Někdy kolem roku 1979 jsem se rozhodl s pomocí jógy zachránit všechny závislé. Přišel jsem tehdy za ním a nápad mu předestřel. Kupodivu mě nevyhodil, ale nechal mě, ať to zkusím. Jógu jsem cvičil nejprve s jeho pacienty, a pak pokračoval jinde. Jóga je užitečná, ale závislost je složitější problém, než jsem si tehdy dokázal představit. Později jsem jej U Apolináře vídal, jak mistrně pracuje s velkou skupinou pacientů v socioterapeutickém klubu.
Za tuto zkušenost jsem vděčný, mnohokrát se mi hodila. Doc. Skála byl průkopníkem jak v prevenci a léčbě návykových nemocí, tak i v psychoterapii. Výcviková terapeutická komunita, kterou v 80. letech vedl, pro mě byla závanem svěžího jarního vzduchu. Jako nadřízený byl náročný, ale dokázal přijmout jiný názor. I za to jsem vděčný.
Jaroslavu Skálovi se říkalo docente, ale kvůli politickým překážkám se jím stal až po roce 1989 a s úsměvem popisoval, jak překvapil jednoho akademického gratulanta zmínkou o profesuře. Sebevědomí, dobré nápady ani energie mu v životě nescházely. Skromnost by však v jeho případě ani nebyla namístě.
Prim. MUDr. Karel Nešpor, CSc. www.drnespor.eu