Průzkum: Pracovní podmínky zdravotníků v ČR

Celosvětová ekonomická situace ovlivněná hospodářskou krizí posledních let zasahuje všechna odvětví, zdravotnictví nevyjímaje. Problematika financování se odráží na systému jako celku, probíhají diskuse o úhradové vyhlášce, kompetencích, participaci pacienta, bují protesty lékařů, stávkují slovenské sestry… A co na to české ošetřovatelství? Také u nás se množí reakce nelékařů na situaci v českém ošetřovatelství. Zatím jsou poměrně „tiché“, v popředí zájmu je stále ještě především kvalitní péče o pacienta! Je ale známo, že „vše souvisí se vším“, a je možná aktuální otázka, jak dlouho ještě toto „ticho“ (před bouří) potrvá a zda není péče o nemocné v ohrožení!
Česká asociace sester registrovala množící se signály z ošetřovatelské praxe poukazující na nevhodné pracovní podmínky, neadekvátní personální a technické vybavení pracovišť, nárůst administrativy a další skutečnosti ohrožující kvalitu poskytované péče. S cílem ověřit skutečný stav věci a získat relevantní informace přímo z „terénu“ připravila ČAS dotazníkové šetření mapující pracovní podmínky zdravotníků v ČR, jehož výsledky by mohly sloužit jako podklad návrhů řešení. Šetření proběhlo v období červen až července 2013 za využití metody strukturovaného anonymního dotazníku určeného především zdravotníkům v přímé péči. Dotazník v elektronické podobě (internetový odkaz) byl rozeslán na 15 569 e-mailových adres současných i bývalých členů ČAS a zároveň byl zveřejněn na webových stránkách asociace a stránce ČAS v rámci sociální sítě Facebook. Vyplněno bylo celkem 5935 dotazníků, což z celkového počtu zdravotníků v ČR tvořilo 4,5 % nelékařů a 6,4 % sester a ze statistického hlediska je možné tento vzorek považovat za dostatečně reprezentativní. Dotazník byl strukturován do dvou hlavních částí. První část byla určena pro sběr základních informací o respondentovi (odbornost, typ pracoviště, zřizovatel zdravotnického zařízení s většinovým podílem, místo zdravotnického zařízení, resp. kraj). Sledovaným pracovním podmínkám českých zdravotníků byla věnována druhá část dotazníku. Šetření se zaměřovalo na počet pacientů/klientů na jednoho zdravotníka, přesčasy, čerpání přestávky, vyčerpanost zdravotníka, odměny, pomůcky a vybavení, čas na pacienty/klienty, komunikaci s nadřízenými, administrativu, využití zdravotních služeb pro své blízké apod.
„Demografická“ část dotazníku ukázala, že nejpočetnější skupinou v rámci vzorku byly všeobecné sestry, které tvořily 85 % a zahrnovaly také dětské sestry a perioperační sestry. Druhou a třetí početně nejsilnější skupinu tvořili zdravotní laboranti a porodní asistentky.
Respondenti nejčastěji pocházeli z pracovišť s lůžky standardní péče (29,5 %), pracovišť s lůžky intenzivní péče (25,2 %) a ambulancí (19,9 %). Dalším typem byla pracoviště s lůžky následné péče, zahrnující také LDN, a pracoviště s lůžky sociální péče, kam byly přiřazeny také domovy pro seniory a dětské domovy. Nejfrekventovanějším zřizovatelem bylo v rámci průzkumu MZ ČR (37,1 %), následované kraji (30,0 %) a právnickými osobami (19,8 %). Nejvíce respondentů pak pracovalo v hlavním městě Praze (27,2 %), dále pak v Moravskoslezském kraji (11,8 %), Středočeském kraji (10,8 %) a v Jihomoravském kraji (10,5 %).
Jak to vidí sestry?!
Výsledky šetření prokázaly, že počty sester poskytujících přímou péči pacientům/klientům jsou zcela neadekvátní množství péče, kterou je třeba poskytnout. V segmentu lůžek standardní péče většina respondentů pečuje ve službě o více než 24 osob (29,1 %), na odděleních následné péče jde již o 68,1 % respondentů a na odděleních sociální péče je to dokonce 80,3 % respondentů (v obou případech pečujících opět o 24 a více osob).
Vzhledem k nízkým počtům ošetřovatelského personálu následně (stručné shrnutí ostatních výsledků výzkumu): * 32,8 % odpracuje měsíčně 1-2 služby nad rámec

smlouvy, 25,5 % až 3-4 služby nad…, * povinnou třicetiminutovou přestávku po šesti hodinách práce často nestihne vyčerpat 33,5 % respondentů, * 15, 6 % respondentů je po službě „vždy“ vyčerpáno,

52,2 % „často“ a 28,6 % „občas“, * 79 % respondentů nemá pocit, že by byli za odvedenou práci spravedlivě odměňováni, * vybavenost pracoviště pomůckami, které usnadňují práci a činí ji bezpečnější, byla nejčastěji hodnocena výroky „spíše ano“ (55,5 %) a „spíše ne“ (20,2 %) -otázkou je, v jakém množství, v jaké kvalitě a zda „nehrozí postihy v případech překročení limitu“, * 81,8 % má „ano, stále“, případně „ano, někdy“ pocit, že se kvůli velkému množství práce nemohou o pacienty/klienty starat tak dobře, jak by chtěli, * 59,7 % respondentů nemůže nebo spíše nemůže otevřeně mluvit se svými nadřízenými o vysoké pracovní zátěži a jejích důsledcích, * 96,4 % pozoruje nárůst administrativy, a pokud tento nárůst pozorují, pak 85 % z nich se nedomnívá, že by bylo množství administrativy přínosné pro kvalitní péči o pacienta/klienta (dokumentace je nepřehledná, složitá, zápisy se opakují…).
Závěrečná otevřená a nepovinná otázka nabízela prostor pro individuální formulaci jiných problémů, na které by chtěli sami zdravotníci upozornit. K nejčastějším patřily špatná komunikace s nadřízenými (14,2 %), nedostatek personálu (14,0 %), špatná týmová práce, převážně ve spolupráce s lékaři (8,4 %), nízké finanční ohodnocení (6,9 %), ale i mobbing či bossing (6,7 %) apod.
Najdeme řešení?
Provedené dotazníkové šetření poukázalo na několik problémových oblastí, které negativně ovlivňují poskytování ošetřovatelské péče. Jako nejpalčivější se ukázaly: nedostatečné personální obsazení pracovišť, nárůst administrativy, problémová komunikace na různých úrovních a nedostatečné finanční ohodnocení.
Zpráva ČAS prezentující výsledky výzkumu ve svém závěru nabízí i několik návrhů řešení: * apelovat na zajištění odpovídajícího počtu personálu na jednotlivých pracovištích, a to tak, aby odpovídal skladbě pacientů a míře ošetřovatelské zátěže, protože jedině tak je možné zajistit kvalitní péči, * vytvořit a publikovat návrhy vhodné a efektivní dokumentace inspirativní pro ostatní zařízení, vytvořit příklady dobré praxe, jak je možné zahrnout pracovníky přímé péče do tvorby a úprav ošetřovatelské a zdravotnické dokumentace, * podporovat rozšiřování supervize ve zdravotnictví, * umožnit zdravotníkům anonymně upozornit na problémy (např. vytvořit univerzální e-mailovou adresu či schránku důvěry…), * kontinuálně zkoumat jednotlivé aspekty z oblasti pracovních podmínek (např. i formou anonymních průzkumů spokojenosti zaměstnanců).

1)
R
Ohodnoťte tento článek!