Prevence vzniku diabetické nohy

Každý člověk by se měl zamyslet, jaký postoj zaujímá vůči svému zdraví, protože možná právě dnes je ten den, kdy bychom si měli začít vážit svého zdraví.


SOUHRN: Diabetes mellitus je onemocnění, jehož incidence v dnešní uspěchané době výrazně stoupá. Je to onemocnění, které je označované jako „tiché a nebolestivé“, ale o to zákeřnější. Komplikace onemocnění výrazně ovlivňují kvalitu života pacienta a jednou z nich je i syndrom diabetické nohy.
Klíčová slova: syndrom diabetické nohy, diagnostika, prevence, léčba


Diabetes mellitus je onemocnění, které člověka nebolí, ale se zvyšujícím se věkem přibývají i komplikace, mezi které patří také syndrom diabetické nohy. Zpočátku nevinná skvrna nebo nevinně vypadající ranka se může po několika dnech stát noční můrou. A přitom stačí tak málo: dodržovat zásady správné životosprávy diabetika, ale i správné zásady péče o nohy. Kombinací těchto zásad snižujeme riziko vzniku diabetické nohy a zároveň mnohých komplikací, které z tohoto onemocnění vyplývají.

Za nejdůležitější faktory, jež jsou zodpovědné za rozvoj syndromu diabetické nohy, jsou považovány ICHDK a diabetická neuropatie. Infekce je pokládána za faktor, který ve velké míře ovlivňuje vznik ulcerací i jejich hojení (1). Mezi rizikové faktory patří též kouření, věk, hypertenze, diabetes mellitus, ale výrazný vliv má i pozitivní rodinná anamnéza ischemické choroby srdeční a dolních končetin a cévních mozkových příhod (6).

Diagnostika poskytuje východisko pro zahájení adekvátní léčby diabetické nohy. Vyšetření sestává z důkladné anamnézy, fyzikálního vyšetření dolních končetin se zaměřením na hodnocení přítomnosti ischemie a infekce. V případě přítomnosti defektu je potřebné klasifikovat jeho stupeň. Součástí diagnostiky je i cévní a neurologické vyšetření, jakož i vyšetření metabolických parametrů. Zvýšená kožní teplota o 2 a více stupňů Celsia může být indikátorem infekce, ale i preulcerózního stavu (9).

Nejčastějším důvodem hospitalizace pacientů se syndromem diabetické nohy je infekce, která v mnohých případech zapříčiňuje i amputaci končetiny (2).

Formy diabetické nohy

Na zhodnocení diabetických defektů se dnes používá široká škála klasifikací, které hodnotí hloubku, rozsah defektu, stupeň infekce, případně se zaměřují na etiologii diabetické nohy (4). Liverpoolská klasifikace rozlišuje diabetickou nohu vzhledem k etiologii jako primární a sekundární. Klasifikace podle Laveryho a Armstronga dělí diabetickou nohu na 3 stupně podle hloubky ulcerace a v každém stupni klasifikuje ještě 5 stadií podle přítomnosti ischemie a zánětu (6). V současnosti je nejvíc používaná klasifikace diabetické nohy podle Wagnera (Meggita), která rozlišuje 5 stupňů: stupeň 0 = vysoké riziko vzniku ulcerace a stupeň 5 = gangréna celé nohy (4).

U pacienta s diabetem mellitem, který má nález vředu, můžeme rozlišovat:

* neuropatický vřed – lokalizovaný nejčastěji na chodidle, má lepší prognózu, je nebolestivý, noha je teplá, pulz na arteriích nohou je dobře hmatatelný, častý výskyt deformací kostí a různých hrbolů,
* neuroischemický vřed – lokalizovaný zejména na palci, bolestivý, pulz na arteriích dolních končetin je těžko hmatatelný až nepřítomný (5).

Infekční komplikace

Podle mezinárodního konsenzu patří infekce k přímým příčinám amputací u 25 až 50 % diabetiků (3). Infekce se podle hloubky zasažení definuje jako povrchová a hluboká. Povrchová infekce je ve většině případů zapříčiněna jedním druhem mikrobu, u hluboké infekce je diagnostikována přítomnost více druhů mikrobů. Případy z klinické praxe ukázaly, že nejčastější příčinou infekce diabetických noh jsou: Pseudomonas aeruginosa, stafylokoky, streptokoky a Proteus (2). Štvrtinová (2008) uvádí, že nejzávažnější komplikací infekce u diabetiků, která se šíří z povrchových častí kůže do hlubších struktur, je osteomyelitida. Až u 60 % ulcerací, které se stávají chronickými a nehojí se, je infekce rozšířená až ke kosti. Články prstů na dolních končetinách a metatarzální kosti jsou místa nejčastěji postižená osteomyelitidou.

Léčba

Základem léčby diabetické nohy by měl být komplexní pohled na onemocnění. Léčba musí být zaměřená zejména na odlehčení ulcerace a aplikaci dostatečně dlouhé antibiotické léčby.

1. odlehčení ulcerace zahrnuje:

* správné vypodložení končetiny a klid na lůžku,
* využívání kompenzačních pomůcek (invalidní vozík, berle, chodítka),
* používání vhodné obuvi (terapeutická obuv) v kombinaci s odlehčovacími vložkami,
* aplikace na míru vyhotovených ortéz na postiženou končetinu.

2. speciální kontaktní fixace:

považuje se za „zlatý“ standard v léčbě diabetických ran a podstata je ve snížení vertikálního tlaku na chodidlo a tím snížení tření. Velmi důležité je i to, že při odborné fixaci končetiny dochází ke snížení rizika šíření infekce. V dnešní době se na fixaci využívají zejména „povolné“ (elastické), ale i plastické materiály, které snižují riziko tření kůže (7).

3. léčba infekce:

je potřebná zejména tehdy, pokud je přítomná flegmona nebo poškození hlubších vrstev. Často je přidružená i osteomyelitida, absces nebo nekrotizující tkáň. Dlouhodobá léčba antibiotiky je proto nevyhnutelnou součástí léčby diabetické nohy po předcházejícím odběru biologického materiálu (stěr z rány, z kůže).

4. lokální terapie:

součástí je débridement (mechanické odstraňování odumřelé tkáně). Je nezbytné, aby se chronická rána neustále zvlhčovala fyziologickým roztokem, případně se současně dezinfikovala antiseptickými prostředky. Zároveň se používají různé prostředky podporující epitelizaci a granulaci defektu kůže (7).

Prevence

Pro zkvalitnění života diabetika a prevenci dalších komplikací je důležitá zejména fyzická aktivita. Pomocí ní je možné dosáhnout úpravy hmotnosti, což napomáhá zlepšení tolerance glukózy a stabilizuje celkový zdravotní stav pacienta. Fyzická aktivita by měla být zvolena vzhledem k celkovému zdravotnímu stavu pacienta a měla by zohledňovat jeho fyzické možnosti. Pacientům je nejvíce doporučována chůze, plavání a jízda na kole. Tyto druhy fyzické aktivity nejméně zatěžují organismus, i když u nich pacienti zapojují celé tělo.

Edukace pacienta o správných zásadách stravování je dalším důležitým faktorem v prevenci. Je nutné, aby si pacient osvojil správné návyky a dodržoval je. Mezi ně patří dělit si jídlo na menší porce, ale jíst častěji, vyloučit potraviny, které zvyšují hodnotu glykemie (chléb, brambory, rýži, tučná jídla apod.).

Součástí prevence je i edukace pacienta v péči o nohy samotné. Pacient s diagnostikovaným diabetem mellitem by měl nosit správné boty, nechodit bosý, dodržovat správnou a pravidelnou hygienickou péči. Je potřebné odborné ošetření nohou na pedikúře, aby neodborným zásahem nevznikly záděry či rány, protože hojení ran se u diabetiků mnohdy komplikuje (1).

Prevence syndromu diabetické nohy je založena zejména na odborné edukaci pacienta a jeho příbuzných. Edukace pacienta a příbuzných v prevenci syndromu diabetické nohy by měla být jednoduchá, s použitím praktických ukázek. Před začátkem edukace je nutné zjistit úroveň vědomostí pacienta o péči o nohy a stanovit si plán jednotlivých edukačních setkání.


O autorovi: PhDr. Jarmila Bramušková, FZ Slovenskej zdravotníckej univerzity so sídlom v B. Bystrici (bramuskova@dakrazv.sk, jarmila.bramuskova@szu.sk)

Ohodnoťte tento článek!