Reflexní terapie u geriatrického klienta s PEG

Reflexní terapie má určitá pravidla a hranice, za které nikdo nesmí zajít. Má však také nekonečné možnosti pro toho, kdo se nebojí a nabízenou tajemnou řeč lidského těla využije k jeho prospěchu.


SOUHRN: V článku jsou popsány techniky reflexní terapie u geriatrického klienta s PEG, které odbourávají vzniklé projevy imobilizačního syndromu, obnovují funkce orgánů, snižují či odstraňují diskomfort klienta a podporují snahu mezioborových kolegů v procesu léčby a ošetřování společného klienta.
Klíčová slova: perkutánní endoskopická gastrostomie, imobilizační syndrom, reflexní terapie, reflexní zóny.

SUMMARY: The article describes the techniques of reflex therapy in a geriatric patient with PEG. The techniques alleviate the symptoms of disuse syndrome, renew function of organs, decrease or eradicate the discomfort, and promote the effort of interdisciplinary team in the process of treatment and care of the patient.
Key words: percutaneous endoscopic gastrostomy, disuse syndrome, reflex therapy, reflex zones


Reflexní terapie u geriatrického klienta s PEG

Perkutánní endoskopická gastrostomie (PEG) je speciální set, který je přes stěnu břišní zaveden pod endoskopickou kontrolou gastroenterologem přímo do žaludku. Lékařem je PEG zavedena, když klient potřebuje dlouhodobou enterální umělou výživu (déle než 6 týdnů). Mezi základní důvody pro zavedení PEG patří neschopnost přijímat stravu a tekutiny per os, prodělané polytrauma, neurogenní poruchy polykání, rozsáhlé chirurgické intervence v čelistní oblasti, onemocnění v trávicím systému, polymorbidita a malnutrice.

Komplikace enterální výživy:

* Mechanické – vytažení sondy, ucpání sondy, nesprávné zavedení a migrace sondy, která byla původně správně zavedena. V posledních dvou případech hrozí nebezpečí aspirace výživy.
* Infekční – průjmové onemocnění způsobené kontaminací výživy, infekce v místě vpichu PEG.
* Metabolické – zácpa, nadýmání, hyperglykemie, zvracení a průjem. Zvracení může být důsledkem příliš rychlé aplikace přípravku do sondy, podání velkého množství přípravku, špatné polohy klienta, aplikací většího množství vzduchu spolu s výživou.
* Vznik imobilizačního syndromu z inaktivity.

Imobilizační syndrom

Dlouhodobý pobyt na lůžku bez možnosti či schopnosti jakékoli mobility vede k projevům imobilizačního syndromu. Ten se rozvíjí jako odpověď organismu na útlumový režim klienta. Imobilizační syndrom postihuje organismus jako celek, somaticky i psychicky. Imobilizační syndrom se může projevit v různých oblastech, např. na:
* kardiovaskulárním systému – vzniká útlum ortostatických reflexů, které umožňují vertikalizaci klienta; ve vaskulárním oběhu jako porucha transportní funkce,
* lymfatickém systému – sníží se (až zastaví) odvádění tkáňového moku s vysokomolekulárními látkami z tkání,
* dýchacím systému – snížení vitální kapacity plic, porucha dýchacího rytmu, výměny plynů, okysličení,
* gastrointestinálním traktu – porucha příjmu stravy, obtížné polykání, nechutenství, zácpa, zpomalení peristaltiky,
* pohybovém systému – svalová atrofie, vznik kontraktur, deformity na kloubním aparátu, osteoporóza kostí, ztráta schopnosti aktivního pohybu,
* kožní integritě – vznik defektů, dekubitů,
* psychice – deprese, agresivita, zmatenost, ztráta orientace, snížení kognitivních funkcí, ztráta verbální komunikace. Vznik sociální izolace. Vznik závislosti na pomoci druhé osoby.

Fyzioterapie u geriatrického klienta s PEG v ohrožení z imobilizačního syndromu

Klasická fyzioterapie se aplikuje u spolupracujícího klienta při obnově somatických systémů a psychiky. U nespolupracujícího klienta se využívá při obnově somatických systémů a psychiky terapie reflexní.
Geriatrický klient v ohrožení imobilizačním syndromem postupně ztrácí schopnost být soběstačný, aktivní a mobilní. Má narušenou somatickou i psychickou rovnováhu. Nemá-li v tomto období přiměřenou péči, začne se projevovat útlum organismu jako celku. Změny v organismu vyvolají nespolupráci a hrozí fatálním koncem – smrtí klienta.

Reflexní terapie je jedním z řešení, jak nespolupracujícího klienta „nastartovat“. Působením reflexní terapie (s využitím reflexních zón) dochází ke globálnímu recipročnímu vlivu na všechny systémy organismu. Účinek reflexní terapie lze přesně směrovat na žádaný orgán, sumovat (tj. načítat, spojovat, propojovat, násobit stimulační zóny reflexní terapie, vlivem síly, směru, četnosti a času působení podnětu). Reflexní terapie stimuluje, ale může také inhibovat, přes reflexní zóny jednotlivých orgánů celý organismus.

Reflexní terapie se provádí pomocí reflexních zón, které jsou fyzioterapeutem stimulovány (povzbuzovány, drážděny). Důležitá je velmi dobrá znalost toho, kde se reflexní zóna nachází, jak a kterou reflexní zónu využít pro „probuzení“ určitého orgánu. Správnou volbou reflexní terapie můžeme ovlivnit psychosomaticky celý organismus.

Fyzioterapeut individuálně vybere způsob reflexní terapie podle diagnózy klienta a svého kineziologického rozboru. Může stimulovat pouze jednu zvolenou reflexní zónu, může reflexní zóny měnit, načítat (sumovat), pracovat diagonálně, v ose, jednostranně, oboustranně. Někdy je podmínkou a nutností, aby bylo tělo nejprve polohováno do určité pozice a teprve pak došlo ke stimulaci reflexní zóny.

Stimulace reflexních zón:

* Vede k aktivizaci dýchacího systému – zvětšení vitální kapacity.
* Obnovuje orofaciální funkce. Otáčení hlavy vede k aktivaci retního uzávěru, pohyblivosti dolní čelisti. Dochází k rozvinutí motoriky jazyka a spodiny dutiny ústní při polykací funkci. Umožní verbální komunikaci.
* Aktivuje okohybné svaly.
* Rozvíjí funkce ruky – úchop, jemná motorika.
* Způsobí posunutí těžiště těla. Změna těžiště umožní úpravu v držení končetin – postavení kloubů, napětí svalů. Je to příprava k vykonání aktivního pohybu.
* Nastavuje oblast osového orgánu – hlava, trup.
* Ovlivňuje systém kardiovaskulární, trávicí, vylučovací, lymfatický i kožní.
* Provokuje ke spolupráci centrální nervovou soustavu.

PEG a reflexní terapie

U geriatrického klienta je po zavedení PEG patrná ztráta aktivity a mobility, ale také masivní zahlenění v dýchacích cestách a s tím související krátké a povrchní dýchání, kdy klient není schopen koordinovat dechovou vlnu. Vázne výdech, klient dýchá spíše ústy. Má oslabené až inaktivní pomocné dýchací svaly, bránice není schopna bez pomoci inspiračních a exspiračních svalů organismus dostatečně „prodýchat“. Nedostatkem kyslíku je celý organismus oslabený. Klient je apatický, spavý, je v celkovém diskomfortu. Vázne funkce jednotlivých systémových orgánů.

V možnostech fyzioterapeuta je stimulovat dýchání přes reflexní zóny. Tím dojde k aktivaci dýchacích svalů, úpravě dechové koordinace a zapojení dechového systému jako celku. Reflexní terapie povzbuzuje kašlací reflex, což podporuje aktivní odkašlávání hlenu a čištění dýchacích cest. Zároveň dochází k obnovení orofaciálních funkcí a verbální komunikace. Při aktivizaci dýchání se postupně aktivují i další orgány. Reflexní terapie vede také k obnovení mobility v rámci možností a schopností klienta a daří se rušit jeho inaktivitu.

Závěr

Užitím reflexní terapie pomáhá fyzioterapeut geriatrickému klientovi zmírnit trýzeň z inaktivity. Buduje a podporuje jeho projevy soběstačnosti. V zájmu fyzioterapeuta je také spolupracovat s mezioborovými kolegy v léčbě a ošetřování společného geriatrického klienta.


O autorovi: Eva Benešová, registrovaný fyzioterapeut (evuleben@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!