Psychosociální problematika inkontinentních seniorek

Inkontinence moči patří mezi časté a závažné chorobné příznaky, nelze ji však vždy považovat za chorobu v pravém slova smyslu, nýbrž za příznak chorobného stavu se závažnými zdravotnickými, ekonomickými a hygienickými problémy, které traumatizují jak ženu samu, tak i její okolí.

Ženy trpící močovou inkontinencí se se svým stavem uzavírají samy do sebe, stydí se o tom s kýmkoli hovořit. Než by se svěřily své rodině, která by je měla chápat nejvíce, nebo lékaři či někomu z ošetřujícího personálu, přestávají společensky žít.

Materiál a metodika

Do výzkumu bylo zařazeno celkem 60 žen, jako věková hranice byla zvolena 60 a více let, kdy průměrný věk respondentek činil 76,8 let. Výzkum byl orientován na ženy žijící ve svém domácím prostředí a na ženy žijící v sociálních zařízeních (domov důchodců). Tento průzkum jsme prováděly pouze u starších žen, k čemuž nás vedlo zjištění, že močová inkontinence se vyskytuje u žen 3krát častěji než u mužů.

Byly stanoveny tyto cíle: – Zjištění výskytu a míry informovanosti o léčbě močové inkontinence u starých žen.- Zjištění důsledků výskytu močové inkontinence u starých žen. K zjištění stanovených cílů jsme zvolily výzkumné metody anonymního dotazníku a řízeného rozhovoru doplněného pozorováním. Dotazník obsahoval tyto otázky: identifi kační otázky, diagnostické otázky, psychosociální otázky, otázky vztahující se k léčbě, edukační otázky.

Diagnostické otázky byly určeny inkontinentním ženám, zjišťovaly jejich počet. Otázky edukační zjišťovaly názor na množství a dostupnost informací, souvisejících s močovou inkontinencí, dále zahrnovaly otázku týkající se finanční zátěže ohledně nákupu pomůcek pro inkontinentní.

Posuzovací metodu k upřesnění určitých informací, a to i z hlediska věkových rozdílů dotazovaných žen, tvořil standardizovaný rozhovor, kdy jsme postupovaly podle předem připravených, přesně formulovaných otázek. Metodu rozhovoru jsme při sběru dat použily pouze v domově důchodců, jelikož jsme zde měly příznivé podmínky jak z hlediska prostředí, tak i času, oproti sběru dat prováděném na kulturní akci seniorů.

Další doplňující výzkumnou metodou bylo pozorování. Mohly jsme tak zhodnotit, jak o sebe žena trpící močovou inkontinencí pečuje, jaký vztah k sobě zaujímá, v jakém prostředí žije a jak je to s její soběstačností. Výběr respondentek byl namátkový, realizovaný v místech výskytu starší populace tak, aby byla zachována cílová skupina starších žen pro zodpovězení dotazníku.

Na kulturní akci seniorů jsme rozdaly příchozím ženám 80 dotazníků, z nichž se nám jich vrátilo pouhých 26. Veškeré tyto dotazníky podle zodpovězených otázek poukazovaly na to, že všechny tyto respondentky trpí nechtěným únikem moči.

V domově důchodců jsme dotazníky nerozdávaly, ale po předchozím informování žen žijících v tomto zařízení jsme navštěvovaly respondentky individuálně na jejich pokojích, a tak jsme mohly otázky pomocí strukturovaného rozhovoru, jehož podkladem byl dotazník, zpracovávat s každou ženou osobně. Tato metoda se nám zde velmi osvědčila, jelikož většina respondentek byla mnohem starších než respondentky z kulturní akce seniorů a samotné vyplňování by tak většině z nich jistě činilo potíže. Výsledky dat získané od respondentek byly sestaveny do přehledových tabulek a grafů, které byly seřazeny podle jednotlivých hypotéz.

Stanovené hypotézy

1. Staré ženy trpí vysokým výskytem močové inkontinence. Byl překvapující 100% výskyt močové inkontinence u šedesáti sledovaných starých žen, z toho pouze 70 % žen udávalo občasný únik moči. Z průzkumu vyplývá, že při fyzické námaze dochází k inkontinenci moči zejména u žen ve věku 60-79 let, což je dáno větší fyzickou aktivitou žen v tomto věku než u žen starších a větším zastoupením stresové inkontinence, které je vyvoláno fyzickou námahou. S přibývajícím věkem přibývá urgentní močové inkontinence, protože dochází k nechtěnému úniku moči bez fyzické námahy (graf 1).

2. Informace o pomoci a způsobu léčby močové inkontinence je závislá na vzdělání a věku žen. Tato hypotéza se nepotvrdila. Věk ani vzdělání se významně neuplatňovaly z hlediska získávání informací o zdravotnických pomůckách. Bylo zarážející, že řada žen žijících ve své domácnosti používá k řešení močové inkontinence složený toaletní papír nebo si častěji převlékají spodní prádlo, než aby se raději svěřily lékaři a problém řešily léčbou či používáním předepsaných pomůcek. To vše ale může souviset se snahou ušetřit za vložky či s ostychem se s danou problematikou svému lékaři svěřit. Ženy z domova důchodců mají častější kontakt s lékařem a zdravotnickým personálem, s čímž souvisí i větší možnost informovanosti, dostupnosti pomůcek a částečné úhrady (graf 2).

3. Předpoklad hypotézy, že pomůcky pro inkontinentní ř nančně zatěžují staré ženy, se téměř nepotvrdil, jelikož ženy dostávají pomůcky na předpis od lékaře nebo si kupují pomůcky jiné, ne přímo určené pro inkontinenci, což není tak finančně nákladné, nebo se spotřebou těchto pomůcek šetří. Pro většinu žen tvoří ochranu kůže v místě kontaktu s močí pouze mytí vodou, které tak pro ně nepředstavuje finanční zátěž.

4. Předpoklad hypotézy, že močová inkontinence způsobuje ženám řadu tělesných problémů, se částečně potvrdil. Většina žen neuvádí změny na kůži v důsledku močové inkontinence, menší část uvádí pálení a svědění kůže genitálu nebo opruzeniny a vyrážku. Přístup inkontinentních žen k léčbě je rozdílný, podle jejich různé informovanosti nebo hygienických návyků.

5. Předpoklad hypotézy, že většina žen trpí zhoršením sebeúcty, se potvrdil. Nejvíce pociťují inkontinentní ženy stud, menší část žen prožívá pocit vlastní nejistoty. Malá část žen uvádí pocit bezmoci, pocit selhání (graf 3).

6. Předpoklad hypotézy o nebezpečí sociální izolace v důsledku vyššího výskytu inkontinence u starých žen se částečně potvrdil. Z výsledků sledovaného vzorku vyplývá, že ženy jistým způsobem omezuje v sociálním kontaktu zápach moče a možné promočení oděvu. Převážná většina žen se k otázce týkající se omezení činností v závislosti na močové inkontinenci, nevyjádřila. Podstatně menší část žen sice uvedla, že omezily cestování, návštěvu divadla, kina, návštěvu blízkých, což ale nemusí souviset s inkontinencí, ale s vyšším věkem respondentek (graf 4).

Závěr

Inkontinence moči je velmi nepříjemnou skutečností zvláště ve stáří. Každý ze zdravotníků by měl být schopen tento problém chápat a snažit se svým způsobem práce a přístupem k inkontinentním ženám tyto negativně působící faktory, které močová inkontinence přináší, minimalizovat. Dovolujeme si navrhnout tato opatření: poskytovat ženám dostatek informací o zdravotním stavu, průběhu léčby a prognóze onemocnění, a tak eliminovat nežádoucí emoce – strach, nejistotu, pocity méněcennosti, bezmoci, zhoršení sebeúcty. V některých případech kontaktovat ženu s psychologem. Prohloubit edukační činnost u inkontinentních starých žen a seznámit je s nabídkou hygienických pomůcek a možnostmi jejich předepsání lékařem. Důležitou součástí této edukace je aktualizace informací, pomoc při výběru vhodného druhu pomůcek, srozumitelné vysvětlení principu vydávání pomůcek a spolupráce s obvodním lékařem.

Zvýšit úsilí ve výchovně-preventivním působení, které může pomoci zmírnit některé projevy inkontinence: – vyloučení kofeinu, alkoholu, dráždivé stravy,- pobízet k tělesné aktivitě (plavání, lehká turistika, cílené posilování pánevního dna),- redukce nadváhy,- výhradní používání absorpčních pomůcek pro inkontinentní jako prevence komplikací zdravotních, psychických, sociálních,- přerušované močení,- seznámit s cviky posilujícími pánevní dno,- při projevech močové inkontinence navštívit lékaře.

Odstraňovat, nebo alespoň minimalizovat rušivé faktory při vyšetřeních či ošetřeních, které prohlubují stud a psychické napětí mezi inkontinentními ženami a zdravotnickým personálem. Všechny nové a dostupné informace týkající se technického vybavení a ošetřovatelských postupů co nejrychleji aplikovat do praxe ve prospěch inkontinentních žen. Zajistit trvale odbornou přípravu sester formou seminárních školení: zajistit možnost stáží ve školicích centrech, aktualizovat teoretické informace, zkvalitňovat realizaci ošetřovatelského procesu (zjišťování a hodnocení problémů pacientů). Sestry by se měly snažit více vcítit do role inkontinentní ženy, jejích potřeb a pocitů.

Zefektivnit spolupráci sestra-inkontinentní stará žena-rodina. Zvýšit míru informovanosti o problematice močové inkontinence pro ženy, a to lékařem při gynekologických prohlídkách, sestrami, informacemi na nástěnkách zdravotnických zařízení a pořádáním přednášek o močové inkontinenci.


SOUHRN

Ve výzkumné části bylo zjištěno, že staré ženy trpí vysokým výskytem močové inkontinence, kdy se zvyšujícím se věkem přibývá žen s inkontinencí urgentní. Dále bylo zjištěno, že močová inkontinence způsobuje ženám řadu psychických a sociálních problémů a v menší míře problémů tělesných.

SUMMARY

Our research showed high occurrence of urinary incontinence among elderly women. With increasing age more women suffer from urgent incontinence. We have also found out that urinary incontinence causes many psycho-social problems and less frequently physical problems.


O autorovi: Mgr. Markéta Papršteinová Ústav zdravotnických studií, Univerzita Pardubice PhDr. Helena Chloubová, LF UK ÚTPO, Praha (marketa.paprsteinova@upce.cz)

Ohodnoťte tento článek!