Práce sestry v Centru léčby chronických ran

Na základě současných poznatků z patofyziologie hojení ran a moderních způsobů jejich léčby je třeba nově koncipovat problematiku hojení a péče o ránu.

Tato péče má multidisciplinární charakter a jsou do ní zapojeni nejen lékaři různých oborů (praktici, dermatologové, chirurgové, diabetologové aj.), sestry, ale i zaškolení členové rodin a také sám pacient, od nějž se vyžaduje maximální spolupráce.

Účelem této koordinované péče je efektivní a ekonomicky zohledněné zhojení rány. U mnohdy nezhojitelných chronických ran chceme touto cestou dosáhnout takového stupně ošetření, který by podstatně zvýšil kvalitu života člověka. Z těchto důvodů byl na naší klinice v roce 2002 zřízen nový specializovaný úsek – Centrum léčby chronických ran. Pacienti jsou do specializované ambulantní péče odesíláni jednak po krátkodobé hospitalizaci na naší klinice, jednak na doporučení jiných klinických pracovišť anebo jinými dermatology a praktickými lékaři.

Samostatná odborná péče

Chronické rány jsou všechny rány, jejichž hojení trvá déle než 4 týdny. Většinu z nich představují chronické rány především oběhového původu – ulcerace bérce. V našem centru pracují ambulantní sestry, které se vzdělávaly v kurzech hojení ran, pořádaných brněnským NCONZO i různými farmaceutickými firmami. Ve svém vzdělávání neustále pokračují, aby neztratily přehled o nových trendech a materiálech dostupných na našem trhu. Své poznatky potom využívají v praxi. V centruje našim pacientům poskytována odborná ambulantní péče. Jsou zde pravidelně ošetřováni jak klasickými metodami, tak i moderními krycími prostředky. Četnost ošetření nebo doba mezi jednotlivými převazy je určována stavem chronické rány a schopností pacienta či rodinných příslušníků podílet se na převazech v domácím ošetření. V tomto specializovaném ambulantním provozu pracují většinou 2 sestry a lékař. Jejich činnost je denně rozdělena do dvou částí. V části ošetřovatelské sestry provádějí u objednaných pacientů ošetřovatelskou péči. Pracují samostatně, podle lékařem předem určených ordinací. Pacientům se dostává komplexní péče o chronickou ránu. Při převazech sestry pacienta, eventuálně příbuzné, edukují o tom, jak budou správně ránu převazovat, případně jak správně používat ordinovaná moderní krytí. Velký důraz se klade na správně přiloženou kompresivní elastickou bandáž, prováděnou pomocí krátkotažných obinadel. I v tomto směru jsou pacient nebo rodina náležitě poučeni. Při práci sestra zkontroluje stav rány i jejího okolí, zjišťuje, vjaké fázi hojení se rána nachází, zda došlo k nějakým změnám od předešlého převazu a provede plánované ošetření. Zjistí-li, že se stav rány zhoršil, okamžitě o tom informuje lékaře, který naordinovanou medikaci upraví. V další části spolupracují s lékařem, asistují při pravidelných kontrolách pacientů. Podávají lékaři zprávu o stavu rány a vývoji jejího hojení v období mezi jednotlivými lékařskými kontrolami a podílejí se na sestavení další léčebného plánu (viz obr. 1). Centrum je vybaveno tak, že poskytuje ty nejlepší možnosti převazové ošetřovatelské péče, včetně osprchování chronické rány, které významně napomáhá k důkladnějšímu odstranění odumřelých tkání. Současně je zde i možnost využití fyzikální terapie, např. ozařování biotronovou lampou, provádění presoterapie končetin napomáhají« k lepšímu prokrvení aj. Práce na tomto pracovišti vyžaduje od sester kromě erudice a zručnosti i velkou dávku trpělivosti, které musí učit i své pacienty, protože péče o chronickou ránu je někdy zdlouhavá a ne vždy dochází k úspěšnému cíli. Proto si zvykáme radovat se i z toho nejmenšího pokroku k lepšímu a velmi nás potěší, podaří-li se nám zvládnout ránu, nad níž by mnozí „lámali hůl“.

Kazuistika

Na lůžkovém oddělení Dermatovenerologické kliniky FN Brno byla hospitalizována 48letá pacientka, u které se z akutně probíhajícího erysipelu na PDK rozvinul flegmonózní zánět s postižením hlubokých podkožních tkání, včetně svalové fascie – fasciitis necroticans. Při vzniku onemocnění se u pacientky uplatnily rizikové faktory, např. žilní a mízní stáza při chronické žilní insuficienci, diabetes mellitus a předcházející úraz kolenního kloubu s operačním řešením. Klinický obraz tvořilo zpočátku edematózní zarudnutí bérce s jazykovitými výběžky až na stehno, vezikuly, buly, později nekrózy a ulcerace. Tento bouřlivý místní nález byl provázen vysokými teplotami a celkovou alterací organizmu (viz obr. 2, 3). Etiologicky se na vzniku onemocnění podílel ß-hemolyticky streptokok a kultivačně byly prokázány: Staphylococcus pyogenes, Pseudomonas aeruginosa, Escherichia coli a z anaerobních mikrobů Bacteroides sp. Léčba. Vysokými dávkami širokospektrých antibiotik v celkové terapii, nekrektomií provedenou za hospitalizace a následnou místní terapií respektující fázové hojení ulcerací a zevní kompresí bylo dosaženo léčebného úspěchu. Po provedení nekrektomie byly defekty asi 2 cm hluboké se zprvu atonickou povleklou spodinou se zbytky nekróz (viz obr. 4). Rána velmi příznivě reagovala na místní terapii Sorbalgonem a TenderWettem. Nekrózy se postupně odlučovaly, spodina rány se čistila a začaly se objevovat granulační ostrůvky na spodině i při okrajích rány. Pacientka byla propuštěna do domácího léčení a předána do ambulantní péče. Pravidelně se zpočátku 2krát, později jednou týdně dostavovala do Centra hojení chronické rány, kde byla ošetřována a kde bylo sledováno hojení, které za použití Sorbalgonu a TenderWettu probíhalo stále příznivě. Rána se zmenšovala od okrajů a spodina vyrůstala, přibývalo granulací, proto se přešlo pouze k přikládání krytí TenderWett, u nějž je výhodou, že se dá používat na ránu v každé fázi hojení (viz obr. 5). Velmi důležitým faktorem podílejícím se na hojení bylo i důsledné a správné přikládání zevní komprese. Za těchto podmínek došlo k postupnému zhojení (viz obr. 6).

Ohodnoťte tento článek!