Reflexní terapie

Reflexní terapie je jedna z nejúčinnějších metod alternativní medicíny. Její podstata spočívá v tom, že na chodidle existuje množství bodů a ploch, které korespondují s jednotlivými orgány a částmi těla cestou nervových propojení.


SOUHRN: Reflexní terapie umožňuje diagnostiku a nalezení nejslabšího místa organismu a efektivní započetí procesu jeho harmonizace. Jedná se o jednoduchou metodu, která je vhodná pro terapii, diagnostiku, ale hlavně pro prevenci. Reflexologie je forma doplňkové léčby.
Klíčová slova: reflexní terapie, diagnostika, reflexní zóny


Reflexní terapie je metoda stará přes pět tisíc let a vznikla ve východní Asii. Ačkoli její účinnost nebyla nikdy vědecky prokázána, je reflexologii přičítána pomoc v mnoha situacích. Pracuje s reflexními body, které se nacházejí na celém těle, nejčastěji se ale využívají plosky nohou. Původním úkolem reflexní terapie byla prevence, dnes je však hojně používaná především k léčbě. Nejlepší reflexní terapie je chůze naboso venku. Kromě preventivní funkce pomáhá řešit akutní i chronické problémy, lze ji využít jako doplněk jiné léčby nebo k urychlení rekonvalescence.

Princip reflexní terapie

Část těla zásobenou nervy z jednoho míšního segmentu nazýváme kořenovým okrskem. Všechny orgány a tkáně v kořenovém okrsku jsou vzájemně ovlivňovány složitými nervovými reflexními vazbami. Dojde-li k poruše nebo onemocnění kteréhokoli orgánu v kořenovém okrsku, snaží se organismus těmito reflexními vazbami poruchu či onemocnění ovlivnit. Dráždění v kterékoli tkáni zpravidla vyvolá odezvu i v ostatních tkáních kořenového okrsku. Reflexních změn na povrchu těla při postižení v hloubi uloženého orgánu je několik. Na kůži jsou to zóny zvýšené bolestivosti a citlivosti. Časté jsou změny v prokrvení kůže – buď je překrvená a teplejší, nebo naopak bledší a chladnější. Svaly v postiženém segmentu jsou zpravidla bolestivé, napjaté až křečovitě stažené. Reflexní změny na nervech se projevují bolestivými místy. Bolest se zvětšuje i prostým dotekem prstu.

Metoda vychází ze zjištění, že dlouhotrvající reflexní změny v segmentu trvale dráždí nemocný orgán a vytváří se tak jakýsi „začarovaný kruh“. Toto vzájemné dráždění je nutno léčebně narušit. Charakteristickým postupem pro toto ošetření je dráždění kůže a podkoží různě hluboko zanořeným prstem, kterým se reflexní změny pomalu „přejíždějí“. Různým tlakem na jednotlivé body na rukou a chodidlech dochází k postupnému odstranění potíží nemocného.

Základní ošetření

Reflexologie praktikovaná terapeutem zahrnuje masáž všech reflexních oblastí na obou rukou a nohou. Léčba všech oblastí najednou znamená léčbu celého těla. Terapeut obvykle při léčbě postupuje podle daného pořádku, aby působil na všechny oblasti. Nicméně občas je možné ulevit potížím působením jen na několik vybraných oblastí, což může být zvláště účinné, pokud se jedinec léčí sám.

Umístění reflexních oblastí je založeno na existenci podélných a příčných zón. Deset podélných zón se táhne celým tělem do nohou a rukou. Každá část těla je zastoupena odpovídající zónou na chodidle nebo na ruce. Orgány, které se nacházejí v pravé části těla, jsou zastoupeny na pravém chodidle nebo ruce, orgány levé části jsou zastoupeny na levém chodidle nebo ruce. Chodidla a ruce tak tvoří mapu těla. Terapeut při práci na chodidle používá k tlaku na reflexní oblasti nejčastěji palec. Vyvíjí tlak na reflexní plošku a pak mírně povolí. Tento postup se podle potřeby opakuje.

Reflexní terapie

Přesnost je důležitým rysem reflexologie. Každý reflexní bod v rámci reflexní oblasti je veliký jako špendlíková hlavička. Terapeut musí pamatovat na krátké nehty, aby léčeným osobám nezpůsoboval bolest. Při práci na rukou se používá stejná technika jako u chodidel. Aplikuje se tlak na reflexní oblasti pomocí ohnutého palce bříškem prstu, druhá ruka se používá pro podporu té části ruky, se kterou se právě pracuje. Tlak na reflexní body léčená osoba pociťuje různě. Kromě vnímání tlaku to může být bolest v určité oblasti jinde na těle. Vyvíjený tlak by měl být rovnoměrný, ale ne intenzivní, a nikdy by neměl být pociťován jako nepříjemný.

Reflexní zóny a jejich vztah k organismu

Reflexní terapie je účinná například při migrénách, bolestech zad, bolestech kloubů, bolesti v průběhu sedacího nervu (ischias), skolióze či alergiích. Pomocí reflexní terapie lze podporovat uzdravování při závažnějších i lehčích onemocněních, ale slouží výborně i k vyladění zdravého organismu, uvolnění svalových i jiných křečí a detoxikaci organismu. Je rovněž vhodná pro napravování nebo ulevování od potíží pohybového aparátu. Reflexní terapii lze použít při léčbě jakýchkoli potíží. Reflexní terapeut také využívá k léčbě tzv. biologické hodiny, pomocí kterých aktivizuje nebo tlumí příslušné orgány (tabulka).

Tabulka: Cirkulace energie

Kromě reflexní terapie se doporučuje úprava stravy, vyloučení sladkostí, mléčných výrobků a smažených jídel v rámci komplexního přístupu ke klientovi.

Závěr

Body využívané reflexními terapeuty jsou větší a je možné je stlačovat prsty. Každý se může naučit mačkat plošku oslabeného orgánu sám a podporovat tak orgán denně, na rozdíl např. u akupunktury, kde jsou klienti vždy odkázáni na odborníka. Akupunkturní body jsou totiž velmi malé a k jejich ovlivnění je zapotřebí akupunkturních jehel. Reflexní terapie se doporučuje u zdravých lidí minimálně jednou měsíčně, v ideálním případě jednou týdně. U nemocného člověka by se měla provádět častěji, a to i několikrát týdně. Profesionální přístup terapeuta pomůže odstranit somatické i psychické problémy.

Motto: Hýčkej své nohy a budeš hýčkat celé tělo.


O autorovi: Kateřina Pernerová, DiS. Fyzioterapeut, LDN Mnichovo Hradiště (K.pernerova@seznam.cz)

1)
roky) x AST (U/l
2)
PLT (109/l
Reflexní terapie
Ohodnoťte tento článek!