Psychologie nemocného v před a pooperačním období

Apatii, vzdor, neposlušnost a další podobné reakce pacienta může vyvolat například špatná komunikace, nedostatečná informovanost či lhostejnost ze strany zdravotnického personálu a hlavně nás sester. Protože jsme to my, které trávíme s pacienty nejvíce času. A právě sestra může odhalit psychické potíže pacienta a pomoci mu překonat obtížné chvíle trávené v nemocnici.

SUMMARY

Apathy, resistance, noncompliance and other negative reactions of a patient can be caused by bad communication, insufficient information of the patient or lack of interest on the part of healthcare workers, especially the nurses. It is the nurses that spend the most time with the patients. A nurse can identify psychic problems of a patient and help him overcome difficult moments in the hospital.

Je třeba si uvědomit, že psychika nemocného člověka může silně narušit a ovlivnit samotný průběh operačního výkonu a rekonvalescenci po operaci. První stres přichází právě tehdy, když se pacient dozví skutečnost, že operace je nevyhnutelná a nutná.U žena mužů mohou být obavy rozdílné. Ženy se mohou obávat o chod domácnosti a o děti. Muži spíše o zaměstnání, kvůli délce rekonvalescence.

Zde hraje roli ambulantní sestra, která by měla být zkušená a komunikativní. Její úlohou je uklidnit klienta a poskytnout mu dostatek informací o předoperačním období a vyšetřeních. V tomto období nebude klient schopný myslet na nic jiného než na operační výkon. Proto, pokud to lze, je dobré jej objednat na operaci v nejbližším termínu. Neměli bychom otálet s předoperačními vyšetřeními a dostatečně jej o všem informovat.

Přijetí pacienta k operačnímu výkonu

Při přijetí pacienta do nemocnice se většinou úzkost a strach z výkonu stupňují a citlivější pacienti se mohou jevit jako „neschopní“ přijmout a zpracovat námi podané informace. Měli bychom proto poskytnout pacientovi čas na „rozkoukání se“ a seznámit ho s chodem oddělení. Uložit jej na lůžko a dát mu k pročtení informace a souhlas k operaci. Pacient by měl mít dostatek času na případné dotazy či připomínky.

Strach se může projevovat somaticky, a to zrychleným pulzem, nadměrným pocením, studenou kůží, zčervenáním nebo naopak bledostí v obličeji, zimomřivostí, nutkáním na močení či na stolici. Dalšími projevy strachu jsou poruchy myšlení, pozornosti nebo projevu, odmítání operačního výkonu, nekoordinované pohyby, okusování nehtů, přešlapování, roztěkanost, uzavřenost, rozpaky, útěk od reality, hlučnost, agrese či podezíravost.

Chování, kterým chce pacient přebít svoji úzkost a strach:* neustálé ujišťování se,* pocit ohrožení, pláč,* snížená sebedůvěra.

V takovéto situaci je velmi důležitá role sestry, protože je nutné monitorovat strach a jeho projevy. Vegetativní příznaky mohou negativně ovlivnit pozornost i myšlení a následně mohou negativně ovlivnit také anestezii. Kolísající životní funkce mohou v úvodu anestezie zvýšit potřebu léků a jejich následné neblahé účinky na organismus.

Opatření ke zvládnutí strachu

Nejúčinnějším opatřením ke zvládnutí strachu pacienta je dostatečná informovanost, a to:

a) chirurgem o aktuálním zdravotním stavu a přínosu operačního výkonu pro pacienta,b) anesteziologem – většina pacientů se obává právě samotné anestezie (že se z anestezie neprobudí), proto je důležitá osobní návštěva anesteziologa, informace o způsobu a vedení anestezie během operačního výkonu,c) sestrou o bezprostředním předoperačním období, o premedikaci (důvod), bandážování DK, přibližném času či pořadí na operaci (aby pacientovi nepřišlo čekání příliš dlouhé, nebo aby nebyl naopak zaskočen), o pooperačním období, například zda bude zpět ve svém pokoji nebo na JIP a uklidnit ho, že tento postup je pro danou operaci standardní.

Ošetřovatelské diagnózy

1. Úzkost v důsledku ohrožení zdraví, projevující se lítostivostí, přecitlivělostí, pocity trapnosti, pláčem, banálními dotazy, omlouváním se. 2. Strach z důvodu operačního výkonu, projevující se nervozitou, agresí a slovními útoky. 3. Stud, narušení intimity z důvodu operačního výkonu a péče o ránu, projevující se bezradností, nepříjemnými pocity během ošetřování, hanlivými výroky na svoji osobu.

Činnost sestry

Úkolem sestry je zjistit, do jaké míry byl pacient informován, umožnit mu verbální projev a zjistit, z čeho má strach. Sestra by měla s pacientem jednat empaticky a umožnit mu časté návštěvy příbuzných, které ho mohou podpořit. Neméně důležité je sledování základních životních funkcí a respektování úzkosti pacienta, podávání léků podle ordinace lékaře (anxiolytika). Buďte upřímné a získejte pacientovu důvěru, nechte volný průchod jeho pocitům a motivujte ho. Přeji vám mnoho zdaru v komunikaci s pacienty a věřím, že v nich vzbudíte důvěru, neboť pouze empatická a vnímavá sestra je dobrá sestra.


Karolína Vosátková Alena Houdková, DIS. Chirurgické oddělení Nemocnice Rudolfa o Stefanie Benešov (grafika@pro21.cz)

Ohodnoťte tento článek!