Reforma vzdělávání je nutná

Reakce na článek „Je potřeba tolik vysokoškoláků?“ v Sestře č. 1/2013, resp. rozhovor s Mgr. Karlem Štixem, ředitelem SZŠ a VOŠ v Českých Budějovicích a předsedou Asociace ředitelů zdravotnických škol České republiky.

Je zcela pochopitelné, že se Mgr. Karel Štix, který je řídícím pracovníkem pro střední a vyšší zdravotnické školství a představitelem asociace, brání změnám ve vzdělávání zdravotnických pracovníků, které navrhují zrušit některé zdravotnické obory na těchto stupních vzdělávání. Snaží se všemi silami o zachování současného stavu, zakonzervování současného vzdělávání. Jeho pohled je čistě školský a je i účelový. Zřejmě nechce znát důvody a nést důsledky, které změny přinesou do vzdělávání i zdravotnické praxe.
V článku je napadána samotná reforma vzdělávání zdravotnických pracovníků. Ministerstvo zdravotnictví zastává názor, že reforma je nutná, že je potřeba změnit věci nevyhovující nebo přežité.
První velké změny ve zdravotnickém školství se uskutečnily na středních zdravotnických školách s přijetím evropských směrnic pro obory, které jimi byly regulované, a to pro obor všeobecná

sestra a porodní asistentka. Již v té době bylo nutné přistoupit na odborné zdravotnické vzdělávání až po ukončení 10letého všeobecného vzdělání. Z tohoto důvodu naše země musela změny uskutečnit, takže tvrzení, že každá země má právo na svůj systém vzdělávání, není zcela pravdivé. Ano, pro ostatní obory, které nebyly směrnicí regulovány, si systém vzdělávání určoval stát. V té době byla ohrožena existence zdravotnických škol, protože se na většině z nich vzdělávala zdravotní (všeobecná) sestra, a tak se přistoupilo na kompromis, se kterým se dodnes potýkáme, a vypouštíme do reálné praxe zdravotnické asistenty. Zdravotnický terén na tyto absolventy nebyl vůbec připraven, až teprve v posledních letech se zájem poskytovatelů zdravotních služeb o ně zvětšil, též i úpravou legislativy. Zájem o ně je veden převážně ekonomickými důvody.
Již doc. PhDr. Marta Staňková, CSc., požadovala, aby odborné vzdělání sester bylo posunuto do dospělého věku, kdy jsou studenti psychicky vyzrálejší, mají odpovědnější přístup, dokážou lépe pochopit nemocného člověka a jsou i morálně zodpovědní. Bohužel se vzděláváním zdravotnického asistenta i ošetřovatele se toto nestalo.
Když pohlédneme do nedávné minulosti, vzdělávání zdravotních (všeobecných) sester bylo velice prestižní záležitostí, na zdravotnických školách existoval výběr uchazečů, zájem několikanásobně převyšoval kapacitu škol, konaly se přijímací zkoušky a přijímali se žáci s výborným nebo dobrým prospěchem. Dnes to bohužel už nevidíme a pro obor zdravotnický asistent je přijat téměř každý žák, který si podá přihlášku. To nemalou měrou poznamenává i kvalitu absolventů těchto škol a následně i přípravu všeobecných sester na vyšších odborných školách. Velká část absolventů zdravotnického asistenta se plynule přesune na VOŠ a část odborných vyučujících vyučuje na obou stupních. Systém výuky se příliš nemění.

Vzdělání reaguje na vědecký pokrok

V době, kdy se vzdělávání všeobecných sester přesunulo ze SZŠ na VOŠ a VŠ, nebyla ještě vytvořena dostatečná síť vysokých škol s tímto bakalářským oborem, a tak byla z kapacitních důvodů ponechána tato dvojkolejnost vzdělávání, kdy z obou typů škol vycházeli a dodnes vycházejí absolventi, kteří mají srovnatelnou výuku se stejnými kompetencemi pro praxi. V dnešní době je již dostatečná kapacita vysokých škol, a tak je možné přistoupit k dalšímu kroku – redukci vyšších odborných škol. Takto bylo uvažováno již v počátcích reformy oboru všeobecná sestra. K navýšení kapacit vysokých škol se přidává další argument pro redukci vzdělávání na VOŠ, který nelze upřít, a to je populační vývoj, kdy dochází ke snížení počtu žáků, kteří zahajují a končí studium na středních školách (v roce 2015 bude vrcholit jejich nejnižší počet). Škol různého typu, včetně vysokých, máme v České republice příliš, a tak se stane to, že řada z nich bude mít problémy s naplněním kapacity studentů.
Nyní si dovolím polemizovat s položenou otázkou: „Proč musí žák najednou studovat nejméně 7 let, když mu dříve stačily k získání stejné kvalifikace 4 roky?“ To se ptáte? Vážený pane řediteli, uvědomujete si, že ošetřovatelství i medicína se velice rychle vyvíjí, požadavky na studenty rostou, absolvent musí znát mnohem více než v minulosti, zvyšují se i požadavky na všeobecné vzdělání, včetně státní maturity. Jak chcete všechno toto studenta naučit za 4 roky? Mám dojem, že se chcete vrátit k 4letému vzdělávání sester na zdravotnické škole, ale není cesty zpátky. Tvrdíte, že žádné změny nepotřebujeme. Zdravotnický asistent se nemůže odborně naučit vše, co potřebuje ke své práci všeobecná sestra, proto musí mít nižší kompetence. Není možné, aby se vyrovnala jeho odborná činnost s činnostmi a odpovědností všeobecné sestry. Pak bychom ji nemuseli mít, ale my ji potřebujeme mít odborně vzdělanou teoreticky i prakticky v souladu s vědeckým pokrokem. Ve světě je výzkumem dokázáno, že kvalitnější vzdělání zdravotnického personálu přináší pozitivnější výsledky v léčbě a ošetřování pacientů a méně často dochází ke kominfo plikacím i stížnostem pacientů. A my chceme a požadujeme, aby povolání všeobecné sestry bylo nadále prestižním povoláním s kvalitní teoretickou i praktickou přípravou, která je založená na vědeckých důkazech (Evidence Based Practice), a bylo zároveň dobře ohodnoceno a veřejností pozitivně vnímáno. Nechceme dopustit, aby zdravotnický asistent nahradil všeobecnou sestru!
Současní studenti nechtějí po ukončení školy maturitou odcházet do zaměstnání, ale chtějí pokračovat ve studiu, s tím s vámi souhlasím. Mají dostatečnou nabídku profesně zaměřených bakalářských zdravotnických oborů. Je již jedno, z jakého předchozího oboru vstupují do studia (ze střední průmyslové školy, gymnázia či zdravotnické školy), a statistiky ukazují, že tak tomu je, že do VOŠ i vysokých škol se zdravotnickým zaměřením nevstupují pouze absolventi SZŠ. Samozřejmě je určitou výhodou předchozí zaměření studia, ale není podmínkou. Sám musíte uznat, že není možné ani efektivní učit žáky stejným věcem na střední škole a pak na vyšší odborné nebo vysoké škole, ale je nutné poznatky rozvíjet a rozšiřovat. U zdravotnického asistenta bohužel došlo k tomu, že se odborná výuka velice podobala a někde stále podobá výuce všeobecné sestry, a pak když asistent pokračuje v dalším studiu, se výuka opakuje. Již při výuce je nutné rozlišit kompetence asistenta a sestry. Zdravotnický asistent, který pak přijde do praxe, je zklamán, že nemůže provádět všechny činnosti, které se ve škole učil. Proto ministerstvo zdravotnictví přistupuje k legislativním úpravám, na které budou navázány i změny rámcových vzdělávacích plánů. Bude nutné o tom informovat i odborné učitelky zdravotnických škol.
Tvrdíte, že návrh zákona, který připravuje Ministerstvo zdravotnictví ČR ve spolupráci s transformační komisí, neodpovídá skutečným personálním potřebám praxe a neřeší diferenciaci profesí na úrovni základní a speciální ošetřovatelské péče a podporuje lobbistické zájmy profesních organizací k zisku titulů na úkor profesní přípravy. Právě naopak! Neznám zdroje vašich tvrzení, ale návrh zákona vychází z mnoha jednání, která ministerstvo zdravotnictví uskutečnilo, statistických podkladů i návrhů profesních organizací a odborných společností. Základní teze, které navrhla transformační skupina, jednoznačně prosazovaly odborné zdravotnické vzdělávání v bakalářském vzdělávání po získání všeobecného vzdělání. Vlivem dalších jednání s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR byly návrhy upravovány ve prospěch zachování odborného (asistentského) zdravotnického vzdělávání na středních školách. Je otázkou, zda se nám to v budoucnosti negativně neodrazí a zda bude uplatnitelnost těchto profesí na trhu práce. U oborů, které jsou v současné době vzdělávány na dvou typech škol – vyšších a bakalářských, bude např. problém s uplatněním absolventů oboru zdravotnický záchranář, kterých je již dostatek, a není záměrem ministerstva zdravotnictví je zaměstnávat v nemocnicích, neboť jsou určeni pro terénní neodkladnou první pomoc. Již v současné době se jeví problematické uplatnění laboratorního asistenta i asistenta zubního technika. V praxi jich pracuje velice malý počet. Zástupci Ministerstva zdravotnictví ČR neprosazují žádné lobbistické zájmy, reálně uvažují o vzdělávání a uplatňování absolventů zdravotnických oborů a chtějí srovnat podmínky vzdělávání, výstupy, finanční ohodnocení a uplatnění absolventů v praxi a zamezit zbytečnému opakování vzdělání na několika stupních.
V žádném případě nemohu souhlasit s tím, že by studenti oboru všeobecná sestra na vysokých školách byli připraveni převážně teoreticky. Vzdělávací program i délka praktické výuky je na obou typech škol (VŠ a VOŠ) shodná a obdobně je i výuka zajišťována odbornými pedagogy i mentory klinické praxe. Jistě uznám, že mohou být rozdíly v kvalitě vzdělávání mezi různými školami, tak jako je různá kvalita absolventů. Máme výborné, ale i špatné výsledky, obdobně jako ostatní typy škol. Ano, máme rezervy v praktické výuce studentů na obou typech škol. Praktická výuka je často postavena na ochotě a zájmu zdravotnického personálu vzdělávat tyto studenty, předávat jim praktické zkušenosti a dovednosti a bohužel není dobře vyřešeno jejich finanční ohodnocení i motivace, aby se této činnosti plně věnovali ku prospěchu studentů. V tomto by se měl přístup k praktické výuce změnit. Bakalářské vzdělání je vzdělávání profesní. V případě zájmu pak nic studentům nebrání pokračovat v navazujícím magisterském studiu. Absolventi vyšších odborných škol případně musí opakovat stejnou odbornou kvalifikaci v bakalářském studiu. Pro stát jsou to zbytečné další náklady.
Pokud se jedná o srovnání financování vyšších odborných škol a vysokých škol, nelze jednoznačně určit, zda je vzdělávání na VOŠ levnější, jak je v článku uvedeno. Porovnávat se musí čísla srovnatelná, ale náklady na studenta na vysoké škole se skládají z mnoha různě závislých položek, nelze vzít v úvahu pouze průměrné finance určené na jednoho studenta, stejně tak finance na studenta VOŠ. Snížením počtu škol, kde se vzdělává všeobecná sestra a studují další zdravotnické obory, se finanční prostředky ušetří.
A obavy, že bude v blízké budoucnosti v oblasti ošetřovatelské péče nedostatek personálu? Domníváme se, že k tomu v blízké budoucnosti nedojde, pracovní trh je ošetřovatelským personálem dostatečně saturován, v mnoha nemocnicích si mohou ošetřovatelský personál ze zájemců vybírat.
Co je potřebné, je to, že musíme stárnoucí obyvatelstvo, ale i dospívající vzdělávat v prevenci civilizačních chorob, předcházení komplikací, starat se a udržovat aktivní život a sebeobsluhu občanů, snižovat délku pobytu na lůžku a přesunout pomoc do domácí péče. K tomu všemu je potřebné všeobecnou sestru kvalitně vzdělat a podporovat.
Určitě si všichni přejeme, aby nás v případě potřeby vždy ošetřoval zdravotnický personál odborně vzdělaný, kompetentní, s vysokým morálním kreditem, ochotný, spokojený a usměvavý.
A to je i cílem Ministerstva zdravotnictví ČR.

O autorovi| Mgr. Alena Šmídová, vedoucí oddělení ošetřovatelství a dalších nelékařských povolání a uznávání kvalifikací odboru vzdělávání a vědy Ministerstva zdravotnictví ČR

Ohodnoťte tento článek!