Profesionální ošetřovatelství a pojmy v ošetřovatelském povolání

Počátky profesionálního ošetřovatelského vzdělávání jsou zákonně vyjádřené v ošetřovatelském zákoně z 25. 6. 1914. Od tohoto data se oficiálně hovoří o profesi „diplomovaná ošetřovatelka/ ošetřovateľ“. Během národního socialismu v Rakousku na straně jedné a komunismu v Československu na straně druhé bylo pojmenování ošetřovatelka nahrazeno označením sestra. Svébytný obor ošetřovatelství bylo zrušen a nahrazen asistentským povoláním…

…Systematický rozvoj ošetřovatelství vyžaduje i z praktických důvodů přesnou pojmotvorbu.
Klíčová slova: profesionální ošetřovatelství, přesná pojmotvorba, sestra, ošetřovatelka

SUMMARY The beginnings of the professional nursing education are spelled in the nursing law of 25. 6. 1914. Since this date we know the term „diploma nurse“. During the national socialism in Austria and communism in Czechoslovakia the term nurse was replaced by sister and the independent field of nursing was turned into assistance job. Not only for practical reasons does systematic development of nursing require accurate terminology.
Key words: professional nursing, accurate terminology, sister, nurse

Profesionální ošetřovatelské vzdělávání se v Rakousku-Uhersku začalo systematicky rozvíjet hlavně po 25. červnu 1914, kdy byla vydaná první zákonná úprava pro profesionální ošetřování nemocných.

Tento zákon podstatně ovlivnil ošetřovatelské vzdělávání nejen v Rakousku, ale i v Česku, na Slovensku a obsahově i v Maďarsku. Zakládány byly první státní ošetřovatelské školy, které splňovaly podmínky určené tímto zákonem. Jednalo se o následující podmínky: 1. Školení ošetřovatelek musí trvat dva roky; 2. Působnost ošetřovatelek se rozšířila kromě ústavní a nemocniční péče i na preventivní, zdravotní a sociální péči, která měla být zaměřená na děti a návštěvní službu v rodinách (Hanzlíková, 1999, s. 23-37).

Absolventi těchto ošetřovatelských škol získali vzdělání v profesi diplomovaná ošetřovatelka nebo ošetřovatel nemocných (Kozoň, 2008, č. 2, s. 23; č. 3, s. 15).
Neoficiální označení „sestra“ bylo ale už tehdy běžné pro ošetřující osoby ženského pohlaví a stejně jako v dnešní době i tehdy převažovaly mezi ošetřujícími osobami ženy. Tento neoficiální titul „sestra“ byl pro diplomované ošetřovatelky nemocných v první rakouské republice natolik důležitý, že své články v odborných časopisech často podepisovaly sestra + jméno, případně používaly zkratku ses… + jméno. Tím byl záměr na jedné straně odlišit se od nevzdělaných světských ošetřovatelek a na straně druhé bylo záměrem prosadit se vedle ošetřujících klášterních žen, které se nazývaly sestrami. Katolická církev nerada viděla označení „sestra“ a především případně řádu podobné oblečení světských ošetřovatelek.

V Čechách i na Slovensku se za první republiky profesionálně vzdělaným ošetřujícím oficiálně odevzdával diplom s titulem „diplomovaná ošetřovatelka nemocných“ a také profesní absolventský odznak. První odznaky nesou stejné označení, jako měla první státní ošetřovatelská škola v Praze „ČESKOSLOVENSKÝ ČERVENÝ KŘÍŽ OŠETŘOVATELKA“ a na Slovensku v Martině „SLOVENSKÝ ČERVENÝ KRÍŽ OŠETROVATEĽKA“. Později byly udělovány profesní odznaky s označením „DIPLOMOVANÁ SESTRA OŠETŘOVATELKA“ s udáním místa ošetřovatelské školy, např. Praha, Brno, Jihlava, ale i Bratislava, Nitra, Trenčín.

Do roku 1948 bylo založeno více ošetřovatelských škol, například na Slovensku to bylo 9 ošetřovatelských škol, ze kterých jedna zanikla, a to Ošetrovateľská škola dcér kresťanskej lásky milosrdných sestier sv. Vincenta v Košicích (1932-1938). Od 1. 9. 1949 se změnil název ošetřovatelských škol na vyšší sociálně zdravotní školy a tyto byly dále od školního roku 1950-1951 přejmenovány na vyšší zdravotní školy (Kafková, 1992, s. 129).

Další vývoj ošetřovatelství v Československu ovlivnil zákon o zdravotnických povoláních z konce roku 1950 a na to navazující vládní nařízení č. 77 Zb. ze dne 11. 9. 1951 o středních zdravotnických pracovnících. Zanikl titul diplomovaná ošetřovatelka/ošetřovatel nemocných a nahrazen byl pojmem zdravotní sestra. Řádové sestry a jejich řády byly násilně zrušeny. Až s komunistickými změnami se ve zdravotnictví začalo od roku 1951 používat profesní označení zdravotní sestra pro civilní osoby, v běžné řeči „sestra“, dokonce se zdrobnělým oslovováním „sestřička“.

Oslovením pro muže v ošetřovatelství se paradoxně komunističtí tvůrci socialistického zdravotnictví nezaobírali. V současnosti je již z hlediska uplatňování rodového hlediska (gender mainstreamingu) problematika správného oslovování i mužů pracujících v ošetřovatelství více než aktuální (Laurinc, 2008, s. 31-32).

V Rakousku zaniklo pojmenování diplomovaná ošetřovatelka a diplomovaný ošetřovatel nemocných po anexi nacistickým Německem v roce 1938. Po převzetí německých zákonů i v oblasti ošetřovatelství se zkrátilo vzdělávání v ošetřovatelství ze dvou na jeden a půl roku a bylo především prakticky orientované. Pro ženy byl zaveden titul sestra nemocných a pro muže ošetřovatel nemocných. Po roce 1945 bylo toto pojmenování oficiálně zachováno a platilo v této formě až do roku 1997. Diplomovaným ošetřujícím mužského pohlaví přinášel tento titul někdy problémy, protože u veřejnosti je slovo „ošetřovatel/ka“ stále asociované s „nevzdělanými“. V roce 1997 proběhla zákonná změna označení osob na diplomované sestry zdravých a nemocných, popř. diplomovaných ošetřovatelů zdravých a nemocných, a tím mělo být zároveň zdůrazněno, že ošetřující osoby mají v náplni práce i prevenci a zdravotní výchovu.

Ošetřovatelské povolání se podle zákona nyní označuje „Zvýšená služba pro zdravotní a chorobné ošetřování“. Oficiální označení sestra/ošetřovatel platí v Rakousku i nadále. Ve vědecké a odborné literatuře je ale často používáno pohlavně neutrální slovo „ošetřující osoba“, protože oficiální pojmenování je chápáno jako problematické. Slovo „sestra“ je přísně ohraničeno na označení osoby. Kromě toho se v Rakousku a v celé německy hovořící oblasti výhradně používají výrazy jako ošetřovatelská diagnóza, ošetřovatelská anamnéza, ošetřovatelská dokumentace apod. – vytvoření slov, jako je „sesterská dokumentace“, „sesterská diagnóza“ a podobně, je v němčině nemyslitelné.

Od roku 2005 je v Německu zákonně upravený titul profese vykonávající ošetřování jako ošetřovatel/ošetřovatelka zdravých a nemocných. Odborné pojmenování sestra se zákonně již nepoužívá, ale v běžné řeči samozřejmě ještě přetrvává.

Praktické důvody pojmotvorby v ošetřovatelství

Rozvojem pojmů v oboru a jejich exaktním používáním se zabývají především vysokoškolsky vzdělaní zástupci oboru. Zákonné úpravy reflektují v každé zemi určitý sociálně-profesionální vývoj oboru. Hlavním důvodem pojmotvorby je ale odborný rozvoj praxe. Důležité je to například při určování profilu absolventa oboru a jeho jednoduchém, ale přitom přesném pojmenování, pro odlišení od jiných profesí, pro jednoznačné pojmenování oblastí, které patří do oboru a v neposlední řadě je to důležité i pro přesné překlady z jiných a do jiných jazyků. Od toho se odvíjí celý proces vytváření exaktních pojmů v ošetřovatelství. Doporučujeme všeobecně se vrátit k odbornému pojmenování osob se vzděláním v ošetřovatelství jako ošetřovatelka/ošetřovatel a formálně vypustit označení povolání sestra ve tvaru „sestřička“. V běžné řeči se toto oslovení bude používat i nadále, což je i otázka edukace laické veřejnosti.

Naším zájmem, ale i povinností, je změnit tento stav věci, který se jeví jako problém odsunutý pravděpodobně pro další generace. Různorodost pojmenování profese, a též používání ne všeobecně srozumitelných pojmů (sestra znamená příbuzenský poměr), nemůže být trvale udržitelná. Je tedy pouze otázkou času, kdy se toto změní. Proč se cítíme zodpovědní za tento problém? Odpověď zní, jsme nyní při zrodu velkých proměn, které se v naší profesi odehrávají, jsme průkopníky a zároveň realizátory této změny, a proto je naším posláním a povinností vyzvat vykonavatele nejen k veřejné diskusi, ale hlavně ke správnému rozhodnutí.

Tabulka 1

V současnosti se základní vzdělání v oboru ošetřovatelství získává studiem oboru diplomovaná všeobecná sestra a na univerzitách převážně na bakalářské, magisterské, popř. doktorandské úrovni. To znamená, oslovení těchto osob je možné podle akademického titulu spolu s jejich příjmením, popř. oslovením paní/pane ošetřovatelko/ošetřovateli. Především při oslovení podle příjmení se odstraní anonymita v ošetřování. Také tím se uskuteční myšlenka nenechat si odebrat titul ošetřovatel a ošetřovatelka ke zneužití neprofesionály v oboru. Souvisí to zejména s hrdostí na profesi, jakou ošetřovatelství je, ale i s náročností přípravy a výkonu na povolání v praxi.

Mezinárodní rada ošetřovatelství – ICN – nezná a nepoužívá pojem sestra, ale „nurse“ a „nursing“, což v překladu znamená ošetřovatelka a ošetřovatelství. Naše členství v této celosvětové a 110 let existující organizaci je pro nás velmi významné a důležité z hlediska rozvoje profese, podpory ošetřovatelství, upevňování spolupatřičnosti v celosvětovém měřítku, tak proč se nazývat jinak než ošetřovatelky a ošetřovatelé na celém světě. Pojmy z oboru ošetřovatelství je důležité i takto procesně pojmenovat, např. ošetřovatelská anamnéza, ošetřovatelské diagnózy, ošetřovatelské zákroky apod. Je z toho ihned jasné, že tyto pojmy nepatří do oblasti lékařství, sanitářství, opatrovatelství a tím spíše ne „sesterství“.

Tabulka 2

Závěr

Tímto příspěvkem se snažíme podnítit odbornou diskusi k pojmotvorbě v ošetřovatelství. Ošetřovatelství potřebuje profesionální rozvoj a bez exaktní pojmotvorby toto není v určitých vývojových fázích oboru možné. Historické analýzy a jinojazyčné komparace napomáhají tyto otázky řešit. Označení oboru jsou jako další jiná slova podmíněna historickými podmínkami a jsou podřízena stálým změnám. Mohou být například výrazem odborného sebevědomí, změn v oblasti úloh anebo snah o ohraničení. Do určitého stupně podléhají zákonodárné moci státu – zde je úlohou odborné politiky prosadit adekvátně znějící a přesné odborné pojmenování. Potvrzením vlastních snah může být zápas o přesné pojmenování ošetřovatelského povolání probíhající i v dalších zemích, například Rakousku.

Ošetřovatelství jako obor v celé střední Evropě v průběhu doby vyzrálo z převážně asistentské podoby do svébytného oboru. Velmi žádoucí je vymezení ošetřovatelství vzhledem k dalším souvisejícím pojmům, jako je léčba, péče, opatrování, útěcha, učení, výchova a další.


O autorovi: doc. dr. Vlastimil Kozoň, Ph. D. (A), doc. Mgr. Alžbeta Hanzlíková, Ph. D. (SK), ass. prof. József Betlehem, MNS, Ph. D. (H), Mgr. Dana Jurásková, Ph. D., MBA (CZ), MMag. dr. Ilsemarie Walter (A) (vlastimil.kozon@univie.ac.at)

Ohodnoťte tento článek!