Problematika transportu pacienta s těžkým termickým traumatem

Článek popisuje problematiku transportu leteckou záchrannou službou a kroky nutné pro přijetí pacienta s těžkým termickým poraněním na JIP Kliniky popálenin a rekonstrukční chirurgie Brno. Rovněž jsou zde zmiňovány faktory, které komplikují práci zdravotnického personálu a v důsledku i vlastní přijetí pacienta.

SUMMARY The article describes the flying emergency transport system and the steps necessary for admission of a patient with serious thermal injury to ICU of the Burns and reconstructive surgery clinic in Brno. The factors that can complicate the work of the healthcare workers and even the admission of he patient are also mentioned.

Popálení, zejména většího rozsahu, je velmi závažný úraz. Proto je velice důležitá souhra záchranné služby a zdravotnického zařízení, do kterého má být pacient umístěn.

Popálenina je poškození kůže (event. jejích hlubších struktur), vzniklé působením nadprahových hodnot tepelné energie. Míra poškození závisí na teplotě a době působení – čím vyšší je teplota a délka působení, tím větší je poškození tkání. K termickým úrazům patří i omrzliny. Popáleninová medicína řeší rovněž poškození dýchacích cest zplodinami hoření či přímé popálení dýchacích cest. Pro obdobný destrukční účinek na tkáně patří do záběru tohoto oboru také chemické a radiační poškození kůže a sliznic. Rozsáhlé popáleniny bezprostředně ohrožují pacienta na životě, a to i při správné a okamžitě poskytnuté odborné pomoci. V rámci přednemocniční péče je proto velmi důležité rozhodnutí o nejvhodnějším způsobu transportu. Leteckou záchrannou službou (LZS) jsou přepravováni především pacienti s velkým rozsahem postižení, těžkým inhalačním traumatem, polytraumatem, děti, u nichž hrozí nebezpečí z prodlení. Pacient musí být do centra popáleninové medicíny přepraven v co nejkratším čase.

Velmi důležitým atributem je proto poskytnutí odborné přednemocniční péče, která má za cíl zamezit prohloubení popáleninového šoku. Spočívá v:

* odstranění postiženého z dosahu noxy (elektrický proud, chemikálie…);
* dostatečné a účinné analgetizaci;
* zajištění intravenózního přísunu krystaloidů;
* ošetření popálených ploch (v terénu se z popálené plochy odstraní jenom hrubé nečistoty a rány se kryjí vhodnými sterilními obvazy; u rozsáhlých popálenin se chladí pouze obličej a genitál; děti se z důvodu snížené termoregulace a hrozícího prohloubení stresové reakce organismu nechladí);
* zajištění dýchacích cest intubací, zavedení permanentního močového katétru a nazogastrické sondy – je-li to nutné.

Transport do zdravotnického zařízení

Pro komplexní zabezpečení pacienta je třeba včas informovat příslušné nemocniční oddělení, aby měl personál dostatek času k organizaci příprav na převzetí pacienta do péče. Informace zdravotníkům na oddělení podává dispečink RZP po telefonu. V ideálním případě se lékař KPRCH dozví předběžný rozsah a hloubku poranění (konečné upřesnění probíhá při příjmovém ošetření na operačním sále), věk pacienta, mechanismus úrazu (zda se jedná o popálení, poleptání, elektrotrauma, výbuch…) a eventuální inhalační trauma s případnou intubací či přidružená poranění. Rovněž je nutné znát způsob transportu s předpokládaným časem příjezdu pacienta, aby bylo možno zajistit a provést všechny kroky potřebné pro plynulou realizaci vstupního ošetření. Příjem Leteckou záchrannou službou (LZS) má svá specifika.

Do převzetí pacienta musí sestra ve spolupráci s lékařem:

* informovat velín (velící středisko techniky) – zaměstnanci tohoto úseku mají povinnost připravit přistávací plochu a sdělit na oddělení přesný čas přistání helikoptéry;
* informovat centrální zřízence, kteří zajistí obsluhu výtahu vyhrazeného k transportu pacienta od heliportu a pomáhají s přepravou pacienta až na oddělení popálenin;
* informovat sálové sestry – ty kompletně připraví sál pro vstupní ošetření;
* informovat anesteziologický tým.

V avizovaném čase odchází sestra s lékařem převzít pacienta přímo na heliport. S sebou musí mít resuscitační batoh, který obsahuje nejdůležitější vybavení pro resuscitaci, přenosný monitor saturace, kyslíkovou láhev, eventuálně přenosný přístroj pro umělou plicní ventilaci a přikrývku.

Příjem na oddělení

Většina pacientů přepravovaných LZS je hospitalizována na JIP. Zaznamenali jsme však i případy, kdy byl dopraven helikoptérou pacient, u něhož nebyl transport LZS indikován (z hlediska závažnosti a rozsahu poranění) a který byl následně uložen na standardní oddělení.
Na JIP musí sestry připravit box, kam bude pacient uložen – uvést do pohotovosti nutné přístrojové vybavení (monitor, infuzní pumpy, injektomaty, podle potřeby též plicní ventilátor a odsávačku), připravit vše pro infuzní terapii, nachystat lůžko včetně polohovacích pomůcek, sběrné sáčky, pomůcky pro hygienickou péči, obvazový materiál aj.

Dalším krokem je nachystat dokumentaci, například: Záznam o přijetí, Souhlas s hospitalizací nebo Oznámení o převzetí do péče bez souhlasu pacienta, Nákres postižených ploch, Resuscitační záznam, Regresní hlášení, Anamnestický dotazník, Plán ošetřovatelské péče a další. Součástí je i příprava žádanek a zkumavek ke standardním vstupním odběrům, není-li lékařem ordinováno jinak.

Komplikace při příjmu

Úkonů spojených s příjmem pacienta je mnoho, bohužel výše uvedené kroky bývají komplikovány faktory, jako jsou: nedostatek validních informací z dispečinku nebo odesílajícího zdravotnického zařízení, časová tíseň, nutný předchozí překlad pacienta z JIP pro uvolnění lůžka a souběžný kvapný úklid boxu, na který má být nový pacient přijat, či akutní komplikace zdravotního stavu přijímaného. Jedním z úskalí je i značná vzdálenost heliportu od našeho pracoviště, což zdržuje vlastní přijetí a zároveň prodlužuje cestu pacienta k ošetření. Další záležitostí, jež nám velmi ztěžuje práci, je vyřizování velkého počtu neodbytných telefonátů, ať již ze strany sdělovacích prostředků, tiskové mluvčí, policie nebo příbuzných pacientů.

Znepříjemňující, ale ne ojedinělou, situací při příjmu pacienta je přítomnost alkoholu či návykových látek, pod jejichž vlivem k nám postižený přichází. Značný motorický neklid, slovní i fyzická agrese a obtížná spolupráce v těchto případech zvyšují nervozitu ošetřujícího personálu. Té bychom se měli z profesionálního hlediska samozřejmě vyvarovat. Nemalým dílem ke stresu a nervozitě přispívá občasný nesoulad v týmu, pramenící např. z dočasné nedostupnosti anesteziologa, sálových sester nebo sanitářů. Také sestra pracující pod odborným dohledem a mladý nezkušený lékař ostatním na jistotě nepřidají.

Z výše uvedených důvodů je příjem těžce popáleného pacienta často velmi stresovou situací, jak pro pacienta samotného, tak i pro zdravotnický personál. Je nutné mít zmapovány všechny potřebné kroky a dodržovat předem domluvené rozdělení úkolů tak, aby celá akce proběhla co nejplynuleji, bez zbytečných nesrovnalostí a průtahů, v potřebných návaznostech, a tím byla celková zátěž co nejvíce minimalizována.


O autorovi: Ivana Nastálková, Jiřina Maloušková, Klinika popáleninové a rekonstrukční chirurgie, FN Brno (pnastalek@upcmail.cz, vlastovka-jdm@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!