prvků v ceruminu u pacientů s cystickou fibrózou sledovali Brand-Auraban a kol. Předpokládali, že toto onemocnění musí ovlivnit i sekreci modifikovaných apokrinních (tzv. ceruminových) žlázek, které stavbou připomínají potní žlázy v jiných částech těla a svým sekretem se podílejí na vzniku ušního mazu. Zjistili přitom statisticky signifikantní rozdíl v průměrné koncentraci draslíku, vápníku, hořčíku a zinku v porovnání s kontrolní skupinou.


SOUHRN

Nadměrné množství i nedostatek ušního mazu se mohou projevit řadou obtěžujících příznaků. Nejčastější z nich je nedoslýchavost v důsledku ucpání zvukovodu či sluchadla ceruminem. Mezi dalšími jsou vegetativní reakce, vztah k výtoku z ucha a vztah ušního mazu a zánětů ucha. Protože se otázky tvorby cerumina dotýkají poměrně velkého počtu lidí vyžadujících zvýšenou ošetřovatelskou péči, považují autoři za vhodné informovat o této dosud málo diskutované problematice.

SUMMARY

An excessive amount or lack of cerumen (ear wax) can cause many disturbing signs and symptoms. The most common is hearing loss due to the obstruction of the ear canal or a hearing aid. Others are vegetative reactions, ear discharge, possible and ear infections. As the problems with cerumen formation effect many people who require nursing care the authors think it important to inform about this not well known topic.


O autorovi: MUDr. Karel Pokorný1,2, prof. MUDr. Arnošt Pellant, DrSc.1,2, Mgr. Jana Škvrňáková2, Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku KN Pardubice1 Univerzita Pardubice, Ústav zdravotnických studií2 (k.pokorny@centrum.cz, pellant@nem.pce.cz, jana.skvrnakova@upce.cz)

Ohodnoťte tento článek!