Psychologický přístup k nemocným s idiopatickými střevními záněty

Crohnova choroba a ulcerózní kolitida se dostaly v posledních letech do popředí zájmu medicínských oborů. Důvodem je nejen vzestup incidence těchto nemocí v populaci, ale také fakt, že idiopatické střevní záněty jsou nemoci v současné době nevyléčitelné. Neznámá etiologie, neodhadnutelný průběh nemoci u jednotlivých nemocných a v neposlední řadě i to, že postihují mladé jedince, vytvářejí z ulcerozní kolitidy a Crohnovy choroby závažný medicínský problém.

Psychická specifika nemocných s IBD

I když nadále rozhodující postavení v léčbě idiopatických střevních zánětů má gastroenterolog a chirurg specializující se na kolorektální chirurgii, do popředí se více dostává význam práce psychologa či psychiatra. Specifické osobnostní rysy nemocných se vytvářejí dlouhodobým podáváním kortikoidů, imunopresív či jiných medikamentů s vedlejšími nežádoucími účinky. Významně se zvýrazní, má-li nemocný podstoupit chirurgickou léčbu. Nelze se divit, že chirurgické léčení se škálou rozsáhlých opakujících se operací, u kterých nezřídka hrozí možnost kolostomie či ileostomie, vede k psychické dekompenzaci nemocných s IBD. A tak se setkáváme s tím, že u jednoho nemocného se zvýrazní infantilnost, u druhého sklon k depresím, u třetího potlačená agresivita a u dalších uzavřenost mnohdy vyvolaná úzkostí. Vzácností není ani závislost na dominantní osobě či na analgeticích nebo sedativech.

Tyto všechny faktory rozhodujícím způsobem ovlivňují práci sester na chirurgickém pracovišti, které se zabývá léčením nemocných s IBD. Kvalitní práce chirurgické sestry jak na JIP, tak i na standardním oddělení břišní chirurgie se zaměřením na kolorektální chirurgii pak klade nároky nejen na část ošetřovatelskou, ale i na psychologické schopnosti sestry. Vyznat se v mentalitě nemocného, jehož rysy jsou deformovány léta trvající nemocí a dlouhodobou konzervativní terapií, která jeho onemocnění nevyřešila, je někdy svízelné i pro klinického psychologa. Vědět, jak reagovat na četné zvídavé dotazy nemocných, kteří jsou deformováni hospitalizmem, jak odhadnout, co je pozitivně naladí, je mnohdy těžší než odborná sesterská práce.

Výskyt duševních poruch

Na I. chirurgické klinice FN v Olomouci bylo v letech 1994 – 1998 operováno 56 nemocných pro Crohnovu chorobu a 28 nemocných pro ulcerózní kolitidu. Zatímco ve skupině nemocných s Crohnovou chorobou převažují spíše lehčí formy psychických změn, výrazné změny chování jsme viděli u nemocných operovaných na naší klinice pro ulcerózní kolitidu.

U nemocných s Crohnovou chorobou jsme neměli ani jednoho nemocného se závislostí na lécích a ani jednoho nemocného s pokusem o sebevraždu. U 7 nemocných se objevily lehčí depresívní či anxiózní stavy, které však vyžadovaly jen přechodně antidepresívní nebo antianxiózní léčbu. Většinou plně dostačující byly pohovory s nemocnými. A zde je významný podíl práce sestry. Nemocní většinou nepotřebovali pohovory s psychologem či psychiatrem, velmi často o psychické rovnováze nemocného rozhodoval přístup ošetřujícího lékaře a hlavně sesterského personálu. Na sestrách zůstal hlavní díl úkolu udržet a zlepšit psychickou kondici nemocného, jeho pozitivní vztah nejen k léčení, ale bez nadsázky i k životu. Péče o tyto pacienty je náročnější v tom směru, že se jedná o onemocnění psychosomatické, a tudíž má psychický stav pacienta velký vliv na průběh zdlouhavé léčby, ať už se jedná o léčbu konzervativní či chirurgickou.

Sestra v roli psychologa

Někdy je velice těžké vytvořit si správný pohled na člověka, který trpí tímto onemocněním. Velmi často se jedná o pacienty, kteří jsou přecitlivělí, smutní nebo naopak přehnaně asertivní, kteří jsou se vším nespokojení a ničím se jim nelze zavděčit. Pro ošetřující personál je důležité uvědomit si, že takovéto chování je zapříčiněno nejen strachem z nemoci, ale také z nejisté budoucnosti.

Je na pracovním kolektivu, aby se snažil pacienta povzbudit, získat jeho důvěru, vcítit se do jeho potíží a ukázat mu, že máme zájem mu pomoci. Naopak asertivním pacientům je třeba dát najevo, že nejsou sami na světě a okolí za jejich problémy nemůže. Někdy je dost problematické vědět, jaké jednání je to nejoptimálnější. Bohužel ne vždy pomáhá citlivé a ohleduplné chování ošetřujícího personálu se snahou vyřešit problémy, které mají tito pacienti sami se sebou. V případě, že se naše snažení míjí účinkem, dáváme prostor odborníkům z psychiatrické kliniky. Psychiatr provede odborné vyšetření a pomocí psychosomatické anamnézy společně s psychologem stanoví další postup. Naše spolupráce s psychiatrickou klinikou je zatím v počátcích, ale už teď můžeme říct, že pravidelné návštěvy psychologa a snaha ošetřujícího týmu pomoci člověku má opravdu výsledky. Důležité také je, aby po propuštění do domácího léčení pokračovalo setkání s psychologem, například v místě bydliště. Taková setkání by měla být pacientům prospěšná při řešení svízelných situací, které je potkávají v osobním životě. Duševní pohoda a vyrovnaná osobnost má větší šance v boji s tímto nepříjemným onemocněním.

Ilustrační foto Marta Jedličková

Ohodnoťte tento článek!