Prevence dopravních úrazů u dětí

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) jsou úrazy považovány za největší zdravotnický problém v dětském věku. Nejčastější příčina smrti dětí ve věku 1–14 let je úraz anebo otrava a statisticky jsou častěji zaznamenány u chlapců (65 %) než u děvčat (35 %). Rozdíly mezi státy jsou velké a ovlivněny jsou úrovní péče v prevenci úrazů. Klíčová slova: úraz, dítě, dopravní úrazy, prevence úrazů

Prevence dopravních úrazů u dětí

SUMMARY
According to World Health Organization (WHO) injuries are the biggest health problem in childhood. An injury or a poisoning is the leading cause of death in children between 1–14 years of age. More boys (65%) then girls (35%) are affected. Differences among states are influenced by the level of injury prevention. Key words: injury, child, traffic injuries, injury prevention

Na dopravních komunikacích Slovenské republiky ročně zemře více než 600 účastníků silničního provozu! Až 60 úmrtí z tohoto počtu představují děti! Právě děti jsou nejzranitelnější a riziky silničního provozu jsou nejvíce ohrožené děti ve věku do 4 let.

Velmi málo dětí do 10 let se dokáže dostatečně bezpečně pohybovat na dopravních komunikacích. Přibližně 1/3 smrtelných úrazů dětí do 14 let se stane na silnicích. Největší dopravní nehodovost chodců způsobují děti a mládež ve věku 6 až 14 let (Hruškovič, 2007).

Nejčastější příčiny dopravních nehod u dětí

Všeobecně lze konstatovat, že základní příčiny dopravních nehod není možné hledat v neznalosti pravidel bezpečného provozu na pozemních komunikacích, ale v jejich nerespektování, které je dané jak fyzickým, tak mentálním vývojem dítěte, které si nezřídka neuvědomuje důsledky svého chování.
Hruškovič (str. 15–25, 2007) uvádí tyto nejčastější příčiny nehod dětí:

1. Vcházení do dopravní komunikace mezi zaparkovanými auty, za autobusem anebo trolejbusem, tramvají, mezi keři a stromy, které rostou blízko cesty, anebo za jinými překážkami, jako je například velký odpadkový kontejner.
2. Nesprávná chůze po pravé straně vozovky, která nemá chodník.
3. Jízda na kole na frekventovaných cestách anebo v jejich blízkosti, nedodržování dopravních předpisů, nepoužívání přilby, špatný technický stav kola nebo nevhodná technika jízdy.
4. Hra v blízkosti vozovek.
5. Hra na dopravních komunikacích.
6. Nehody v době snížené viditelnosti: soumrak, noc, déšť, mlha.
7. Nepoužívání bezpečnostních pásů a dětských autosedaček.
8. Podceňování rizik železnic a rizik vodních ploch a toků.

Následky dopravních nehod

Zdravotní následky:

* smrt
* nezvratné poškození mozku
* ztráta končetiny, snížená pohyblivost
* ztráta sluchu, zraku
* narušení somatického vývoje (ovlivnění růstu)
* dlouhodobá bolest

Psychosociální následky:

* narušení psychického vývoje
* expozice extrémnímu stresu
* narušení rodinných vztahů
* narušení sociálního zařazení ve společnosti (jizvy, deformace)
* dlouhodobý pobyt v nemocnici (Frišová, 2006).

Ekonomické následky:

* Kromě lidského utrpení se „ztrácí“ následkem dopravních nehod asi 1 až 2 % HDP ročně.
* Mnohé rodiny, které ztratí svého živitele, jsou vystaveny chudobě. V případě péče o invalidního člověka v domácnosti mají dodatečné výdaje (RUVZ, 2003).
* Výjezdy záchranářů, policie a lékařů, ošetření úrazu, hospitalizace zraněného dítěte, poúrazová péče, v případě trvalých následků finanční podpora státu a případně ústav.

Prevence úrazů v důsledku dopravních nehod v dětském věku

Podle úrazového spektra dělíme prevenci na primární, sekundární a terciální.

Primární prevence by měla vycházet z podrobného rozboru příčin úrazů, rizikových činností, prostředí a charakteristik postižených jedinců. Měla by být zaměřena na intervence technologické, zdravotně-výchovné a legislativní. Sekundární prevenci tvoří kvalitní záchranný systém, poskytující příslušnou první pomoc, snížení následků úrazu, zkrácení léčby, snížení nákladů, urychlení návratu k plnému zdraví a předcházení invaliditě a trvalým následkům (např. autosedačky, cyklistické přilby).
Terciální prevence představuje zařazení trvale postižených do běžného života (Grivna, 2003).

Průzkum

Vzhledem k dané problematice jsme se rozhodli řešit tento výzkumný problém: Mají rodiče dostatek vědomostí o prevenci dopravní úrazovosti u dětí?

Cíle průzkumu:

1. Přesvědčit se, do jaké míry jsou rodiče informováni o prevenci dopravní úrazovosti u dětí.
2. Zjistit, zda některé z dětí ve výzkumném vzorku utrpělo nějaký dopravní úraz.
3. Jaké zkušenosti mají rodiče s dopravní výchovou dětí.
4. Jak rodiče dodržují bezpečnostní opatření, která mají vliv na bezpečnost jejich dětí.

Metodika průzkumu

Na získání informací od respondentů jsme pro výzkum použili dotazník distribuovaný rodičům dětí do 15 let. Pro doplnění informací jsme navíc využili volný rozhovor s rodiči.
Celkem bylo rozdáno 50 dotazníků a jejich návratnost činila 84 % (42 dotazníků).
Dotazník byl anonymní. Realizace tohoto průzkumu probíhala v období leden a únor 2008.

Charakteristika průzkumného vzorku

Výzkumný vzorek tvořilo 50 rodičů: ženy ve věku 26–30 let v
počtu 30 (60 %), ve věku 31– 38 let v počtu 16 (16 %), 1 žena a 3 muži ve věku 38–45 let (8 %).
Největší věkovou skupinu tvořily děti v předškolním věku do 6 let v počtu 43, z toho 25 chlapců a 18 děvčat, 45 dětí bylo od 6 do 15 let, z toho 18 chlapců a 27 děvčat.

Interpretace výsledků průzkumu

Otázka 1: Utrpěly vaše děti nějaký dopravní úraz?

Na otázku 1 odpovědělo 34 rodičů záporně a 8 kladně. (Jestliže rodiče odpověděli na otázku 1 záporně, měli otázky 2, 3, 4 vynechat.)
Otázka 2: Pokud ano, konkretizujte, o jaký úraz šlo:
a) pád z kola (7, resp. 16,7 %)
b) autonehoda (1, resp. 2,4 %)
c) srážka chodec–dopravní prostředek (0, resp. 0 %)
Otázka 3: Kdy je vhodné zahájit u dětí dopravní výchovu?

(U otázek 5, 6, 7, 8 měli zakroužkovat pouze jednu z uvedených možností.) a) v předškolním věku (39, resp. 92,8 %) b) když začne chodit do školy (1, resp. 2,4 %) c) když dokáže samo jezdit na kole (2, resp. 4,8 %)
Otázka 4: Jak si představujete dopravní výchovu dětí?

Na otázku 4 odpovědělo 37 respondentů (88,1 %), že děti se učí z rad a příkladu svých rodičů. Dva z oslovených respondentů (4,8 %) odpověděli, že děti se vše naučí ve škole, 3 uvedli, že se učí z vlastních zkušeností (7,1 %).
Otázka 5: Víte, odkdy je dítě schopné vnímat a odhadnout rychlost auta a tak bezpečně přejít přes cestu?

Na otázku 5 odpovědělo: 17 rodičů – od 6 let; 12 rodičů – od 8 let; 13 rodičů – od 10 let.
Otázka 6: Víte, od kolika let (podle zákona) může dítě jezdit po dopravní komunikaci na kole bez doprovodu dospělé osoby?

Na otázku 6 odpověděli respondenti: 7 rodičů – od 6 let; 12 rodičů – od 10 let; 23 rodičů – od 12 let.
Otázka 7: Jaké ochranné prostředky pro bezpečnou jízdu na kole by dítě mělo používat? (U této otázky mohli uvést více možností, případně dopsat.)

Na otázku 7 odpovědělo všech 42 rodičů, že pro bezpečnost je důležitá cyklistická přilba. Z tohoto počtu 16 uvedlo i reflexní oblečení, osvětlení a dobré brzdy; 3 uvedli i reflexní oblečení; 5 i osvětlení; 10 i osvětlení a dobré brzdy a 2 i reflexní oblečení a dobré brzdy.
Otázka 8: Od kterého roku platí nařízení vlády o povinném používání bezpečnostních pásů u dětí a dětských autosedaček?

Rok 2005 neuvedl žádný z rodičů (0 %), rok 2006 volil jeden respondent (2,4 %) a 41 (97,6 %) dotázaných preferovalo rok 2007.
Otázka 9: Do jaké výšky dítěte je třeba používat dětskou autosedačku?

Na otázku 9 odpovědělo 36 z dotázaných do 150 cm (85,8 %), 3 do 140 cm (7,1 %) a 3 do 155 cm (7,1 %).
Otázka 10: Experti na dětské sedačky po dlouholetých výzkumech uvádějí 3 základní chyby při upínání dětí do sedaček. Jaké z nich se nejčastěji dopouštíte?

Na otázku 10 odpovědělo 13 respondentů (31 %), že jejich nejčastější chybou je, když chtějí dítěti ponechat více volnosti a nedotáhnou pásy dostatečně silně; 13 uvedlo (31 %), že dítě je příliš oblečené; 12 dotázaných (28,6 %) zmiňovalo neupevněnou sedačku a 4 (9,4 %) se nedopouští žádné z těchto chyb.
Otázka 11: Čeho jste si při koupi autosedačky všímali nejvíce?

Na otázku 11 odpovědělo 18 rodičů (42,9 %), že nejvíce pozornosti věnovali ceně sedačky; 17 (40,5 %) si všímalo homologizačního štítku a 7 (16,6 %) se zaměřilo na montáž autosedačky.
Otázka 12: Jak byste připravili dítě na to, aby se naučilo bezpečně absolvovat cestu do školy a domů?

Na otázku 12 odpovědělo 26 rodičů (61,9 %), že by si s dítětem prošli celou trasu a upozornili jej na nebezpečná místa; 10 (23,8 %) by své dítě stále vyprovázelo do školy; 6 (14,3 %) by pověřilo staršího žáka, aby dítě doprovázelo.
Otázka 13: Navštěvujete s dětmi dopravní hřiště?

Na otázku 13 odpověděli rodiče: 25 záporně nebo žádní neznají (59,5 %); 12 chodí s dětmi na dopravní hřiště (28,6 %) a 5 uvedlo, že děti chodí na dopravní hřiště se školou (11,9 %).
Otázka 14: Jaké otázky, co se týká dopravy a bezpečnosti na cestě, vám dítě klade nejčastěji?

Na otázku 14 odpovědělo 26 z dotázaných, že nejčastěji jde o otázku: Co je to za dopravní značku?“ 12 uvedlo, že je to otázka: Proč stojíme?
Další zvídavé otázky dětí: Kdo má přednost? Když jsme na přechodu, proč auta troubí? Proč táta to auto nepředjede? Proč jedeme tak pomalu? Proč jsi dala přednost v jízdě? Proč se auta předjíždějí? Na kterou stranu se mám podívat, když chci přejít přes cestu? Proč my čekáme na zeleného panáčka, jestliže někteří přecházejí přes cestu, když svítí červený?

Diskuse

Z našeho průzkumu vyplynulo, že si 93 % rodičů uvědomuje zodpovědnost za bezpečnost svých dětí a snaží se je k ní vést a vychovávat už v předškolním věku. Jakmile totiž začnou chodit do školy, jsou vlastně ponechané samy sobě a měly by tato pravidla již ovládat. Rodičům však chybí dostatek informací o tom, jaká jsou specifika dětí pro určitá vývojová období, a nadměrně riskují, když své dítě příliš brzo osamostatňují Podle odborníků je vhodný čas k osamostatnění na cestách pro dítě kolem 9 let. Mnoho rodičů ví, že by při jízdě na kole dítě mělo používat cyklistickou přilbu, ale pouze málo z nich to respektuje i v praxi. Podobné je to i při používání dětských autosedaček, které rodiče sice v autě mají, ale často pouze jako doplněk, ne prostředek k zajištění bezpečnosti dítěte. Mnohé maminky se domnívají, že jejich náruč představuje mnohem větší bezpečí než autosedačka. Všichni se snaží odpovídat svým dětem na otázky, které se týkají dopravní situace, ale mnozí z nich často nehledají pravdivou a pro věk dítěte přiměřenou odpověď. Frišová (2006) konstatuje, že každý úraz má svou příčinu a správnou a včasnou prevencí se mu dá předejít.


O autorovi: PhDr. Iveta Ondriová, Ph. D., ing. Jarmila Dučaiová, Fakulta zdravotníctva PU v Prešove (ondriova@unipo.sk)

Ohodnoťte tento článek!