Rozumíme si? Aneb poučné i zajímavé glosy k medicínské terminologii

Medicína se neustále vyvíjí a mění, obměňuje se i její výrazivo. Pro současnost je charakteristické, že se na rozmanitých medicínských aktivitách podílí vzrůstající počet odborníků různého zaměření a s různorodou odbornou erudicí stoupá počet nelékařských profesí. Každá z nich může vytvářet svou oborovou terminologii.

Všichni si však musejí mezi sebou rozumět. Neopomenutelným pojítkem je právě názvosloví. Tomu je věnováno několik těchto poznámek. Pro zájemce je k dispozici bohaté písemnictví. Každý ví, že Kosmas byl autorem první latinsky psané kroniky Čechů, málo je však známo, že psal také o úrazech a různých chorobách, a dokonce o potížích stáří (vyzdvihuje např. marasmus – celkovou zchátralost). Svědčí to o tom, že lidé se vždy zajímali o zdraví i nezdraví a usilovali o to, aby to nějak vyjádřili. Tak vznikala odborná i lidová terminologie. I ona má své dějiny a není bez zajímavosti do nich nahlédnout. Existuje totiž mnoho tajemství medicínského výraziva.

Názvosloví napříč stoletími

O dějinách medicíny vypovídají různé názvoslovné slovníky. Za příklad jsem vybral česko-latinsko-německý slovník Rozličné rány těla lidského (Franciscus Xaverius Fropf, 1753), ve kterém si se zájmem listuji. Existovalo vole (zřejmě struma), souchotiny, padoucí nemoc (zřejmě epilepsie), průtrž – kýla, lat. hernie, běhavka – lat. diarrhoea, třesení srdce – lat. palpitatio cordis, omdlení – lat. defectio animi, častou příčinou smrti byla vodnatelnost – lat. aquis sufocatus, vodou udušen.

Z anatomických termínů se zmiňuje např. matka ženská – lat. uterus, cecek – prs, lat. uber, mamma, djirky v nose – chřípě, něm. Nasenloch. Různým způsobem se během času měnily názvy a jejich význam. Některá slova zanikla, někdy člověka skoro mrzí, že už nejsou, byla docela líbezná. Zcela nahý byl kdysi čist nitě. Komenský říkal o člověku s chutí k jídlu, že je jícný. Poddeštiti znamenalo pustit v posteli moč (být inkontinentní).

V úmrtních matrikách je zapsáno, narodilo-li se dítě předčasně, že to byl nedorostlík nebo dítě nedošlé v lůně mateřském. Z barokní doby jsou doloženy tehdy odborné termíny, které jsou dnes pojmy nespisovné: flus, šlak, fleky (skvrny). Zikmund Winter ve svých románech používal pojmy, jako že žena byla kvočna, jiná nerozuměla, zbláznila se, stala se z ní bláznice. To dnes v odborném písemnictví nenajdeme.

Stejně jako v jiných jazycích se také v češtině měnil význam slov. Pojem pitomý původně nebyl žádnou nadávkou. Je odvozen od slovesa pitati, což kdysi znamenalo krmit, pitomý byl ten, kdo od někoho přijímal potravu (cit. Němec, Horálek). Starý vždy nebylo spojováno s charakteristikou vetchý, ale naopak kdysi znamenalo „pevně stojící“ (Loucká).

Dement bylo, spíše než nadávka, označení pro člověka, který jedná bezmyšlenkovitě, jakoby bez mysli (de mens). Dusík byl ve staročeštině mučící nástroj. Některá slova „stárnou před očima“. Zestárl švec a objevil se obuvník. Švec se drží v pohádkách. Podivně by znělo vyprávění začínající „Byl jednou jeden obuvník…“

Otisky jmen

V našich glosách nelze opomenout stať o eponymech. Eponyma čili pojmenování po osobách mají v obecné historii dlouholetou tradici a vyjadřují snahu zdůraznit význam a zásluhy nositele pojmenování (Karlova univerzita). Svět eponym je pestrý i v medicínské terminologii. Sahá od anatomických pojmenování (Purkyňovy buňky), přes názvy vyšetřovacích, léčebných a operačních metod po názvy chorob (Parkinsonova či Alzheimerova choroba). Zájemci najdou potřebné informace v eponymických slovnících, opakovaně vydávaných u nás i v zahraničí.

Eponymické názvosloví je plné zajímavostí. Vybral jsem pouze zlomek z nich. Především je třeba zdůraznit, že u křtu eponymických názvů nebyli pouze lékaři. Úroveň medicíny zásadním způsobem ovlivnili také nelékaři a zaslouží si, aby jejich jména byla zapsána do dějin. Nelze vyjmenovat ani ty nejdůležitější. Připomeňme proto alespoň Conrada Wilhelma Röntgena a jeho epochální objev (8. listopadu 1895) nového druhu záření – „paprsky X“. Ihned byl podán návrh, aby nové záření dostalo název po svém objeviteli, což autor dlouho odmítal.

Rentgenové vyšetření je stále základní vyšetřovací metodou. S eponymy nazvanými po nelékařích se ovšem setkáme také v jiných oblastech medicíny, než je rentgenologie. Čechy může např. zajímat jméno Johanna Christiana Dopplera, fyzika, matematika a astronoma, který působil jako profesor na klinice v Praze a je čestným doktorem Karlovy univerzity. Dopplerovské metody jsou dnes nedílnou součástí ultrazvukových vyšetření. V laboratorních podmínkách vznikl Ringerův roztok, když při studiu funkce žabího srdce laborant použil omylem místo destilované vody (je bez iontů) vodu z vodovodu, která je na ionty bohatá.

Velkoobjemovou stříkačku janetku (žanetku) navrhl psycholog Janet, spíše známý jako autor termínu psychastenie. Oblíbený Priessnitzův zábal a obklad zavedl laický léčitel Vincenz Priessnitz v nynějším Jeseníku. Jednu z forem barvosleposti popsal sám na sobě anglický fyzik a chemik John Dalton (1766-1844) a dodnes se používá odborný termín daltonismus.

Existují eponyma pojmenovaná nikoli po vědcích, ale po osobách mimo medicínu. Sadismus (subjekt se pohlavně vzrušuje trýzněním svého sexuálního partnera) se nazývá podle skutečného markýze Alphonse Francoise de Sade, který pro různé trestné činy strávil více než dvacet let ve vězení. Opakem sadismu je masochismus (Leopold von Sacher-Masoch studoval práva v Praze, napsal řadu spisů, v nichž líčí utrpení mužů trýzněných ženami).

Někdy nejsou eponyma zvolena nejvýstižněji, jako Pickwickův syndrom (kardiopulmonální nedostatečnost při otylosti, provázená chorobnou spavostí), kdy byl tento stav nazván podle románu Charlese Dickense Kronika Pickwickova klubu. O eponym přišel tlustý, růžolící „náměsíční“ hoch Joe, který je spíše symbolem diencefalické dysfunkce.

Spletitou historii má Münchhausenův syndrom, česky označovaný jako syndrom barona Prášila; vyznačuje se bájnou lhavostí a prezentací neexistujících potíží se snahou získat z toho výhody.
Zajímavá jsou eponyma nežádoucí. Diplomat Jean Nicot přivezl do Portugalska a Francie tabák, jeho hlavní alkaloid byl podle něj pojmenován nikotin. Traduje se, že Nicotin byl z tohoto spojení velmi nešťastný, neboť doufal, že jeho jméno ponese slovník, na kterém pracoval celý život.

Náš slavný internista prof. Bohumil Eiselt v učebnici Odborná patologie a terapie. Nemoci sdílné (1879) píše: „Anglický lékař Condom navrhl pro muže ochranný prostředek, zpočátku ze slepého střeva skopců robený, jenž měl chránit před zánětem hnisotočným. Přezuvník tento obdržel jméno vynálezce, které tím bylo zneuctěno tak, že musel si je změnit.“ (condus znamená latinsky nádržka, schránka).

Inspirace v antice, erotice, bibli…

Bez zajímavosti nejsou ani jiné pohledy pod povrch medicínského názvosloví, než jsou eponyma. Příklady toho, jak přišly k svému názvu, mohou být pouze pestrou, ale neuspořádanou sbírkou. Medicínské názvosloví je například plné antických bohů a hrdinů. Venuše (Afrodita), bohyně lásky, zanechala dnešnímu názvosloví venerické choroby a afrodiziaka. Letargie má své jméno spojeno s Léthe, řekou zapomnění v podsvětí.

Kollár kdysi navrhl, aby se Léthe česky nazývala Zábuda. Bůh Pan (připomíná českého hejkala) strašil pastevce tak, že začali zmatkovat, dnes se tomu říká panika. Hypnos, bůh dočasného spánku, vychází na svět každou noc a dává lidem sny, proto hypnotika. Thanatos je bůh spánku věčného, smrti (thanatologie – nauka o umírání a smrti). V názvoslovné mytologii je hojně zastoupena erotika (Erós). Za boha sňatku a ochránce manželství se považuje Hymén (hymen – panenská blána).

Římané měli bohyni menstruace (Ména) a dokonce bohyni deflorační (Pertunda -od lat. pertundere – prorážet). Mluvíme-li o narcismu, máme na mysli nekritickou samolibost. Narkissos, lat. Narcissus, se zamiloval sám do svého obrazu, který spatřil na hladině lesní studánky. Nahlížel do ní tak dlouho, až tam spadl a utonul. Jeho tělo se změnilo v květ, který se dnes jmenuje narcis.

V různých vydáních a překladech bible najdeme mnoho termínů, které mají vztah k lékařskému názvosloví. Existuje o tom rozsáhlá literatura. Ve styku s nemocnými volíme nejednou eufemismy. Nepříznivé situace zmírňujeme např. zdrobnělinami. Řekne-li se fibromek, myomek znamená to nejen velikost, nýbrž i benignitu. Zdrobnělina může mít také funkci významotvornou (prach – prášek). Sami jsme kdysi navrhli používat termín „nemůcky“ pro některé stavy mezi zdravím a nemocí.

Medicínský jazyk používá někdy tzv. kryptickou, utajovanou řeč. Příkladem je pia fraus – zbožná lest, zbožný klam. Dnes však respektujeme právo nemocného na všechny informace, podané ovšem vhodnou formou a ve vhodnou chvíli. Některá pojmenování souvisejí s prognózou. Hippokrates popsal ve spise Prognostica řadu nepříznivých známek, svědčících o blízké smrti. Typická je Hippokratova tvář. Jsou však také symptomy příznivé. Před érou antibiotik to byl „chvályhodný hnis“ (pus laudabile). Lékaři vítali, když se vyvalil z rány.

Ve zdravotnictví se často používá nekonvenční jazyk, slang, žargot, hantýrka. Umožňuje rychlou komunikaci uvnitř profese. Běžné je proto jednoslovné výrazivo. Neříkáme intravenózní injekce, nýbrž intravenózka. Výstižné názvy z lékařské hantýrky používají i pacienti. Všichni vědí, co je gramofon, bažant či konvalinka, kapačka, jipka, gynda, očárna.

Pojmy z medicínské terminologie se používají (i zneužívají) také k označení mimolékařských skutečností. Lze rentgenovat očima, pronikavě prohlížet. Můžeme diagnostikovat, to je rozpoznat a zhodnotit nějaký problém. Být imunní znamená nejen odolnost k infekci, ale i proti výtkám a domluvám. Mít stejnou krevní skupinu je metaforické vyjádření myšlenkového spříznění. Někdo má cestovní horečku, jiný slovní průjem – logoreu. Objevily se však i fráze, které zevšedněly, označují se jako floskule (cit. Just V., Slovník floskulí). Vzniklý problém se neřeší, ale musí se ošetřit, něco se musí vydýchat, administrativa musí zeštíhlet.

Bohatá je lékařská idiomatika, moudroslovná sbírka přísloví a rčení. Obdivuhodné je dílo F. L. Čelakovského (1799-1852), které obsahuje více než deset tisíc přísloví. Jak jsme již připomněli, permanentně se mění nejen celá medicína, ale i její výrazivo. Medicína rychle přijímá nové termíny, mnohá slova se stala mezinárodními.

Správnost postupu ověřuje audit; osvědčila se metoda screeningu, z angl. „screen“ – řešeto, síto, filtr. Vybraná populace se prosévá, aby se zachytily patologické nálezy, které hledáme. Používáme kity, soubory reagencií a pomůcek nutných k provedení určitého úkonu. Kit je asi původní označení pro pytel, s nímž námořník odjížděl na moře a měl v něm vše potřebné.


O autorovi: Prof. MUDr. Vladimír Pacovský, DrSc. III. interní klinika 1. LF UK a VFN v Praze (Pacovska3@seznam.cz)

Rozumíme si? Aneb poučné i zajímavé glosy k medicínské terminologii
Ohodnoťte tento článek!