Prevence HIV infekce

HIV pozitivních osob v České republice stále přibývá. K 30. 11. 2009 bylo v České republice diagnostikováno 1325 HIV pozitivních osob, v roce 2010 byl celkový počet HIV pozitivních 1342 a údaje k 31. 10. 2013 již hovoří o 2082 HIV pozitivních. Podle odborníků může být toto číslo až pětinásobné. Aktualizované údaje o HIV pozitivních, stejně jako počty osob s rozvinutým AIDS, najdete na http://www.aids-pomoc.cz/info_statistiky.htm

Infekce virem lidské imunodeficience zůstává nevyléčitelným onemocněním, virus dosud nelze eradikovat z organismu. Kombinovaná antiretrovirová terapie, která nahradila vysoce aktivní antivirovou terapii, však dokáže omezit replikaci HIV, zpomalit progresi imunodeficitu a HIV infikovaným pacientům tak zajistit významné prodloužení délky života a zvýšení jeho kvality. Současná kombinovaná antiretrovirová léčba má virologický a imunologický cíl. Virologickým cílem je maximální redukce virové nálože po co možná nejdelší dobu, což v důsledku vede k zastavení či alespoň zpomalení progrese onemocnění a pomáhá oddálit rozvoj rezistence. Cílem imunologickým je rekonstituce imunitního profilu pacienta, čímž se daří oddálit výskyt oportunních infekcí, které byly a dodnes jsou jednou z hlavních příčin morbidity a mortality HIV/AIDS pacientů.
Velkou roli v boji proti šíření infekce HIV a AIDS má neustálá důsledná prevence přenosu a zejména důraz na změny v sexuálním chování osob. Významným přispěním v oblasti prevence je umožnit všem osobám poskytnout bezplatné testování na HIV. V rámci primární prevence narůstání HIV pozitivních vznikl projekt na bezplatné testování, který je realizován společností AIDS pomoc. V rámci projektu bezplatné testování poskytují centra pro AIDS na Klinice infekčního lékařství ve Fakultní nemocnici v Ostravě a v Praze v Domě světla. Testování také probíhá ve větších městech v České republice, ale za poplatek.
Průzkumné šetření se v bakalářské práci soustředí na bezplatné testování HIV, které bylo prováděno ve FN Ostrava na Klinice infekčního lékařství.
Cíl: Cílem bakalářské práce bylo zjistit, jakému rizikovému chování se vystavují lidé, kteří přicházejí k testování na HIV, co je nejčastějším důvodem k testování na HIV a z jakých informačních zdrojů se o testování na HIV dozvěděli. Soubor: Do souboru byli zařazeni všichni respondenti, kteří se dostavili na anonymní testování do AIDS centra ve Fakultní nemocnici Ostrava od 17. 9. 2009 do 31. 1. 2010 a souhlasili se zapojením do průzkumu. Do souboru bylo zařazeno 86 respondentů, průměrný věk 25 let, z toho 32 žen a 54 mužů. V rámci výzkumného vzorku se jednalo o osoby heterosexuálně nebo homosexuálně orientované, uživatele injekčních drog, o osoby, které měly sexuální kontakt s HIV pozitivním a provozující prostituci. Vstupním kritériem bylo rizikové chování trvající více než 2 měsíce.
Metodika: Ke sběru dat byl vytvořen dotazník, který byl sestaven pro účely průzkumu. Předlohou k jeho tvorbě byl oficiální dotazník používaný Českou společností pro AIDS pomoc. Dotazník byl strukturován do tří částí. První část byla věnována oblasti demografických údajů, část druhá obsahovala otázky k rizikovosti sexuálního chování respondenta a v třetí části byly otázky směrovány na motivaci k testování na HIV infekci.
Každý testovaný respondent dostal dotazník k vyplnění, součástí průzkumu byl osobní rozhovor s respondentem o jeho sexuálním chování a zodpovězení případných dotazů na problematiku HIV infekce. Součástí osobního rozhovoru byla edukace o prevenci, obsahující informace o provozování bezpečného sexu, způsobu přenosu infekce a rizikových faktorech. Získaná data z vyplněných dotazníků respondentů byla zpracována v programu MS Excel. Byl sečten celkový počet respondentů, provedeno vytřídění podle sledovaných skupin respondentů a typologii otázek a vyhodnocení odpovědí.

Výsledky šetření

Celkem se podařilo testovat na HIV 86 respondentů. Všichni vyplnili dotazník dobrovolně a úplně. K testování se dostavilo 53 mužů a 33 žen, z toho mělo trvalý pobyt v ČR 85 respondentů. Sexuální orientace byla zastoupena v poměru 1 : 3, homosexuálů 23 a heterosexuálů 63. Studujících bylo 21, pracujících 60 a nezaměstnaných 5.
Získaná data byla zpracována ve třech částech. Nejprve byl sledován výskyt konkrétního rizikového chování, poté důvod k testování a zdroj informovanosti o možnosti testování na HIV pozitivitu. Dále se rozlišovala data podle sexuální orientace, a to proto, že způsob přenosu u těchto skupin populace je v celkovém zastoupení přenosu viru HIV významný.

Rizikové chování

Všech 86 respondentů odpovědělo na dotaz k rizikovému chování. U každého respondenta se vyskytlo alespoň jedno rizikové chování, u 7 dotázaných 2 riziková chování a 3 respondenti uvedli dokonce tři riziková chování během svého života. Zvýšený počet epizod rizikového chování zvyšuje pravděpodobnost nákazy virem HIV.
Z tabulky 1 vyplývá, že rizikové chování je nejčastěji zastoupeno nechráněným pohlavním stykem. Ze sta všech odpovědí se v dotazníku objevilo 76krát. U deseti respondentů zaujímá nechráněný anální styk druhé místo a na třetím místě jsou společně injekční uživatelé drog s těmi, již měli nechráněný kontakt s cizí krví. Celkem 76 z 86 dotázaných odpovědělo, že absolvovalo nechráněný pohlavní styk, přičemž z 63 heterosexuálů se tomuto rizikového chování vystavilo 56 jedinců, z 23 homosexuálů jich plných 20 má za sebou nechráněný pohlavní styk.
Z průzkumu vyplývá, že 9 z 10 sexuálně aktivních jedinců uskuteční nechráněný pohlavní styk, který lze zároveň považovat za nejčastější přenos viru HIV.

Důvod k testování

Každý respondent se vyjádřil pozitivně alespoň k jedné variantě důvodu k testování, avšak 69 dotázaných uvedlo více než jednu motivaci. Dva důvody uvedlo 30 respondentů, tři důvody 27 respondentů a čtyři důvody 2 dotázaní. Všech 86 respondentů uvedlo celkově 176 důvodů k testování. Nejčastějším motivem k testování byla nevěra, kterou uvedlo 73 dotázaných, více než polovinu respondentů (n = 52) přimělo k testování rizikové chování a téměř polovina respondentů (n = 42) přišla k testování z důvodu prevence. Jako motiv k ujasnění si své zdravotní situace před začátkem nového vztahu uvedlo 8 dotázaných a jeden respondent se podrobil testování na HIV pozitivitu z důvodu znásilnění.

Informační zdroje

V dotazníku se všichni respondenti vyjádřili pozitivně alespoň k jedné z konkrétních alternativ; 47 respondentů uvedlo pouze jeden informační zdroj, 24 respondentů zaregistrovalo možnost testování ze dvou zdrojů a 15 dotázaných dokonce ze tří informačních zdrojů. Média byla jako zdroj informací určena v 58 případech. Celkem 51 dotázaných se o možnostech testování na HIV dozvědělo od přátel a 30 respondentů se o testu na HIV dozvědělo z hygienické stanice. Pouze v jednom případě se o testování dozvěděl respondent od lékaře.

Diskuse

Respondenti, kteří se dostavili k testování na HIV, uvedli, že velký podíl na rizikovém chování měl nechráněný heterosexuální pohlavní styk. Souvisejícím rizikovým chováním byl nechráněný anální pohlavní styk, a to převážně u homosexuálně orientovaných respondentů. V pořadí dalším rizikovým chováním bylo injekční užívání drog, přímý kontakt s krví, kontakt s HIV pozitivním jedincem a prostituce. Hlavním důvodem k vyšetření respondentů byla nevěra, dalším důvodem k testování bylo rizikové chování, ale také samotná prevence, respondenty k testování vedlo také provozování prostituce, znásilnění a potřeba vyjasnění zdravotního stavu před navázáním nového sexuálního vztahu. S jistotou lze konstatovat fakt, že mezi respondenty se vyskytuje mimopartnerský nechráněný sexuální styk. Pokud by byl totiž chráněný (bezpečný), pak by jej stěží uváděli jako motiv k testování na HIV pozitivitu. Média a přátelé byli ve valné většině zdrojem informací o testování na HIV. Celkem se tyto zdroje informací objevily 109krát (78 %) ze 140 odpovědí. Média jsou nejvýznamnějším přínosem pro informovanost o problematice HIV, jsou směrována v prevenci více k testování než na informace o závažnosti rizikového sexuálního chování. Nabízí se tedy cesta ke zkvalitnění informací v silném zdroji – v médiích, s podporou také v lékařské sféře (pozn.: lékařský zdroj uvedl pouze jeden respondent).
Národní i světové statistiky jednoznačně dokazují, že nejčastějším způsobem přenosu viru HIV je sexuální cesta. V ČR se touto cestou nakazí 86,4 % všech nakažených. Počet registrovaných HIV pozitivních v ČR k 31. 10. 2013 je 2082, ale podle odborníků půjde pouze o pětinu skutečně nakažených. Z výsledků průzkumu plyne, že téměř 9 z 10 sexuálně aktivních respondentů uskuteční alespoň jeden nechráněný pohlavní styk za život. Devadesát respondentů se tak vystavuje možnému ohrožení infekcí HIV. Lze jen těžko tvrdit, že by takto vysoké riziko podstupovali vědomě. Je možné tedy uvažovat o nedostatečné osvětě problematiky HIV v populaci, zejména pokud jde o způsob přenosu a možné riziko nákazy.
Finanční dotace z Ministerstva zdravotnictví ČR do oblasti prevence HIV zaznamenaly vrchol v letech 1994 až 1996, a to ve výši ročního průměru 63 mil. Kč. V této době byl průměrný roční přírůstek nově infikovaných virem HIV 43 osob. Od té doby však dotace významně poklesly a od roku 2000 až doposud se ročně pohybují mírně nad 20 mil. Kč (www.mzcr.cz). Každoroční přírůstky nově infikovaných virem HIV stoupají strmě nahoru a v letech 2007 a 2008 významně překročily hranici sta nově nakažených za rok. Ačkoli získání dotace do této oblasti naráží na náročné administrativní úkony, nic to nemění na tom, že se zde ukazuje souvislost mezi snížením financí a růstem nakažených. Byť se na tento klesající poměr mezi dotací a počtem nově registrovaných můžeme dívat ze dvou pohledů, pozitivního i negativního, lze kladně vnímat i to, že při konstantní dotaci roste počet odhalených (registrovaných) HIV pozitivních. Roste totiž i počet testovaných osob, a tak klesá poměr investice na jednoho testovaného. Z ekonomického hlediska je to pozitivum, ale podle odborníků však neregistrovaných HIV pozitivních je 4krát více a ti kumulují další nárůst nově nakažených. Proto se lze na ukazatel klesajícího poměru mezi finančními dotacemi a nově registrovanými HIV pozitivními dívat i negativně. Stoupá totiž počet neregistrovaných nakažených virem HIV a opět je zde myšlenka o nedostačující prevenci a osvětě.
Ze získaných dotazníkových odpovědí na rizikovost chování, důvod testování a informační zdroj plyne, že se nejčastěji respondenti vystavují riziku možné nákazy HIV prostřednictvím nechráněných pohlavních styků, a to u 86 respondentů, přičemž nebyl zaznamenán žádný signifikantní rozdíl ve skupinách podle sexuální orientace. Významně nejčetnějším důvodem k testování pak bývá nevěra, kterou uvedlo 73 dotázaných a ve 109 případech zdrojem informací o testování jsou média a přátelé respondenta.

Závěr

Tento průzkum byl pouze sondou do problematiky a prevence HIV, neboť zkoumaný vzorek obsahoval pouze 86 respondentů a jeho počet i struktura byly vázány jen na zájemce o testování, kteří se během čtyř a půl měsíce dostavili do AIDS centra ve Fakultní nemocnici v Ostravě. Proto zde pouze nastiňujeme nedostatky v prevenci a osvětě v problematice nákazy HIV, zejména pokud jde o způsob přenosu a možné riziko nákazy, i když výsledky korespondují s národními statistikami a názorem odborníků. Média jsou zde zdrojem informací, avšak působí více v oblasti testování než na prevenci nákazy HIV.
Vývoj nových antiretrovirových léků je závratný, pokračuje nejen v již existujících skupinách léčiv, ale zahrnuje i antiretrovirové léky nové třídy, které mají především vysokou virologickou účinnost u multirezistentních pacientů. Zvýšený důraz je kladen na spolupráci pacienta v léčbě. Výchova a preventivní programy by měly být i nadále prioritou.
Bylo by zajímavé provést širší průzkum zaměřený na osvětu a informovanost populace o riziku nákazy HIV a zjistit rizikovost chování i u populace, která testování zatím neabsolvovala. Přijmout pak tato data jako klíčové body do kampaně proti progresivnímu šíření viru HIV, který je stále nevyléčitelnou nemocí.

Etické aspekty a konflikt zájmů

Studie byla provedena podle základních etických doporučení Helsinské deklarace (2002). Participanti byli písemně informováni o účelu výzkumu a odevzdání vyplněného dotazníku bylo považováno za informovaný souhlas se zapojením do studie. Autoři deklarují, že studie nenese žádný konflikt zájmů.

Tabulka 1: Rizikové chování
Druh rizikového chování Heterosexuálové Homosexuálové Celkem
Nechráněný pohlavní styk 56 20 76
Nechráněný anální styk 2 8 10
Prostituce 1 0 1
Injekční uživatelé drog 3 2 5
Kontakt s krví 4 2 6
Kontakt s HIV pozitivním 1 1 2

Tabulka 2: Důvod k testování
Důvod k testování Heterosexuálové Homosexuálové Celkem
Rizikové chování 35 17 52
Znásilnění 1 0 1
Nový partnerský vztah 7 1 8
Nevěra 54 19 73
Prevence (obecně) 40 2 42

Tabulka 3: Informační zdroje
Informační zdroje Heterosexuálové Homosexuálové Celkem
Média 48 10 58
Přátelé 39 12 51
Hygienická stanice 23 7 30
Lékař 1 0 1
Jiné 0 0 0

SOUHRN

Příspěvek popisuje problematiku nákazy virem HIV. Přibližuje diagnostiku a průběh nemoci, nabízí přehled rizikových faktorů, věnuje se prevenci a progresivnímu výskytu infekce v ČR. Ukazuje nejaktuálnější farmakoterapeutické přístupy a současnou léčbu HIV. V rámci průzkumné sondy odpovídá na otázky týkající se prevence, rizikovosti chování a informovanosti testovaných na HIV. Klíčová slova: infekce HIV, rizikové faktory, testování HIV, prevence HIV

LITERATURA

Česká společnost AIDS pomoc. Česká společnost AIDS pomoc. Verze 1.0. (2010), [online]. c2007-2010, poslední aktualizace 29.3.2010 [cit.2010-03-30]. Dostupný z http: www.aids-pomoc.cz/info_statistiky.htm > BRŮČKOVÁ, M. et al. Příručka HIV poradenství. vyd. Praha: SZÚ, 2007. 111 s. ISBN 978-80-7071-294-8. DVOŘAK, J. et al. Ve stínu AIDS. vyd. Praha: Academia, 1992. 164 s. ISBN 80-200-0236-7. HOLUB, J. et al. AIDS a my aneb co vědět o AIDS. vyd. Praha: Grada, 1993. 141 s. ISBN 80-7169-068-6. JUŘENÍKOVÁ, P. Zásady edukace v ošetřovatelské praxi. Praha: Grada Publishing, 2010. s. 9-66. ISBN 978-80-2472171-2. POTRIBNÁ, J. Psychiatrické aspekty nemoci HIV/AIDS, možnosti ovlivnění kvality života HIV infikovaných osob. Ostrava: 2002. 83 s. Dizertační práce (Ph. D.). ROZSYPAL, H. AIDS klinický obraz a léčba. Praha: Grada, 1998. 219 s. ISBN 80-85800-92-6. STAŇKOVÁ, M. Novinky v antiretrovirové tetapii. vyd. Praha: Solen, 2008. 498–501 s. ŠEJDA, J. et al. Prevence, léčba a další aspekty nákazy HIV/ AIDS. vyd. Praha: Galén, 1993. 267 s. ISBN 80-85824-02-7.

O autorovi| Bc. Radim Němec1, doc. PhDr. Yvetta Vrublová, Ph. D.2 Oddělení psychiatrické, Fakultní nemocnice Ostrava-Poruba1, Ústav ošetřovatelství a porodní asistence, Lékařská fakulta, Ostravská univerzita v Ostravě2 (nemecr73@gmail.com, yvetta.vrublova@osu.cz)

1)
R
Ohodnoťte tento článek!