Recenze: Léčba diabetu inzulinovou pumpou u dětí krok za krokem

Byla jsem požádána o recenzi knihy Léčba diabetu inzulinovou pumpou u dětí krok za krokem, kterou napsal MUDr. David Neumann, Ph. D., z Dětské kliniky FN Hradec Králové a kterou ilustroval svým typickým způsobem Bronislav Vavřinka. Knížka má v podtitulu „…nejen pro rodiče a edukační sestry“.

Léčba inzulinovou pumpou dnes představuje patrně vůbec nejmodernější způsob léčby diabetu, resp. aplikace inzulinu. Na druhou stranu inzulinová pumpa klade na svého uživatele značné nároky, tím spíše pokud se jedná o dítě. Dokonalé zvládnutí „pumpičky“ pacientem tedy představuje opravdu příslovečný „diabetický meisterstück“. Na druhou stranu je ovšem i mistrovským dílem tuto problematiku pacientovi (a jeho rodině) řádně vysvětlit, což vyžaduje nejen lékařský um, ale jistě i velké pedagogické nadání. Jinými slovy – autor si vytyčil nelehký úkol.

Na knížce je vidět, že si s ní tvůrci dali velkou práci a že vznikala s opravdu velkým zaujetím pro věc. Autor přizpůsobil strukturu, jak sám píše, „běžeckému závodu“. Přestože se snažil o systematickou názornost, musím říct, že jsem se v knížce trochu ztrácela. Může to ale být, jak jsem již v úvodu napsala, složitostí tématu. Na druhou stranu mám s touto léčebnou technikou zkušenost téměř čtvrt století, a to z různých úhlů pohledu, a nejsem si tedy jistá, jak se v knize budou orientovat například rodiče, kteří s tímto tématem přicházejí do kontaktu poprvé. Možná by bylo lepší zvolit přímočařejší a třeba i poněkud zjednodušený formát. Způsob přiblížení tematiky mi přijde navíc hodně mechanistický.

Ještě bych knížce vytkla několik věcí. S některými názory – např. že „nerady se inzulinovou pumpou léčí děti, které jsou umělecky zaměřené“ – se neztotožňuji a mám z praxe spíše opačnou zkušenost, kdy takovéto děti považují pumpu za designový doplněk a při výběru pumpy je většinou velice zajímá i estetické hledisko (např. barva pouzdra). To ale není až tak fakticky podstatné a spíše mne tato věta zaujala, protože sama mám umělecky zaměřeného koníčka, a tak mám tendenci vyrazit na obranu všech uměleckých duší. Pak mi v knížce trochu vadí přirovnávání k diskvalifikaci, např. pokud pacient porušuje léčebný režim. Chápu, že autor volil takové přirovnání pro zpřístupnění laickému čtenáři. Já ale vnímám faulování, za které se diskvalifikuje, jako něco nečestného a nesportovního. A ono je potřeba dívat se i na to, proč se dítě takto chová. Což je další věc, tedy to, že mi v knížce trochu chybí rozbor psychických problémů, které diabetes přináší. Sportovec fauluje, aby se přiblížil vítězství, pacient podle mého názoru, „fauluje“ ze zoufalství. Ať už vědomého, či podvědomého. Navíc nefauluje soupeře, kterým je v tomto případě cukrovka, ale fauluje sám sebe… A pak by se v takovéto knížce rozhodně neměla objevit chyba typu – že při vysoké glykemii podáváme sladké tekutiny (str. 95). Je zjevné, že v tomto případě zařádil tiskařský šotek – mělo to být slané…

Byla bych ovšem nerada, aby celková recenze vyzněla zcela negativně. Knížka jistě poslouží svému účelu, představuje hodiny poctivého psaní, a navíc se děti (spolu s rodiči) budou rády dívat na nezaměnitelné obrázky Bronislava Vavřinky. Vše, co přispívá k boji s diabetem, je samozřejmě cenné.


O autorovi: doc. MUDr. Kateřina Štechová, Ph. D. Pediatrická klinika 2. LF UK a FN v Motole, Praha

1)
roky) x AST (U/l
2)
PLT (109/l
Ohodnoťte tento článek!