Psychologické prožívání porodu

Porod je odpradávna vnímán jako magický. Je spojen s krví a chápán jako něco ohrožujícího. Dnes většinou přichází do porodnice k porodu nejen žena, ale také její partner. Partneři mohou mít své představy, ale i obavy z porodu, např. z porodních bolestí, strach ze ztráty kontroly, komplikací u porodu, ze smrti ženy či dítěte. Porodní bolesti se hodnotí jako jedny z nejsilnějších bolestí. Při škále bolesti, která je 0-10, hodnotí mnohé ženy své bolesti od 8 do 10.

SUMMARY The labor has always been perceived as something mystical. It has been related with blood and considered dangerous. Today the mother comes to hospital with her partner. The both have their ideas of the birth but also fears, for example of labor pain, loss of control, complications, death of the woman or the child. Labor pain has been rated as one of the strongest. Many women value it as 8-10 on pain scale.

Metoda celostní psychologie: Moderní psychologie přišla v posledních letech s názorem, že psychický vývoj člověka nezačíná až v raném dětském věku, ale již v prenatálním období. Jako první se touto myšlenkou začal prakticky zabývat MUDr. Stanislav Grof, český emigrant žijící v USA a psycholog světového významu. Navázal na dílo Freuda a Junga.

Využil teoretických zkušeností Junga, který jako první upozornil na dobu nitroděložního vývoje, ve které, podle jeho bádání, již existuje vědomí budoucího dítěte, a vymezil dále pojem transpersonální (nadosobní) roviny. MUDr. Grof se začal zabývat vybavováním porodních traumat navozením tzv. změněného stavu vědomí nejdříve pomocí psychedelických látek a později bez použití jakýchkoli drog. Je otcem holotropní metody přístupu k vědomí neboli holistické integrace psychiky člověka.

Tato metoda pracuje se třemi rovinami naší osobnosti: * Autobiografickou (sebeprožívací) a vzpomínkovou * Perinatální (sebeprožívací), ale nedostupnou vzpomínkami * Transpersonální – tj. překračující sebeprožívání i osobní paměťové záznamy

K perinatální a transpersonální rovině je možné se dostat pouze za změněného stavu vědomí. Navození tohoto stavu je možné pod vedením školeného terapeuta, znalého všech tří rovin. MUDr. Stanislav Grof rozdělil perinatální období do 4 stadií – tzv. bazálních perinatálních matric.

I. matrice je období od početí do začátku porodních děložních kontrakcí. Jedná se o symbiózu matky s plodem. Dítě cítí a vnímá velmi přesně psychické i fyzické rozpoložení matky a vnímá pocity, které má matka vůči jemu samotnému. Pokud je tato matrice radostná a harmonická, vytváří kvalitu bezpečí, jistoty a pevné půdy pod nohama v dalším životě a schopnost překonávat problémy.

Jestliže je však dítě nechtěné, zplozené např. násilím, pod vlivem alkoholu, pokud jej matka vnitřně odmítá, pak je toto zárodkem depresí a základního životního postoje, že nestojí vůbec za to žít.

II. matrice začíná porodními stahy dělohy a trvá celou 1. dobu porodní. Z hlediska dítěte je tato fáze nepříjemná. Neví, co se s ním děje a je nuceno do pasivity – nemůže dělat nic jiného, než čekat. Po celou dobu je vystaveno silným tlakům. Pokud probíhá 1. doba porodní fyziologicky 8-12 hodin, pak je pro dítě výchovná a posiluje odolnost. Trvá-li však příliš dlouho, pak ji psychika dítěte nezpracuje a je zárodkem těžkých depresí.

V klasické psychiatrii se tento stav nazývá endogenní (vnitřní) deprese, což je opakující se deprese bez zjevné příčiny. Klasická psychiatrie nemá na tyto stavy žádné účinné prostředky, zatímco holotropní metoda je dokáže vyléčit. Úmyslně je vyvolá, převede z podvědomí do vědomí, kde je může klient s pomocí terapeuta zpracovat, pochopit a zlepšit současný život.

III. matrice začíná momentem, kdy jsou porodní cesty otevřené a dítě sestupuje. Ve srovnání s II. matricí je tato optimistická a přináší úlevu. Je ovšem fyzicky náročná pro matku i pro dítě.

Nekomplikovaný průběh III. matrice přináší do budoucna smysluplnost, pevnost a vnitřní sílu. Možné komplikace mohou mít za následek koktavost, psychosomatické potíže, např. astma, problémy se zažíváním. Tato matrice má také vliv na prožívání sexuality. Její špatný průběh může být někdy primární příčinou sexuální agresivity (většinou u mužů).

IV. matrice trvá od narození k přestřižení pupečníku. V této době prožívá dítě spoustu smyslových změn. Je to doba velmi důležitá a její průběh je prakticky zcela závislý na chování personálu porodního sálu. Důležitou roli na pozitivních vjemech novorozence hrají: tlumené osvětlení, tiché hlasy, položení dítěte bezprostředně po narození na břicho matky, aniž by se přerušila pupeční šňůra, jemné pomalé dotyky, přestřižení pupečníku až poté, co dotepe, neoddělování dítěte od matky.

V této matrici se dítě setkává s prvkem přijetí sebe sama. Je-li bez komplikací, pak je zárodkem mentální dospělosti a člověk dokáže nést odpovědnost za to, co dělá. V opačném případě se v dospělosti často objevuje časté upadání do sklíčenosti a přílišné odevzdání se. Klient se špatnými záznamy z této matrice nedokáže přijmout sebe sama.

Základ matric pro další vývoj – somatologický a psychologický vývoj

Abychom měli zdravé a netraumatizované dítě: * dítě by mělo být plánované a chtěné

* klidné těhotenství, v lásce, v těšení se na dítě * jemný, fyziologický porod, který bude respektovat psychiku dítěte * jemný přechod ze symbiózy s matkou k samostatné existenci vedle matky

Fenomén Leboyer

Francouzský porodník Frederick Leboyer, narozený v roce 1918, je průkopníkem nové techniky vedení porodu. Své porodnické praxi se plně věnoval od roku 1953. Přišel se zcela novým pohledem na právě narozené dítě. Vycházel z toho, že novorozenec vidí, slyší, cítí, vnímá a prožívá. Podle Leboyera pracují smysly dítěte již při narození naplno. Jsou bystré a otevřené všem jevům.

Roku 1974 vyšla v Paříži Leboyerova kniha nazvaná „Pro porod bez násilí“. Autor se v ní představuje jako bojovník proti násilí v porodnictví a otevřeně obvinil ostatní porodníky ze špatného zacházení s novorozencem. V knize popisuje současné lékařské vedení porodu jako násilí porodnic páchané na novorozenci. Jeho myšlenky nekriticky přijaté a rozšířené masmédii vyvolaly poptávku po „porodu bez násilí“, a tím vznik ústavů řídících se zásadami Leboyerova porodnictví.

Největším žákem F. Leboyera je Dr. Michel Odent, který vybudoval podle zásad svého učitele porodnici v Pithiviers u Paříže. V tomto zařízení ženy nejen rodí, ale je jim také poskytována prenatální péče a příprava na porod. Důraz personálu porodnice je kladen na smyslové vnímání plodu stimulací kinetickými a vibračními jevy, tančením, zpíváním atd. Je na ženě, aby si našla ideální polohu.

Za porodu je nutné omezit počet osob, aby rodička nebyla vystavena mnoha pohledům. Ošetřující personál zastupuje porodní asistentka, která musí navázat s rodičkou pozitivní vztah. Přítomnost otce je vítána, pokud si to rodička přeje. Prostředí, ve kterém žena rodí, by se mělo podobat civilně zařízenému pokoji.

Je nutné, aby porod proběhl v přítmí a tichu, aby se zabránilo nepříjemné stimulaci novorozence světlem a hlukem, na kterou není připraven a kterou nepříjemně vnímá. Dítě by mělo být okamžitě umístěno na břicho matky tak, aby mohlo být v kontaktu s „živým teplem její kůže“. Důraz je také kladen na první přisání k prsu. Leboyer používání léků zatratil, Odent je omezil.

Závěr

Popsaný model „porodu bez násilí“ je ve svém celku jak nevhodný, tak nemožný pro běžné zavedení do porodnické praxe. Dnes již ve většině porodních sálů můžeme pozorovat, že většina zásad „porodu bez násilí“ se staly běžnými. Rodička již není pouze pasivním článkem, ale stává se aktivním činitelem. Aktivně realizuje své představy a potřeby. Lékař a porodní asistentka se stávají průvodci a pomocníky rodičky.

LITERATURA
Těhotenství a porod od A do Z Evans, N. Pragma, Praha 1997
Porod s dulou. Klaus, M. H., Kenncll, J. H., Klaus, P. H. One Woman Press, Praha 2004
Těhotenství a porod Mikulandová, M. Computer Press, Brno 2004

Lenka Juříková, DiS., KNTB Zlín, RI (Lenka. Blaha@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!