Přežijí regulační poplatky ve zdravotnictví?

Před koncem roku se všechna zdravotnická zařízení začala připravovat na zavedení regulačních poplatků ve zdravotnictví. Změna zákona o veřejném zdravotním pojištění přinesla povinnost nejen pacientům, ale i zdravotnickým zařízením.

Pacienti platí v zákoně uvedených případech poplatky a zdravotnická zařízení jsou povinna je vybírat. Co k tomu dodat. Snad jen s povzdech nad tím, jak málo žijeme v právním státě, když čelní představitelé doporučují lidem porušovat zákon. Povzdech nad tím, proč jsou lidé i zdravotničtí pracovníci znejišťováni úvahami o neústavnosti zákonů. Nám, občanům, pak nezbývá, než pro jistotu nejprve nevěřit a raději prověřovat. Nechť si v tomto případě každý přečte nikoli Ústavu ČR, ale Listinu základních práv a svobod, kde se dočte, jak je to s bezplatností zdravotní péče v České republice.

Zdravotnická zařízení v rámci tohoto dalšího regulačního opatření opět drží černého Petra. Lidé vzali ordinace lékařů před Vánocemi téměř útokem a část pacientů se dožadovala předepsání léků nejlépe na celý rok, aby ušetřila 120 Kč až 180 Kč a nemusela v letošním roce spatřit lékaře. Na skutečnost, že bez pravidelných kontrol u lékaře se může snadno stát, že naopak zůstanou v pracovní neschopnosti a pak podle změny zákona o nemocenském pojištění přijdou hned první den o onu ušetřenou částku za regulační poplatky tím, že jim v prvních třech dnech nemoci nebude placena žádná nemocenská dávka, si tito pacienti nevzpomněli.

Při dalších úvahách, jak vyzrát nad poplatky a úvahách o tom, že zkusí neplatit poplatky, aby viděli, jak se zdravotnická zařízení a lékaři zachovají, by pacienti neměli zapomínat, že existují další zákony, podle kterých musí lékaři vést účetnictví, platit daně a předávat hlášení zdravotním pojišťovnám o vybraných regulačních poplatcích. A tak již před koncem roku bylo možné si nechat nainstalovat software, pomocí kterého je možné tisknout seznamy neplatičů pacientů a vést v účetnictví pohledávky za těmito pacienty, včetně možností využití všech kroků, kterými se vymáhají dluhy od dlužníků.

Inu, smůla pro lékaře i pacienty je, že se zase o něco více budou zabývat řešením věcí, které uberou čas a energii zdravotnickým pracovníkům na vlastní léčbu pacientů a vytvoří mezi nimi možnost konfliktního prostředí, a to zejména v ambulantních zařízeních. Místo toho, aby se lidem vysvětlilo, že opravdu není do budoucna možné, podle všech trendů ve vývoji medicíny, stárnutí obyvatel a špatně nastaveného modelu financování zdravotní péče, ponechat systém zdravotní péče beze změn a bez navyšování finanční spoluúčasti, tak se zdravotnictví stalo významným tématem pro politiky.

Nezbývá než doufat, že další část reformy bude lidem dobře vysvětlena. Těmi lidmi jsou ovšem nejen pacienti, ale také samotní zdravotničtí pracovníci, kteří jsou zvyklí pracovat v určitém systému, stereotypu a je tedy potřeba především jim nejprve vysvětlit všechny prvky připravovaných změn. Lidé se změn bojí, protože nevědí, co jim přinesou. Z věcných záměrů zákonů již lze nyní vyčíst, o jaké změny půjde.

Zdravotní pojišťovny by měly mít roli skutečných smluvních partnerů a zejména povinnost zajistit smluvně zdravotní péči pro své pojištěnce, což nemusí být jednoduché, pokud tuto povinnost budou plnit v plném rozsahu, tj. počínaje péčí primární a konče péčí vysoce specializovanou. Poskytovatelé zdravotní péče budou mít povinnost zajistit časovou dostupnost, což může být problém ve venkovských oblastech, kde je již nyní nedostatek odborně způsobilých zdravotnických pracovníků.

Lékaři by měli mít za povinnost doporučovat léčbu a diagnostiku finančně efektivním způsobem. To bude s problémy, pokud jim nebudou k dispozici údaje o nákladech na zdravotní péči. Zdravotničtí pracovníci plošně neznají cenu (náklady na zdravotní péči). Seznam zdravotních výkonů může být pouhým vodítkem, v současné době neodpovídá reálným cenám všech vstupů, neobsahuje potřebné výkony a naopak. Celkově nejsou náklady na zdravotní péči známy nejen zdravotnickým pracovníkům, ale ani pacientům.

Pro pacienty i zdravé pojištěnce se chystá možnost volby mezi rozdílnými pojistnými produkty, ale i to může být zpočátku pro pojištěnce problémem, neboť nejsou zvyklí se podobnými rozhodnutími zabývat. Některým pacientům, zejména starším, již nyní působí potíže, když jim lékař dá na výběr z více variant léčby. Změnit staré zvyklosti není jednoduché, zdravotníci nejsou zvyklí vysvětlovat, co a proč dělají, pacienti nejsou zvyklí se rozhodovat o tom, jakou péči chtějí nebo nechtějí.

Zdravotnická zařízení nejsou zvyklá sdílet data o pacientech, a tak se často provádějí opakovaná vyšetření a předepisují léky, o kterých lékaři mezi sebou nevědí a pacienti zapomenou o jejich užívání lékaře informovat. Tyto problémy může pomoci vyřešit elektronické zdravotnictví. Při jeho realizaci by se nemělo zapomenout na to, že existují zdravotničtí pracovníci, kteří zatím nepracují s počítači, jsou odborníky ve svém oboru, ale neznalost práce PC je může výrazně limitovat.

Podle všech vývojových trendů je zřejmé, že v příštích 10 letech bychom se mohli dočkat nedostatku odborného personálu, pokud by starší část odešla do starobního důchodu v době, kdy mu vznikne na něj nárok. A tak je zapotřebí umožnit zdravotnickým pracovníkům 50+ (jak se používá v dokumentech pro EU) vzdělávání nejen odborné zdravotnické, ale doplnění dovedností i v oblasti ICT. Je toho mnoho nového, co čeká pacienty a mnoho, co čeká zdravotnické pracovníky. Důležité je, že se změny konečně začaly dít. Doufat můžeme pouze v to, že se dále o podobě českého zdravotnictví povede seriózní diskuse a reforma se nestane hříčkou politických duelů.

Ohodnoťte tento článek!