Pražská 155 aneb Záchranáři v akci

Když se řekne „Výbuch bude v pět“, mnoha lidem se vybaví český film, jehož hlavním hrdinou je mladý fyzik Ludvík Čtrnáctý. Výrok „Výbuch bude v půl šesté“ bychom mohli spojit s letošním metodickým cvičením pražské záchranky, jehož hlavními hrdiny byli zdravotničtí záchranáři.

Koncem září se v Praze odehrál druhý ročník metodického cvičení Pražská 155, které organizovala Zdravotnická záchranná služba hlavního města Prahy. Cvičení bylo zahájeno v pátek odpoledne a končilo v neděli po poledni. Zúčastnilo se jej celkem 10 tříčlenných posádek. Konkrétně týmy ZZS Kraje Vysočina, Jihomoravského kraje, Moravskoslezského kraje, hlavního města Prahy, kraje Jihočeského, Královéhradeckého, Ústeckého, Plzeňského, Karlovarského a rovněž tým FALCK ze Slovenska.
Možná by bylo atraktivní koncipovat tuto reportáž jako podrobnou zprávu o akci, kde budou popsány veškeré události minutu po minutě, který z týmů zasahoval lépe a rychleji, kdo zvládl ošetřit nejvíce raněných atd. Smyslem Pražské 155, která má v podnázvu uvedeno, že se jedná o metodické cvičení, však není soutěž mezi jednotlivými týmy, nýbrž vzdělávání se a předávání si zkušeností. Pro účastníky bylo připraveno několik úkolů, které probíhaly nejen ve dne, ale i v noci. U jednotlivých úloh vždy zasahovali dva členové posádky, třetí člen týmu byl v pozici pozorovatele. U jednotlivých úkolů se členové na pozici pozorovatele střídali. Pozorovatel mohl své kolegy fotit či natáčet a poskytoval jim okamžitou zpětnou vazbu. Tento způsob je podle organizátorů dobrou cestou, jak se zlepšit. Každý úkol měl svého garanta, který úlohu řídil a hodnotil. Záchranáři měli povoleny postupy podle vyhlášky č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.

Výbuch bude v půl šesté

Ještě než bylo cvičení zahájeno, setkali se zástupci školicích středisek ZZS. Podle vedoucího Vzdělávacího centra pražské záchranky Bc. Alana Ryby byla atmosféra skvělá a tvůrčí. Přítomní se dohodli, že podobná setkání budou pořádat dvakrát ročně, aby si mohli navzájem předávat zkušenosti.
Cvičení bylo zahájeno instruktáží, které se účastnily všechny týmy, ale i organizátoři i odborní garanti. V průběhu sezení obdrželi účastníci základní pokyny ke cvičení, přibližný časový plán celého víkendu a nechyběla ani praktická ukázka, jak by mohlo plnění jednotlivých úloh vypadat, včetně hodnocení s garantem úkolu.
Neuplynulo však mnoho času od ukončení instruktáže, když jednotlivé týmy dostaly hlášení a vydaly se plnit první úkol. Nedlouho po výjezdu se však zadání změnilo. V půl šesté večer došlo v cílové rovince maratonu k teroristickému útoku s výbuchem, na místě se nacházelo velké množství zraněných osob. Organizátoři tak účastníkům připravili překvapení v podobě hromadného neštěstí hned na začátku metodického cvičení. Výbuch byl inspirován dubnovým teroristickým útokem na maratonu v americkém Bostonu, kde bylo zraněno přes 170 osob a tři lidé zemřeli, a útokem v Norsku, kde terorista Anders Breivik zastřelil 77 lidí.
Organizátoři připravili dějiště prvního cvičení v Praze-Dejvicích do posledního detailu. Figuranti byli dokonale a věrohodně namaskováni, sténali bolestí, někteří byli v šoku, všude se povalovaly kelímky od nápojů a další předměty, což dodávalo místu na autentičnosti. Zasahující záchranáři museli ošetřovat zranění způsobená střepinami od výbuchu, některé osoby byly doslova odmrštěny, mnozí utrpěli popáleniny a devastující zranění a na místě se nacházelo i několik mrtvých. V tomto případě se ovšem jednalo o figuríny z filmových ateliérů. Už několik málo minut po výbuchu přijely první posádky ZZS na místo neštěstí a začaly třídit a ošetřovat zraněné, koordinovat účastníky maratonu, kteří stále dobíhali do cíle, na místě se rovněž pohybovalo několik senzacechtivých fotografů, které bylo nutné odkázat do patřičných mezí. Záchranáři odsouvali zraněné do zdravotnického modulu Golem a jeho bezprostředního okolí k následnému transportu do zdravotnických zařízení. Kromě záchranářů zasahovaly na místě neštěstí také tři posádky Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy, Hasiči DP a speciální jednotka PČR.
Nikdo však nečekal, tedy jedině kromě organizátorů, že ještě dojde ke střelbě. Skupina teroristů postřelila v bezprostřední blízkosti modulu Golem několik osob včetně jednoho záchranáře pražské ZZS. Hasičům a policistům se naštěstí podařilo všechny teroristy zajistit, nicméně záchranářům tak přibyla další práce. Přibližně po hodině byli zranění roztříděni, ošetřeni a z větší části i odvezeni do zdravotnických zařízení a organizátoři první a největší úlohu letošního cvičení ukončili.
Vyzkoušet si zásah při hromadném neštěstí je jistě neocenitelná zkušenost. Ale nácvik běžnějších situací, se kterými se záchranáři mohou denně potkávat, je neméně významný. Na účastníky cvičení čekaly ještě další úkoly.

V pátek večer, v sobotu ráno

Název filmu, který ve skutečnosti zní V sobotu večer, v neděli ráno, jsem záměrně uzpůsobila podle následujícího programu Pražské 155. Na záchranáře totiž čekaly další úkoly, a to ještě v pátek večer, v noci a v sobotu ráno, resp. dopoledne. S hlavním hrdinou zmiňovaného filmu, Arthurem Seatonem, je pojilo ovšem jen to, že je čekala náročná a tvrdá práce.
Prvním úkolem pátečního večera byl zásah u nehody vozu RLP, který při výjezdu k pacientovi narazil do pilíře Karlova mostu. Tato situace byla pro záchranáře mimořádně psychicky náročná, protože došlo ke zranění kolegů. Kromě poskytnutí odborné péče lékařce i řidiči musela zasahující posádka ještě zajistit další vůz RLP, který by dojel místo zraněné posádky k pacientovi.
Druhý úkol byl inspirován reálnou nehodou z jara letošního roku, kdy byly z mostu sraženy do řeky dvě osoby a řidič vozidla zraněn. V případě cvičení se jednalo o dopravní nehodu osobního vozu na Mánesově mostě, při které byla sražena jedna osoba do Vltavy a při nehodě se zranil i řidič vozu. Oběma tedy bylo třeba poskytnout pomoc. Smyslem tohoto úkolu byl správný postup při poskytnutí pomoci dvěma osobám, kdy každá je na jiném místě. Tým se musel rozhodnout, jak se rozdělí, a kromě toho záchranáři RZP spolupracovali s dalšími složkami včetně Vodní záchranné služby.
Na třetím úkolu páteční noci bylo nejdůležitější vytěžení pacientovy anamnézy v krátkém čase a vypsání zdravotnické dokumentace. Kromě toho byla posádka konfrontována se situací, kdy je na výjezdu k pacientovi někdo na cestě zastavuje. Vozidlo RZP je ze zákona povinno zajistit pomoc, tedy kontaktovat zdravotnické operační středisko a přivolat pomoc. Smyslem bylo zjistit, jak posádka v takové situaci reaguje.
Poslední úkol skončil kolem třetí hodiny ranní a byl čas na chvíli odpočinku před sobotním cvičením, které začínalo v devět hodin dopoledne.
Sobotní etapa pokračovala v nákupním centru, kde jednoho z návštěvníků postihla srdeční zástava. Resuscitaci zahájila ostraha objektu a využila také externí defibrilátor. Posádka RZP pokračovala v resuscitaci až do obnovení vitálních funkcí. Cvičení bylo zaměřeno na spolupráci s ostrahou, lékařem jiné ZZS, na provedení KPR a také na práci s pomůckami, které jsou pro posádku RZP neznámé nebo s nimi běžně nepracují.
Zástava krevního oběhu byla tématem i druhého sobotního úkolu. Dva zloději, muž a žena, si chtěli vylepšit svou ekonomickou situaci „nákupem“ ve skladu parníku Vyšehrad na náplavce. Došlo však k tomu, že je někdo ve skladu zamkl a situace se ještě zkomplikovala kolapsem jednoho z nich – muže. Žena zavolala ZZS, ale kvůli zamčeným dveřím se záchranáři k dvojici nemohli dostat. Posádka RZP tak byla nucena poskytnout TANR (telefonicky asistovanou neodkladnou resuscitaci), kterou však obvykle vede operátor linky 155. Ženě tak dávali pokyny k laické resuscitaci až do příjezdu obsluhy s klíčem, která zajistila přístup do skladu. Smyslem tohoto úkolu bylo rychlé rozpoznání zástavy oběhu u pacienta, kterého nevidím, a dobrá instruktáž laickému zachránci.
Poslední úkol Pražské 155 byl zaměřen na jízdu se sanitním vozidlem, na znalost vozidla a bezpečnostních systémů a také nácvik krizového brzdění a jeho správné techniky. Toto cvičení se odehrávalo v tunelu Blanka (který ještě není otevřen běžnému provozu).

Cesta do hlubin záchranářovy duše

Pražská 155 nebyla však jen o cvičeních, která se odehrávala v terénu. Stejně jako hlavní hrdinové filmu Cesta do hlubin študákovy duše usedli i záchranáři nakonec do pomyslných školních lavic. V sobotu odpoledne proběhla rozprava účastníků s organizátory a garanty, kde všichni hodnotili zvládnutí jednotlivých úkolů, porovnávali postupy, navzájem si předávali zkušenosti, mluvili o tom, co bylo možné udělat jinak, případně lépe. Smyslem Pražské 155 je totiž zejména cvičení a výměna zkušeností, nikoli soutěž a rivalita. Nebylo tedy ani vítězů, ani poražených.
Vedoucí Vzdělávacího centra ZZS hl. m. Prahy, které metodické cvičení organizovalo, hodnotí letošní ročník pozitivně. Podle jeho názoru se největší úloha, tedy zásah po útoku na maratonu, vydařila, zážitek byl autentický a neobyčejně silný. Témata ostatních úkolů byla aktuální a mimořádně přínosná, garanti měli úkoly perfektně připravené. Zaznamenal rovněž dobrou zpětnou vazbu od účastníků, kteří označili letošní ročník jako lepší než ten předchozí. A protože i ředitel pražské ZZS MUDr. Zdeněk Schwarz byl s letošním ročníkem spokojený a „požehnal“ ročníku příštímu, mohou organizátoři začít směle plánovat úkoly na příští rok.
Slavnostní zakončení metodického cvičení Pražská 155 proběhlo v neděli dopoledne na náplavce Rašínova nábřeží. Následovala vyhlídková plavba na parníku Vltava, v jejímž úvodu všechny týmy obdržely pamětní plaketu. V průběhu plavby budil parník plný záchranářů nemalou pozornost.
Poslední film, který zde zmíním, nese název Příští rok ve stejnou dobu. Není snad třeba rozvádět, že tím myslím setkání na třetím ročníku Pražské 155…

Na místo teroristického útoku dorazily první týmy záchranářů
Záchranáři odsouvali zraněné do zdravotnického modulu Golem
Zásah u nehody vozidla RLP do mostního pilíře
Nácvik krizového brzdění v tunelu
Cvičení se zúčastnil ředitel ZZS hl. m. Prahy MUDr. Zdeněk Schwarz i Jiří Dvořák neboli doktor Kaderka, ředitel záchranky v seriálu Sanitka 2

1)
R
Ohodnoťte tento článek!