Práce sestry s HIV pozitivními pacienty

12. 1. 2012 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
První zmínky o tomto onemocnění se datují do roku 1981, kdy ve Spojených státech amerických dr. Gottlieb poprvé upozornil na souběh pneumocystové pneumonie, Kaposiho sarkomu a současně poklesu T4 lymfocytů u mladých, předtím relativně zdravých mužů.



SOUHRN: Počet HIV pozitivních v České republice stále stoupá a v současné době se s nimi mohou sestry setkat již ve všech typech zdravotnických a sociálních zařízení. Článek podává základní informace o onemocnění, cestách přenosu, léčbě a nejčastějších problémech HIV pozitivních. Jeho cílem je zvýšit informovanost o tomto onemocnění a pomoci tak odstranit bariéry mezi zdravotníky a jejich HIV pozitivními pacienty.
Klíčová slova: sestra, HIV/AIDS, cesty přenosu, léčba, edukace


Prvními nemocnými byli především příslušníci gay minority, za krátkou dobu se však zjistilo, že shodný imunodeficit postihuje jak muže, tak i ženy. V průběhu let 1981–1982 počet nemocných po celém světě prudce narůstal. V této době ještě nebyla známa etiologie onemocnění, bylo však již nazváno syndromem získané imunitní nedostatečnosti – AIDS (Acquired Immunodeficiency Syndrome). V letech 1983–1984 objevili nezávisle na sobě francouzský profesor Montagnier a americký profesor Galla původce onemocnění, virus lidské imudeficience HIV (Human Immunodeficiency Virus).

V současné době se sestry v České republice mohou setkat s HIV pozitivními pacienty ve všech typech zdravotnických a sociálních zařízení. K 31. 1. 2011 bylo v ČR diagnostikováno 1536 osob infikovaných virem HIV. Podle odhadů odborníků je však skutečností čtyřaž pětinásobek tohoto čísla. Z celkového počtu HIV pozitivních již 321 osob onemocnělo AIDS a v důsledku nemoci zemřelo v ČR 169 osob. Infikace virem HIV se nejvíce týká mladé a střední generace.

HIV a AIDS je však stále v naší společnosti určitým stigmatem. V Domě světla – preventivním a zdravotně-sociálním centru pro HIV pozitivní a AIDS nemocné – se setkáváme s tím, jak například pracovníci některých firem odmítají přijet opravit počítač či televizor, aby se náhodou během své práce neinfikovali virem HIV. Někdy návštěvníci AIDS poradny sahají na kliky u dveří raději přes látku svého oblečení. Takové zkušenosti jsou pro nás již humorné. Daleko více důvodů k zamyšlení nastává, pokud má odborný zdravotnický personál obavu ošetřovat HIV pozitivní pacienty. Příčinou je často nízká informovanost o tomto onemocnění a o cestách přenosu. Pro HIV pozitivního člověka však může odmítavý postoj zdravotníků znamenat velký psychický stres.

Cesta přenosu HIV

Virus HIV se přenáší cestou sexuální, parenterální (krevní cestou, tj. podáváním infikované krve a krevních derivátů nebo při injekčním užívání drog) a vertikální (z matky na plod). V České republice je nejčastější cesta přenosu sexuálním stykem. Pravděpodobnost přenosu vertikální cestou je u nás vzhledem k povinnému testování gravidních žen na HIV infekci v prvním trimestru (§ 71 Zákon o ochraně veřejného zdraví č. 258/2000 Sb.) poměrně nízká. Počet narozených HIV pozitivních dětí se snížil na 3–4 %. Pokud se u ženy zjistí HIV pozitivita, lze antiretrovirovou terapií, správným způsobem vedení porodu (císařským řezem), zákazem kojení a profylakční léčbou snížit riziko přenosu na minimum. Zatím je v ČR jediná možnost porodu pro HIV pozitivní v AIDS centru ve FN na Bulovce. Ročně je zde vedeno přibližně 10–15 porodů.

Dům světla, sociálně zdravotní centrum pro HIV pozitivní, které spravuje Česká společnost AIDS pomoc

Virus HIV se naváže na CD4 buňky (koordinují imunitu), které se vyskytují převážně v T4 lymfocytech. Po zničení CD4 buněk získává HIV virus kontrolu nad imunitním systémem a dál se rozmnožuje. Imunitní systém přestává postupně bránit organismus před patogeny.

Průběh onemocnění

Průběh infekce se rozděluje do tří klinických fází. Délka jednotlivých stadií je u každého člověka velmi individuální. Vzhledem k vývoji antiretrovirové léčby se však prodlužuje nejen délka života, ale i jeho kvalita. Onemocnění v současné době není vyléčitelné. Platí však, že čím dříve se onemocnění odhalí, tím je lepší prognóza.

První stadium se nazývá asymptomatické stadium. Jedinec několik let nemá žádné potíže nebo příznaky. Již v této době je však nosičem viru HIV. Často se HIV pozitivita zjistí jen díky tomu, že daný jedinec podstoupí dobrovolně test na HIV infekci, nebo například během předoperačního vyšetření či během testování v graviditě.

Inkubační doba od okamžiku vniku viru do buňky trvá 2–6 týdnů, někdy i několik měsíců. V tomto období se u 50–90 % osob projeví takzvaná primární infekce, která má podobu chřipkového onemocnění, často s prchavým exantémem, nebo se zduřením lymfatických uzlin. Primární infekce po 1–3 týdnech odezní.

Druhé, symptomatické stadium se také nazývá stadium oportunních infekcí. Dochází ke snížení odolnosti k oportunním infekcím (např. herpes zoster, neuropatie, meningitida). V této fázi je důležité užívat antiretrovirovou terapii, aby nedocházelo k prohloubení imunodeficience. Přesto se zdravotní stav může stabilizovat. HIV pozitivní mohou žít běžným životem, jako u jiných chronických onemocnění.

Poslední je stadium AIDS. Je to období, kdy zcela selže imunita. Dochází k selhání mnoha orgánů, až k úplnému vyčerpání organismu. Nadějí pro všechny HIV pozitivní je, že nástup této fáze se při dodržování léčby oddaluje.

Léčba nemocných s HIV

V ČR jsou všichni HIV pozitivní sledováni a léčeni celkem v sedmi AIDS centrech, která jsou součástí infekčních klinik. Pravidelně jsou prováděna klinická vyšetření zaměřená především na imunologii a virologické markery HIV infekce. Na základě výsledků je pak volena antiretrovirová léčba. Lékaři AIDS centra při léčbě spolupracují s dalšími specialisty, ale HIV pozitivní si primární či odborné lékaře mohou zvolit sami (stomatology, gynekology, dermatology…). O své HIV pozitivitě musí lékaře vždy informovat.

V roce 1985 se začal používat první lék na AIDS, ale úspěch nebyl příliš velký. Až v roce 1996 proběhly první zkoušky s trojkombinací léků, které znamenaly změnu léčby tohoto onemocnění. Dnes se používá pojem kombinovaná léčba nebo také anglická zkratka HAART (Highly Active Anti-Retroviral Therapy – vysoce aktivní antiretrovirová léčba), což je kombinace 3–4 antiretrovirových léků. Tyto léky působí odlišným způsobem a v různých fázích cyklu viru. Mezi nejznámější medikamenty, které se u nás užívají, patří např. Combivir, Kaletra, Epivir. U většiny pacientů však dochází v rozmezí několika let k rezistenci na léčbu a terapii je potřeba změnit. Proto jsou tak důležité pravidelné kontroly a odběry krve. Pro prodloužení doby účinku ordinovaných léků je nezbytná pravidelnost v užívání. To znamená denně a v předepsaný čas. V případě nedodržování režimu hrozí riziko vzniku rezistence na užívané léky. Nepříjemnou stránkou jsou vedlejší účinky léků, kterými jsou nevolnost, bolest hlavy, únava, závrať, průjem, vyrážka. Obvykle se nežádoucí účinky objeví brzy po zahájení léčby, avšak během několika týdnů odezní. Je potřeba, aby HIV pozitivní o tom byl informován a léky sám nevysadil, pokud nejsou příznaky závažné.

Péče o psychiku nemocných

I když úroveň léčby se stále zvyšuje, dosti často se u HIV pozitivních osob vyskytují psychické problémy. První šok přichází již při sdělení výsledku, kdy se objevuje úzkost, strach z onemocnění AIDS, ze smrti, z prozrazení HIV pozitivity, z prozrazení homosexuality, ze ztráty zaměstnání, infikování partnera. Lékař, který sděluje výsledek, by měl mít vždy dostatek času na vysvětlení nastalé situace. Podporou při léčbě je celý zdravotnický tým včetně sestry, která by měla nemocného povzbuzovat, že život ještě nekončí, jak si někteří nově diagnostikovaní myslí.

V Domě světla se osvědčil postup, kdy se lidé krátce po sdělení své diagnózy mohou setkat a promluvit si s pracovníkem zařízení či dobrovolným pracovníkem, který je také HIV pozitivní. Často jsou pak velmi mile překvapeni, že po 10 i 20 letech není na těchto lidech jejich diagnóza vidět, jsou dál v životě aktivní. Mohou jim také předávat své zkušenosti s léčbou. Většinou po několika měsících až roce se psychika HIV pozitivních stabilizuje. Radostí pro nás vždy je, když i HIV pozitivní mají nadále své sny, které si plní, věnují se své práci, rodině, partnerovi, cestují, dále studují nebo začínají podnikat.

V minulých letech Česká společnost AIDS pomoc, o. s., pořádala každoročně rekondiční pobyty na Šumavě. Obrovským kladem bylo nejen setkání HIV pozitivních z celé republiky, ale i setkání jejich rodin a přátel. Mohli si předávat své zkušenosti s léčbou. Tato setkání se však vzhledem k nedostatku financí již nekonají.

U některých HIV pozitivních osob se však problémy s psychikou vyskytují dlouhodobě. Nejčastěji jsou to deprese, úzkosti, problémy se závislostmi, sexuální dysfunkce. Pro některé HIV pozitivní je účinná psychoterapie, někdy se však musí zahájit léčba psychofarmaky.

Vzhledem k tomu, že do skupiny HIV pozitivních patří především mladí lidé a lidé středního věku, tedy sexuálně aktivní, je častým dotazem právě sexuální život. Ten se samozřejmě nezakazuje, ale vždy by se měl použít kondom, a to i v případě, že oba partneři jsou HIV pozitivní. Každý z nich může mít jinou rezistentní variantu viru a bez ochrany by mohlo dojít ke vzájemnému zhoršení zdravotního stavu.

Infekce HIV se netýká však jen nemocného jedince, ale celé jeho rodiny a přátel. Někdy dochází k odhalení dlouho zatajovaných skutečností, jako jsou nevěra, homosexualita, drogová závislost. Je povinnost HIV pozitivního, aby informoval všechny své sexuální partnery a ti by měli podstoupit testy na HIV infekci. Sdělování výsledku o své pozitivitě rodičům, sourozencům, přátelům však záleží zcela na HIV pozitivním. Většinou však po sdělení nejbližší rodina reaguje dobře a „svého pozitivního“ v léčbě podporuje. Ale jsou i HIV pozitivní, kteří to rodičům z různých důvodů říct nechtějí a zdravotníci je k tomu nemohou nutit a sami jsou vázáni mlčenlivostí. Ani svému zaměstnavateli svou HIV pozitivitu nemusí sdělovat. HIV pozitivní mohou vykonávat dál svou práci. Výkon daného povolání je omezen zdravotním stavem a ne samotnou HIV pozitivitou.

Domnívám se, čím více se bude o HIV pozitivitě mluvit a psát, tím bude společnost méně diskriminovat HIV pozitivní, protože toto onemocnění může postihnout opravdu každého člověka.


O autorovi: Bc. Veronika Kulířová, Česká společnost AIDS pomoc, o. s., Praha Česká společnost AIDS pomoc, o. s., Praha (veronika.kulirova@seznam.cz)

1)
roky) x AST (U/l
2)
PLT (109/l

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?