První, co člověka napadne, když se řekne těžké povolání…

Finalistům a hostům vyhlášení letošních cen Sestra roku hrál a zpíval nezapomenutelný Miroslav „Meky“ Žbirka. Tento první slovenský Zlatý slavík a jeden z mála umělců, kterým se podařilo pokořit suverénního Karla Gotta, říká: „Každý, kdo má jen trošku fantazie, si dokáže představit, co to znamená být sestrou.“

Co si vybavíte, když se řekne zdravotní sestra?

Já si myslím, že všichni máme nějakou zkušenost se zdravotními sestrami. Každý z nás se někdy dostal do situace, kdy musel jít do nemocnice nebo třeba jen na nějaké vyšetření. Bez zdravotních sester si to tedy fakt nedokážu představit – ty jsou takříkajíc nedílnou součástí toho všeho. Když se řekne zdravotní sestra, tak se mi také vybaví seriál Ordinace v růžové zahradě. Vzpomínám si, jak jsme s Honzou Muchowem v úplných začátcích připravovali tu úvodní písničku. Tam už v samotném zadání bylo, že se to má hodit ke zdravotním sestrám a nemocničnímu prostředí…

Ale teď přijde ten háček – co když se řekne „nurse“? Je o vás známo, že pocházíte ze smíšeného manželství – vaše maminka je Angličanka, otec Slovák, a dokonce i v obou jazycích svých rodičů zpíváte. Máte nějakou zkušenost s anglickými sestrami?

Ani ne. Pokaždé, když jsem byl v Anglii, tak jsem byl naštěstí zdravý, takže vám ani nemůžu vyprávět, jaké to je, když se člověk v Londýně, nedej bože, dostane do nemocnice. Ale za ty roky, co hraji a jezdím po vystoupeních, se mi párkrát stalo, že jsem se do nemocnice dostal. Když už mám tedy tu možnost, moc rád bych pozdravil všechny sestry v Plzni, které se při jedné takové příležitosti o mě staraly – snad se to k nim dostane.

Před chvilkou jsme narazili na dnes slavnou ústřední píseň seriálu Ordinace v růžové zahradě. Kdybyste měl vzpomenout jednu vaši píseň, která podle vašeho názoru nejvíce sedí na sestry, jaká by to byla?

Víte, že ani nevím, jestli někde konkrétně nějakou sestru vzpomínám. To bych si asi musel projít všechny svoje texty nebo se zeptat přímo sester. Vždycky, když jsem se v minulosti bavil se sestrami, jsem se bavil s těmi, které se poměrně solidně orientovaly v mém repertoáru, což mi u doktora nejednou docela pomohlo. Z doktorů má člověk takový přirozený strach.

Trpíte snad syndromem bílého pláště?

Ale to snad ani ne. Nejsem nějaký hypochondr, abych musel být u doktora každý den, ale víte co – každý k němu občas musíme a málokdy je to jen ze společenského důvodu.

Dnes jste ale z tohoto důvodu mezi sestry a lékaře přišel…

Na téhle akci jsem dnes vážně rád – je to pro mě spíše uvolnění. Vnímám to tak trošku jako neoficiální vystoupení a mám takový pocit sounáležitosti – mám dojem, že sem docela zapadám. Tohle povolání není jednoduché a každý, kdo má jen trošku fantazie, si umí představit, co to znamená být sestrou. Moje dnešní vystoupení je tedy něco jako poděkování, protože to fakt není jednoduché zaměstnání.

Teď jste mi už částečně odpověděl i na další otázku. Co vás – krále československého popu, který si může vybírat – přimělo zazpívat dnes večer sestrám?

Někdy je to tak, že vás pozvou někam, kde máte pocit jakési nepatřičnosti. Tady jsem měl dojem, že se sem s naším repertoárem a tím, co chceme předvést, hodíme. Současně mám za to, že to jako poděkování sestrám nevnímám jen já, ale i zbytek kapely. Co totiž člověka napadne jako první, když se mluví o nějakém těžkém a zodpovědném povolání, za které je většina lidí vděčná? Já si myslím, že hned zkraje se lidem vybaví právě sestry a lékaři. Takže já jsem rád, že jsme dnes tady a že máme možnost se zdravotníkům alespoň takto odvděčit.

Na závěr mě napadá taková možná trošku jízlivá poznámka. Nedávno jsme všichni měli možnost sledovat v televizi vaši velkolepou oslavu šedesátých narozenin. Nesnažíte si těmito krásnými slovy udělat u sester tak trošku „oko“?

Tak vidíte, snažím! (smích) Ale víte, jak to chodí – často se říká, že zdraví je to nejdůležitější, a přestože je to fráze, tak je to stoprocentní pravda. Dokud ale mohu pít tuto kávu a nebolí mě žaludek, jsem spokojený.

Ohodnoťte tento článek!