Senioři versus zdravé stárnutí

Stárnutí populace je vysoce aktuální téma. Otázky zdravé životosprávy, prevence chorob, diagnostiky, léčby, rehabilitace a v neposlední řadě ošetřování nemocných starých lidí jsou důležitou součástí zdravotnických činností. Naléhavost geriatrie jako problému vystupuje do popředí obzvláště v kontextu s náklady vydávanými na zdravotnictví.

Stárnutí jako proces probíhá v oblasti biologicko-fyziologické, psychické a sociální.
Podle Světové zdravotnické organizace je „stáří“ členěno na věk starší (60–74 let, presenium), starý (75–89 let, senium) a dlouhověkost (nad 90 let). Lepší zdravotní stav starších lidí ve vyspělých zemích umožňuje jejich aktivitu až do vysokého věku, což způsobilo, že se na poslední etapu života člověka změnil názor. Potvrdilo se, že starší člověk, nejčastěji ve věku 60–74 let, ještě netrpí závažnými chorobami, zkracujícími mu život, ale je aktivní, integrovaný ve společnosti. Tento aktivní úsek života začal být označován jako třetí věk. Čtvrtý věk potom nastává v čase zhoršení zdraví, obvykle po 75. roce věku života, kdy jedinec má již omezené možnosti v oblasti společenských aktivit, je povětšinou vázaný na své obydlí a v popředí jeho zájmů je péče o vlastní zdraví (2, 4). Ekonomické ukazatele potvrzují zmenšující se význam a vážnost seniorů ve společnosti a také neschopnost společnosti zajistit důstojné stáří svých starších příslušníků. Je proto nutné začít již dnes s podporou zdravého stárnutí (3, 5).
Základním strategickým opatřením v procesu stárnutí je především prevence chorob a preference dobrého zdraví. Snaha odstranit, resp. minimalizovat negativní, a podpořit a posílit pozitivní vlivy na organismus nachází svůj význam v celoživotní přípravě na stárnutí, jejímž cílem je připravit jedince na aktivní stáří, pokud možno v dobrém zdraví, v tvořivé podobě, v důstojném prostředí a sociálním zabezpečení. Zdravé stárnutí můžeme pokládat za komplexní proces, sestávající z více důležitých komponentů. K nim patří především genetické faktory, vlivy vnějšího prostředí, životní styl, dobrá schopnost adaptace na změněné podmínky, správná výživa a tělesná aktivita (1, 6).

Výzkumná část

V praktické části jsme se rozhodly realizovat výzkum zaměřený na posouzení biopsychosociálního stavu starších lidí a kvality jejich života ve vztahu k celkovému zdravotnímu stavu a přístupu zdravotnických pracovníků.
Výzkumný problém: Jaký je zdravotní stav, postoje ke zdraví starších lidí a sociální status v souvislosti se zabezpečováním jejich potřeb? Cíl práce a hypotézy: Cílem výzkumu bylo zjistit celkový biopsychosociální stav starších občanů v penzi, nezávisle na věku, bydlišti, pohlaví, se zaměřením na posouzení kvality jejich života ve vztahu k poskytování zdravotně-ošetřovatelských služeb.
V příspěvku jsme stanovily tyto hypotézy: 1. Předpokládáme, že u všech respondentů je přítomná polymorbidita a její různá funkční omezení, poukazující na potřebu návštěv důchodců v různých zdravotnických zařízeních. 2. Předpokládáme, že zdravotnictví a ošetřovatelství jako obor hrají významnou úlohu u lidí důchodového věku a že informace poskytnuté nelékařským zdravotnickým personálem pro ně představují největší přínos.
3. Předpokládáme, že alespoň u 80 % respondentů zdraví jako takové hraje významnou až nejdůležitější roli v jejich životě a na základě jeho stavu se odvíjí celkový průběh života v důchodovém věku.
4. Předpokládáme, že asi 60 % starších občanů se i přes „důchod“ nadále zúčastňuje sociálního dění, jsou aktivní, optimističtí, rodinně založení a žijí s pocitem, že jsou pro své okolí stále potřební.
Metoda výzkumu: Výzkum jsme realizovaly dotazníkovou metodou v období října 2010 až ledna 2011. Na vyhodnocení výsledků jsme použily deskriptivní statistické metody.
Charakteristika respondentů: Výzkumný vzorek tvořilo 70 respondentů, důchodců žijících v Prešově a okolních obcích. V dalším textu uvádíme charakteristiky respondentů podle určených kritérií.
Výzkumný vzorek tvořilo 64 % (45) žen a 36 % (25) mužů. Z hlediska věkové struktury převažoval podíl respondentů v kategorii 71–80 let (45 %, tzn. 31), 31 % (22) tvořili respondenti ve věku 61–70 let, 14 % (10) respondentů bylo ve věku 81–90 let a 10 % (7) tvořili respondenti do 60 let. Při zkoumání rodinného stavu jsme zjistili, že 47 % (33) respondentů žije spolu s manželským partnerem (manžel, manželka), 44 % (31) respondentů je již ovdovělých a 9 % (6) respondentů tvoří svobodní důchodci.

Zdravotní stav

Výskyt chorob a onemocnění: Při hodnocení zdravotního stavu respondentů jsme se zaměřily na výskyt chorob a onemocnění tříděných podle mezinárodní klasifikace chorob. Následně jsme u klientů hodnotily funkční stav potřeby pomoci při zabezpečování běžných denních aktivit. Sumarizací údajů o zdravotním stavu respondentů jsme zjistily poměrně nelichotivý zdravotní stav zkoumaných respondentů, přičemž u téměř všech bylo přítomno více onemocnění současně. Mezi nejčastější somatická onemocnění respondentů patří: choroby pohybového aparátu (60 %), choroby oběhového aparátu (39 %), choroby trávicího ústrojí (24 %), choroby dýchacích cest (23 %). Poměrně častý výskyt (vzhledem k věkovým změnám) zaznamenaly i poruchy smyslových funkcí: poškození zraku u 24 % respondentů a poškození sluchu u 19 % respondentů.
Omezení v souvislosti s přítomností výše uvedených onemocnění: Uvedená onemocnění výrazně zhoršují soběstačnost respondentů ve smyslu omezení mobility (23 %), používání kompenzačních pomůcek (16 %), bolesti (36 %), poruchy spánku (33 %), dietních opatření (22 %), omezení účasti na společenském životě (17 %) apod., a tím zvyšují závislost klientů na pomoci druhých.
Potřeba pomoci při běžných denních aktivitách (ADL – Activities of Daily Living): Jestliže hodnocení zdravotního stavu a diagnostika hodnocení je v kompetenci lékaře, sestra by měla svoji pozornost zaměřit na identifikaci ošetřovatelských problémů ve vztahu k základnímu onemocnění a zhodnocení funkčního stavu, kdy změny v těchto oblastech mohou ovlivnit výběr aktivizačních činností. Na hodnocení funkčního stavu jsme použily standardizované ADL měření v běžných denních činnostech takto: 45 respondentů bylo samostatných, 8 potřebovalo pomoc v 1 funkci, 4 byli závislí ve 2 funkcích, 5 bylo závislých ve 3 funkcích, 3 byli závislí ve 4 funkcích, 4 byli závislí v 5 funkcích a 1 byl závislý ve všech funkcích. V ADL výčtu funkcí byly: přijímání potravy, tekutin, oblékání, osobní hygiena, koupání, WC, chůze po schodech, chůze po rovině, kontinence moči, kontinence stolice. Výrazné omezení schopností postarat se o sebe zvyšuje nároky na poskytování ošetřovatelsko-pečovatelské péče. Ztráta soběstačnosti, případně její zhoršení poukazuje na potřebu aktivizace seniorů v této oblasti.

Postoj respondentů ke zdraví

Pojem kvality života se v posledních letech dostává do pozornosti téměř ve všech vědních disciplínách. Byla prokázána souvislost mezi stupněm životní spokojenosti a pozitivní životní bilancí.
Staráte se nyní v důchodovém věku o své zdraví? Na tuto otázku odpovídalo kladně „ano, pečuji o své zdraví“ 77 % (54) respondentů, 20 % (14) respondentů odpovídalo, že spíše ano než ne, 3 % (2) respondentů volilo možnost „spíš ne než ano“, 0 % respondentů odpovídalo, že ne, 0 % respondentů zvolilo „nevím“.
Ocitnete-li se ve zdravotnickém zařízení, záleží vám na radách zdravotnického personálu? V následující otázce jsme se pokoušely zjistit, zda by našim respondentům, pokud by se ocitli případně ve zdravotnickém zařízení jako pacienti či klienti, záleželo na radách zdravotnického personálu. 71 % (50) respondentů odpovědělo, že jim záleží na radách zdravotnického personálu, 19 % (13) respondentů odpovědělo „spíše ano než ne“, 9 % (6) respondentů volilo možnost „spíše ne než ano“, 0 % respondentů odpovědělo ne, 1 % (1) respondentů odpovídalo nevím.
Jsou pro vás zdravotnictví a zdravotnický personál důležitý? Výrazné zastoupení kladných odpovědí v případě této otázky (83 %, tzn. 58 respondentů) je zároveň velmi pozitivním hodnocením profese zdravotnictví a úlohy ošetřovatelství, 17 % (12) respondentů odpovědělo spíše ano než ne, 0 % respondentů volilo jak možnost „spíše ne než ano“, tak i „ne“ a „nevím“.

Sociální stav důchodců

Nejvýraznějším jevem sociálního stárnutí je období odchodu do důchodu. Odchodem do důchodu starší lidé velmi ztrácejí. Mizí jejich sociální status „rodiny“, klesá jejich společenská prestiž, přicházejí o celoživotní a pracovní kontakty, snižuje se jejich životní standard atd.
Jaký význam má pro vás účast na společenském dění? Touto otázkou jsme se snažily zjistit, do jaké míry je pro respondenty důležitá účast na společenském dění. Protože je průměrný věk všech respondentů 72 let, není pro nás překvapující, že 39 % (28) respondentů odpovědělo, že účast na společenském dění je pro ně méně důležitá, 16 % (11) respondentů odpovědělo, že je důležitá, 26 % (18) respondentů volilo možnost, že je středně důležitá, a 19 % (13) respondentů odpovědělo, že společenská aktivita je pro ně bezvýznamná.
Co je pro vás nejdůležitější na žebříčku hodnot? Až 37 % (26) respondentů odpovědělo, že je to zdraví a zároveň možnost děti a rodina, protože tyto dvě položky nedokázali a nechtěli oddělit, neboť jejich vlastní zdraví a jejich děti s rodinami pro ně představují neporovnatelné hodnoty. 23 % (16) respondentů odpovědělo, že vše výše zmiňované a 3 % (2) respondentů odpovědělo, že už jim na ničem nezáleží.
Jako hodnotíte svoji finanční soběstačnost? Touto otázkou jsme chtěli zjistit, nakolik jsou respondenti spokojeni se svou finanční soběstačností. 43 % (30) respondentů odpovědělo, že je se svou finanční soběstačností částečně spokojeno, 27 % (19) respondentů odpovědělo, že je úplně dostačující, 20 % (14) respondentů ji označilo za spíše nedostačující a 10 % (7) respondentů odpovědělo, že je úplně nedostačující. Je pro vás pocit, že vás stále někdo potřebuje, důležitý? Respondenty jsme oslovili otázkou, do jaké míry je pocit, že je stále někdo postrádá a potřebuje, pro ně důležitý. 50 % (35) res-pondentů odpovědělo, že je pro ně velmi důležitý, 37 % (26) respondentů odpovědělo, že je pro ně středně důležitý, 13 % (9) respondentů odpovědělo, že je pro ně méně důležitý, a 0 % respondentů jej označilo za bezvýznamný.

Vyhodnocení výsledků výzkumu

Po analýze získaných informací jsme přistoupily k ověření stanovených hypotéz, přičemž jsme dospěly k následujícím závěrům.
Hypotéza č. 1 se potvrdila. U většiny respondentů jsme zjistily přítomnou polymorbiditu a různá funkční omezení poukazující na potřebu pomoci a diagnosticko-léčebný dohled. Přítomnost různých omezení může výraznou měrou zhoršit kvalitu života starších lidí, proto je z pohledu ošetřovatelství možností kompenzovat sníženou schopnost postarat se o sebe sama různými formami pomoci.
Hypotéza č. 2 se potvrdila. U starších lidí v důchodovém věku sehrává zdravotnictví a ošetřovatelství vůbec významnou roli v jejich životě. Protože se většina respondentů léčí současně s více nemocemi a poměrně často navštěvují zdravotnická zařízení, oceňují úlohu zdravotníků nejen díky výkonům, které jsou vykonané, resp. podané na úrovni primární péče, ale i díky výborné komunikaci mezi nimi a díky všem zdravotníky podaným informacím, které jsou potřebné při léčebném procesu. Oceňují také pohotovost při podávání důležitých rad a doporučení, upozornění na všechny změny vyplývající z rychle se měnících situací ve zdravotnických zařízeních, ve farmakoterapii, v cenových nabídkách, které jsou pro ně většinou prioritní. Postoj důchodců ke zdravotníkům z tohoto pohledu proto hodnotíme velmi pozitivně.
Hypotéza č. 3 se potvrdila. Zdraví jako takové pro důchodce nepředstavuje pouze prázdný pojem. Je to „zdraví“, které v jejich životě znamená skutečně mnoho, protože se od něho odvíjí vlastně všechno. Starší lidé se chtějí starat o své zdraví, projevují zájem o vše, co souvisí s udržením si dobrého zdraví. Sledují dění ve svém okolí a stále sbírají nové poznatky a informace, které jim napomáhají při neustálém doplňovaní si vědomostí. V tomto jim pomáhají i vymoženosti 21. století (TV, tisk, reklamy), které v minulých letech nebyly natolik přístupné, jako je tomu dnes.
Hypotéza č. 4 se potvrdila. Důchodový věk neznamená pouze chorobu, samotu a pasivitu. Je to věk, který má také své kouzlo. Starší lidé jsou integrovaní ve společnosti, mají poměrně dobrý přehled o společenském dění a cítí, že i oni jsou jeho součástí. Jsou optimističtí, protože současná doba přináší většinou lepší vymoženosti, ať již technické, sociální, anebo i služby poskytované občanům. Jsou aktivní, protože vědí, že aktivita = udržení si dobrého zdraví a dobré zdraví je zase zárukou jejich svobody a vůle vykonávat věci, které mají rádi a na kterých jim záleží. Je to v první řadě jejich rodina a rodinní příslušníci, kteří jsou pro ně velmi důležití, stejně jako pocit, že jsou pro své okolí stále potřební.

Doporučení pro praxi

Na základě našeho výzkumu a vyhodnocení jeho výsledků si dovolíme uvést doporučení, která by přispěla ke zvýšení úlohy ošetřovatelství při podpoře zdravého stárnutí u populace, která je v důchodovém věku: * neustálou edukací a výchovou zdravotníků se zaměřovat na význam zdraví, * vytvářet všechny předpoklady pro udržení fyzických a psychických schopností starších lidí, * zlepšovat životní prostředí s cílem předcházet omezením, úrazovosti a závislosti na pomoci jiných (např. vytvářením bezbariérových zón), * vytvářet komplex sociálně-zdravotnických služeb, které starším lidem umožní zůstat v jejich přirozeném domácím prostředí co nejdéle, * monitorovat sociální situaci seniorů s úsilím o minimalizaci rizika sociální izolace, * ve spolupráci s městem zabezpečit komplex služeb, které ulehčí důchodcům z ekonomického hlediska, a tím jim umožní využít ušetřené finance ve prospěch jejich zdraví, eventuálně pro jejich individuální potřeby.

**

Souhrn Stáří je spojeno s řadou ztrát v téměř všech oblastech lidského života. Místo, které budou ve společnosti 21. století zaujímat starší lidé, závisí ve velké míře na aktivní sebeorganizaci seniorů v rámci vlastní generace, např. ve svépomocných společnostech, seniorských klubech, univerzitách třetího věku atd. Selfmanagement v kontextu přístupu seniorů k vlastnímu zdraví je otázkou výzkumné časti. Klíčová slova: stárnutí, stáří, osamělost, diskriminace na trhu práce

O autorovi| PhDr. Iveta Ondriová, PhD., PhDr. Terézia Fertaľová, PhD. Katedra ošetrovateľstva, Fakulta zdravotníckych odborov PU (ondrioi0@unipo.sk)

Ohodnoťte tento článek!