Rehabilitace u hemiplegického pacienta

Rehabilitační ošetřování a péče o hemiplegického pacienta začíná v okamžiku přijetí na oddělení. Snažíme se už v tuto chvíli získat co nejvíce informací o stupni a stadiu onemocnění, přihlížíme, zda jde o nemocného ještě v produktivním věku, zda se jedná o recidivu, sledujeme případné oběhové či jiné komplikace.

Zaměřujeme se na psychické postižení, u afatických pacientů hledáme alternativní způsoby domluvy. Zjišťujeme všechny psychosociální změny: zda je ztráta aktivní hybnosti, jak probíhá rozvoj imobilizačního syndromu, poruchy vylučování, poruchy vegetativního nervového systému, dýchacího aparátu, poruchy kožní integrity atd. Naším úkolem je kontaktovat rodinu nemocného a sociální sestru. S tím je úzce spojené plánované propuštění. Jakákoliv manipulace s pacientem na lůžku či zaujetí určité polohy znamená začátek mobilizace. Tato rehabilitační péče patří mezi základní činnosti každého člena zdravotnického týmu, který přichází s pacientem během dne do styku. Komplexní péče by pak měla zahrnovat zajištění základních životních potřeb, jako je osobní hygiena, příjem potravy, vyměšování, ale i mnohá zdánlivě nepatrná opatření ovlivňující budoucí vývoj onemocnění, rychlejší návrat hybnosti a zařazení do plnohodnotného života.

Zkušenosti a rady pro rehabilitaci

Umístění nočního stolku i stolku na jídlo na postiženou stranu umožní nemocnému zvládnout částečnou sebeobsluhu zdravou rukou. Podkládání pevné podložky pod nohy sedícího pacienta je nutné pro stabilitu sedu a nácviku stoje a chůze a propriocepce. Nikdy se nesnažíme otáčet či posazovat pacienta tak, že bychom ho chytili a táhli za postiženou horní končetinu. Pokud nemocný není schopen dostatečné spolupráce, využíváme k otáčení na lůžku podložního pásu, který pod něj podkládáme. Pomáháme mu i podložením jedné naší ruky zezadu na rameno a lopatku a druhou rukou pod pánev. Posazení pacienta k jídlu je záležitostí zdravotní sestry, kdy ho posazuje přes postiženou horní končetinu, na stolku má opřeny oba lokty, věnujeme pozornost správné poloze rukou. Pokud pacient leží na zádech, podkládáme plegickou horní končetinu polštářem tak, že rameno je v protrakci, paže je lehce elevována v zevní rotaci, prsty nataženy. U pacientů, kteří mají starou extenční spasticitu aker horních končetin, otevřeme dlaň co nejméně bolestivou abdukcí palce. Prsty zůstanou natažené, což nám umožní dobře umýt dlaň a prostor mezi prsty. Celou horní končetinu správně polohujeme. Tento manévr můžeme dobře vyzkoušet také na dolní končetině. Bolestivá flexe palce spastické dolní končetiny umožní její ohnutí v koleně, kyčli i hleznu – trojflexe. Pokud nemocný leží na zádech hlavu příliš nepodkládáme, abychom nezvyšovali spasticitu horních končetin. Ochrnutou horní končetinu podložíme polštářem tak, že rameno je v protrakci, paže lehce upažená v lokti a zápěstí natažena. Ochrnutou dolní končetinu polohujeme s podložením polštářem pod pánví a stehnem na postižené straně, abychom zabránili retrakci pánve a zevní rotaci dolní končetiny. Koleno je mírně ohnuté.

Při uložení na zdravém boku pacient leží více přetočen na břicho. Postižená horní končetina je před tělem podložena polštářem tak, aby rameno bylo v protrakci a loket v extenzi. Postižená dolní končetina je podložena polštářem, aby nepřepadávala. Spodní dolní končetina je flektována v kyčli a koleni. Při uložení na postižené straně nemocný leží na boku, nepatrně přetočen na záda. Zde použijeme na podložení složený polštář. Rameno je opět v protrakci, loket v extenzi zápěstí a prsty nataženy. Postižená dolní končetina je mírně v koleni pokrčena, zdravá dolní končetina mírně ohnutá v kyčelním i v kolením kloubu. Podkládáme polštářem, aby nepřepadávala do abdukce.

Řešení inkontinence

Inkontinence je také jedním z řady problémů, a to nejen tělesným, ale i psychickým. Vyvolává pocity hanby, bezmocnosti i beznaděje pro další život. Začínáme proto co nejdříve s nácvikem tréninku močového měchýře, postupným uzavíráním močového katetru až po odcévkování, podkládáním podložní mísy v pravidelných časových intervalech, které se snažíme prodlužovat. Je třeba dbát i o pravidelné vyprazdňování stolice. Pokud pacient trpí poruchou střevní peristaltiky a inkontinencí, je nutná častější hygiena a kontrola kůže. Při obstipaci podáváme vhodné tekutiny, provádíme nácvik pravidelného vyprazdňování, anebo po domluvě s lékařem podáme vhodný podpůrný prostředek na vyprazdňování. Přispívá k tomu i úprava stravy. Doporučujeme a podáváme dostatek tekutin, stravu s nižším obsahem tuků, obsahující dostatek ovoce a zeleniny. U nemocných s poruchou polykání podáváme kašovitou stravu. Můžeme provádět stimulaci patra buď dřevěnou ústní lopatkou, nebo využijeme prstu v rukavici. Rychlý dotek na patro podpoří polykací reflex. K navrácení hybnosti a prevenci imobilizačního syndromu absolutně nestačí cvičit jen jednou denně, sice kvalitně, a po zbytek dne pasivně ležet nebo být polohován nesprávně. Proto vedeme u těchto nemocných polohovací záznam a snažíme se, pokud to jen trochu jde, přizvat ke spolupráci rodinu, ale zejména pacienta. Všechny tyto činnosti by měly být přínosem pro reedukaci hybnosti. Správnou spoluprací a manipulací s pacientem předejdeme i vzniku vertebrogenních potíží ošetřujícího personálu. Aktivní zapojení rodiny a její zájem o další osud pacienta prospívá těmto nemocným i po psychické stránce. Pomáhá překonat frustraci z bezmocnosti a přebytečnosti. Povzbuzení a vyzvednutí i sebemenších úspěchů dovede vykřesat naději na další zlepšení situace. I přes veškerou péči v nemocnici se někdy stav nemocného nelepší a ten zůstává částečně ochrnutý nebo dokonce upoutaný na lůžko. Řešení těchto problémů s rodinou, rehabilitačními pracovníky, sociální sestrou i agenturami domácí péče by mělo přispět k jejich zvládnutí a začlenění těchto nemocných do rodiny i společnosti.


O autorovi: Interní klinika, FNsP, Ostrava-Poruba

Ohodnoťte tento článek!