Případová studie

Dne 6. října 2007 byla na standardní interní oddělení IV. Interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. LF UK Praha přijata překladem 81letá pacientka s dg.: anemie, chronický průjem, dyspeptický syndrom k vyšetření + výrazné nechutenství s téměř nulovým příjmem potravy.

Pacientka byla imobilní, depresivní, malnutriční a odmítala veškerou spolupráci, jak s ošetřujícím personálem, tak i s rodinou. V sakrální oblasti měla dekubitus IV. stupně, velikosti 10 x 10 cm. Vstupní hodnocení rizika vzniku dekubitů podle Nortonové bylo 16 bodů. Klasické polohování v intervalu 2 hodin nebylo možné, protože pacientka okamžitě po odchodu personálu odstranila veškeré polohovací pomůcky z lůžka a poloha na zádech byla jedinou, kterou vyžadovala.

Na oddělení máme k dispozici i aktivní vzduchovou AD matraci s kompresorem, ale na této matraci si připadala jako na „moři“ a odmítala ji. Spolupráce s touto pacientkou byla velice náročná pro veškerý personál, a tak jsme jako nejlepší možné řešení vyhodnotili možnost umístění ji na lůžko Latera s laterálním náklonem od firmy Linet. Pacientka byla na toto lůžko umístěna 8. 10. 2007, kdy začala i naše případová studie. Zpočátku se pacientce nelíbilo polohování s lůžkem, které nemohla téměř nijak bojkotovat ani ovlivnit, protože polohovací panel pro pacienta neměla k dispozici. Po necelém týdnu si na lůžko zvykla a sama začala spolupracovat, zvláště se jí líbil zájem okolí o takovéto (bohužel) nestandardní lůžko.

Souběžně jsme řešili její nechutenství. Podle provedené fibroskopie, kde byla zjištěna mykotická ezofagitida a 2 hojící se vředy na přechodu antra a těla žaludku, byla nasazena adekvátní léčba. Dalším krokem bylo vyřešit její příjem potravy. Podle prováděného vstupního nutričního screeningu (automaticky u všech příjmů) byla tato pacientka vyhodnocena jako riziková a následně zařazena do nutričního sledování.

Kontaktovali jsme nutriční skupinu (nutriční lékař + nutriční terapeut) a bylo navrženo postupně několik variant: sipping, který byl nemožný, pacientka měla velmi silnou nauzeu i přes medikaci a vše odmítala; zavedení NJS – zaplaváním a nastavení standardní enterální výživy, dávkované enterální pumpou s noční pauzou. Pacientka během několika dní opakovaně sondu vytáhla a dále ji odmítala, a tak jsme přistoupili k variantě č. 3 zavedení PEG; do PEG byla krmena bolusově nutričně definovanou stravou. Pacientka měla i psychiatrické vyšetření s nastavenou antidepresivní léčbou a postupně se začala zlepšovat spolupráce.

Sakrální dekubit se nám podařilo vyčistit od nekróz na oddělení – a to bez zásahu chirurga, a před překladem na lůžka následné péče byl dekubit téměř zhojen. Dne 6. 11. 2007, tedy po měsíci pobytu na lůžku Latera, které bylo obrovským pomocníkem nejen pro personál, ale i pro pacientku samotnou, jsme tuto dámu po vzájemné dohodě a s jejím souhlasem přeložili na standardní lůžko, kdy riziko vzniku dekubitů téměř pominulo – hodnocení podle Nortonové bylo 23 bodů.

Po měsíci intenzivní ošetřovatelské, lékařské a rehabilitační péče byla pacientka schopna sama se v lůžku obsloužit, lůžko si ovládat, výborně spolupracovala, přijímala malé porce per os (asi 1/4 porce) + dále byla bolusově krmena do PEG. Sestřičky znala všechny podle jejich domácích mazlíčků a vždy vyzvídala, co je nového. Dne 12. listopadu 2007 se s námi tato pacientka rozloučila – byla přeložena na lůžka následné péče.


Dana Seilerová, staniční sestra IV. interní klinika odd. D, VFN a 1. LF UK, Praha (d.seili@post.cz)

Ohodnoťte tento článek!