Psychosociální problematika stomiků

Z výzkumu je zřejmé, že většina respondentů má dostatek informací o péči o stomii. Stomici navštěvují nejčastěji stoma sestru, která je informuje o novinkách v péči o vývod, umí dát odbornou radu a doporučit zdroje informací. Péče o stomika nekončí po výměně zádržného systému. Je důležité, aby se pacient naučil vyměňovat sáček, ale musí se především naučit se stomií žít.


SOUHRN: Příspěvek je věnován komplexní péči o stomika se zaměřením na psychosociální problematiku klienta se stomií. Z analýzy výsledků je zřejmé, že stomie je pro pacienta složitá životní situace. Pro stomika se jedná o zásah do jeho společenského i intimního života a s touto situací se smiřuje velmi pomalu a bolestně. Proto je důraz kladen na předoperační přípravu, aby pacient získal maximum informací a měl dostatek času se na novou situaci připravit.
Klíčová slova: stomie, stoma sestra, stomik, stoma klub


 

Populace v ČR je, co do výskytu kolorektálního karcinomu, na předním místě v Evropě. Chirurgická řešení chorob v gastrointestinálním traktu vedou často k vytvoření dočasné či trvalé stomie. Navíc, vzhledem k vzestupnému trendu, u nás lidí se stomií dále přibývá a v současné době v ČR žije kolem osmi tisíc takových osob. Je proto namístě klást si otázky, zda je v našich současných podmínkách pro takto handicapované osoby učiněno vše, aby byly saturovány jejich biopsychosociální potřeby a mohly i se stomií vést plnohodnotný život.

Stomik je člověk, jehož problém spočívá v inkontinenci stolice, kdy bylo z důvodu onemocnění či úrazu nutné chirurgicky vyvést střevo na stěnu břišní. Stomik je pak nucen zachycovat odcházející stolici do specializované soustavy sáčků. Tato situace je pro člověka velmi stresující, jedná se o mimořádně velký zásah do jeho osobního i společenského života. Zdravotnický tým se však často orientuje pouze na fyzickou péči o stomika a řešení následných sociálních a psychických problémů je odsouváno do pozadí. Nezřídka se stává, že pacient opouští nemocniční zařízení s informacemi, jak pečovat o stomii, ale neví, na koho se může obrátit, jaké jsou již existující systémy pomoci pro vyrovnání se s novou situací, kde najde potřebné informace (Bubníkova, 2007). Ošetřování stomika a rozsah péče jsou již natolik specializované, že vyžadují kvalifikovaného odborníka – stoma sestru (stomická sestra či enterostomický terapeut). Tento vysoce specializovaný odborník je s problematikou dokonale seznámen a je schopen poskytnout odpovídající péči a odbornou radu. Stoma sestra dovede stomika nejen ošetřit, ale především mu poskytuje odborné rady a pomáhá mu zapojit se zpět do jeho života.

Na stoma sestru jsou kladeny vysoké nároky. Musí to být vzdělaný zdravotnický profesionál, který má velmi specifické kompetence. Fyzické ošetření stomie, výměna zádržného systému, využití vhodných pomůcek je pouze jedna část práce tohoto profesionála. Samotnou výměnu zádržného systému nelze považovat za komplexní holistickou péči o stomika, protože v moderním ošetřovatelství chápeme člověka jako biopsychosociální a spirituální celek. Je proto nutné, aby se stoma sestra zaměřila i na psychickou podporu klienta a do péče o stomika zapojila také jeho rodinu. Edukační činnost je základní pracovní náplní tohoto specialisty. Moderní pedagogika používá termín koučování, kdy specialista edukátor neošetřuje klienta, ale učí ho, jak se může ošetřit sám. Samostatnost, nezávislost na okolí je totiž pro klienty základní prioritou (Michálková, Tóthová, 2009).

Cíl práce a metodika

Cílem práce bylo zmapovat současný stav poskytované zdravotní a sociální péče o stomiky.

* Zjistit význam předoperační přípravy stomika.
* Zjistit, zda měl klient informace o ošetření stomie a kde je získal.
* Zjistit, zda má stomik informace o možnosti sociální podpory.
* Zjistit, zda má stomik omezení ve společenských a fyzických aktivitách.
* Zjistit, jak stomie ovlivnila partnerské vztahy klienta.
* Zjistit, zda jsou stomické kluby pro klienty významné.

Ke sběru dat bylo realizováno kvantitativní výzkumné šetření pomocí dotazníku. Dotazník byl určen pacientům se stomií na gastrointestinálním a urogenitálním systému. Dotazníkové šetření bylo provedeno v 16 nemocnicích ve všech krajích České republiky. Výzkumu se zúčastnilo 249 respondentů. Dotazník obsahoval 91 otázek (Bubníková, 2008).

Výsledky z dotazníků byly podrobeny statistické analýze. Data byla zpracována pomocí kontingenčních tabulek a dále bylo pomocí testu chí-kvadrát testováno, zda v příslušné tabulce existují nějaké signifikantní rozdíly. Statistické analýzy byly provedeny standardními statistickými metodami za použití softwaru SPSS verze 15.0 (Michálková, Tóthová, 2010).

Výzkumný soubor: Distribuce dotazníku probíhala za spolupráce se stoma sestrami, s kluby stomiků a na setkáních stomiků pořádaných firmami. Celkový počet všech rozdaných dotazníků byl 400. Vyplněno bylo 262 dotazníků, z nich bylo 13 pro neúplnost vyřazeno. Vyhodnoceno bylo 249 dotazníků, což je 62,5% návratnost (Michálková, Tóthová, 2010).

Výsledky a diskuse

Pro stomika je důležitá předoperační příprava.

Otázka 1: Věděl respondent, že bude mít po operaci stomii?

V této části výzkumu nás zajímalo, zda byl nemocný na nově vzniklé okolnosti připraven a zda lze pacienty na tak náročnou situaci připravit. 76,3 % (190) respondentů uvedlo, že věděli, že jim bude při operaci vyšita stomie. 23,7 % (59) respondentů prodělalo akutní výkon bez možnosti přípravy či o eventualitě stomie nevěděli. Stomie je náročná situace, na kterou je velmi obtížné klienty připravit, ale jistě je lepší předejít šoku, který může zažít po výkonu pacient, který nevěděl, že může mít po operaci stomii (Pontieri-Lewis, 2006).

Otázka 2: Měl respondent možnost se na situaci po operaci připravit?

Celkem 48,2 % (120) respondentů se domnívá, že měli možnost se na situaci po operaci připravit, a 51,8 % (129) respondentů se domnívá, že tuto možnost neměli. Analýza dat ukázala, že existuje statisticky významný vztah mezi předoperační přípravou pacienta a snížením jeho strachu ze života se stomií, proto se oprávněně domnívám, že informovanost pacienta před operací pomáhá snížit vnímání strachu ze života se stomií. Dále se nám podařilo prokázat vztah mezi tím, jak pacient vnímá možnost se na situaci po operaci připravit, a tím, zda jej před operací navštívila stoma sestra. Potvrdila se teze, že stomik se mohl na situaci připravit, protože jej navštívila stoma sestra.

Stomik má informace o péči o stomii.

Otázka 3: Má respondent podle vlastního názoru v současné době dostatek informací o péči o stomii?

Z výsledků výzkumu vyplývá, že respondenti mají dostatek informací o péči o stomii. 79,9 % (199) respondentů uvedlo, že v současné době má dostatek informací v oblasti péče. Celkem 0,4 % (1) respondentů uvedlo, že nemá dostatek informací, a 19,7 % (49) respondentů neví. Přitom nejčastěji získávají stomici informace o novinkách od stoma sester (74,3 %) a dále ze stomických časopisů.

Otázka 4: Odebírá respondent časopis pro stomiky?

Celkem 58,2 % respondentů odebírá časopis Radim, 0,4 % (1) respondentů odebírá Zpravodaj slezského klubu stomiků Ostrava, 1,6 % (4) respondentů odebírá ILCO Zpravodaj a 39,8 % (99) respondentů neodebírá žádný časopis pro stomiky (Michálková, Tóthová, 2010).

V této části jsem zjišťovala, zda se liší informovanost stomiků podle délky života se stomií. Podařilo se prokázat vztah mezi délkou života se stomií a názorem respondenta na to, zda dostával dostatek informací o tom, jak pečovat o stomii. Vzhledem k pozorovaným četnostem je patrný trend ve zlepšování informovanosti lidí, kteří byli operováni v nedávné minulosti, což podporuje náš předpoklad, že stomik, který má stomii déle než 15 let, neobdržel dostatek informací, jak pečovat o stomii. Podařil se prokázat vztah mezi délkou života se stomií a tím, zda měl respondent podle svého vlastního názoru před propuštěním do domácího ošetřování dostatek informací.

Stomik nemá informace o možnosti čerpání sociálních dávek.

Otázka 5: Čerpá respondent dávky státní sociální podpory?

Pouze 10,4 % respondentů uvedlo, že bylo informováno o sociálních službách. Celkem 4,4 % (11) respondentů má částečný invalidní důchod, 27,7 % (69) respondentů má plný invalidní důchod a 53 % (132) respondentů je ve starobním důchodu. 2 % (5) dotazovaných jsou v pracovní neschopnosti a 2,8 % (7) respondentů nečerpá žádné dávky státní sociální podpory. 10 % (25) respondentů čerpá dávky na zvýšené životní náklady. Jsou to nejčastěji příspěvky na hygienu, ošacení či bydlení ve výši 200 Kč. Tento příspěvek byl v současné době zrušen.

Otázka 6: Domnívá se respondent, že stomik má právo na sociální výhody?

Na tuto otázku odpovědělo 77,1 % (192) respondentů ano, 3,2 % (8) respondentů ne a 19,7 % (49) respondentů nevím. Bohužel nadpoloviční většina (60,6 %) odpověděla, že je o možnostech čerpání sociálních dávek nikdo neinformoval (Michálková, Tóthová, 2010). Celkem 26,5 % respondentů informovala stoma sestra, 6 % respondentů získalo informace ve stomickém klubu a 1,2 % respondentů získalo informace v časopisu Radim. Pokud by stomik měl možnost čerpat nějaké sociální výhody, byly by to ve 34,1 % vyšší finanční podpora, 23,3 % možnost parkování pro invalidy či užívání slev v MHD, 40,2 % respondentů by si přálo příspěvky na ošacení a hygienu (příspěvky na zvýšené životní náklady) a 1,2 % respondentů se domnívá, že má právo na průkaz ZTP.

Stomik nemůže provádět aktivity jako před vytvořením stomie.

Otázka 7: Může respondent provádět všechny aktivity jako před operací?

Porrett uvádí, že stomie významně naruší životní styl stomika (Porrett, McGrath, 2005). Z analýzy této části je patrné, že 18,9 % (47) respondentů může provádět všechny aktivity jako před operací, 63,1 % (157) respondentů nemůže provádět všechny aktivity jako před operací a 18,1 % (45) respondentů neví (Michálková, Tóthová, 2010). Celkem 8,8 % respondentů sportuje stejně jako před vytvořením stomie, 24,1 % respondentů sportuje, ale méně. 62,7 % nemůže kvůli svému zdravotnímu stavu sportovat vůbec.

Otázka 8: Omezuje stomie respondenta v pohybu?

Ano odpovědělo 6 % (15) respondentů, 55,4 % (138) uvedlo spíše ano, 4,8 % (12) nevím, 21,7 % (54) dotazovaných spíše ne a 12 % (30) odpovědělo ne. Mezi důvody, proč stomici nesportují, uváděli nejčastěji strach ze selhání pomůcky a komplikace stomie. Stomik nemusí výrazně omezit fyzické aktivity, jako je sport, záliby a koníčky. Jen musí vyloučit aktivity, při kterých neúměrně zatěžuje břišní svalstvo, jako je zvedání těžkých břemen (Juřeníková, Hůstková, 1999). 63,5 % stomiků odpovědělo, že stomie jim nenarušila možnost pěstování koníčků a zálib. Do společnosti chodí 43,8 % respondentů a 50,2 % respondentů do společnosti nechodí. Cestovní aktivity stomie nenarušila 24,5 % respondentům. Podle Markové je cílem stoma sestry dovést pacienta do takové kvality života, kdy je schopen strávit každý den na vrcholu svých možností, při zachování aktivity a pozitivních sociálních vztahů (Marková, 2006). Novák doporučuje návrat stomika do zaměstnání, pokud jeho práce není spojena s vysokou tělesnou námahou. Ekonomicky aktivní je pouze 10 % respondentů z výzkumného souboru.

Stomie nenarušila stomikovi partnerský život.

Mnoho pacientů žilo do operace aktivní sexuální život a po operaci nemají dostatek informací, mají psychické i fyzické problémy, za které se stydí a obávají se o nich zmínit. Sexuální problematika bývá v rozhovorech se zdravotníky opomíjena.

Ve výzkumném souboru žije 56,6 % respondentů s partnerem či manželem/manželkou, 18,9 % žije s chotěm a dětmi a 15,7 % respondentů žije samo (Michálková, Tóthová, 2010).

Otázka 9: Jak přijal stomii respondentův partner?

53 % respondentů uvedlo, že stomii přijala jeho rodina velmi dobře, další reakce byly většinou velmi pozitivní, např. ohleduplně, respektují situaci, klidně, statečně. 16,5 % (41) respondentů nemá partnera. 3,2 % (8) respondentů sdělilo, že jejich partner přijal skutečnost důstojně, a 4,8 % (12) respondentů uvedlo, že stomie partnerce či partnerovi nevadí. 4 % (10) respondentů označila, že partner stomii respektuje, 43,4 % (108) respondentů označilo, že partner přijal stomii dobře, 4,8 % (12) respondentů neumí popsat, jak reagoval jejich partner na skutečnost, že mají stomii, 0,4 % (1) respondentů označilo, že partner byl smutný, a 4,4 % (11) respondentů uvedlo, že jejich partner je rád, že žijí. 2 % (5) respondentů uvedla, že „je nemoc rozvedla“, 7,2 % (18) respondentů uvedlo, že jim partner moc pomáhá, a 6,8 % (17) respondentů charakterizovalo reakci partnera jako šok. 0,4 % (1) respondentů uvedlo, že je partner lituje, a 2 % (5) respondentů napsala, že jejich partner vzal stomii na vědomí.

Podle Markové psychická odezva na stomii může být provázena pocity méněcennosti, znetvoření a u žen pocitem ztráty ženskosti. To může vést k vyhýbání se společnosti až ke společenské izolaci (Marková, 2006). Proto je důležitá podpora rodiny a vědomí stomika o pevném chápajícím zázemí. 74,3 % respondentů ukázalo stomii rodinným příslušníkům a 25,7 % respondentů nikoli. 74,7 % respondentů označilo, že po vyšití stomie se v jejich rodině nic nezměnilo. 21,3 % respondentů označilo, že jim stomie velmi narušila partnersky vztah. 59,8 % respondentům stomie vztah nenarušila. Intimním životem žije stejně jako před operací 14,1 % respondentů a 65,1 % respondentů intimně vůbec nežije.

Stomici nepovažují návštěvy stomického klubu za přínosné.

Významnou roli a pomoc stomikům mohou představovat stoma kluby. Kluby organizují odborné přednášky lékařů, stoma sester, sexuologů a dalších odborníků (Otradovcová, 2006). Marková spatřuje význam klubů v opětovném získání sebedůvěry, kterému mohou sloužit kulturní a společenské akce a v neposlední řadě vzájemná výměna zkušeností (Marková, 2006).

Otázka 10: Ví respondent o existenci stomických klubů?

Celkem 60,6 % (151) respondentů uvedlo, že vědí o existenci stoma klubů, 16,1 % (40) respondentů o stoma klubech ví, ale jen velmi málo, 14,5 % (36) respondentů volilo odpověď nevím a 8,8 % (22) respondentů existence stoma klubů nezajímá. 10,8 % respondentů navštěvuje klub nepravidelně a 17,3 % pravidelně. 29,3 % respondentů uvedlo, že v jejich okolí žádný klub není, a proto by si 15,3 % dotázaných přálo, aby v jejich okolí vznikl. 42,6 % respondentů nemá o návštěvy stoma klubu zájem a 19,7 % respondentů uvedlo, že pro ně není přínosné setkávat se s ostatními stomiky.

Dále nás zajímalo, zda stomici z našeho souboru vědí, jaké funkce stoma kluby mají. Jen 18,9 % respondentů neví nebo nemá zájem zjišťovat, jaké funkce stoma klub má. Nejčastěji respondenti uváděli, že mezi funkce klubu patří podávat stomikům informace a pomáhat jim. To potvrzuje zjištění, že na otázku, kde stomik získává informace o novinkách, 21,3 % z nich uvedlo jako zdroj právě stoma klub. 29,3 % respondentů se účastní akcí pořádaných stomickým klubem a 44,6 % dotázaných uvedlo, že je pro ně přínosné setkávat se s ostatními stomiky. Kluby stomiků poskytují řadu důležitých informací a praktických zkušeností. Kreml uvádí, že důležitá je zejména psychická podpora. Někteří lékaři a sestry bohužel považují organizace stomiků za zbytečné a nepotřebné (Kreml, 2008).

Závěr

Z analýzy výsledků je zřejmé, že stomie je pro klienta závažnou životní situací. Je to pro stomika zásah do jeho společenského i intimního života. Klient se s touto situací smiřuje velmi pomalu a velmi bolestně. Proto je kladen důraz na předoperační přípravu, aby klient měl dostatek informací o nové situaci a měl dostatek času se na ni připravit. Z výzkumu je zřejmé, že většina respondentů má dostatek informací o péči o stomii. Stomici navštěvují stoma sestru, která je nejčastěji informuje o novinkách v péči o stomie (Michálková, Tóthová, 2010). Výzkum prokázal, že sociální složka je odsunuta do pozadí. Peče o stomika nekončí po výměně zádržného systému. Je důležité, aby se stomik naučil vyměňovat sáček, ale musí se především naučit se stomií žít. Sestra by měla umět nejen ošetřit stomii, ale i znát základní informace o tom, jak řešit psychosociální problémy svých pacientů.

Z této části výzkumu vyplývá, že dotazovaní nemají dostatek informací v této oblasti, přesto je většina klientů spokojena. Stomie je vážný zásah do životního stylu pacienta. Dotazovaní stomici se cítí být stomií omezeni ve fyzických aktivitách, v cestování a v možnosti pěstovat své záliby a koníčky. Většina respondentů nesportuje, protože mají strach ze selhání pomůcky a stomie jim brání v pohybu. Většina dotazovaných odpověděla, že jejich partner přijal stomii velmi dobře. Významnou roli a pomoc stomikům mohou nabízet stoma kluby. Přestože respondenti o klubech stomiků vědí a znají i jejich funkci, o návštěvy klubů nemají dotazovaní příliš zájem.

Literatura k dispozici u autorky.


O autorovi: Mgr. Helena Michálková, Ph. D. katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích (michalkova.hela@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!