Použití nutričních doplňků u seniorů při hospitalizaci

Senioři jsou skupinou osob, pacientů, klientů, se značně specifickými požadavky na výživu, kterým obvykle není věnována dostatečná pozornost. Nedostatečná výživa se vždy nepříznivě odrazí na zdravotním stavu člověka. Klíčová slova: sipping, druhy sippingu, výživa seniorů, doplňky stravy

Použití nutričních doplňků
u seniorů při hospitalizaci

SUMMARY Senior patients/clients have specific nutritional requirements which are often not properly addressed. Deficient nutrition will always have negative effect on the health status of the person. Key words: sipping, types of sipping, nutrition of seniors, food supplement

U seniorů jsou časté poruchy chrupu znemožňující konzumaci některých potravin, snížený pocit žízně a chuťových vjemů. Gastrointestinální trakt mívá sníženou schopnost vstřebávat určité látky. Klesá klidový metabolismus a celková tělesná aktivita.

Pokles množství přijímané stravy je ve stáří přirozený. O to důležitější je kvalita přijímaných živin. Pro seniory je přitom typické spíše sacharidové složení stravy, které tělu nezajistí všechny potřebné živiny. V takovém případě dochází, vedle přirozeného úbytku svalové hmoty ve stáří – sarkopenie, k odbourávání bílkovin, přestože tukové zásoby třeba ani nejsou vyčerpány. V důsledku toho velmi rychle dochází k narušení obranyschopnosti, zhoršuje se hojení, objevují se poruchy kognitivních funkcí, hybnosti atd.

Využití doplňků stravy – sipping

Vedle správně upravené a podávané stravy je vhodné hospitalizovaným geriatrickým pacientům s rizikovým nutričním stavem podávat i doplňky stravy. Nejjednodušší metodou volby je v takovém případě sipping.
Za dobu své klinické praxe nutričního terapeuta jsem se, v různých zdravotnických zařízeních, sama nebo zprostředkovaně setkala s rozdílnými názory na podávání sippingu. Jeden z těch odstrašujících by se dal popsat absurdním prohlášením: „Pacient žádný preparát nepotřebuje, protože to pro zařízení/oddělení znamená zvýšené náklady, více práce pro sestry a zbytečnou administrativu.“ Je smutnou skutečností, že stále existují zdravotnická zařízení, jejichž vedení dostatečně nepodporuje zavádění nových postupů výživy, které by mohly výrazně napomoci zvýšení kvality života i zdraví pacientů, přičemž krátkozrace argumentují zvýšenými náklady. Ošetřující personál by přitom velmi rád poskytl pacientovi to nejlepší, ale není mu to umožněno právě kvůli tomuto přístupu vedení. Bohužel jsem se setkala i s přístupem, kdy vedení zařízení dalo výživě zelenou, ale přístup ošetřovatelského týmu by se dal charakterizovat tím, že co nejde samo – nejde vůbec, a stále platí i to, že jeden nebo dva neochotní pracovníci dokážou zhatit snahu všech ostatních. Každý by si proto měl sáhnout do svědomí a vcítit se do role pacienta či jeho rodinných příslušníků – všichni bychom ve stáří chtěli pro sebe a své bližní to nejlepší.

Přínos doplňků výživy v klinické praxi

Pojďme se však raději věnovat těm pracovištím, jejichž vedení a ošetřovatelský personál nestaví bariéry zavádění těchto produktů do denní praxe – investice do kvalitní výživy se vyplatí a vynaložené náklady se vrátí jinde (např. nákladná léčba komplikací spojených s kachexií – snížená imunita, dekubity). V tomto příspěvku se chci věnovat především praktickým postupům při zacházení s doplňky výživy – sippingem.

Podání doplňku výživy navrhuje nutriční terapeut či jiný člen ošetřovatelského týmu, za jeho indikaci je však zodpovědný ošetřující lékař. Má-li oddělení v dosahu lékaře s nutriční licencí, který je oprávněn předepisovat enterální výživu, je vhodné využít právě jeho služeb, neboť poté lze část podaných doplňků vykázat na proplacení pojišťovně. Na některá pracoviště je sipping dodáván přímo stravovacím provozem, zde je třeba počítat s navýšením stravovací jednotky.

Korektní postup v rámci vedení ošetřovatelské dokumentace při sippingu spočívá v každodenním zaznamenávání druhu a množství indikovaného doplňku – stejným způsobem, jako je v chorobopisu pacienta zapisována klasická medikace. V zájmu přehlednosti je vhodné umístit zmínku o sippingu do políčka o dietě (např. 3+sip) tak, aby jeho podání nemohlo být opomenuto. Za správné podání indikovaného preparátu je zodpovědná službu konající sestra, která by měla mít formu sippingu uvedenu v dokumentaci a jeho podání zaznamenat stejným způsobem jako v případě jakéhokoli jiného léku. Sipping totiž není jen pouhým potravinovým doplňkem, ale může být volen i jako součást plnohodnotné léčby.

Pokud sestry vedou pacientovi nutriční deník (zápis stravy), je třeba i do něj zaznamenat druh doplňku, neboť obsah živin se může u různých druhů lišit až o desítky gramů. Sipping je sice výživa, ale lze jej započítávat i do příjmu tekutin.

Podávání sippingu

Před započetím podávání sippingu je třeba pacienta edukovat o tom, jak přípravek správně konzumovat, aby mu po něm nebylo špatně. Enterální doplňková výživa je koncentrovaný roztok živin, pokud se vypije najednou, může způsobit zažívací a trávicí obtíže (nadýmání, průjem, nauzeu). Proto je důležité pít jej po částech. Chutnější je vychlazený z ledničky.

Pacient musí mít možnost vybrat si přípravek, který je schopen tolerovat – chuť, teplotu, konzistenci. Z toho důvodu je přímo žádoucí, aby bylo na oddělení k dispozici několik druhů přípravků – příchutí. Poměrně běžný a až „trestuhodný“ způsob spočívá v tom, že je pacientovi nabídnut jeden druh přípravku se slovy „Toto musíte vypít!“, a pokud pacient neuposlechne nebo mu preparát chuťově nevyhovuje, je celá záležitost uzavřena se slovy „On to nechce, tak mu to dávat nebudeme!“ Stejně chybným postupem je postavit krabičku s nápojem na stolek pacienta a druhý den ráno ji nedotčenou nahradit jinou se slovy „Ale vy jste to ani neochutnal?“

V případě, že se pacient není schopen obsloužit sám nebo nedokáže situaci správně zhodnotit, nepomůže ani to, že měl lahvičku otevřenou a brčko řádně zapíchnuté… Většina preparátů pro sipping je ve formě hustých sladkých roztoků (dokážou rychle zasytit). Konzumace takových koncentrátů pomocí brčka může být pro seniory poměrně namáhavá a v některých případech téměř nemožná. Tento problém lze snadno překonat přelitím do hrnečku. Výraznou chuť (sladkost) a hustou konzistenci, která rychle zasytí, lze zmírnit naředěním přípravku. Ke snídani je možné smíchat neutrální nebo kávový sipping s bílou kávou, čokoládový sipping s kakaem, ke svačině ovocný sipping s mlékem – u pacientů, kteří mléko nesnášejí, je sipping možné míchat s převařenou vodou.

Neochucená enterální výživa se dá přimíchat do polévky, omáčky, tekuté stravy nebo kaše. Džusové sippingy bez tuku lze použít místo sirupu a míchat je s vodou nebo jimi ochucovat čaj.
Sipping bývá dodáván převážně v ergonomicky tvarovaném 200ml balení, lze jej však bez obav přelít do hrnečku, nádobky se savičkou, kojenecké láhve apod. Stejně tak větší balení lze rozdělit do jednotlivých nádobek.
V zařízení, kde mají „osvícený“ stravovací provoz, lze zařídit, aby byla použita enterální výživa již při přípravě individuálních porcí pokrmů, pudinků, tvarohů apod.


O autorovi: Eva Chocenská, Oddělení klinické výživy, FTNsP, Praha (ChocenskaEva@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!