Protinádorová léčba

Protinádorová léčba využívá jednotlivých léčebných modalit (chirurgie, radioterapie, chemoterapie, medikamentózní léčby a v budoucnu snad i genové terapie) k maximální redukci nádorových buněk. Podpůrná léčba je zaměřena na mírnění obtíží vyvolaných přímo nádorem a protinádorovou léčbou, čímž zlepšuje kvalitu života nemocného. Klíčová slova: onkologické onemocnění, chemoterapie, radioterapie, imunoterapie, biologická léčba

Protinádorová léčba

SUMMARY Anticancer treatment uses different methods (surgery, radiotherapy, chemotherapy, pharmacology and in the future hopefully gene therapy) to achieve the maximal reduction of the cancer cells. Supportive treatment is aimed at alleviation of symptoms caused by the disease as well as the treatment itself. Supportive therapy improves the life quality of the patient. Key words: oncologic disease, chemotherapy, radiotherapy, immunotherapy, biological treatment

Léčení maligních chorob se liší od léčby jiných onemocnění tím, že pro pacienta znamená podstatně větší zátěž. Onkologická léčba je zaměřena proti vlastním buňkám nemocného, které se transformovaly v buňky nádorové, a proto dochází při ničení nádorových buněk i k ničení či poškozování některých fyziologických buněk a tkání, a tedy i závažnějším nežádoucím účinkům.

Vlivem léčby je dočasně a někdy i trvale zhoršena kvalita života pacienta. Tento fakt je nutno mít vždy na paměti při plánování léčby.
Indikace protinádorové léčby:
* neoadjuvantní (předoperační) – podává se s cílem zmenšit primární nádor a zničit mikrometastázy,
* adjuvantní – je podávána s kurativním cílem,
* paliativní – zmírnění obtíží vyvolaných přímo nádorem nebo protinádorovou léčbou,
* konkomitantní – chemoterapie ve spojení s radioterapií za účelem zvýšení léčebného účinku.

Chemoterapie

Chemoterapie spočívá v podávání léků s cytotoxickým účinkem, které jsou buď syntetického původu, nebo deriváty látek získaných z rostlin či plísní. Cílem této skupiny léků je poškodit DNA nebo jinak inhibovat buněčnou proliferaci. Cílem chemoterapie je optimální farmakoterapeutický účinek, tj. dlouhodobá kompletní remise, při minimálních nežádoucích účincích a za současné prevence vývoje rezistence nádoru, tj. snaha o maximální terapeutický účinek při ještě únosné toxicitě.

Cytostatika můžeme aplikovat perorálně, podávání je jednoduché a pohodlné, ale je omezeno na cytostatika, která nedráždí sliznici trávicího ústrojí a nejsou v trávicím ústrojí inhibována nebo rozkládána. Při parenterálním podání dosáhneme rychle vysoké koncentrace léku, rychlého průniku do tkání, a umožňuje přesné dávkování. Léky se podávají i. v., i. m., s. c., nebo přes port. Intrakavitální podání znamená aplikaci cytostatika do dutiny (peritoneální, pleurální, perikardiální). Cytostatika lze podávat také lokálně, a to intraluminálně, intratumorózně, či zevně (formou masti).

Účinek chemoterapie je ovlivněn charakteristikou nádoru (velikost, umístění, rychlost růstu, přítomnost rezistentních buněk), kombinací cytostatických léčivých režimů, předpokládanými vedlejšími účinky (nevolnost, zvracení, toxicita jiných orgánů), stavem hormonálních receptorů, schématem podávání léčiv (bolus, kombinovaná terapie), fyzickým a psychickým stavem pacienta a také přáním pacienta, jeho rodiny a blízkých.

Toxicita cytostatik:
* hematologická – anemie, trombocytopenie, leukopenie
* gastrointestinální – nevolnost, zvracení, průjem, mukozitida dutiny ústní, xerostomie (suchost v ústech),
* hepatotoxicita,
* kardiotoxicita – poruchy srdečního rytmu, srdeční selhávání, ischemie,
* kožní toxicita – změny pigmentace, akné, alopecie, poškození nehtů (hand foot syndrom), kožní rash,
* alergická reakce,
* plicní toxicita – plicní fibróza, plicní edém,
* nefrotoxicita,
* neurotoxicita – neuropatie, parestezie až poruchy chůze, paraplegie,
* gonadální toxicita – poškození gonád, pokles libida, menopauza;
* sekundární malignity.

Radioterapie

Radioterapie je léčebná metoda založená na letálním účinku ionizujícího záření. Ozařovat je možné zevně z dálky – teleradioterapie – pomocí lineárního urychlovače, nebo vnitřně z krátké vzdálenosti – brachyradioterapie -, která může být intrakavitální (uterovaginální), intersticiální (permanentní či dočasná), intraluminální (endorektální, endobronchiální), mulážní (povrchová radioterapie kožních nádorů).

Radioterapie je indikována kurativně, s cílem vyléčit nádor, kdy se aplikuje maximální dávka s přijatelnou mírou závažných komplikací. Další indikací je předoperační nebo pooperační radioterapie, jejímž úkolem je zmenšení nádoru a dosažení jeho operability či redukce rozsahu chirurgického výkonu. Cílem paliativní radioterapie je odstranění symptomů způsobených inkurabilním nádorem, minimalizace vedlejších účinků a zkrácení hospitalizace pacienta.
Vedlejší účinky této léčby jsou buď časné, nebo pozdní. Časné se objevují v průběhu radioterapie až do 3 měsíců po ukončení léčby. Patří mezi ně postradiační syndrom, poškození krvetvorby, kůže, kožních adnex, mazových a potních žláz, sliznic. K pozdním vedlejším účinkům, jež mají trvalý charakter, patří atrofické změny na sliznicích, deformity měkkých částí, plicní fibrózy atd.

Hormonální protinádorová léčba

Přítomnost hormonů je důležitá pro růst tzv. „hormon-senzitivních“ nebo „hormon-dependentních“ nádorů. Cílem této léčby je potlačení účinku konkrétního hormonu, který může mít vliv na rozvoj nádorového onemocnění. Nejvýraznější je tato závislost na hormonech u nádoru prsu a prostaty. Hormonální léčba je většinou využívána jako léčba doplňková. K hormonální terapii patří nejen vnější farmakologický zásah, ale rovněž bilaterální orchiektomie, ovariektomie, adrenalektomie.
Hormonální léčiva rozdělujeme do těchto skupin: antiestrogeny, estrogeny, progesterony, androgeny, kortikosteroidy a agonisty GnRH.

Imunoterapie

Imunoterapie se stává v posledních letech důležitou součástí komplexní protinádorové léčby. Má různé formy, jejichž společnou charakteristikou je zásah do biologických pochodů, které se podílejí na vzniku nádorových onemocnění. Cílem je obnovit porušenou funkci protinádorové imunity a zapojit ji do léčby zhoubného onemocnění. Proti záření a chemoterapii má tu přednost, že je schopna většinou ničit nádorové buňky na jejich generačním cyklu. Mezi nežádoucí účinky imunoterapie patří horečka, malátnost, bolesti svalů, hlavy, kloubů, anorexie, nevolnost. Během léčby se profylakticky podává Paralen tbl.

Biologická léčba: Biologické léky se do klinické praxe rozšířily v posledních pěti letech. Jsou výsledkem hledání možností, jak zasáhnout přímo do imunitních reakcí a ovlivnit patologické chování imunitních buněk.
Účinky biologické léčby:

* zastavuje, napravuje nebo omezuje procesy umožňující nádorový růst,
* dělá rakovinné buňky lépe rozpoznatelnými, takže je pak tělo může snáze samo zničit,
* zlepšuje schopnost některých buněk imunitního systému (T-lymfocytů) ničit nežádoucí buňky,
* mění růstové schopnosti nádorových buněk, čímž podporuje návrat k chování typickému pro buňky zdravé,
* blokuje či napravuje procesy, které ze zdravé buňky dělají buňku nádorovou,
* zabraňuje nádorovým buňkám v šíření do jiných orgánů.

Biologická léčba se používá v přesně definovaných situacích, protože má svá rizika. Nelze ji tedy použít paušálně u všech pacientů s nádorovým onemocněním. Používá se u nádorů, o kterých je známo, že na konkrétní biologickou léčbu reagují, nebo v případě vyčerpání jiných možností, či při výskytu nežádoucích účinků předchozí léčby, které opravňují biologickou léčbu použít.

Ačkoli i biologickou léčbu provází řada nežádoucích účinků, je četnost výskytu i závažnost těchto nežádoucích účinků významně nižší než u chemoterapie. Nejčastěji se objevují chřipkové příznaky jako bolesti hlavy, svalů, horečka, třesavka, nebo alergické reakce, tj. otok, vyrážka, zarudnutí, a dále změny TK, únavnost, zvracení, nechutenství.

Biologická léčba je indikována u nádorů prsu (Herceptin, Avastin, Lapatinib), tlustého střeva (Avastin, Erbitux, Vectibix), hlavy a krku (Erbitux), plic (Tarceva, Irresa, Avastin), pankreatu (Tarceva) a ledvin (Sutent, Nexavar, Torisel).

Závěr

Zkušenost s „rakovinou“ je něco, co nelze zapomenout. I po ukončení léčby zůstává pocit úzkosti. Člověk kolísá mezi nadějí a strachem při pravidelných kontrolách. Na tak závažnou nemoc se nedá nikdy zapomenout, a také nelze zapomenout na to, že by se mohla vrátit. Každý si musí najít svou vlastní cestu, jak se vyrovná s nejistotou, která provází jeho zdravotní stav. Nemoc člověka možná okrádá o blaženou nevědomost, ale výměnou dává zkušenost, že každý den je jedinečný, neopakovatelný, drahocenný dar, jehož je třeba užívat moudře a hojně. Toto poznání je trvalé.


O autorovi: Jindřiška Snopková, Krajská nemocnice T. Bati, a. s., Zlín (snopkova@bnzlin.cz)

Ohodnoťte tento článek!