Sesterská péče u polytraumatu v rehabilitaci a protetice

Polytrauma je současné poranění nejméně dvou tělesných systémů, z nichž postižení alespoň jednoho nebo jejich kombinace ohrožují základní životní funkce. Zajištění adekvátní terapie od okamžiku úrazu přispívá ke snížení mortalit a morbidity lidí a k redukci nákladů spojených s poskytováním péče.

SUMMARY Polytrauma is simultaneous injury of at least two body systems, damage of one of which or a combination of more threaten basic vital functions. Early adequate treatment contributes to decreased mortality and morbidity as well as reduction of the treatment costs.

Příspěvek se týká polytraumatu s devastujícím poraněním dolních končetin s následnou amputací, která je vždy velkým zásahem do života člověka. Náhle vzniklý defekt je pro většinu nemocných bolestivou situací, spojenou z úzkostí. Její zvládnutí značně závisí na osobnosti postiženého a na jeho předchozím vývoji.Člověk, který se z plného zdraví stává tělesně postiženým, prožívá nejprve silnou emoční reakci, šok, kdy není schopen jednat vůbec, nebo alespoň přiměřeně. O takového pacienta je třeba pečovat také individuálně, péče je vždy nastavena podle míry a druhu postižení.

Co nejdříve je třeba:

* zaměřit péči na obnovu nezávislosti na druhých, aby maximální množství úkonů zvládl dotyčný sám, * udržení aktuální pohybové úrovně.

Domníváme-li se, že by klient mohl být vzhledem k charakteru svého onemocnění ohrožen vznikem dekubitů, měli bychom co nejdříve zhodnotit, zda jeho celkový zdravotní stav patří do některé z rizikových skupin s nebezpečím vzniku dekubitů. Dobře organizovaná a kvalitní péče má zásadní význam nejen při jejich léčení, ale i v prevenci, a to ve zdravotnickém zařízení i doma.

Zcela nezastupitelné místo v prevenci a léčbě má polohování klienta. Vertikalizace nebo pohyb na lůžku je velmi důležitý pro zabránění působení dlouhodobého tlaku na jedno místo. Pokud je klient schopen samostatného pohybu, informujeme ho, jak a v jakých intervalech by měl měnit polohu, není-li ho schopen, musí jej polohovat ošetřovatelský personál. Preventivní režim je nutné vždy přizpůsobovat konkrétnímu typu onemocnění a specifickým potřebám jednotlivých klientů.

Snažíme se proto poskytovat klientům kvalitní péči i z tohoto pohledu. Vše je pak daleko snazší, než následně řešit již vzniklé dekubity a návazné komplikace. Klienta uchráníme značných útrap a pečujícím ušetříme čas a značné finanční prostředky na nákladnou léčbu dekubitů. Předcházíme vzniku dekubitů řádnou hygienou, pravidelným a častým polohováním, kvalitní stravou, rehabilitací a pozornou péčí o pacienta.

Součástí individuální péče je zaměření na psychiku pacienta: * nácvik vnitřní síly klienta k tomu, aby dokázal žít s určitými omezeními, * dodatečně motivovat, * posílení vědomí, že není zcela závislý a odkázaný na pomoc druhých, * podpora jeho snahy dokázat něco nového, * opakované chválení, povzbuzení, ocenění jeho snahy, * sestra pozoruje pacienta, zda nedochází k maladaptivnímu chování, pokud ano, snaží se mu pomoci sama, společně s rodinou nebo kontaktuje psychologa.

Rehabilitace u pacienta s amputací dolní končetiny

Doporučuje se vertikalizovat pacienta co nejdříve, již několik dní po amputaci, aby nedošlo k dekondici pacienta. Do dvou týdnů by měla proběhnout indikační vizita, na které lékař rozhodne o dalším postupu následné péče. Pro úspěch rehabilitační a protetické péče je důležitá adekvátní péče o pahýl (bandážování, otužování a polohování). Neméně důležité je přesné a realistické informování pacienta o dalším postupu rehabilitační a protetické péče.

Výcvik na protézu se provádí ve specializovaných rehabilitačních ústavech (Kladruby, Hrabyně…). Pokud se tato péče zanedbá, ovlivní negativně výsledek rehabilitace, protézování i samotnou soběstačnost pacienta. Velký význam tedy má: *včasná vertikalizace, *správné bandážování, *cvičení svalových skupin nejen pahýlu (svaly trupu a horních končetin),*otužování pahýlu, masírování (tlakem).

Protetika – protézy jsou zhotoveny individuálně na základě měrných podkladů podle momentálního zdravotního stavu, věku, aktivity a váhy pacienta. Mohou být vyrobeny ve standardním provedení (s použitím běžných dílů), nebo speciálním (s použitím komponentů z uhlíku a titanu, hydraulických kloubů nebo dynamických chodidel).

KAZUISTIKA

Pacient (22 let), v roce 2004 byl sražen osobním autem jako chodec ve Zlíně, utrpěl poranění na obou DK. Přivolanou RZP byly ošetřeny mnohočetné fraktury – otevřené i zavřené na obou DK, převezen na urgentní příjem KNTB, kde byly stabilizovány vitální funkce, po základní rtg diagnostice, převezen na operační sál.

Diagnózy: fraktura diafýzy bérce LDK dislokovaná, fraktura diafýzy bérce PDK dislokovaná otevřená, luxace obou kolen, tržné rány v podkolenních jamkách s roztržením podkolenní tepny vpravo, podkolenní žíly vlevo a poranění ischiadického nervu vlevo a oboustranně fibulárního a tibiálního nervu.

Na operačním sále provedena: * osteosyntéza obou bérců hřebem UTN, * zavedena proplachová laváž otevřené fraktury, * sutura roztržené podkolenní žíly a tepny obou dolních končetin, * sutura ischiadického nervu vlevo, *na oba kolenní klouby naloženy zevní fixátory.

2. den: objevují se známky ischemie levého bérce a nohy, proto opět provedena revize tepen a jejich rekonstrukce.

7. den: pokračující ischemie levého bérce a nohy, revize tepen bérce Fogartyho katétrem, pro rozvoj compartment syndromu provedena fasciotomie bérce. Pacient hospitalizován na ARO.

13. den: pacient pro zhoršující se ischemie LDK převezen do FN v Ostravě do hyperbarické komory, bez efektu, rozvíjí se septický stav.

15. den: provedena supracondylická amputace v levém stehně. Fotodokumentace z Ostravy není k dispozici.

22. den: po amputaci byl pacient přeložen zpět na traumatologii zlínské nemocnice, kde byly převázány defekty pravého bérce a amputačního pahýlu. Rehabilitace.

Po dalším měsíci byl pacient propuštěn do domácí péče v celkově dobrém stavu, se zahojeným pahýlem a trvajícím defektem pravého bérce.

Rehabilitace ve Zlíně + RHB v centru Čeladná, po 3 měsících od propuštění dostal první protézu. Podle slov pacienta mu v těžkých chvílích nejvíc pomáhala rodina, přátelé, ale také lékař našeho oddělení, který jej přivedl do kolektivu nadšených sportovců s podobným handicapem. Nyní je v invalidním důchodu, příležitostně pracuje v otcově firmě, aktivně hraje speciální hokej – sladge (sledž), zajímá se o vše, jako ostatní, zdraví mladí lidé.

Závěr

Úspěch léčby a co nejrychlejší návrat k normálnímu životu ovlivňuje duševní stav klienta. Jde o hluboký zásah do života, nutnost vyrovnat se s náročnou životní situací. Klient musí chtít, najít vhodné koníčky, zaměstnání, nelitovat se a spolu s námi hledat společné řešení. Musí pochopit, že problémy musí řešit sám, ale že má na blízku lidi, kteří mu kdykoli pomohou.


Alena Staroštíková, Michaela Žáková Traumacentrum Krajská nemocnice T. Bati, a. s., Zlín (Alena. Starostikova@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!