Problémy při ošetřování pacientů na úrazové ambulanci

Na naší ambulanci se setkáváme s některými problémy typickými pro dnešní dobu: 1. pacienti přicházející bez dokladů (OP, průkazka pojišťovny); 2. cizinci – bez pojištění, dokladů, jazyková bariéra; 3. bezdomovci (pacienti bez trvalého bydliště); 4. agresivní pacienti; 5. intoxikovaní pacienti (pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek); 6. lidé zneužívající pohotovostní službu.

Pacienti bez dokladů

Na ambulanci ošetřujeme pacienty, kteří jsou po akutním poranění přivezeni RZP, LSPP či jinou formou a nemají u sebe žádné doklady. Mnohdy neznají ani své rodné číslo, natož pojišťovnu, u které jsou pojištěni. Někdy jde o zraněné děti bez doprovodu rodičů či jiného zástupce. U nich je situace komplikovanější zvláště v případě, že poranění vyžaduje operační zákrok v celkové anestezii.

Ke každému takovémuto zákroku je nutný písemný informovaný souhlas rodiče či jiného zástupce. Jak tento problém řešíme? Nejjednodušší je to v případě, že pacienta již máme v počítačovém registru. Pokud tomu tak není, jsme nuceni shánět potřebné informace telefonicky, někdy i ve spolupráci s registrem VZP a jiných pojišťoven anebo s Policií ČR. V některých případech bývá totožnost pacienta zjištěna až s odstupem času, někdy se ji nepodaří zjistit vůbec.

Cizinci

V souvislosti s otevřením hranic přibylo na našem pracovišti množství ošetřených cizinců. Stav je ovlivněn blízkostí lázní Luhačovice a azylového domu pro cizince. Po rozšíření EU musí mít cizinci zvláštní formuláře o pojištění ze země, z níž pocházejí, i od nás (tzv. E111) mnozí o tom ale nevědí, takže na ambulanci přicházejí nejen bez nich, ale i bez dokladů, a musí ošetření plně hradit. Problém nastává zejména u pacientů ze zemí, s nimiž nemá ČR uzavřenu bilaterální smlouvu o vzájemném ošetřování. Někteří nemají finanční prostředky, často nejsou ochotni cokoliv hradit, k problémům se mnohdy přidružuje i jazyková bariéra. Tento problém není doposud uspokojivě vyřešen.

Bezdomovci

Obtížné situace řešíme rovněž při péči o bezdomovce. Jde o pacienty všestranně zanedbané, bez hygienických návyků, jejichž stav je navíc mnohdy komplikován alkoholem a agresivitou. Po ošetření pacienta vzniká problém – kam s ním? Hospitalizace není z lékařského hlediska indikována, převoz sanitním vozem rovněž není nutný, navíc tito pacienti nemají trvalé bydliště a případní příbuzní o ně nestojí. Policie nám v těchto případech rovněž není nápomocna, neboť to nespadá do její kompetence. Po ošetření tedy chodící pacienti odcházejí sami, nebo nevyčkají řádného vyšetření a ošetření a utíkají. Ty, kteří pod vlivem alkoholu nejsou schopni chůze, necháváme pod dozorem na naší ambulanci do té doby, než jsou schopni odejít. Toto řešení není optimální z hlediska provozu ambulancí, zapáchající pacienti znepříjemňují pobyt u nás ostatním pacientům. Situace není uspokojivě vyřešena.

Násilí v ambulanci

Je smutnou skutečností, že násilí se stává běžnou součástí každodenního života. Nevyhýbá se tudíž ani práci zdravotnických pracovníků (jak můžeme sledovat ve sdělovacích prostředcích). Násilné projevy na ambulanci jsou jak verbální tak fyzické. I v tomto případě se jedná zvláště o pacienty pod vlivem různých návykových látek. Mnohdy jsou agresivní nejen pacienti, ale i členové jejich doprovodu. Jak situaci řešíme: u verbální agresivity se snažíme pacienta dle možností uklidnit a nenechat se vyprovokovat. S fyzickou agresivitou je to často obtížnější.

Jednodušší situace se snažíme vyřešit sami ve spolupráci s našimi fyzicky zdatnými lékaři, v horších případech voláme příslušníky Městské policie či Policie ČR.

Návykové látky

Největším problémem v naší ambulanci představují pacienti pod vlivem návykových látek (alkoholu a v poslední době i jiných drog). Jejich ošetření sdružuje několik již výše uvedených problémů – pacienti bez dokladů, bezdomovci, agresivní pacienti. Při ošetření většinou nespolupracují, mnohdy je personál nucen ošetřit je proti jejich vůli.

Při poranění hlavy navíc někdy není možno stanovit, nakolik je stav pacienta způsoben jeho intoxikací a nakolik vlastním poraněním, a tudíž jsme nuceni pacienta hospitalizovat. Pro nespolupráci pacienta navíc nejsme často schopni provést RTG vyšetření, CT atd. I na oddělení poté problémy s pacientem pokračují.

Péče o takovéto pacienty na oddělení je pro sestru časově, psychicky i fyzicky značně náročná a ubírá možnost pečovat o ostatní pacienty. Pacienti v opilosti různým způsobem znečišťují naši ambulanci, čekárnu…

Dále jsou zde mnohdy ošetřeni pacienti ve velmi těžké opilosti se zcela banálním poraněním, které snadno ošetříme, ale nastává opět problém, kam s pacientem. Záchytná stanice našeho kraje je v Kroměříži, v noci je pro převozy pacientů k dispozici pouze jeden sanitní vůz (pokud odjede do Kroměříže, tak na minimálně 1, 5 hodiny je nedostupný pro ostatní pacienty), navíc je nutno pacienta odeslat s doprovodem.

Z vlastních personálních zdrojů nemůžeme uvolnit sestru a sanitáře v noci nemáme k dispozici. Situaci řešíme ve spolupráci s Policií ČR, eventuálně za pomoci rodinných příslušníků pacienta.

Ještě větším problémem jsou pacienti, kteří jsou intoxikováni jinými návykovými látkami, jejichž požití není zcela zřetelné. I zde máme diagnostické problémy, při psychotických účincích je navíc chování pacienta nevypočitatelné.

Pravidelní konzumenti jsou navíc mnohdy nositeli závažných přenosných onemocnění: HIV, hepatitidy a jiných. Problémy těchto pacientů řešíme obdobně jako u alkoholiků, nutné je ve všech těchto případech bezpodmínečné dodržení všech zásad osobní ochrany zdravotníků (rukavice, masky, roušky, hygiena na pracovišti…)

Zneužívání péče

Smutnou skutečností je, že počet pacientů zneužívajících pohotovostní službu neustále narůstá. Jednak se jedná o pacienty přicházející na kontroly poúrazových stavů, dále o prvotní ošetření pacientů s úrazy starými mnohdy až několik týdnů.

Tento problém je za současné legislativní situace velmi obtížně řešitelný, odmítnout pacienta jednoduše nelze. Řešení je zde podle našeho názoru zcela jednoduché – zavedení hotovostního příplatku za ošetření na pohotovostní službě, avšak zatím chybí v naší republice politická vůle k prosazení tohoto požadavku.

Závěr

Závěrem lze říci, že situace na naší ambulanci je jistě obdobná jako na podobných pracovištích v celé republice. Řešení těchto problémů není často uspokojivě dořešeno. Zdravotníci v naší republice se většinou netrápí bezpečností svou ani svého pracoviště do té doby, dokud nedojde k závažnějšímu incidentu. Tento přístup porušuje základní pravidlo, kterým by se měli sami zdravotníci řídit, tj. snažit se problémům předcházet, a ne je řešit, až nastanou.

Ohodnoťte tento článek!